asakz komentáře u knih
Jungův životopis z pohledu literárních děl, která v průběhu života četl, jimiž se inspiroval, která komentoval nebo v neposlední řadě jejichž autorem či spoluautorem byl. Kniha je luxusně zpracovaná, vytištěná na silném křídovém papíru - něco pro bibliofila nebo ideální dárek. Obsahově ji myslím nejlépe vystihují poslední věty úvodu: "V následujícím textu budu sledovat některá Jungova klíčová setkání s knihami, nikoli ovšem v podobě úplné inventury či katalogu, ale spíše formou slastného listování. Podnikneme procházku Jungovou knihovnou." Ačkoliv jsem si hodně sliboval od obrazového materiálu, v průběhu čtení jsem celkem překvapivě zjistil, že gró knihy přece jen tvoří text, který je sám o sobě velmi zajímavý a fotografie už ho jen vhodným způsobem podbarvují a krášlí. Ke knize bych měl dvě drobné výtky: místy jsem narazil na zjevné nepřesnosti v překladu a nenávidím poznámky na konci knihy (proč nemohou být na stránce pod čarou? listovat pořád dozadu je děsná otrava). Ale i přes tyto drobné nedostatky rozhodně doporučuji a plný počet hvězd je zasloužený.
Pozoruhodná kniha. Člověk se vůbec nediví, že toto dílo "Junga zasáhlo ještě silněji" (než Golem a Zelená tvář, viz Shamdasani: C. G. Jung - Život v knihách, str. 142). Jsou zde totiž do očí bijící paralely k některým Jungovým idejím - symbolika domu, jehož patra odpovídají časové souslednosti a ukrývají historii předků, mystická svatba a last but not least individuace jakožto nejzazší cíl lidské bytosti. Chtělo by se skoro věřit, že Meyrink Junga četl, což asi nelze vyloučit, ale není mi známo, že by se o tom někde zmiňoval. Zajímavá je také předpověď zahlcení světa individui, které bychom asi v moderním jazyce označili za "sluníčkáře" či "dobrosery" a trefně je tu vystižena jejich smutná podstata: "Opakují větu: 'Milujte se navzájem' tolikrát, až ji ztupí; ten, kdo ji vyslovil první, předal těm, kdo ji poslouchají, magický dar; oni však plivou ta slova do ucha jako jed - a z nich pak vyrůstají zlo a zoufalství, vražda, krveprolití a zpustošení." Jaká prorocká slova! Jinak kniha, ačkoliv autor navozuje pocit, že ji přijal po způsobu jakéhosi channellingu, nese jasný Meyrinkův rukopis, včetně závěru, který je ... no jak bych to pojmenoval ... prostě divný. Možná ale očekávám od vyvrcholení příliš mnoho, víc, než je vůbec možno vtělit do slov. Takže za mne 5 hvězd a jednoznačné doporučení.
Vskutku fascinující kniha. Přestože je jako autor uvedena Aniela Jaffé, jedná se z větší části o Jungovu autobiografii psanou v "ich" formě a uspořádanou dílem chronologicky a dílem tematicky. Dodatek pak tvoří velmi stručný výběr z Jungovy korespondence, Jungovy medailonky tří významných osobností z jeho života, kapitola o Jungově rodině od A. Jaffé a malý, ale velmi zdařilý slovníček pojmů. Přiloženo je též pseudognostické Jungovo dílko Septem sermones ad mortuos, které mně před mnoha lety přišlo jako nesmírně hluboké filosofické pojednání, avšak nyní se mi spíše jeví jako trochu zbytečné žonglování abstraktními pojmy a možná i trochu rozumím, proč se k němu později Jung nechtěl příliš znát. Jako celek je kniha čtivá, nabitá informacemi a dobře uspořádaná. Taktéž nelze pominout vynikající překlad od pana Plocka včetně užitečných poznámek pod čarou a nádherné ediční poznámky svědčící o hlubokém zájmu, znalostech a pochopení Jungova díla. Jediné, co snad trochu chybí, je obrazová příloha. V každém případě tohle prostě nesmí chybět v knihovně žádného Jungova příznivce.
