asakz komentáře u knih
Není pro mne snadné psát komentář k této knize. Příběh je nabitý symboly, čemuž je ostatně věnován i doslov mého vydání, možná lze celý děj chápat alegoricky, což ovšem získává zcela jiný rozměr ve světle poznání, že celý náš život je možné chápat jako jakousi alegorii, dramatickou hru symbolů, jejichž hloubka spočívá v jejich schopnosti vyvolávat v nás emoce a evokovat jakési tušení či přímo vnímání smyslu. Napadá mne přehršel dalších nesouvislých myšlenek v souvislosti s tímto románem, ale omezím se na konstatování, že toto je jedna z nemnoha knih, kterou člověk může číst stále znova a nacházet v ní nové významy podle aktuálního stavu a rozvoje své psýché ... jako v magickém zrcadle.
Moc hezky zpracovaná pověst o kněžně Libuši. Chvílemi jsem měl skutečně pocit, jako bych se přenesl do těch dob starých slovanských bogů, divoké přírody a teprve pozvolna se rodící civilizace. Ačkoliv mám daleko k jakékoliv formě vyhraněného nacionalismu, v posledních letech pociťuji zvláštní spřízněnost s tímto krajem mezi dvěma řekami a nemohu se zbavit silného pocitu, že ve mně nějakým způsobem, snad někde hluboko pod hladinou běžného vědomí, přežívá historie lidu, který zde žil. A za tyto magické reminiscence vděčím velkou měrou i knihám pana Urbana.
Paul Brunton hledá v Egyptě - prolézá ve dne v noci starobylé egyptské stavby, svatyně, krypty, osamocen v nich medituje a má různé vize. Setkává s pozoruhodnými lidmi, jejichž schopnosti jsou často nevysvětlitelné na základě aktuálního poznání západní vědy; přesto jsou to, dá se říci, v jistém smyslu jen dětské hry. Hluboké poselství pak přichází až na posledních stranách knihy. To vše je doplněno řadou černobílých fotografií, mapek a náčrtků. Pokud bych se měl pokusit o objektivní hodnocení, musel bych říci, že je to skvělá kniha; z čistě subjektivního hlediska mne ale zpočátku příliš "nechytla". Tendence ovšem byla stoupající a teprve poslední čtvrtina mne skutečně zaujala. Chtěl jsem původně dát 4 hvězdy, ale nakonec nemohu dát méně než pět.
Řadit toto dílo do fantasy žánru je podle mne dosti zavádějící. Ačkoliv podle anotace by se mohlo zdát, že se jedná o klasickou young adult fantasy a na zadní straně knihy je uvedeno "Pro čtenáře od 14 let", popravdě řečeno si nemyslím, že náctiletý čtenář či čtenářka tuto knihu ocení. Ať už se vám pod fantasy žánrem vybaví Harry Potter, Pán prstenů nebo třeba Barbar Conan, toto je něco diametrálně odlišného. Pokud bych hledal příběh alespoň vzdáleně podobného charakteru, spíše mne napadají autoři jako Ajvaz nebo romány jako Valis Philipa K. Dicka. V jistém smyslu svým zvláštním myšlenkovým experimentem může připomínat i J. L. Borgese. Ale jako každé výjimečné dílo, i toto se vzpírá jakémukoliv zařazení do nějaké kategorie.
Čtenář společně s hlavní hrdinkou vstupuje do světa, který se vymyká běžnému chápání, tápe a marně se snaží odhadnout smysl příběhu. Postupně se mu pak odhalují dílčí střípky poznání jakési metareality, avšak definitivní odpověď na své otázky v pojmově-racionální rovině nedostává ani v závěru knihy. Příběh se čte sám - autorům se daří udržovat čtenáře v neustálem napětí, jak to bude pokračovat, ale jedná se spíše o dobrodružství ducha, velká část událostí probíhá v mentální sféře hlavní hrdinky, i když následky se leckdy v poměrně drastické formě přelévají i do vnějšího světa. Z toho důvodu patrně dílo ocení spíše introvertní jedinci; někomu, kdo očekává magické souboje nebo milostný románek s nadpřirozenými bytostmi, může děj připadat nudný a bude patrně zklamán.
