Arianne komentáře u knih
Výborné, po úvodním prvním díle se Karou/Madrigal vrací zpět ke svým chimérám a snaží se odčinit své chyby z minulosti. V druhé linii příběhu sledujeme Akivu a jeho sourozence, kteří pomalu začínají chápat, že šílené nápady jejich císaře musí mít někdy konec. Ale jak docílit míru po tisíciletí nenávistné války? Obě strany "odčiňují" zlo na sobě spáchané a zdá se, že násilí nebude mít nikdy konce.
Jedinou nadějí zůstává Naděje. Kniha plná bolesti, surovosti života a her o životy hýří překvapivými zvraty a potlačovanými emocemi.
Úžasná, milá, kouzelná, pravdivá a dokonale vykreslená...Sára nejen ze má spoustu otázek, ale také je uvězněná ve způsobu myšlení, jakému jsme od malinka vystaveni. Ačkoli chápe význam toho, co ji moudrý Šalamoun učí, přesto jí činí potíže udržovat si stálou hlasinu pozitivní energie a řídit se zákonem přitazlivosti.
Tato kniha není výjimečná svým obsahem, najdeme zde vše, co v každé knize o zákonech přitažlivosti a pozitivní energii. Výjimečna je svou formou, kdy nás povzbudí i ve chvíli, kdy se nám nedaří, uklidní nás ve chvílích rozbrojů, nedovolí abychom o sobě pochybovali, protoze jediný, kdo může rozhodovat o tom, co je dobré a co špatné, jsme jen my sami. A také nás presvědčí o tom, ze ať se situace jeví jakkoliv, vsechno je v nejlepším pořádku.
Vřele doporučuji všem, kdo se chtějí napojit na svůj nekonečný zdroj pohody.
Čím dál příběh pokračoval, tím jsem byla zaujatější a zaujatější. Ačkoli vykresluje konkrétní situaci na konkrétním místě v kontkrétním čase, je až strašidelné, jak lze některé postřehy aplikovat na jisté situace i dnes. Aneb xenofobikem se člověk nestává, xenofobikem se člověk rodí. Rozhodně stojí za přečtení.
Wow. Toto jediné citoslovce stačí na to, abych plně vyjádřila, jakým způsobem na mě kniha zapůsobila. Když jsem si prohlédla obálku, ještě jsem netušila, že obsah knihy bude navlas stejný. Hrozně mě vyděsil klaun a zaujal podnadpis "doing drugs doing sex doing life". Otevřela jsem ji jednoho sobotního pracovního dopoledne jako náplast na nedostatek činnosti a hned první odstavec se mi dostal pod kůži: "Jsou 2:46 v noci a já nespím. Nespavost může pramenit z nadměrný činnosti štítný žlázy, z cukrovky, silných svalových stahů, konzumece těžkýho jídla nebo nadměrnýho příjmu kofeinu. Také to může pramenit ze stresu. Já vystresovanej jsem. Myslím totiž na Keitha a na to, jak zabil svoji exmanželku."
Román napsal devatenáctiletý Brit, jeho hrdinou je sedmnáctiletý Jasper, který nedělá nic okázalého oproti jiným teenagerům z předměstí a výběrových škol. Hodný kluk hrající si na tvrďáka a necitu, jen aby byl zajímavější pro kamarády, opačné pohlaví i pro svět. Vymetá různé párty, kde si sem tam šlehne ketaminu nebo průmyslového hnojiva a nejdůležitějšími lidmi na světě pro něj jsou kamarádka Tena a máma, kterou se snaží svým způsobem chránit před novým manželem, o němž je přesvědčen, že je vrah.
Absurdita, ironie a životní nadhled tryskající ze stránek činí z knihy neuvěřitelně vtipné dílo, ačkoli situace v ní uváděné sami o sobě vtipné nejsou, Jasper je popisuje s tak vážným výsměchem, že nemáte na výběr a musíte se smát spolu s ním. Celým vyprávěním se táhnou až neskutečné vulgarity, na něž se jen těžko zvyká, ale bez nichž by byl smysl poloviční.
Nečekané skoky z přítomnosti do minulosti, z reality do snu udržují stálou pozornost čtenáře. Jsou chvíle, kdy čtete naslepo a čekáte, jestli je to pravda nebo halucinace, minulost nebo budoucnost. V žádné části vyprávění si nemůžete být jedním či druhým úplně jisti.