Asi nemá cenu komentovat děj této knihy. Má v sobě cosi hlubšího, co přesahuje popis konkrétních událostí či nějaký prvoplánový účel (jako např. ekologický manifest). Asi by mne v životě nenapadlo tuto knihu číst, kdyby mi nebyla doporučena ... ve snu. A stejně jako sen, tato kniha zanechala hlubokou stopu v mé duši.
Tahle kniha se mi těžko hodnotí. Zpočátku pro mne představovala velké zklamání - domníval jsem se, že kniha bude o autorčiných vlastních zkušenostech se zahradou a zahradničením, ale podstatná část knihy je ve skutečnosti soupisem literárních a výtvarných děl týkajících se zahrad, proložených krátkými úryvky vytrženými z kontextu a úvahami o jejich autorech. Ještě vzdálenější a nudnější mi přišly popisy módních trendů v britském zahradničení. Nebýt tak nadšený pro zahrady, knihu bych brzy odložil. Teprve závěrečná část knihy s tak trochu filosofickým zamyšlením o významu zahrad a zahradničení mi byla bližší a zlepšila celkový dojem z knihy.
Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že energetický vampyrismus je velmi reálný a bohužel asi nijak vzácný jev. Postřehy v knize jsou velmi trefné a pravdivé. Horší je to s praktickou stránkou věci: autor předkládá čtenáři víceméně všeobecné rady, které by vesměs člověka napadly i bez toho, aby musel číst tuto knihu nebo být psychologický génius. Navíc knize škodí určitá chaotičnost a neuspořádanost, za níž je zřejmě zodpovědný autor, stejně jako nepříliš dobrý překlad a korektura od společnosti Redigo. Za tyto nešvary hvězdičku dolu, ale i tak kniha stojí za přečtení, možná i opakované.
Pěkná publikace obsahující směsici různých informací vztahujících se nějakým způsobem k zahradě. Každé z témat je zpracované na jedné straně či dvoustraně a proložené ilustracemi, takže samozřejmé nelze jít příliš do hloubky. A ačkoliv většina informací pro mne vyloženě ohromující (jak slibuje podtitul) nebyla, pár překvapujících údajů tam bylo a zajímavý byl i ten méně šokující zbytek knihy.
Knihu jsem původně pořídil na základě recenzí jako dárek. Posléze jsem však zapochyboval o jeho vhodnosti a tak skončila na dlouhou dobu opuštěna na dně zásuvky. Až do doby koronavirové pandemie, kdy jsem ji vzal na milost, přiznávám, že s určitou počáteční nechutí plynoucí zřejmě z mého nepříliš vřelého vztahu ke křesťanství, zvláště pak tomu institucionalizovanému. Zde jsem však zažil opravdu příjemné překvapení - příběh je proložený jemným civilním humorem postrádajícím křečovitost, s níž jsem se setkal v jiných dílech křesťanských autorů. Moudra v něm obsažená jsou sdělována nenásilně a, pokud mohu soudit, poukazují na velkou vnitřní vyzrálost a nadhled autora. A zejména dvě závěrečné kapitoly pak, řekl bych, obsahují skutečnou tresť a jádro křesťanství a pohladí čtenáře po vyprahlé duši. Děkuji.