Filosoficky založeného čtenáře, který rád zkouší alternativní pohledy na stavbu a původ naší reality a lidské psýché a není líný přemýšlet nad hlubšími souvislostmi, podle mne tato kniha musí nadchnout.
Mimořádné dílo syntetizující Grofovy celoživotní zkušenosti s holotropními stavy vědomí spolu s poznatky jiných výzkumníků, filosofickými koncepcemi, spirituálními technikami a prožitky z různých kulturních a historických kontextů. Grof předkládá základ nového paradigmatu alternativního jak k materialisticko-mechanistickému, tak k úzce náboženskému vidění světa. Samozřejmě jakýkoliv teoretický koncept nemůže mít sílu přímého zážitku takového typu, z nichž právě vychází. Přesto pokus o jejich uchopení a sdílení prostřednictvím pojmového myšlení zřejmě dává smysl a může mít i rozsáhlé praktické důsledky. A v tomto poli je toto dílo tak silné, jak jen kniha může být. Grof se snaží o velmi střízlivý, nepředpojatý a racionální přístup a ač by s ním samozřejmě bylo možné o některých vývodech polemizovat, jedná se o velmi inspirující myšlenky.
Myslím, že toto je další z knih, jejichž anotace není právě šťastná. Aspoň já jsem od knihy na jejím základě očekával něco trochu jiného, než co nakonec nabídla. To však neznamená, že bych byl zklamán - je to určitě velmi zajímavý text, který však ani tak nepojednává o mystickém vzestupu duše, lucidním snění či jungovské interpretaci snů v procesu individuace (s tou autor spíše nesouhlasí), ale především o komunikaci duše pozůstalé s duší zesnulou. Kniha je založena na autorových vlastních zkušenostech setkávání s duší jeho milované první ženy, okrajově pak také s dušemi dalších lidí (matka, učitel apod.). Jedná se tedy skutečně o velmi intimní výpověď a autor sám konstatuje, že se mu do ní příliš nechtělo (a k vydání knihy nakonec mohlo dojít až po jeho smrti).
Autor zde tedy předkládá částečný návod ke komunikaci prostřednictvím snů, pojednává o překážkách této komunikace a ve stručnosti se nemůže vyhnout ani určitým kosmologickým úvahám, do nichž by zarámoval své osobní zkušenosti. Zde se odkazuje především na kabalu a Swedenborga (v závěru knihy je pak kapitola věnovaná literatuře, která autora nejvíce oslovila).
Jak už to u těchto věcí bývá a jak to i sám autor zmiňuje, zprostředkování duchovních principů pomocí konceptuálního myšlení musí být vždy jen nedokonalé přiblížení nekonečné a neuchopitelné realitě všehomíra. I tak se jistě jedná o cenný příspěvek pro každou duši putující tímto údolím stínů :-)
Překrásná, hluboká a hlavně živá kniha, která za mnou přišla sama jako zjevení. Původně jsem ji náhodně vybral jako dárek k Vánocům, ale po zběžném prolistování usoudil, že jejím hlavním tématem je rakovina a že je tedy jako dárek příliš morbidní. Zůstala tedy u mne a ačkoliv mne svou tématikou léčitelství rakoviny nijak neoslovovala a měl jsem rozečtené jiné knihy, den před Vánoci na mne zapůsobila těžko pochopitelnou magickou přitažlivostí, že jsem neodolal a začal ji číst. A tak jsem zjistil, že titul knihy přesně odpovídá jejímu obsahu - je to kniha o životě a o lásce k životu, nabitá kouzelnou poezií a mystikou tak živou, že to snad ani nelze slovy