Kniha je celá založená na protikladech: sex-láska, drogy-rodina, realita-sen, přítomnost-minulost. Ani myšleny nejsou výjimnkou, ve světe sedmnáctiletých se střetává naivita a životní optimismus ("Co takhle přestěhovat se do Francie? Můžeme si krást jídlo a šukat s vesnickýma holkama. Nebo můžeme odjet do Kanady, najít si tam nějakej srub u jezera a nacpat ho po střechu vínem a děvkama.") s filosofickým nadhledem člověka, který už prožil celý život
("Četl jsi někdy Bibli, Jazi?
Ne.
Já čtu Tóru, čtu Bibli, čtu Korán. Ty nic z toho nečti, jasný?
Jasný.
Jsou to všechno slova tisíciletý hry na tichou poštu. Hráli jste někdy ve škole na ticou poštu?
Párkrát jo.
Učitel vždycky začne nějakou jakože normální větou, že jo?A pak je pár děcek, co to od svýho souseda slyší úplně dobře, ale mají za to, že bude vtipný, když to změní. Vrznou tam nějakou tu prdel, péro nebo kozu, co? Není to tak?
Jo, já si to pamatuju.
Ty děcka to dělají, aby předvedly, jak jsou cool. Však ty děcka znáš, co tam tu podělanou slovní bombu hoděj, ne? Ty děcka jsou supersráči.
Zaníceně přikyvuju. Podává mi brko.
A přesně tohle je bible, Jazi. není to slovo boží. Je to slovo boží s nějakejma těma pérama, kozama a prdelema navíc. Až na to, že v Bibli není napsaný ani péro ani prdel. Víš, co je tam napsaný? Je tam napsaný ,Ženo, zakryj si hlavu, a vy, maníci, shořte v pekle!").
Pokud máte chuť jen tak vplout někomu do života, aniž byste znali začátek a po určité době z něj opět vyplout, aniž byste životně museli znát konec, rozhodně sáhněte lebce klauna na žlutém pozadí. PS: Kniha se nedoporučuje osobám s přecitlivělou duší, osobám na odvykačce či jedincům přestávajícím s kouřením. Mohla by silně podkopat jejich hodnoty.
Opravdu výborná kniha. Po donekonečka omílaných upírech, kteří chtějí být hodní, a dokonalých andělech, kteří se snaží spasit svět, tu máme dvě naprosto jedinečné rasy - chiméry, které autorka dokázala naprosto mistrně vylíčit, namíchala nekonečný koktejl možností, jak smíchat znaky lidí a nejrůznějších zvířat. A pak jsou tu andělé, ne jako nadpozemští spasitelé, ale jako stvoření ohně a země, skuteční, se svými touhami, chybami a slabostmi. Tyto dě rasy vedou nekonečnou válku, válku, při níž není možné odhadnout, kdo je v právu a kdo je ten zlý. Celou knihou se táhne otázka: Kdo je kladný hrdina a kdo záporák?
A pak se stalo, že se dvě z těchto bytostí do sebe zamilovaly, zaplatily za to životem, aby se po sedmnácti letech znovu sešly a nevěda, kým skutečně jsou, se do sebe zamilovaly znovu. Ale naštěstí se dočkáme mistrného rozzuzlení, minulost se setká s přítomností, celá skládačka do sebe zapadne a nezbývá, než si počkat na další díl. Konec naštěstí není otevřený způsobem, jež by člověku bránil zamhouřit oči. Ale všechny možné trilogie už mě začínají pomalu unavovat, kdo se má neustále prokousávat několika knihami natahovaného děje - dvakrát tak tlustá kniha a já bych už věděla, jestli Karou dokáže Akivovi odpustit.
Uf, tak upřímně řečeno, tohle mě stálo hodně sebezapření, abych knihu dočetla. Příběh je vystavěn na osnově Pýchy a předsudku, najdeme tu vše - Elizabeth Bennetovou, pana Darcyho (vysněného i z masa a kostí), padoucha Wickhama i pohádkovou dobrou vílu.
