ATheo komentáře u knih
Výborná kniha plná životních zvratů a trablů, ale i humoru. Pozor, při jejím čtení hrozí vážné riziko zamyšlení nad vlastním životem!
Moc se mi líbilo vykreslení postav včetně jejich chyb a všelijakých drobných zvyků, díky tomu působí všechny velmi živě a člověk má pocit, že je vlastně zná. Situace, do kterých se hlavní hrdinky dostávaly, byly právě tak zajímavé, aby měl děj spád, ale přitom nebyly příliš přitažené za vlasy. Kromě toho mi velice sedl autorčin styl, a ačkoli kniha není žádný drobeček, přečetl jsem ji za dva dny, protože se mi ji vůbec nechtělo odkládat.
V neposlední řadě, i když to není to nejpodstatnější, má prostě kouzelnou obálku.
Těším se na další autorčiny knihy a doufám, že jich bude ještě pěkná řádka.
Místy dojemná, místy napínavá, plná humoru a laskavá. Taková je tahle kniha. Hned od první stránky mi bylo jasné, že je stylově skvěle napsaná, ale čekal jsem, že mě děj moc nezaujme. No, opak je pravdou. Nemohl jsem ji odložit a dočetl jsem ji takřka jedním dechem. Postavy jsou tak živé, že na člověka div nevyskočí ze stránek, a hlavní hrdince jsem moc přál happyend... abych se po dočtení zastavil a začal přemýšlet, jak vlastně definovat happyend. Každopádně ve mě kniha zanechala neurčitý hřejivý pocit spokojenosti.
Dvě a půl hvězdy. Kříďák se mi moc líbil a inspirace Kingem, byť nepřehlédnutelná, mi naopak sedla. Proto jsem se na Jámu dost těšil... a byl jsem poměrně zklamán.
Co se mi opět líbilo i tady byl samotný styl psaní. Tam nemám co vytknout a i díky tomu jsem knihu vlastně dočetl. Tenhle styl mi vyhovuje a mám ho moc rád.
Na druhou stranu zápletka byla v hlavních bodech průhledná, ve vedlejších mi dějové zvraty - ač třeba překvapivé - připadaly naopak na sílu, zbytečné, neorganické. Protagonista mi byl celou dobu nesympatický, nenašel jsem na něm nic, kvůli čemu bych mu měl držet palce. Ani v ději z minulosti, protože ten už proběhl a člověk to mohl jenom bezmocně sledovat, a už vůbec ne v tom ze současnosti, kde mi na něm zkrátka nepřišlo skoro noc kladného a neměl jsem potřebu mu v ničem fandit. A asi už to byl až moc velký "odraz" Kinga, takže na rozdíl od Kříďáka mi to tentokrát spíš vadilo jako neoriginální a průhledné.
Velmi čtivé a napínavé, při čtení večer o samotě se i trocha toho strachu našla. Jak nápad, tak styl se mi moc líbil, knihu jsem skoro nemohl odložit. Na několika málo místech mi přišel určitý zvrat lehce nelogický, ale nic, co by mě vytrhlo ze čtení. Jedinou drobnou výtku bych směřoval k pár scénám, které měly být těmi nejakčnějšími - ty mohly být napsané o chlup přesvědčivěji. Nicméně celkově hodnotím na plný počet za originalitu a skvělý čtenářský zážitek.
Stejně jako tomu bylo u Hořícího koně se Španělskem, zase jsem se při čtení dozvěděl spoustu zajímavostí, tentokrát z Indie. Miluju knížky, ze kterých doslova vyzařuje ta skutečná znalost prostředí, aniž by byl čtenář zahlcen jakousi brožurou na pomezí dějepisu a zeměpisu. Tohle autorka doopravdy umí, ze svých širokých znalostí vybere detaily, které se do příběhuhodí, posouvají ho a přitom čtenáře zajímavou formou a víceméně nenápadně poučí.
Příběh mi taky připadal poutavý, vyprávěný celkem svižně, líbila se mi zajímavá a různorodá forma "soubojů". Svět byl promyšlený a vystavěný na mytologii, ze které většina čtenářů bude znát aspoň střípky, ale přitom z ní vyrůstá dál do nových a zajímavých úrovní.
Občas jsem se přistihl u momentu, který se mi zdál v příběhu vyřešený jednoduše, až snad trochu naivně, ale na druhou stranu i to je ten odkaz verneovek, o kterém se zmiňuje jiný z komentářů, a k ději i prostředí to sedí.
Hodnotím na 4,5*.