Perfektní. Prostě si to přečtěte. A pak zkuste prostrčit brčko syrovou bramborou :-)
Krásná a velmi originální kniha. Je tvořena třemi značně odlišnými díly, každý vyprávěný z pohledu jiné osoby, a fiktivním dopisem redaktorovi. První část může být chápána jako alegorie nebo doslovně jako fantastický příběh - je to asi vcelku jedno, jelikož v říši ducha realita a symbol splývají. Na ni se zřejmě nejlépe hodí podtitul "achymistický román", i když se středověkými alchymistickými díly má máloco společného, snad až na planetární symboly, které jsou zde však použity zcela neortodoxně. Svou příběhovou formou by snad mohla připomínat Chymickou svatbu Christiana Rosenkreuze, ale obsahem i sdělením je ten příběh značně odlišný, jinak začíná i končí a křesťanská pokora hraničící se sebeponižováním je zde nahrazena důrazem na vnitřní radost a odpoutanost. Příběh je čtivý, ale jeho celkový smysl není o nic zřejmější než smysl klasických alchymistických děl. Druhá část je relativně krátká a přijde mi spíše jako vsuvka, která má demonstrovat subjektivitu vnímání reality. Zato třetí díl přináší zásádní informace a je v podstatě klíčem k předchozímu textu a dává mu rozumově uchopitelný rámec. Smysl závěrečného dopisu mi poněkud uniká a dá se asi interpretovat různě. V každém případě se jedná o jedinečné dílo, které nemohu než doporučit a k němuž se v budoucnu pravdědpodobně ještě vrátím.
Nemohu říct, že bych tuhle knihu opravdu přečetl - spíše do ní občas nakukuji a listuji v ní. Je to skvělá kniha plná zajímavých informací.
Kniha obsahuje tři novely - Mrzáček z Peribonky, Údolí lásky a Boží svět. U první z nich jsem se stále nemohl rozhodnout, zda mi příběh bohatého a čestného muže plného ideálů, který nakonec proti vší pravděpodobnosti dosáhne toho, po čem jeho srdce skrytě touží, přijde spíše hluboký a inspirující nebo naivní á la červená knihovna. Podobně na mne zapůsobil i příběh druhý, ačkoli jsem se čím dál víc klonil k názoru, že je to, ať naivní či ne, opravdu čtení nádherné a povznášející. A koneckonců není přece úlohou krásné literatury seznamovat nás s průměrností, ale naopak stavět před nás ideály, byť nedostižné, a tím nás povzbuzovat k cestě vzhůru. Asi bych však nedal pět hvězdiček nebýt poslední části knihy nazvané Boží svět. Je opravdu vzácné objevit vyznání víry v Boha a přírodu tak prosté, krystalicky čisté a přece hluboké, jaké podává autor jako vyvrcholení celé knihy. Vnáší klid do duše a odhaluje krásu skromnosti.
Vcelku zdařilá antologie méně známých upířích povídek. Každé povídce předchází stručný medailon jejího autora. Ideální pro dlouhé pochmurné zimní večery ;-)
(SPOILER) Nějak jsem nepochopil, proč Čechov nazval tuto hru komedií, když je to čistá tragédie od začátku do konce. Není to ale tragédie vyumělkovaná, nýbrž že života. Knížečka, ač tenká, představuje úplné panoptikum lidských charakterů narušených různými vadami - egocentrickou a ješitnou Arkadinovou, nezodpovědného Trigorina, nerozumnou a citovou Zarečnou, neurvalého Šamrajeva, poníženého a uťápnutého Medvěděnka a především zneuznaného a nihilistického Trepleva marně hledajícího smysl svého života. Jedinou výjimkou by snad mohl být starý a nemocný Sorin, jehož okrajová postava snad, pokud právě nespí, vyjadřuje jakési zdravé životní jádro. Všichni pak dostávají to, co nechtěli, a chtějí to, co nemohou dostat (přičemž klíčem k pochopení lidského neštěstí je to druhé spíše než to první). Celé dílo je pak nadčasové, že by se stejně dobře mohlo odehrávat v Česku 21. století jako v Rusku století devatenáctého. Moje vnímání příběhu bylo do značné míry ovlivněno Klusovým stejnojmenným albem, které mě ostatně k jeho přečtení inspirovalo. V závěru jsem tak byl překvapen, když se zdánlivě schylovalo k happyendu, ale to si jen Čechov pohrál se čtenářem či divákem, aby vzápětí nechal vše vyústit v nevyhnutelný a nezvratný tragický konec.