Hlavní hrdinka Emilly potká muže, který je jí od prvního pohledu nesympatický, bohužel tuto nesympatii autorka vylíčila jako iracionální nenávist a zatrpklost. On, novinář Spike (kdo dá hlavní postavě jméno Spike? příšernost), z ní také není nadšený, dojde i k osudové pomluvě od bídáka, takže si Emilly vytvoří špatný obrázek o muži, který jí nakonec bude osudným. Vyznání citů, po němž následuje hádka, usmiřující dopis a nakonec happy end.
Téma je rozhodně zajímavé, v knize se dají najít pěkné momenty, závěr je dokonale romantický, ale autorka příběh špatně uchopila, jisté scény byly neuvěřitelně přehrané, vyvedené do extrému, až si člověk ťukal na hlavu a snažil se představit si, že by se tak nějaká lidská bytost zachovala. Nezachovala. Postavy jsou nereálné, situace naaranžované. Potenciál tam rozhodně byl, bohužel zůstal víceméně ležet ladem. Nerada knížky pomlouvám, ale po knize Není přání jako přání, která byla příjemným čtením s filosofickým podtextem, mě tahle neuvěřitelně zklamala.
Jedu teď na vlně toho typu knih a musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Úžasně živě vykreslené prostředí, sympatické postavy a žádná šílená traumata, o kterých si některé spisovatelky myslí, že čím více tím lépe. Příběh plynul přirozeně bez nějakých hluchých míst. Těším se, pokud budou další.
Ach ne, ne, ne. Při vší úctě ke všem zneužívaným... tohle ne. Děj absolutně o ničem, vývoj postav nulový, prostě něco je a najednou je to jinak. Pořád dokola ty samé věty, ty samé problémy, ta samá řešení. Nejvíc mě iritovalo posouvání času stylem "dalších pár týdnů nic nového nepřineslo".
Četla jsem J. Lynn, četla jsem Monu Kasten, dokonce i Avu Reed, kterou jsem považovala opravdu za špatnou. Ale toto je úplně mimo. Sage mi straně leze na nervy, proč se k ní April a i Luca chovali tak přátelsky, když jim k tomu nedala absolutně žádný důvod, bylo naprosto nelogické.
A závěr už vůbec nedával smysl, jakoby si autorka uvědomila, že vlastně chtěla psát ještě jednu knihu, tak to musí celé nějak rozbít, aby bylo o čem.
Jestli se budu nutit do druhého dílu si ještě rozmyslím, ale přes všechno jsem zvědavá, jak to vygraduje s Alanem.
Nádhera. Líbí se mi, jak Briggs nechává vedle hlavních hrdinů prostor i vedlejším postavám, máme tak šanci je lépe poznat a díky tomu není ani po tolika knihách nikdy nuda. Leah si o svůj příběh říkala a na Sherwooda jsem byla zvědavá už od Bouře prokleté.
A konec nám dává ochutnat další skvělý příběh, na který se doufám můžeme těšit, chudák Sam.
To bylo neskutečné. Měla jsem z knihy strach, protože ač je autorka skvělou spisovatelkou milostných romancí, fantasy ji v minulosti moc nešla. Ale toto bylo parádní. Jak zajímavě a konzistentně vystavěný fantastický svět, tak ambicemi nabitá romantická linka.
Kniha přesně podle mého gusta, akorát to čekání na další díl mě asi zabije.
Mohlo to být už větší klišé? Pochybuji, na těch pár stránek se vešlo naprosto vše. Ale i když mě Sera na konci trochu štvala, čtení jsem si užila. Knížka psaná přímo k vodě
Všechny knihy jsem zvládla během týdne, což nebylo úplně fér k dětem a teď jim to budu muset vynahradit. Tuhle jsem si nechala nakonec a byla jsem ráda, Dawn byla prakticky spojovacím článkem mezi všemi knihami a na její příběh jsem se o to víc těšila, čím víc jsem ji v ostatních příbězích poznávala.
Knihy bych zhodnotila jako slabší průměr. Jako vážně, někde jsem měla pocit, ze čtu variaci na J. Lynn, jinde jsem jen protáčela oči. Ale nemohla jsem přestat číst. Jakmile jsem čtečku odložila, hned jsem ji zas měla v ruce a zanedbávala všechno okolo.