Tak tohle se mi líbilo fakt moc. Skvělá atmosféra a oblíbil jsem si i postavu vypravěče. K dokonalosti by se mi líbilo dotáhnout ještě pár věcí, které podle mě byly naťuknuté a nerozpracované víc do hloubky – a vůbec by mi nevadilo, kdyby se tím knížka protáhla – ale i tak mě příběh chytil a nepustil.
Chvíli mi trvalo se do knížky začíst, hlavně kvůli poměrně velkému množství popisů, jak míst, tak i toho, jak na hlavní hrdinku působily. Poté jsem si zvykl tyhle pasáže spíš jen rychle proběhnout a zbytek knížky jsem si naopak moc užil.
Mám moc rád příběhy, do kterých zasahuje mytologie, a taky se mi líbí, když jsou hlavní hrdinové v detektivkách zobrazení jako lidi i s jejich soukromými životy, takže tady se mi knížka fakt trefila do noty.
Styl psaní mi zejména v dialozích občas přišel šroubovaný, ale může to být překladem.
Za příběh samotný, jak je vymyšlen a proplétá se, stejně jako za postavy, bych dal pět hvězd s přehledem. Vzhledem ke zmiňovaným popisům a občasným koženým dialogům mi to přijde tak na 70–75 %. Dávám čtyři hvězdy a rozhodně se pustím do pokračování.
První asi tak půlka mě moc nebavila a nebýt Fangirl, asi bych Nedej se jakožto samostatný příběh nedočetl. Trvalo poměrně dlouho, než se to začalo skládat do nějaký zápletky. Druhá půlka to teda vytáhla výš. Jediný, co můžu vypíchnout jako fakt skvělý, byl systém kouzel, to mě bavilo dost.
Bezva oddechovka, krásně se četla, postavy jsou hezky vykreslený a nesplývají, což je pro mě důležitý. Hvězdičku navrch za detaily o psaní :)
Občas mě trochu štvala Cassie, a taky se mi za celou knížku nepovedlo si udělat pořádnou představu o Willovi ani o Maxovi. Ale celkově to bylo prima počtení, Molly jsem fandil a celý závěr, i s mamkama a s babičkou, mi roztáhl pusu do hloupýho úsměvu :)
"Když se probudíte v posteli plné dlažebních kostek..."
Hned první věta mě přesvědčila o tom, že koupě nebudu litovat. Zmínka o zahradě hned na následující stránce mě naprosto okouzlila a ujistila mě o tomtéž. A byla to pravda.
Přestože souhlasím, že začátek byl dějově pomalejší, naprosto mi to vykompenzovala přehršel skvělých potřeštěností - kdyby se tam toho ještě k tomu hodně dělo, asi bych už si to nedokázal správně užít. Takhle se ta pravá hloubka příběhu začala rozvíjet ve chvíli, kdy už jsem si na Nikde aspoň trochu zvykl. A příběh to byl pozoruhodný, s ještě pozoruhodnějším koncem, o kterém asi budu ještě nějakou dobu přemýšlet. Líbila se mi i určitá nevinnost a naivita hrdinů, která hezky ladila k objevování fantaskníhi světa, tedy k něčemu, co bývá vyhrazeno dětem. A nakonec se mi líbila i jména, z nichž jsem na začátku byl trochu na rozpacích, ale ona ani jiná být nemohla.
Celkově vzato krásná a netuctová knížka, doufám, že nikoli autorova poslední.
Knížka se hezky četla a pěkně "odsejpala", zápletka mě bavila. Hvězdičku dolů dávám za – pro mě poněkud odfláknuté – vysvětlení toho hlavního problému, kterým to vlastně všechno začalo a který se táhl celou knihou. Přišlo mi málo uvěřitelné a byl bych ocenil delší, hlubší a propracovanější odůvodnění.
Po všech těch opilých hrdinkách z poslední doby velmi příjemná změna. Dějově výborné, stylově výborné, nemám co vytknout. Líbil se mi i popis Priestova problému, nevím, jak moc byl realistický nebo do jaké míry by mohl úspěšně pracovně fungovat, ale do příběhu mi to hezky sedlo, takže detaily neřeším.
Na vážkách mezi 3 a 4 hvězdičkami. Kniha se četla pěkně, styl psaní se mi líbil. Naproti tomu děj byl až trochu moc předvídatelný a až trochu moc málo napínavý, než aby měl pro mě nějaký velký wow-efekt. Odbočka s osudem otce hrdinky mi přišla naprosto zbytečná a nezapadala mi do celku. Ten půlbod nahoru dávám za úplný závěr.
Bezvadná věc, která je napsaná tak mile, že si ji užije váš předškolák, až mu ji budete číst, a přitom tak vtipně, že se u ní pobaví i rodiče, kteří už mají dost všech těch perníkových chaloupek a červených karkulek.
