asakz komentáře u knih

Stará legenda o pražském golemovi spojená s příběhem nenaplněné lásky. Ale nebojte: nejedná se o žádnou červenou knihovnu ozvláštněnou naivními zmínkami o kabale - autorovy znalosti židovského prostředí mu umožňují dát románu větší hloubku a věrohodnost. Ovšem, pokud nejste ochotni uvěřit, že Slovo má moc vdechnout život i hromadě vltavského bahna, musíte knihu brát nikoliv jako historický román, ale spíše jako pohádku pro dospělé ... nebo jako alegorii o zneužití moci lidskou pýchou a hloupostí. Trochu rušivě na mne působila závěrečná část epilogu, ale to je jen drobná vada na kráse (nebo mé nepochopení) jinak vcelku zdařilého díla.

4 16.03.2018

Tak nevím - mé dojmy z tohoto díla jsou rozporuplné. Měl jsem vysoká očekávání a zprvu přišlo velké zklamání. První, delší část knihy, mne brzy začala nudit a musel jsem se občas nutit, abych vůbec pokračoval - opakuje se totiž donekonečna stále stejné schéma: poutníku je představeno další světské zaměstnání, povolání či cíl snažení, poutník přistupuje s nadějí, odhaluje však nešvary, klam a pokrytectví a znechucen se odvrací. Celá první část by se tak dala při troše nadsázky shrnout jako celý svět je prohnilý, marnost nad marnost. V druhé části pak poutník nalézá své štěstí v Kristu - Komenský tu pak pronáší mnohá moudra (nejen křesťanské) mystiky. Osobně na mne působí mírně rušivě onen křesťanský kontext (Bibli jsem nějak nikdy úplně nepřišel na chuť), ale to je hodně subjektivní; celkově je druhá část celkem milá, ale nijak objevná.

4 10.09.2017

Václav Cílek je jednou z mála veřejně známých osobností (v jeho případě se mi nějak příčí použít slovo "celebrita") našeho národa, které podle mne opravdu stojí za to poslouchat a číst. Autor v jedné ze závěrečných kapitolek knihy píše: "Zcela převládají knížky na téma, že to s námi blbě dopadne, ale většina děl klasické literatury je útěšná stejně jako barokní hudba nebo krajinomalba 19. století." A stejně tak útěšná a krásná je i tato kniha, která v sobě dokázala harmonicky skloubit pragmatické otázky a poezii. To vše doplněno fantastickými kresbami Kateřiny Piňosové. Mne osobně, jakožto nadšeného zahrádkáře, první část knihy nazvaná Res rustica bohemica, dostala do skutečně zvláštní nálady, jež byla směsicí nostalgie, smíření, harmonie a důvěry v přírodu. Celá kniha vyznívá nakonec přes mnohá varování a nastínění hrozeb, jimž budeme muset v budoucnu čelit, velmi optimisticky. Možná je to také tím, že přesně v duchu Sorokinovy proměny smyslové kultury v duchovní, kniha promlouvá spíše než ke konzumní a pudové přirozenosti člověka k jeho schopnosti přesáhnout vlastní přízemnost a titěrnost v poměru k Všehomíru :-)

4 28.05.2017

Ke každému dílu této tetralogie se dlouho odhodlávám, prvních pár stran se do toho musím skoro nutit, ale pak mě děj knihy chytne a nepustí až do konce. I pro tento díl platí, stejně jako pro předchozí, že děj je velmi poutavý a autor zde docílil úžasné rovnováhy mezi popisem individuální psychologie postav, vztahů mezi nimi a politické roviny. Nechybí ani popis bitev a milostných vztahů. Právě touto vyvážeností různých aspektů života našich dávných předků mi přijde dílo výjimečné. Trochu Vondrušku podezřívám, že je popis historických událostí možná poněkud ovlivněn vlasteneckým postojem autora, ale nejsem historik ... a i kdybych byl, kdo to už dnes dokáže objektivně posoudit? Každopádně se dle mého jedná o výborný historický román z vrcholného období českých dějin a knihu mohu jen doporučit.
Jediné, co mi trochu chybí (oproti některým jiným autorům píšícím historické romány - např. Cornwell nebo Severin) je alespoň stručný historický dovětek, kde by bylo okomentováno, které události, případně z jakých zdrojů, jsou historicky doložitelné a co je jen autorova fabulace.

