Arwen777 komentáře u knih

Ze začátku jsem si říkala, jestli už to není moc. Úvodní scéna se mi zdála až příliš brutální, nejsem příznivcem dnešního trendu "co nejvíc šokovat a přivést brutalitu až do extrému". Ale pak mě příběh zase dostal a pohltil, jako většina Nesbøvých knih od Sněhuláka dále. Je to dynamická napínavá detektivka s překvapivými zvraty. Jen ten Harryho rozporuplný boj s alkoholem už člověku připadá ohraný. Každopádně určitě doporučuji, skvělá detektivka.

18 19.08.2018

Knihy Louise Pennyové jsou pro mě zárukou dobrého čtení a ani tato nezklamala. Úchvatné prostředí kanadské přírody a jedna vražda. Nic světoborného v dnešní době... Ale Pennyová sází na osvědčenou metodu Agathy Christie. Pečlivé vykreslení charakterů, postupné rozkrývání motivu, kdysi dávno vzniklé křivdy, které postupem času nabývají na síle, skoro až psychologické studie lidských vztahů. A k tomu dějová linka, která se táhne všemi díly a týká se hlavních hrdinů. Rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi klasiku v trochu novém hávu.

18 30.04.2018

Knihy o Austrálii mám moc ráda, její osídlování bylo stejně kontroverzní jako osídlení Ameriky, a také stejně nebezpečné.
Tato kniha mi ale nepřinesla tolik potěšení, kolik jsem očekávala. Myslím, že vyobrazení doby a událostí je hodně věrné. Nevím, jestli je na vině opravdu velké množství postav nebo velké množství linek, okrajově se zde mluví i o Argentině, Anglii, Irsku a problémech a konfliktech v těchto zemích. Měla jsem pocit, že vyprávění je hodně zaměřené na výčet událostí, nedokázala jsem se citově navázat na žádnou postavu nebo rodinu, těžko říci, jestli to bylo častým přeskakováním mezi dějovými linkami nebo něčím jiným. Možná mi nesedl styl vyprávění. Zkrátka jsem si čtení neužila tolik jako jiné čtenářky a především první půlku knihy jsem se do čtení spíše nutila.
Nicméně pro vytvoření realistické představy o osídlování tohoto kontinentu, o drsnosti života tam a nekalých praktikách při honbě za půdou, o složitých vztazích mezi trestanci a ostatními kolonisty, potažmo mezi bílými a domorodci, je tato kniha cenným zdrojem informací.

17 20.10.2024

Audiokniha
Svět Vilmy Kadlečkové je nepochybně originální a rozmanitý. V prvním díle této série seznamuje čtenáře s velkým množstvím mimozemských technologií, zvyků, božstev a kněží a podivností, které činí knihu na začátek velice složitou a poměrně nepřehlednou. Musím přiznat, že jsem u ní vydržela spíše ze setrvačnosti, ale nyní nelituji. Závěr knihy byl dějově nabitý, napínavý a zanechal ve mně potřebu sehnat druhý díl a zjistit, jak to bude dál.
Zpracování audioknihy na mě ale velký dojem neudělalo, na můj vkus se ve čtení střídá až příliš mnoho lidí a někteří interpreti a jejich styl přednesu mi příliš nesedli. Už jsem slyšela lépe namluvené knihy.
Hodnotím jako průměr, ale s velkým potenciálem. Uvidím, jak dál.

17 28.01.2022

Pochmurný kraj je ještě pochmurnější. A hlavně krvavější. Blíží se finále a autoři přitvrzují. Ze země se objevuje pohřbené zlo a cíl má jediný - zabít Emu. I její nejbližší a celá vesnice jsou v nebezpečí, vždyť jak jinak lze získat pozornost toho, koho chcete zničit? Ema se zlu musí postavit a to všemi prostředky. Ale bude to opravdu konec? Nebo nás čeká ještě něco děsivějšího?
Opět kvituji, že byly všechny sešity nakresleny Tylerem Crookem a jen doufám, že se dvojice autorů v posledním díle nevrátí k experimentování s jinými ilustrátory. Crook je mistr děsivých kreseb a detailů atmosféry a byla by škoda to závěrečné finále pokazit.
Výborný díl.