zprostředkovat, takže má člověk pocit, že ta kniha samotná je opravdu živá, jako by do ní Vladimír vložil kus svého Ducha. Trochu mne zaskočilo, když jsem zjistil, že autor tento svět opustil poměrně náhle a nečekaně zhruba 3 roky po jejím dopsání. Nějakou dobu jsem nad tím spekuloval, ale pak jsem pochopil, že to nemá smysl. Cesty života jsou nevyzpytatelné a snaha uchopit je rozumem marná. Proto je na Stromu života nejprve Moudrost a teprve potom Porozumění. A o tom to celé je :-)
Fantastická kniha o podstatě tantry. Ačkoliv si stěží mohu činit nárok na kvalifikované posouzení myšlenek, které v tomto díle autor předkládá, minimálně dva fakty jsou zjevné: autor je jak svými znalostmi, tak hloubkou svých úvah vysoko nad povrchní populární esoterikou a jejím vulgarizovaným pojetím tantry, zároveň je také znát, že se v jeho případě nejedná o suchou teorii a akademický přístup k problematice (jako je tomu, žel, například v případě Gershoma Scholema a kabaly). Kapitola o okultní tělesnosti a čakrách byla sice na můj vkus snad až příliš technická, ale jinak je to opravdu skvělé přiblížení tantrické filosofie a praxe západnímu čtenáři, s mnohými odkazy na související koncepty v jiných, zejména západních tradicích (např. alchymie). Vřele doporučuji každému, kdo nehledá v tantře pouhé sexuální cvičení.
Zajímavá kniha, zejména pro čtenáře již dobře obeznámené s Meyrinkovými romány. Nedoporučuji příliš ke čtení, pokud se do Meyrinka teprve chcete pustit. Autor vybral tři Meyrinkovy knihy - Golema, Zelenou tvář a Bílého dominikána jako nosnou část jeho díla, jakousi "encyklopedii lidové mystiky". Postupně pak rozjímá nad různými aspekty mystické cesty a průběžně ze zmíněných románů cituje - pro čtenáře, který je ještě nečetl, to může znamenat značný "spoiler", i když samotnou hodnotu díla to jistě nikterak nezmenší. Zde se navíc dozvídáme některé zajímavé kontextuální informace a odkazy a citace dalších autorů jako například C. G. Junga, K. Weinfurtera či F. A. Ossendowského. Povídka Hodinář pak tvoří jen malý zlomek textu (v mém vydání i s předmluvou strany 134-152). Její obsah a dopad na čtenáře nechci hodnotit - někomu může připadat jako naprostá bizarnost, další se může pokoušet interpretovat její alegorický význam a někomu může opravdu přinést Probuzení - kdo ví? :-)
Ajvazova magie slov nejprve jako by dřímala skrytá pod příkrovem popisného líčení života obyvatel jakéhosi imaginárního ostrova. Autor zkouší potměšile čtenářovu trpělivost a teprve někde v polovině knihy nechá jakoby neochotně vstoupit na scénu Knihu, zpodobnění stvořitelského procesu, prázdnotu, z níž se živelně rodí miriády světů, bublají, přetváří se, vytvářejí rozvětvující se výhonky a znovu zanikají, a nechá nás jen krátce nahlédnout dovnitř - přesto je to pohled úchvatný a jedinečný. Pokud vás Ajvazovy fantastické světy a jejich implicitní filosofické kvality fascinují a inspirují tak jako mne, neváhejte a čtěte.
Velmi zvláštní kniha, proměnlivá jako sen, plynule přecházející mezi věcmi banálními a nejhlubšími tajemstvími Vesmíru, přičemž jedno se živí druhým a zároveň je opět plodí jako když uroboros pohlcuje svůj ocas.
