assilem komentáře u knih

(SPOILER) Život ve stále Východním a Západním Německu. Nemohla jsem pochopit, že i vzdělaní lidé propadli té šílené ideologii vedoucí k druhé světové válce. A teď nám to běží před očima a stejně nechápu.

23.11.2024

Kniha mě zaujala tím jak popisuje pro mne neznámé prostředí. Je i vtipná, poučná. Zkrátka stojí za přečtení.

23.11.2024

Autor popsal život své babičky Lojzky, která se stala díky svému kuchařskému umění osobností vesnice v níž žila. Toto literární dílko osloví především ty, kteří ji osobně znali. Použil výrazy místního nářečí, zveřejnil některé recepty na stále oblíbená jídla. Jaromír Šlosar využil svých zkušeností z práce v rozhlase a televizi a připomenul zde život lidí v minulém, dvacátém, století. Tím se kniha stává zajímavou pro ostatní čtenáře.

20.07.2022

Řada zajímavých informací ze života sklářů. Popis vykořisťování je poněkud nečekaný. Autorka se narodila v r. 1965 a žije poblíž Štuttgartu. Úplně červená knihovna to není.

1 28.08.2021

Kniha se mi líbila. Možná, že člověk musí to "volání rodu" zažít, aby knize porozuměl.

1 02.01.2021

Velmi hezká kniha. Výborně se čte. Žádná hrůzostrašná detektivka, přesto napínavá.

9 28.12.2020

Autorka se dotkla tématu o kterém asi něco ví. Sama nebo z doslechu, vyprávění... Literární ani psychologické zpracování mě nezaujalo.

6 12.08.2020

Poměrně těžké čtení pro laika. Ale může vyvolat snahu po vyhledání podobných knih nebo setkání s lidmi, kteří tyto techniky umí.

11.07.2020

(SPOILER) Tak jako "Eliska 18" mě tato kniha zklamala. I když je určitě velmi dobře zpracovaná. Našla jsem ji na okně, kam lidé odkládají knihy, které již nechtějí. Vzala jsem si ji, přečetla a vrátím zpět.

13.11.2019

Citát z knihy:
Bliny jsou vlastně naše známé lívance. V Rusku je však pečou z ječné mouky, neslané a veliké jako talíř. Po upečení klademe bliny na sebe, aby zůstaly dlouho vlahé. To je vše. Když jich máme už dost napečeno, dáme se do jídla. Teď však přijde to nejdůležitější. Když položíme blin na talíř, dáme na něj trochu kaviáru, plátek uzeného lososa, kousek matjesa v oleji, sardelové očko, vypeckovanou olivu, kousek kapie nebo jinou ingredienci v této tónině. Pak vše zabalíme do blinu, polijeme horkým rozpuštěným máslem a hustou sladkou smetanou. Když to pak ochutnáte, rozplesají se vám všechny chuťové buňky, kolik jich vůbec v ústech máte. ... Bliny přímo volají po vodce. Nebraňte se tomu, byli byste sami proti sobě.
Také čtu tuto knihu již dlouho. A vše za mě napsal "wersl". Ovšem tato pasáž by neměla upadnout v zapomnění.

7 13.11.2019

Čtu s přestávkami, což mi vyhovuje a umožňují to samostané povídky. Toto vydání mě přinutilo číst v sedě u stolu (nikoliv v pololeže v posteli). Kniha je totiž velmi těžká, ale to je právě její výhoda. Srovnaná záda, správné osvětlení...

1 14.01.2019

Vaření JE umění. Každá činnost se dá provozovat jako řemeslo, perfektně zvládnuté. Ale když k tomu řemeslu máte talent, pak je to umění. Tato kniha je skvělá tím, že po jejím přečtení a natrénování různých úprav potravin nepotřebujete recepty. Ale kouknete do ledničky a napadají vás pokrmy podle technologických postupů. (Pokud v té ledničce něco je.)

2 19.02.2018

K sth12 - někde jsem četla, že : ...dietetika je zajímavý obor, který se neustále mění. Nejzajímavější je to, že vždy pomáhá... Tuto knihu jsem si koupila počátkem 70. let v době studia na Střední škole společného stravování. Trochu nám ji tehdy vnutili, ale nelituji. Je velmi všestranná, nejen pro vaření, ale i k práci se surovinami, řeší speciální stravování a pod.

Moc pěkné čtení. Na rozhraní prózy a poezie. Babička Jaromíra Šlosara byla vynikající kuchařka. Ač to zdánlivě nesouvisí, domnívám se, že ony umělecké sklony získal Jaromír právě od ní.

19.02.2018

Byla to moje první kniha od tohoto autora. Asi v patnácti letech. Od té doby jsem vyhledala a přečetla spoustu jeho knih.

11.01.2018

Přečetla jsem. Některé popisy jsem přeskočila. Děj opravdu děsivý. Je tu popis práce policistů, popis myšlenkových pochodů zločince. Mě zaujal především vliv manipulace s lidmi pomocí náboženství. A samozřejmě hrůzné důsledky, které to má.

3 11.01.2018

Na záložce knihy z roku 1957 se píše: V životě pravda a spravedlnost sice vždycky nakonec zvítězí, ale je nutno také vždycky o jejich vítězství bojovat. Sám od sebe se svět krásnější a lidštější nestane nikdy.
...Ani Alfred, který je tak vyslovený despota, že to svět neviděl, se nijak pokrytecky neschovává za tuhle zástěrku. Ne, opírá se hrdě a neohroženě o dobré, staré, osvědčené stanovisko - právo silnějšího. Tvrdí, a podle mého docela rozumně, že americký plantážník, jedná v jiné formě pouze tak, jak anglická aristokracie a kapitalisté jednají s nižšími vrstvami, to jest, jak to chápu já, přivlastňují si je, tělo i krev, ducha i duši, pro svůj užitek a pohodlí. Alfred hájí obojí - a podle mého je aspoň důsledný.
Tedy: domnívám se, že když je to román má právo leccos zidealizovat- náhody, víru v boha. Ale je zde spousta myšlenek, které jsou aktuální stále.

1 22.12.2017

Kattuli to 14. března vyjádřila přesně. Ne, tohle není můj šálek ...čeho?

04.12.2017

Autor mne zbavil závislosti na knihách. Dříve jsem četla bez ustání. Po LF už nic není tak dobré. Zajímají mě židovské otázky, na jeho pohledu k "mocným" si promítám dnešní osobnosti. Psychologické pochody umělce při jeho tvorbě. Zkrátka bezvadné.

8 26.11.2017

Četla jsem ve slovenštině. Zaujala mě hezká slovneština. Zajímavé výrazy.