Těším se na další autorova díla.
Příběh i styl psaní se mi moc líbily, postavy byly uvěřitelné a člověk si k nim při čtení mohl udělat vztah. Tím mi knížka trochu připomněla Zaklínače (což je moje srdeční záležitost, takže to byl kompliment, kdyby to nešlo poznat :)) .
Jediné, kvůli čemu unikla knížce i ta pátá hvězdička, je velká rychlost / malý rozsah. Tenhle příběh by aspoň pro mě býval snesl délku třeba i dvojnásobnou, takhle působil místy až příliš uspěchaně. A taky mi bylo prostě líto, že tak rychle skončil. :)
Kniha je napsaná pěkně a čtivě. Proto má ode mne aspoň ty tři hvězdy, a proto jsem ji taky neodložil během první poloviny.
Nebylo k tomu ale daleko, Rachel mě totiž neskutečně štvala. Asi ji má čtenář litovat a na základě toho si k ní vytvořit nějaké ty sympatie... No, nevyšlo to. Rozčilovala mě její slabost, ufňukanost a především naprosto na hlavu padlé a nepochopitelné činy.
A v průběhu druhé půlky, kdy začala být o trošinku méně otravná, už zase netrvalo dlouho a bylo jasné, kdo je pachatel.
Takže na zabití času to nebylo nejhorší. Nebylo to nudný, to zas ne. Ale radši mám jiný typ hrdinů a hrdinek.
Moc se mi líbí autorčin styl, i když všechno třeba nechápu, tak mě to nijak neruší a naopak to přidává příběhu na tajemnu.
Jedna z nejlepších knížek, co jsem za poslední dobu četl. Váhal jsem, jestli psát hodnocení hned. Je totiž prakticky jisté, že si ji budu zanedlouho chtít přečíst znovu, tentokrát pomalu a se soustředěním na všechny detaily. Je to takový můj nešvar, když mě knížka chytne, musím ji rychle zhltnout a dozvědět se, jak skončí. Proto – a taky kvůli tomu, že o Španělsku a jeho historii skoro nic nevím – mi určitě unikly některé souvislosti v té politické linii, což je škoda. Nakonec jsem se ale rozhodl přece jen hodnotit podle prvního dojmu.
Příběh samotný je skvěle promyšlený, to, jak se tam jednotlivé osudy potkávají a proplétají. Iranzua i Briscu jsem si hned oblíbil a sledoval jsem jejich pouť se zatajeným dechem. Jako překvapivý a skvělý moment musím vypíchnout to, jak velmi „nečernobílá“ se nakonec ukázala postava, u níž bych to rozhodně nečekal. A samozřejmě konec. Konec byl parádní. S jiným, který by se nabízel, bych byl asi spokojen, ale ten skutečný je mnohem lepší.
Jak jsem zmínil, trochu jsem se ztrácel v tom, kdo vládne kde, s kým bojuje nebo s kým je příbuzný, ale to rozhodně nekladu za vinu autorkám a naopak to považuju za příležitost se ke knize vrátit a třeba si i zlepšit znalosti.
Samostatný bod hodnocení si bezpochyby zaslouží jazyk, jímž je kniha napsaná. Nadchly mě už první věty a doufal jsem, že to není jen doména jakéhosi prologu. Nebyl jsem zklamán. Celý text je neskutečně poetický, vyšperkovaný metaforami v tom nejlepším smyslu slova – nikoli otřelými a zavánějícími klišé, ale skutečně originálními, které člověka přímo vtáhnou na místo, jež popisují. Každá postava má charakteristický styl mluvy. Objevují se slova, u nichž se člověk pozastaví, jen aby je chviličku obdivoval. Někdo možná považuje fantasy za jistým způsobem podřadnou literaturu; pro mě má tenhle text potenciál se stát opravdovou klasikou. Když odhlédnu od samotného děje, nepamatuju si, kdy naposledy jsem četl tak kouzelně napsanou knihu.
Nadprůměrná knížka do poličky označené „pro oddech a zábavu“. Řetězec náhod, kiksů a toho, jak je hrdinka v duchu glosuje, mi chvílemi připomínala Chmielewskou. Zápletka měla určité předvídatelné momenty, ale celkově byla pěkně vymyšlená. Hlavní hrdinka mi v jistých okamžicích lezla na nervy prováděnými hloupostmi, ale pak se sebrala, což bylo dobře. Styl je čtivý, bez nudných momentů.
Kniha splňuje do puntíku to, co čekám od podobné záležitosti – zábavné ukrácení času. A má moc pěknou obálku.