Humorné vyprávění o tom, co by se stalo, kdyby se inteligentní a podnikavý Američan 19. století ocitnul v době krále Artuše. Pod vrstvou humoru a dobrodružství se však line jako červená nit oslava demokracie a lidského rozumu (asi podobně jako Neználek ve Slunečním městě a ještě více na Měsíci je oslavou komunismu). Román je to každopádně čtivý a ve svém závěru smutně dojemný.
Velmi silná kniha. V té povrchnější rovině je to příběh o mladém muži studujícím kabalu, sloužícím v americké armádě v Koreji a jeho příteli snažícímu se vypořádat s rolí svých rodičů v tragédii Hirošimy a Nagasaki. Do toho se prolíná zvláštní snivá mystika vizí a hlasů, které promlouvají k hlavnímu hrdinovi. Ale v hlubší rovině se celou knihou vine otázka po smyslu lidského utrpení a životních ztrát, otázka, s níž je hlavní hrdina opakovaně konfrontován, aniž se však nechá zlomit a svést k nářkům nad svým osudem. A to mu dodává obdivuhodnou morální sílu a hloubku, tím větší, že si jí sám není plně vědom. Přál bych si alespoň malý odlesk tohoto kouzla nechat dopadnout i do svého vnitřního života.
Typicky meyrinkovský román, v němž čtenář může nalézat různé roviny a významy odpovídající stupni jeho vývoje a zkušeností. Tak se tu prolíná romantický motiv s plastickým vykreslením psychologie postav, praktické duchovní poučky s dobrodružstvím a bizarní exotikou také tolik příznačnou pro autora. Osobně jsem knihu četl již poněkolikáté, tentokrát paralelně s poslechem audioknihy Nevilla Goddarda a fascinovalo mne jak podobná poselství ke mně obě díla vysílala. Co se Meyrinka týče, vždy jsem měl trochu problém strávit závěry většiny jeho románů a tento není výjimkou. Závěrečná apokalyptická scéna a její rozuzlení na mne působí dojmem, že zde už autor mluví o něčem, co sám nepoznal, a tak popouští uzdu divoké fantazii. Ale to je jen můj pocit a odebírat kvůli němu byť jedinou hvězdičku románu, který tak geniálně spojuje duchovní poučení s napínavým příběhem a kvalitním slohem, rozhodně nebudu.
I když snad Meyrinkovy knihy a povídky nepřináší čtenáři přímo osvícení a sám autor celý život hledal, patří
rozhodně mezi to nejlepší, co může přemýšlivý a filosoficky založený člověk v beletristické literatuře nalézt. I tento soubor povídek čtenáři předkládá originální příběhy a vybízí k zamyšlení nad podstatou našeho života a povahou našeho poznání a iluze. Doporučuji.
Vcelku zajímavá a pestrá kniha pokrývající oblasti jako ekosystém zahrady a proces sukcese, půda a voda na pozemku, návrh pozemku, pěstování kulturních rostlin včetně semenaření, chov drůbeže a živočichové na pozemku a jejich význam. Samozřejmě s ohledem na rozsah témat a omezenou velikost knihy témata nejsou rozpracována do velké hloubky. Přesto se domnívám, že tam nalezne zajímavé informace i zkušenější zahradník a proto knihu mohu jen doporučit.
Kniha má poněkud kolísavou úroveň, zejména její začátek je poměrně zmatený, rozpačitý a autorův reportážní styl mi přišel poněkud rušivý a nepatřičný. V dalších kapitolách však tyto nešvary mizí, kniha je čtivá a plná zajímavých, i když často velmi kontroverzních informací. Doporučuji všem milovníkům rostlinné říše a novinek vědeckého poznání.