17 16.12.2021

Po knize jsem sáhla, protože mám moc ráda příběhy odehrávající se v Austrálii, autorka pro mě byla nová.
Příběh sám je poměrně silný, plný dřiny, boje o živobytí, nelehkého údělu žen, bolesti a trápení, nespravedlnosti a smyslu pro správnou věc na úkor vlastního štěstí. Neřekla bych, že je v něm moc naděje, na mě působil spíš depresivním dojmem. Trochu světla do něj přinesla pilotka reprezentující boj žen za rovnoprávnost.
Kniha popisuje nelehké životy 2 hlavních postav, dějištěm je Skotsko a Austrálie. Je plná dojímavých situací a těžkých údělů. Přesto mi moc nesedla. Styl autorky mi zcela nevyhovoval, některá dokola se opakující vysvětlení a vyprávění už mi připadala zdlouhavá a děj byl pro mě méně poutavý.
Neříkám, že je kniha špatná, v některých momentech mi i slzy ukáply, ale už jsem četla lepší.

17 06.11.2021

Taková knížečka pro radost a potěchu srdce.
Nejsem trekařka a ani nejsem fanda cestopisů. Ale tady bylo popisů cest, krajiny a ostatních v cestopisech důležitých věcí tak akorát, aby se člověk pokochal, zato humor, příběhy o kamarádství a dobrodružství hrály hlavní roli. Připomnělo mi to výpravy s naší partou a opravdu jsem si znovu užila všechny ty situace, kterým se na cestách (ať už cestujete jakýmkoliv způsobem) nevyhnete a které se pak předávají potomkům a slouží jako zdroj zábavy po dlouhá léta.
Krásně napsané, doplněné nádhernými fotografiemi, prostě naprosto dokonalé počteníčko, když se chcete pobavit a odpoutat se od všedního dne. Doporučuji všem milovníkům přírody a dobrého dobrodružství.

17 09.03.2021

Asi záleží na tom, co čekáte. Já nečekala nic, kamarádka mi dala knihu se slovy "když budeš chtít něco lehčího na pobavení". A to se do puntíku splnilo.
Úvodní fejetony mi přišly nejlepší, u některých jsem se za udiveného přihlížení zbytku rodiny smála nahlas. Líbí se mi autorčin humor a styl vyjadřování. I když chápu, že v tomto případě může platit, že čím více, tím hůře. Také jsou to fejetony... podle mě není kniha určená ke čtení v kuse, prostě jednou za pár dní nebo každý večer jeden či pár... aby se vtip neokoukal, styl je totiž samozřejmě stále stejný. Já jsem Postřehy brala do ruky tehdy, když jsem byla příliš unavená na román nebo knihu se složitějším tématem a přesto jsem potřebovala uklidnit svůj každodenní hlad po přečtení alespoň pár stránek. A odměnou mi byla zábava, rozveselení, vyloudění úsměvu či dokonce propuknutí v smích.
Některé historky jsou fakt ze života, a to ze života mnohých z nás, ocení je především matky a manželky, ale i pro muže může být úsměvný náš vhled do situací. Doprovodné kresby jsou příjemným zpestřením.
Myslíte, že jste jediná, kdo se trápí s domácností, dětmi, manželem, domácím mazlíčkem, technickými pomocníky nebo nesnesitelným vytížením? V Postřezích teplákové bohyně zjistíte, že sama určitě nejste a ještě se snad pobavíte.

17 03.03.2021

Kniha s velkým potenciálem zabitá přeslazenou romantikou. Jako odpočinková četba pro tmavé večery to není špatné, mohlo by se vám i stát, že při kouknutí z okna vás vystraší pohybující se stín...
Ústřední téma se mi velmi líbilo, prostředí hřbitovů, tajemní duchové, podivné vraždy, strašidelné tmavé podzemní chodby, záhadný tajný spolek, symbolika hřbitovních motivů, Améliiny schopnosti i temná minulost jejího otce, v podstatě dokonalá směs na napínavý duchařský příběh. K tomu popis prostředí amerického jihu, odkazy na složitou historickou minulost této části země.
Takže škoda té červené knihovny, to mi nesedlo. a to nemám nic proti romantice a přitažlivosti, ale tady to podle mého názoru zabilo zajímavý nápad.
Nicméně jako nenáročnou četbu při rekonvalescenci jsem to ocenila a protože mám z knihovny půjčený i druhý díl, dám tomu ještě šanci.