4 26.02.2017

Nádherný alegorický příběh o lidském putování, klamu a hledání pravdy, podstatě Zla a především Smrti a Znovuzrození. Nemohu se vyhnout srovnání s Komenského Labyrintem světa a rájem srdce, ze kterého ovšem MacDonaldova Lilith vychází jako absolutní vítěz - zatímco Komenský se spokojuje s povrchním popisem všelijakých lidských nectností a nešvarů, MacDonald proniká mnohem hlouběji do dění uvnitř lidské duše, které za těmito jevy stojí, a hledí na ně se soucitem, pochopením a jistotou, že tato zla jsou pouhou vývojovou fází, která nutně dřívě nebo později musí být překonána. Taktéž pozitivní, i když poněkud otevřené, vyústění příběhu přesahuje veškeré meze náboženského moralizování a překvapivě živým jazykem popisuje alespoň některé aspekty mystické zkušenosti, jinak ze své podstaty nepopsatelné.

A aby toho nebylo málo, to vše je zasazené do poutavého příběhu se silně tajemnou atmosférou, jakou dokáže vykouzlit jen málokterý autor (srovnatelnými kvalitami v tomto směru oplývá třeba Gustav Meyrink nebo z moderních autorů snad Michal Ajvaz). Nadto, přestože autor využívá některé postavy z hebrejské mytologie, dílo je kulturně neutrální, neobsahuje žádné odkazy na křesťanské či antické autory a tedy je dobře stravitelné i pro čtenáře bez širšího intelektuálního zázemí v těchto oblastech (narozdíl od tak mnoha jiných alegorických románů).

Celkově se tedy jedná o nejen čtivý, ale poučný, estetický a duchovně povznášející zážitek a kniha získá čestné místo mezi nejlepší beletrií mé knihovny.

3 01.01.2025

Nemohu hodnotit. Pokorně přiznávám, že velkou část této knihy jsem nepochopil. Byly tu věty, ba odstavce a možná i kapitoly, které kdyby byly napsány ve svahilštině, rozuměl bych jim stejně. Částečně to padá na vrub mé nevzdělanosti, co se klasické, zejména antické, literatury týče, neznalosti autorova ostatního díla (četl jsem pouze Mystický a činný život dnešní Indie) a obecně malý rozhled v klasické hudbě a architektuře, stejně jako chybějící místopisné znalosti. Ještě více mne pak mátlo, jak autor plynule přechází mezi svým životem vnějším a vnitřním; mnohdy jsem si nebyl jist, zda popisuje události nebo představy, zda jde o osoby skutečné, mýtické či imaginární. Tam, kde byl text jasný a srozumitelný, točil se kolem autorova osobního života, jeho blízkých, předků a přátel, což mi často přišlo poněkud sebestředné a spíše nezajímavé. Přesto mne cosi nutkalo číst dál. Očekával jsem nějaký projev mystického ducha, ale toho se autor dotýká jen velmi okrajově, neboť těžištěm knihy je život duševní, nikoliv duchovní. Přesto ve mně kniha zanechává něco, co je těžké definovat a cítím, že v ní jsou kvality, kterým mnohá moderní literatura nesahá ani po kotníky. Nevylučuji proto, že se k ní ještě někdy vrátím.

Děsivá kniha napsaná tak poutavě, že bylo opravdu těžké se od ní odtrhnout.

Ruský pianista uprchnuvší z bolševiky ovládaného, hladem, nemocemi a terorem sužovaného Petrohradu vypráví svoje zážitky. Předkládá tak čtenáři snad až příliš živý obraz toho nejhlubšího pádu lidského ducha a to hned ve dvou různých podobách - na jedné straně primitivní nenávist lůzy zpité neomezenou mocí, jež vyvěrá doplněna chtíčem a dalšími zvířecími pudy v obludných krutostech, vraždění, ponižování a znásilňování, ať již jsou jejich cílem bývalí páni proto, že se skutečně dopustili nějaké křivdy vůči lidu nebo prostě jen proto, že byli obdařeni větším majetkem či inteligencí. Ušetřeni pak nejsou ani ti, kteří se z jakýchkoli důvodu znelíbili lidovým komisařům nebo ty, které se naopak zalíbily příliš.