Začíná to jako příběh o toxickém partnerském vztahu (zde jsem narážel na některé překvapivé paralely ke svému vlastnímu životu, zatímco jiné aspekty s ním spíše kontrastovaly, což již samo o sobě bylo obohacující). V jisté části se však vše dramaticky mění a čtenář spolu s hlavním hrdinou podstupuje archetypální pouť nejprve skrze psychologické peklo a posléze cestu ducha od bodu nejzazší nerozlišenosti (zjevně odpovídající kabalistickému Ein Sof, ač autor používá spíše gnostickou a řeckou/římskou terminologii) po sestupné dráze až k opětovnému vtělení duše na fyzické pláni. Během této cesty putující duše vede zajímavé hovory s bytostmi představujícími příslušné úrovně a aspekty stvoření, přičemž hloubka a zároveň srozumitelnost některých sdělení je opravdu úžasná. Zakončení příběhu je také velmi překvapivé a čtenáře nutně přivádí k dalšímu zamyšlení nad poměrem iluze a reality. Po tomto "úvodu", který tvoří větší část knihy a jejímž autorem je Pjér la Šé'z následuje krátký doslov Vladimíra Chrze a po něm cca 30 nečíslovaných stran Hovorů se Stvořitelem od Pavla Černého.
Nečekejte však něco ve stylu Hovorů s Bohem od N. D. Walsche - jak podotýka Milan Buchta na zadní straně knihy, toto je velmi syrový materiál. Řekl bych, že se jedná doslova o vyvřeliny kolektivního nevědomí a možná i autorova velmi osobního podvědomí (někdy není snadné odlišit, co nějakým způsobem reflektuje hlubší realitu a co spíše kopíruje zmatené a často iluzorní ideje rezonující na povrchu či pod povrchem v současné společnosti). Celé je to psané poněkud schizofrenním jazykem, překvapivé hluboké myšlenky střídají banality, lásku hrozby. Teprve ke konci jsem pochopil, že Pjér zřejmě vzal některé z těchto obsahů nevědomí, zpracoval je a brilantním způsobem zasadil do smysluplného kontextu v úvodním příběhu.
Celkově se mi kniha jeví jako geniální nadčasové dílo, které ani nemohu dosti doporučit.
Tato útlá knížečka poměrně hojně se vyskytující v antikvariátech reprezentuje to nejlepší z knižní tvorby své doby (20. století před 2. světovou válkou) - obsahuje řadu krásných barevných i černobílých ilustrací a text, který je sice jednoduchý (kniha je určena primárně pro děti), ale prodchnutý zvláštním duchem a poezií. Přestože autorka věnovala knihu dětem, není to pohádková fantazie, nýbrž je podložena studiem dobových reálií a starobylých egyptských textů, které jsou uvedeny spolu s dalšími doplňkovými informacemi v poznámkovém aparátu na konci knihy. Příběhy jsou uvěřitelné (samozřejmě s tím, že obsahují mnohá mytologická témata) a vzbuzují příjemný dojem, že autorka nejen pečlivě nastudovala podklady pro své dílo, ale dokázala se i úspěšně vžít do života a mentality tehdejších lidí. Proto knížku doporučuji každému, kdo se zajímá o život a mytologii starého Egypta nebo třeba jen miluje kouzelnou atmosféru dýchající ze starých knih :-).
Vskutku fascinující kniha. Přestože je jako autor uvedena Aniela Jaffé, jedná se z větší části o Jungovu autobiografii psanou v "ich" formě a uspořádanou dílem chronologicky a dílem tematicky. Dodatek pak tvoří velmi stručný výběr z Jungovy korespondence, Jungovy medailonky tří významných osobností z jeho života, kapitola o Jungově rodině od A. Jaffé a malý, ale velmi zdařilý slovníček pojmů. Přiloženo je též pseudognostické Jungovo dílko Septem sermones ad mortuos, které mně před mnoha lety přišlo jako nesmírně hluboké filosofické pojednání, avšak nyní se mi spíše jeví jako trochu zbytečné žonglování abstraktními pojmy a možná i trochu rozumím, proč se k němu později Jung nechtěl příliš znát. Jako celek je kniha čtivá, nabitá informacemi a dobře uspořádaná. Taktéž nelze pominout vynikající překlad od pana Plocka včetně užitečných poznámek pod čarou a nádherné ediční poznámky svědčící o hlubokém zájmu, znalostech a pochopení Jungova díla. Jediné, co snad trochu chybí, je obrazová příloha. V každém případě tohle prostě nesmí chybět v knihovně žádného Jungova příznivce.