17 12.10.2020

Připomnělo mi to doby dospívání, kdy jsem četla Harlequinky.
Jako čtení do nemocnice jsem to zvolila dobře, ale kvalitě pozdějších autorčiných knih se to ani neblíží. Už jsem asi stará na naivní nepravděpodobné příběhy tohoto typu, kdy chudá dívka oslní boháče, kdy se na začátku nenávidí a přesto a navzdory okolnostem si nakonec padnou do náruče, kdy silný muž v náruči zachraňuje křehkou (i když emancipovanou) dívku. Buď za to může moje váha nebo skeptický pohled, ale tomuhle už nevěřím.
Nicméně oceňuji prostředí Texasu a ranče.
Až budu mít chuť na romantický příběh, sáhnu po propracovanější pozdější autorčině tvorbě.

17 08.10.2020

Ačkoliv se kniha četla velice dobře, přesto jsem mírně zklamaná.
Příběh vás sice vtáhne a hladce ubíhá, napětí vás drží, protože chcete vědět jak to dopadne, ale ani mrazení ani strach se nedostavil. Nevadí mi, že téma bylo skoro stejné jako Duch domu Ashburnů, co nového by také člověk očekával od dalšího strašidelného domu... Ale tajemno a husí kůži by chtěl. A tady to z mého pohledu bylo už daleko za hranicí uvěřitelnosti, spíš z říše pohádek a to je škoda.
Autorka se snažila pozdvihnout duchy o level výš, ale na mě to fungovalo spíš obráceně. Navíc má kniha už moc nelogičností, které jí ubírají na tajuplnosti.
Tak za čas mě čeká třetí díl a doufám, že se autorka vrátí ke svému dřívějšímu stylu.

17 24.08.2020

Tak to byla diametrálně odlišná Gerritsenová než Závěje nebo Umři znovu...
Toto byl převážně historický příběh s detektivní zápletkou, jen mírně se prolínající s přítomností. Napínavé čtení, trochu romantické, ale hlavně velmi realisticky vykreslující životní podmínky hlavně chudiny v první polovině 19. století v Americe, nuzné podmínky, hlad, špínu, nerovnoprávnost žen. A hlavně velmi dobře vysvětlená úroveň tehdejší medicíny, obávaná horečka omladnic u rodících žen a její příčiny. Trochu mi to připomnělo Ranhojiče od Noaha Gordona (i když ten je samozřejmě daleko obsáhlejší a z jiné doby). Moc se mi líbilo, že příběh má reálné kořeny a je postaven na existujících historických postavách, člověk se rád poučí.
Já jsem velmi spokojená.

17 18.04.2020

Souhlasím s těmi několika ne úplně nadšenými komentáři. Je mi jasné, že autorka v podstatě vychází z reálné historie, a je příšerné a smutné, jakým podmínkám byli lidé v ústavech vystaveni a jak často se asi stalo, že tam byli i ti, co tam vůbec nepatřili.
Ale tak nějak jsem od příběhu podle hodnocení čekala víc. Linie s Izzy byla jako z béčkového romantického filmu pro náctileté. A i příběh Clary by se asi dal zpracovat lépe. Prostě kniha, kterou jsem přečetla, odložila a pravděpodobně na ni brzy zapomenu.

17 30.06.2019

Některá rozhodnutí jsou těžká a někdy se ta špatná nedají napravit. A co je vlastně dobře a co špatně? Jsou situace, kdy to není jasné a někdy důsledky některých rozhodnutí ničí životy, i když jsme to mysleli dobře. Krásná kniha, která asi v každé ženě zanechá pocit nespravedlnosti osudu. Dobře se čte a pravděpodobně si popláčete.

17 12.09.2018

Poetický příběh o síle lásky a žalu, o nenaplněných touhách a chybách v komunikaci, o tom, že kdo miluje, hodně získává, ale také ztrácí, když přijde nevyhnutelné. Zasazené do drsné Aljašky, ale po tomto vyprávění sníh snad i začnu mít ráda. Moc krásná kniha, takový ten typ, který vás dlouho nutí přemýšlet, co je vlastně důležité. Podle mě to není odpočinkové čtení, ale rozhodně doporučuji.