Na druhé straně je pak stejně děsivé pokoření člověka, který pro skývu chleba a vlastní přežití je schopen a ochoten téměř k čemukoliv. Tak zde defilují bývalé aristokratky proměněné v ty nejubožejší prostitutky, generálové žebrající na ulici apod.

Zkrátka opravdu to není příjemné čtení. Ale je to velmi silný zážitek, který bych doporučil každému, kdo nemá obavy sundat si růžové brýle a pohlédnout i na ty nejtemnější stránky lidské existence.

3 24.08.2024

Ačkoliv nemám v dohledné době v plánu zakládání čmelína a publikace je v podstatě koncipována jako příručka za právě tímto účelem, rozhodně jsem se při čtení nenudil; četlo se to skoro jako napínavý román. Je vidět, že autor čmeláky opravdu miluje a věnuje jim spoustu času a úsilí (mimo jiné tímto vzdávám i poklonu jeho manželce), což je znát na hloubce i šíři znalostí, stejně jako na poutavosti výkladu. Kniha je plná příkladů z vlastní praxe, vlastně jakýchsi případových studií a je roztomilé jak autor přisuzuje čmelákům některé lidské charakterové vlastnosti. Nicméně není to žádná pohádka pro malé děti - svět "včelích medvídků" je, jak už to v přírodě chodí, drsný a krutý - přežívá nejsilnější a kdejaká chyba či slabost přináší fatální následky. Pokud se chcete o tomto fascinujícím světě dozvědět od zasvěceného odborníka a přitom zábavnou formou se spoustou barevných fotografií, sáhněte bez obav po této knize.

3 08.08.2024

Toto je patrně nejlepší pojednání o alchymii a hermetických vědách obecně, jaké jsem kdy četl. V prvních kapitolách knihy autor srozumitelně a přesvědčivě vysvětluje podstatu předvědeckého uvažování, které není podřadné přístupu současné vědy, nýbrž prostě jen stojí na zcela odlišných základech a vlastně představuje mnohem ucelenější a moudřejší přístup ke světu. Ve zbytku knihy pak osvětluje postupně základní aspekty alchymie a stručně popisuje fáze alchymického procesu. Jelikož autor byl orientalista, není překvapivé, že místy upozorňuje i na analogie s indickou a čínskou duchovní filosofií a praxí. Zcela samozřejmě je text plný odkazů na arabské alchymisty. Osobně již dlouho vnímám silnou paralelu mezi alchymií a tantrou (a zřejmě též kabalou) a tato kniha mi opět prohloubila chápání těchto souvislostí, ačkoliv nepřímo (autor přímo o tantře nemluví a ani o kabale se nezmiňuje). Přesto s autorem nesouzním úplně; velmi mne zaskočilo jeho tvrzení, že "nejvyšší smysl, který je ve znaku Marsu a který alchymii daleko přesahuje, je "vtělení Božího Slova", jež přináší v jistém smyslu snížení božského...". Buďto je to důsledek mého stále ještě příliš povrchního chápání alchymického procesu nebo autor přece jen nedospěl ve svém poznání dost daleko nebo obojí. Nevím. Bez ohledu na to se jedná o skvělé pojednání pro každého, kdo se chce na alchymii podívat jinak, než jako na primitivní pavědeckou předchůdkyni chemie.

3 08.06.2024

Kniha je zajímavá spíše z historického hlediska, než svým obsahem. V době svého vzniku to jistě byla bomba; dnes je již i český knižní trh zaplaven nespočetnými tituly obsahujícími úplnější a zasvěcenější informace. Kniha je jakýmsi kompilátem o indické askezi a józe z různých, zejména anglofonních, zdrojů. Sestává se ze čtyř dosti odlišných částí. První přináší různé, dnes již klasické a spíše spektakulární než poučné, příběhy fakírů a jóginů (pohřbení zaživa, manipulace s kobrou, davová hypnóza apod.). Druhou část tvoří příběh a výroky Rámakrišny. Následuje oddíl o józe, kde jsou velmi stručně slovně popsány některé ásany, mentální a pranajamické techniky a také samádhi podle Weinfurterových představ. Celou knihu pak uzavírá výčet a popis rozličných hinduistických sekt.