Toto svým rozsahem spíše drobné dílko nepochybně patří mezi skvosty duchovní literatury dostupné v českém jazyce. Už sama Alexandra David-Neelová jakožto autorka základního textu je zárukou toho, že se nejedná o povrchní opis cizích myšlenek (jak tomu v této oblasti bohužel často bývá), ale o originál plně založený na vlastních zkušenostech a poznatcích získaných přímo od zasvěcených učitelů tibetského buddhismu. Komentáře Květoslava Minaříka pak ještě zvyšují hodnotu tohoto výborného textu. Přestože se nemohu považovat za pravověrného buddhistu pro svůj stále ještě příliš pozitivní a emotivní vztah ke světu vezdejšímu, je mi tibetský buddhismus v podání těchto dvou autorů blízký a čtení této knihy pro mne bylo velmi inspirující jako, pevně věřím, bude pro každého přemýšlivého člověka.
Stará legenda o pražském golemovi spojená s příběhem nenaplněné lásky. Ale nebojte: nejedná se o žádnou červenou knihovnu ozvláštněnou naivními zmínkami o kabale - autorovy znalosti židovského prostředí mu umožňují dát románu větší hloubku a věrohodnost. Ovšem, pokud nejste ochotni uvěřit, že Slovo má moc vdechnout život i hromadě vltavského bahna, musíte knihu brát nikoliv jako historický román, ale spíše jako pohádku pro dospělé ... nebo jako alegorii o zneužití moci lidskou pýchou a hloupostí. Trochu rušivě na mne působila závěrečná část epilogu, ale to je jen drobná vada na kráse (nebo mé nepochopení) jinak vcelku zdařilého díla.
Tak nevím - mé dojmy z tohoto díla jsou rozporuplné. Měl jsem vysoká očekávání a zprvu přišlo velké zklamání. První, delší část knihy, mne brzy začala nudit a musel jsem se občas nutit, abych vůbec pokračoval - opakuje se totiž donekonečna stále stejné schéma: poutníku je představeno další světské zaměstnání, povolání či cíl snažení, poutník přistupuje s nadějí, odhaluje však nešvary, klam a pokrytectví a znechucen se odvrací. Celá první část by se tak dala při troše nadsázky shrnout jako celý svět je prohnilý, marnost nad marnost. V druhé části pak poutník nalézá své štěstí v Kristu - Komenský tu pak pronáší mnohá moudra (nejen křesťanské) mystiky. Osobně na mne působí mírně rušivě onen křesťanský kontext (Bibli jsem nějak nikdy úplně nepřišel na chuť), ale to je hodně subjektivní; celkově je druhá část celkem milá, ale nijak objevná.
Václav Cílek je jednou z mála veřejně známých osobností (v jeho případě se mi nějak příčí použít slovo "celebrita") našeho národa, které podle mne opravdu stojí za to poslouchat a číst. Autor v jedné ze závěrečných kapitolek knihy píše: "Zcela převládají knížky na téma, že to s námi blbě dopadne, ale většina děl klasické literatury je útěšná stejně jako barokní hudba nebo krajinomalba 19. století." A stejně tak útěšná a krásná je i tato kniha, která v sobě dokázala harmonicky skloubit pragmatické otázky a poezii. To vše doplněno fantastickými kresbami Kateřiny Piňosové. Mne osobně, jakožto nadšeného zahrádkáře, první část knihy nazvaná Res rustica bohemica, dostala do skutečně zvláštní nálady, jež byla směsicí nostalgie, smíření, harmonie a důvěry v přírodu. Celá kniha vyznívá nakonec přes mnohá varování a nastínění hrozeb, jimž budeme muset v budoucnu čelit, velmi optimisticky. Možná je to také tím, že přesně v duchu Sorokinovy proměny smyslové kultury v duchovní, kniha promlouvá spíše než ke konzumní a pudové přirozenosti člověka k jeho schopnosti přesáhnout vlastní přízemnost a titěrnost v poměru k Všehomíru :-)
Ke každému dílu této tetralogie se dlouho odhodlávám, prvních pár stran se do toho musím skoro nutit, ale pak mě děj knihy chytne a nepustí až do konce. I pro tento díl platí, stejně jako pro předchozí, že děj je velmi poutavý a autor zde docílil úžasné rovnováhy mezi popisem individuální psychologie postav, vztahů mezi nimi a politické roviny. Nechybí ani popis bitev a milostných vztahů. Právě touto vyvážeností různých aspektů života našich dávných předků mi přijde dílo výjimečné. Trochu Vondrušku podezřívám, že je popis historických událostí možná poněkud ovlivněn vlasteneckým postojem autora, ale nejsem historik ... a i kdybych byl, kdo to už dnes dokáže objektivně posoudit? Každopádně se dle mého jedná o výborný historický román z vrcholného období českých dějin a knihu mohu jen doporučit.