Takže se opravdu skláním před autorkou, protože napsat nic moc příběhy tak, aby se od nich čtenář nedokázal odtrhnout, tomu říkám skutečné umění.
Trvalo mi to, ale kolem půle jsem se začetla a pak už to šlo samo. Milý příběh o dvou zvláštních lidech, kteří by se asi nepotkali, kdyby se jim v životě vše nezhroutilo. Krásně a osobitě napsáno.
Absolutně o ničem a k ničemu. Píší "příběh ze světa dvoru trnů a růží", ale tady žádný příběh nebyl. Jasně, vyrovnat se s následky války není jednoduché, ale nemusí se kvůli tomu fňukat na 215 stranách. Zbytečné plýtvání papírem a vyloženě komerční záležitost.
Nakonec to bylo opravdu moc hezké. Jsem ráda, že se autorka vyhla klasickému popelkovskému zlá macecha a dvě nesnesitelné sestry. Zpočátku jsem měla trochu problém se začíst, ale styl psaní mi sedl a tak už jsem pak jen četla a četla. Příběh je krásně vyvážený, je citlivý a zároveň silný, milý ale ne triviální (i přes to, že jde o pohádku). Pravda, hlavní hrdina byl na můj vkus až moc dokonalý, ale od toho jsou tu knihy, aby takový muži existovali a když má být pohádkovým princem, musí být dokonalý. No a závěr hodný své předlohy rozhodně stál za to.
Žádná přeslazená romantika, ale milý příběh o tom, co vše nám může život nabídnout. Nina je ustrašená šedá myška, nikdy nevyčnívá a těch pár lidí, které počítá ke svým přátelům, ji podceňují. Ovšem stačí pořádný kopanec od života a Nina po hlavě skočí do něčeho bláznivého, naprosto nemyslitelného a zpočátku jakoby vůbec nevěděla, co dělá. Ale protože je na správné cestě, dílo se daří a i když občas šlápne vedle, nevadí. Protože život nenabízí žádné zkratky a výmoly nejsou důvodem k tomu, aby se obrátila zády. I díky tomu dojde ke svému vysněnému čilý jako z románu.
Výborná záležitost. Skvělý příběh plný napětí, který nikde nedrhne, sympatické dobře propracované postavy, díky střídání vypravěčů jsme neměli šanci se nudit. Tuhle velkou lahůdku jsem si opravdu vychutnávala a nad pokračováním rozhodně nebudu váhat.
Jakoby autorce dochazel dech... Predchozi knihy se mi libily, protoze to nebylo jen o sexu, ale hlavne lasce a mezilidskych vztazich... Ale tohle jsem moc nepochopila. Shannon porad jen fnukala a jeji vnitrni monology me iritovaly, Cole byl zase az moc dokonaly. Neverila jsem ani jednomu ani nos mezi ocima. A i ten sex byl bez zivota a o nicem, chybely jakekoli emoce, diky kterym byly predchozi dily tim, cim byly.
Myslim, ze by to bylo zajimavejsi, kdyby to napsala z pohledu Colea - prece jen on je spoucasti "klanu". A treba by v pribehu bylo aspon trochu zivota, ktery takto bolestne chybel.
Úžasné, krásné, kouzelné... Nerada se nad knihami vyloženě rozplývám, ale na tuhle jsem se moc těšila a naplnila má očekávání v každém směru. Původní pohádkový příběh není v ničem ochuzen, úprava pro starší čtenáře je více mrazivá a bezútěšná, je to příběh o nezlomné vůli, vypořádání se s vlastmím údělem a lásce, která přemůže všechna zlá kouzla.
Jsem zvědavá, s čím tahle autorka ještě přijde a určitě si to nenechám ujít.
A je konec. Stravila jsem s Eragonem a ostatnimi spoustu let a setrila jsem si zaver, dokud to slo. Posledni dil zamyslene trilogie byl ale prece jen trochu moc ukecany, nicmene zaver byl krasne vyreseny. Vsechny postavy se dockali sveho konce a otevrela se pred nimi spousta novych moznosti, jak pokracovat ve svem zivotnim pribehu. Jsem rada, ze jsem je vsechny poznala a delali mi spolecnost v ruznych obdobich meho zivota.
Tahle trilogie o ctyrech dilech uz zustane mou soucasti.