3 24.04.2024

Podle mne poklad duchovní literatury, který je ojedinělý nejen v českém, ale i světovém měřítku. Druhý díl trilogie rozšiřuje i prohlubuje obsah dílu prvního; logicky, neboť zatímco o Šivovi, aspektu čirého vědomí, vlastně nelze nic více říci, Šakti, aspekt tvořivé energie a projevu je tím, co lze přece jen nějak myslí uchopit a co je předmětem rozlišování (toto jsou ovšem moje interpretace). Autor sice některé informace opakuje znovu a znovu, což ale není na škodu s ohledem na tendenci ve světě fungujícího člověka pouštět pravdy duchovního rázu rychle ze zřetele. Toto je jedno z těch mála vzácných děl, které je vhodné konzumovat po malých dávkách a které pouhým čtením a rozjímáním pozvedají člověka z pozemského pinožení blíže k Duchu (aniž by však sváděly k nějakým únikům z reality). Třetí díl trilogie nevyšel a nevyjde, avšak jelikož se má týkat guru jógy, vidím v tom určitý symbolický význam. V každém případě děkuji autorovi za tuto duchovní perlu, která bude mít čestné místo v mé knihovně a k níž se jistě budu v budoucnu vracet.

3 13.04.2024

Když jsem si knihu pořizoval, domníval jsem se, že se jedná o román. Ve skutečnosti to však je monumentální historicko-biograficko-filosofická studie, jejíž dva díly se věnují životům, mystickým zkušenostem, filosofii na nich postavené a společenskému působení především dvou velikánů indického ducha na přelomu 19. a 20. století - Rámakrišny (první díl) a jeho žáka Vivekanandy (díl druhý). Spíše okrajově jsou pak zmíněny další osobnosti nejen indické, například Kešub Čandra Sen, Thákurové, Aurobindo, Whitman, Emerson a další. Samostatná sekce je pak věnována Plótínovi a (Pseudo)Dionýsiovi Areopagitovi. Není to rozhodně žádné oddychové čtení. Autor shromáždil obrovské množství informací a prezentuje je s perfektně vyváženým pochopením pro mystickou zkušenost na straně jedné a jasným kritickým rozumem na straně druhé. Celým dílem se pak jako červená nit táhne myšlenka universalismu náboženské zkušenosti, která mi vždy byla velmi blízká. Stejně tak obdivuhodné jsou moudrost Rámakišnova a soucit, statečnost a sebeobětování (bez náznaku jakékoliv lítosti) Vivekanandovo. S vědeckou důkladností díla poněkud kontrastuje květnatý básnický jazyk autora, jehož patetičnost mi zpočátku poněkud lezla na nervy. Zhruba třetinu rozsahu obou svazků tvoří poznámky, takže bez dvou záložek se neobejdete. Vzhledem k tomu, že text je již téměř 100 let starý, musím bohužel konstatovat, že mnohé autorovy naděje na brzké sjednocení lidstva se nenaplnily a neposunuli jsme se zřejmě o mnoho dál (navíc chudák Rolland tehdy ještě asi netušil, že je na spadnutí další světová válka, jejíhož konce se ani nedožije). Hluboké myšlenky bohužel byly z velké části vytlačeny plytkou konzumní New Age esoterikou, ale buďme optimisty, snad lidstvo přece jen zamíří správným směrem a vysoké ideály zde naznačené nakonec přece jen dojdou naplnění.

3 07.10.2023

Překrásná kniha o životní pouti tibetského chlapce a jeho osudové družky. Ačkoliv se jedná o fiktivní příběh, jeho autoři jsou zárukou věrného zobrazení tibetských reálií a života různých vrstev tibetské společnosti bez růžových brýlí, přece však odhalujících hloubku ducha tibetské země. Není to kniha filosofických spekulací, ale univerzální příběh hledající duše rozervané mezi mocnou iluzí máji a magickým voláním ducha, mezi egoismem těla a soucitem srdce, jenž nakonec dospívá ke svému zákonitému konci - osvobození.

P.S. Málem bych opomněl nádherné kongeniální ilustrace pana Skřivánka, které zajisté tomuto dílu dodávají další rozměr.

3 29.08.2023

"Měsíci šeptat naslouchat jak v mlze rybář si zpívá" Unikátní spojení werichovské zemitosti a zasněné čínské poetiky. Kniha o ničem a o všem. O půvabu. O přátelství. O duši květu motýla člověka...