17 06.07.2018

Upřímně nechápu až tak nízké hodnocení, také jsem neměla pocit, že bych se nemohla začíst nebo že by začátek knihy byl nudný. Naopak mě upoutalo prostředí, malá komunita, tajemné jeskyně, trocha potápění a dávné nevyjasněné tajemství.
Trochu se mi pletly postavy, nějak jsem se ztrácela ve jménech a to s tím nemívám problémy. Nepomohly ani záměny postav, což připisuji na vrub překladatelce... Jako fanda potápění nemůžu pro změnu odpustit autorce používání "kyslíkových bomb".
Ale jinak se mi příběh líbil a ač nebylo objasněno úplně všechno, s koncem jsem byla spokojená a čtení jsem si užila. Jane Harperová umí skvěle popsat atmosféru místa, jak jsme se mohli přesvědčit i v jejích předešlých knihách. A ačkoliv tuto neřadím mezi její nejlepší, rozhodně si nezaslouží být v modrých číslech.

16 12.11.2024

Tak nevím, jestli jsem četla stejnou knihu, protože mě připadala první třetina zbytečně zdlouhavá a málo akční, druhá také, ale alespoň podstatně zajímavější. Je to stylem psaní, takovým tím staromileckým způsobem rozhovoru, kdy se nic neřekne přímo a jasně, zato zdlouhavě a oklikou.
Za mě jednoznačně nejlepší část byla poslední třetina a konec. Ten byl jak napsaný Tarantinem pro, jak tu už někdo napsal, Sedm statečných. To byl opravdu nářez a neskutečná zábava. Tady jsem konečně Hunterův styl ocenila, popisy, nadsázka a scény za hranicí reality se spojily s ohňostrojem akce, střílení, zúčtování a přezíravosti ke smrti. Musela jsem se při čtení usmívat. Což se k tématu úplně nehodilo, ale já jsem se fakt bavila.
Takže stálo zato se prokousat až k tomu konci.

16 17.11.2023

Tak já nevím, proč se u knih tohoto autora tak diametrálně rozcházím s většinovým názorem, ale opět jsem se nechala strhnout davem a kýžený výsledek se nedostavil. Musím uznat, že od knihy Pamatuj na smrt se pan Novotný přeci jen kousek posunul, ale jeho knihy patrně nejsou pro mě. Asi jsem cynik, ale tato kniha, ač většina slov pojednává o emocích, ztrátě, žalu a minulosti, se mě prostě nedotkla. Nevidím to, co nadchlo tolik čtenářů, a ačkoliv autorovi kladná hodnocení přeji, pro mě to byla spíše ztráta času.
Ale jak všichni víme, kolik lidí, tolik chutí, tak zkuste ochutnat i tuto jednohubku.

16 20.02.2022

Tak mi to chvilku trvalo, ale návrat do Pochmurného kraje se vydařil.
Sice první dva sešity opět kreslil někdo jiný, což nemám ráda (osobně nechápu důvod...). Další pro mě nepříjemný faktor je hatmatilka, kterou je tady většina minulosti vyprávěna. Ruší to můj komfort ze čtení (a to mám cizí jazyky v normálním životě ráda) . Ale podívali jsme se do minulosti a další části příběhu zapadly na své místo, což bylo fajn.
A sešity 3 a 4 byly famózní. Kresba Tylera Crooka (miluju jeho ponurý les a velké celostránkové a dvoustránkové kresby), napínavý souboj lovců a monstra z lesa (no, co si budeme povídat, vítěz nebyl moc překvapivý), Emina role ve vyústění příběhu a naznačení budoucí zápletky. Super, četlo se to jedním dechem.
Scénáře mě moc neberou, ale malba obálky byla velice zajímavá.
Moc se těším na pokračování, doufám, že nebudou žádné experimenty s kreslíři...

16 26.02.2021

"Dejte pozor, komu se svěříte do rukou..."
Od začátku čtenář tuší, že něco nebude tak, jak má být, ale příběh se rozbíhá pomalu a zabývá se jednotlivými postavami a jejich minulostí, důvodem, proč přijeli do luxusních lázní na léčebný pobyt. Až ve druhé polovině dostává spád a končí trochu thrillerově.
Kniha mě bavila, líbily se mi osudy postav, některé situace v lázních byly úsměvné, jiné kapitoly, hlavně ty z minulosti, byly spíše smutné a dojemné. Konec vygradovaný až trochu do absurdity, ale mně se to líbilo. A ocenila jsem i i poslední kapitoly, které ve zkratce ukázaly další osudy všech zúčastněných.
Od Liane Moriarty jsem četla lepší knihy, to přiznávám, ale i tato mě pobavila.

16 05.03.2020