Jediné, co mi trochu chybí (oproti některým jiným autorům píšícím historické romány - např. Cornwell nebo Severin) je alespoň stručný historický dovětek, kde by bylo okomentováno, které události, případně z jakých zdrojů, jsou historicky doložitelné a co je jen autorova fabulace.
Nemohu hodnotit. Pokorně přiznávám, že velkou část této knihy jsem nepochopil. Byly tu věty, ba odstavce a možná i kapitoly, které kdyby byly napsány ve svahilštině, rozuměl bych jim stejně. Částečně to padá na vrub mé nevzdělanosti, co se klasické, zejména antické, literatury týče, neznalosti autorova ostatního díla (četl jsem pouze Mystický a činný život dnešní Indie) a obecně malý rozhled v klasické hudbě a architektuře, stejně jako chybějící místopisné znalosti. Ještě více mne pak mátlo, jak autor plynule přechází mezi svým životem vnějším a vnitřním; mnohdy jsem si nebyl jist, zda popisuje události nebo představy, zda jde o osoby skutečné, mýtické či imaginární. Tam, kde byl text jasný a srozumitelný, točil se kolem autorova osobního života, jeho blízkých, předků a přátel, což mi často přišlo poněkud sebestředné a spíše nezajímavé. Přesto mne cosi nutkalo číst dál. Očekával jsem nějaký projev mystického ducha, ale toho se autor dotýká jen velmi okrajově, neboť těžištěm knihy je život duševní, nikoliv duchovní. Přesto ve mně kniha zanechává něco, co je těžké definovat a cítím, že v ní jsou kvality, kterým mnohá moderní literatura nesahá ani po kotníky. Nevylučuji proto, že se k ní ještě někdy vrátím.
Děsivá kniha napsaná tak poutavě, že bylo opravdu těžké se od ní odtrhnout.
Ruský pianista uprchnuvší z bolševiky ovládaného, hladem, nemocemi a terorem sužovaného Petrohradu vypráví svoje zážitky. Předkládá tak čtenáři snad až příliš živý obraz toho nejhlubšího pádu lidského ducha a to hned ve dvou různých podobách - na jedné straně primitivní nenávist lůzy zpité neomezenou mocí, jež vyvěrá doplněna chtíčem a dalšími zvířecími pudy v obludných krutostech, vraždění, ponižování a znásilňování, ať již jsou jejich cílem bývalí páni proto, že se skutečně dopustili nějaké křivdy vůči lidu nebo prostě jen proto, že byli obdařeni větším majetkem či inteligencí. Ušetřeni pak nejsou ani ti, kteří se z jakýchkoli důvodu znelíbili lidovým komisařům nebo ty, které se naopak zalíbily příliš.
Na druhé straně je pak stejně děsivé pokoření člověka, který pro skývu chleba a vlastní přežití je schopen a ochoten téměř k čemukoliv. Tak zde defilují bývalé aristokratky proměněné v ty nejubožejší prostitutky, generálové žebrající na ulici apod.
Zkrátka opravdu to není příjemné čtení. Ale je to velmi silný zážitek, který bych doporučil každému, kdo nemá obavy sundat si růžové brýle a pohlédnout i na ty nejtemnější stránky lidské existence.