3 10.08.2023

Zpočátku typicky ajvazovské prolínání naší "reality" s fantaskními světy, až jsem si v jeden moment říkal, že už mne to snad i trochu přestává bavit. Poznenáhlu se ovšem z knihy vynořil přece jen zas trochu jiný příběh - bylo zde více psychologie, více vztahů a při čtení mne jímala melancholicky teskná nálada. A taky smíření: neboj se, neboj se, porážky ani vítězství. Pěkné. Ajvaz mne opět nezklamal.

3 29.07.2023

Ach, to byla krásná, krásná kniha! Příběh plný vnějších zázraků, ale také mnohem důležitějšího vnitřního ducha tak silně inspirujícího k tomu nejlepšímu, co v sobě člověk může nalézt. Žijeme zřejmě ve zlomové době, v době materiálního přepychu, která však tak snadno strhává do hlubin egocentrismu a duchovního chaosu. Osobně považuji indickou mystiku a filosofii ve všech jejích podobách za jednu z nejsilnějších opor hledajícího člověka a tato kniha bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co indický duch nabídl světu.

3 18.06.2023

Mladá osiřelá židovka emigruje z poválečné Británie ilegálně do Palestiny, aby se podílela na vzniku nového židovského státu. Nic však není takové, jak se jevilo z dálky. V Tel Avivu, kde po krátké a drsné zkušenosti z kibucu skončí, se setkávají Židé z různých částí světa všichni poznamenaní nějak svou původní domovinou, každý ovšem jinak, takže mnohdy jediné, co je pojí, je urputná naděje v nový, opravdový domov.

Kniha je, pro mne překvapivě, zcela prosta jakýchkoliv náboženských idejí či židovské duchovnosti - žádná tóra, talmud či kabala. Příběh nemá nic společného s úsměvnými rabínskými historkami - většina aktérů je drsně pragmatická, snaží se jednak přežít a pak zvítězit, v dané fázi historie zejména nad Brity, k čemuž jsou všechny prostředky dobré - podvod, klam a špionáž, únosy, terorismus... Nový Žid je Žid bez minulosti, bez tradice, ale zato hrdý na své židovství. Paradoxně se tedy dopouští stejné nepravosti, jaké se jiné národy dopouštěly vůči němu - elitářství, pocitu nadřazenosti, vyhranění se proti gójům (a často i proti "jiným" Židům). Tato vlastnost je však tím nebezpečnější, čím inteligentnější je její nositel; a Židé jsou nepochybně velmi inteligentní národ. Pak snadno vzniká velké dobro, když se inteligence snoubí s pokorou, moudrostí a duchovností, nebo velké zlo, když se spojí s egoismem, omezeností a přízemní vypočítavostí.

Bohužel, jak poznamenává hlavní hrdinka knihy: "...utrpení zušlechtí málokoho." Častěji přichází touha po pomstě a pocit oprávnění šířit utrpení dál. V knize se mísí politika s různými idejemi často zmatenými, někdy stojícími za zamyšlení. Ačkoli autorka, sama narozená 1951 v Liverpoolu, stěží může vycházet z vlastních zkušeností, jak tvrdí anotace, přesto je kniha zajímavým pohledem do psychologie a historie národa, který se tak silně podepsal a stále podepisuje na obrazu lidstva.

3 21.03.2023

Výjimečně komentuji, ač jsem knihu dočetl ani ne do třetiny. Já toho Steinera prostě nedám - jeho ideje sice do značné míry vychází z existujících tradic, ale jako by všechno podivným způsobem překroutil a upravil do nauky, která se mně jeví jako naprosto bizarní a nestravitelná. Knize bohužel nepomáhá, že je zápisem Steinerových přednášek, který je zřejmě plný nepřesností a, soudě dle poznámek k textu, místy vyloženě zkreslující původní smysl. Jsou zde vyloženě zajímavé myšlenky, které jinde nenajdete, ale také spousta kategorických tvrzení natolik podivného rázu, že to prostě nedokáži brát vážně (např. "Všechno, co člověk ve čtvrtém okruhu vpracuje do nerostné říše, se objeví znovu a poroste v pátém okruhu v podobě rostlinné říše; například kolínský dóm poroste v příštím okruhu jako rostlina.") Asi jsem zvolil špatnou knihu pro vstup do antroposofie; možná to jen nechápu správně (a proto se zdržuji hodnocení), ale myslím, že po tomto zážitku si na nějakou dobu dám od teosofie pohov.

Nejprve musím předeslat, že zde došlo, zjevně omylem, ke spojení dvou různých děl stejného autora - útlé, leč samostatné knihy Tajné dějiny Evropy z roku 1996, k níž se bude vztahovat můj další komentář, a třísvazkového vydání stejného názvu, které je možná rozšířením a doplněním původního textu, ale rozhodně se nejedná o identické dílo, už jenom dle rozsahu, který je násobně větší (toto vydání nemám k dispozici, takže nemohu posoudit nakolik zahrnuje kapitoly z původního textu a nakolik se jedná o nový, nezávislý výtvor).
V každém případě moje kniha je skvělý, byť stručný, souhrn esoterních spirituálních učení a s nimi spojených osobností a společností od Atlantidy, přes Egypt, Řecko, středověk až po renesanci a novověk do II. světové války. Text s ohledem na svůj poměrně malý rozsah nejde samozřejmě nijak zvlášť do hloubky a nelze od něj očekávat "tajné", jinde nezveřejněné zasvěcenecké informace. Proto se domnívám, že paradoxně nejslabším aspektem knihy je její název, jenž neodpovídá obsahu a přitahuje senzacechtivé čtenáře, kteří pak nenalézají, co očekávali, a odcházejí rozčarovaní. Přitom se jedná podle mne o velmi vyváženou historii evropské esoteriky s až překvapivě malým podílem nepodložených spekulací (ačkoliv se jim autor tak úplně nevyhnul, stejně jako drobným chybám, leč v míře zcela přijatelné a pochopitelné).
Osobně tedy knihu doporučuji každému, kdo hledá vcelku solidní a čtivý přehled směrů a osobností evropského spiritualního proudu doplněný řadou barevných i černobílých ilustrací a fotografií, zejména k osvěžení paměti a jako inspiraci pro další, hlubší studium.

Velmi útlá knížka o pouhých 108mi stranách včetně úvodu a doslovu zajisté nepřináší tvrdé a zcela nezpochybnitelné důkazy přežití individuální duše nebo, chcete-li, vědomí po smrti. Sám, přestože přesvědčen o kontinuitě bytosti přes hranici smrti, bych dokázal najít řadu vysvětlení a zkonstruovat všelijaké více či méně pravděpodobné hypotézy, jimiž by bylo možné zpochybnit autorovy závěry. Přesto nelze než souhlasit s tvrzením na titulní straně knihy: "Neexistuje ani jediný argument, jenž by nám ve smrti dovoloval vidět pouhý zánik nebo naprosté popření bytosti." Jako výčet "dobrých důvodů", nikoliv důkazů, proč věřit v život po smrti ovšem kniha funguje poměrně dobře. Kromě již všeobecně známých NDE zmiňuje další zajímavé zkušenosti, jejichž největší slabinou v mnoha případech je fakt, že jsou to svědectví z druhé ruky. Domnívám se tedy, že zapřisáhlý skeptický materialista uváděné argumenty neshledá jako dostatečně přesvědčivé. Pro nás ostatní to mohou být vcelku zajímavé, i když asi ne převratné, informace k dalším úvahám a možná i experimentům (například na poli instrumentální transkomunikace). Osobně jsem si v průběhu čtení kladl otázku, co vůbec lze u člověka vybaveného omylnou myslí a nespolehlivými smysly (jak nám s úspěchem předvádějí iluzionisté) považovat za nezpochybnitelný důkaz a skončil u závěru, že vlastně celý západní civilizací tolik vzývaný koncept "objektivní reality" je nesmyslný, ale to už je trochu jiný příběh. Co ovšem nemohu nezmínit je fantastický doslov Emmanuela Ransforda, dokonalý crossover moderní fyziky a hluboké mystiky, z něhož nečpí častá popularizační povrchnost a dezinterpretace fyzikálních faktů (bohužel je trochu pochroumán nepříliš dobrým překladem). I kvůli němu kniha stojí za přečtení.

3 22.12.2022