Atlantis
komentáře u knih
Želary
Květa Legátová (p)
Želary jsou povídková kniha, která bere staré vesnické romány typu Kříž u potoka nebo Kalibův zločin a dává jim ponurejší atmosféru a špetku moderní doby. Náznaky, že se děj odehrává v ne příliš dávné minulosti, jsou ale natolik minimální, že by se Želary mohly stát klidně dvě stě let zpátky. Tomu samozřejmě nahrává i fakt, že jde o fiktivní horskou vísku, kde čas prostě plyne jinak.
Palec nahoru za jemné náznaky toho, co vás čeká v příští povídce. Celkově jde o poměrně zajímavě propojenou a lehce zvláštně napsanou knihu.
World of Warcraft: Kronika 2
Chris Metzen
Pro mě osobně o řád slabší, než byla první Kronika. Zpočátku jsem nebyl schopný se začíst, protože děj popisuje "Outlandy" tak, jak jsem je ve World of Warcraft nikdy nezažil. Nemohl jsem si tak spojit jednotlivá místa se hrami a prokousával jsem se tak pouze kvanty jmen a míst. Vše se naštěstí změnilo kolem vzniku Hordy a pak už šlo o skvostnou jízdu.
Mám ale ještě jednu malou výtky - měl jsem pocit, že doprovodné ilustrace zhruba od poloviny knihy šly kvalitativně velmi dolů. U první knihy bych snad všechny chtěl na plakátu, tady tak možná tři.
Pátý elefant
Terry Pratchett
Pátý elefant u mne vždy dosahoval na nejvyšší mety v pořadí zeměplošských románů. Nevím, čím to je, ale tenhle díl prostě baví. Může za to možná ten absurdní nápad s doly na tuk, který ale na Zeměploše dává naprosto logický smysl (tedy dávné zřícení jednoho z kosmických elefantů držících celý disk), nebo že máme naši známou a milovanou bandu, ale sledujeme je v pro ně neobvyklém prostředí. Kdybyste měli číst za život jen řekněme tři Zeměplochy, tenhle díl mezi nimi musí být.
Carpe Jugulum
Terry Pratchett
Poměrně svěží uchopení upírské tématiky, kdy se sice nevyhneme klasickým klišé, ale to by nebyl Terry Pratchett, aby se je nepokusil postavit na hlavu. Čarodějky z větší části opět táhnou děj a hlavně baví (tedy většina z nich, Anežka mi k srdci opravdu nepřirostla). Kniha ničím výrazněji nevybočuje z řady a pro mě vždy byla spíše vítaným rozšířením a oživením zeměplošského folklóru.
Souboj krásek
Maryse Dubuc
Budu muset jít prosti proudu, protože podle mně jde o nejslabší díl Pupíků (bráno od jejich počátku). Vtipy slabé a na jedno brdo, postavy mě jaksi nebavily a nejvíce vtipné mi přišly ty příběhy, u který se děj obešel beze slov. Což jsou dva. A to je sakra málo. Uspokojivý konec a velmi dobrý závěr tomuhle komiksu bohužel u mě nepomohl.
Válečné bubny zní
Robert Kirkman
Jak už jsem psal u minulého dílu - Negan mě neskutečně baví. Devatenáctka opravdu dostála svému jménu - Válečné bubny zní a lidé se připravují na válku. Vytvářejí se vratké aliance, tvoří se strategie a to vše jen proto, aby se vše ve zlomku vteřiny rozpadlo a dalo prostor našim milovaným zlounům, aby rozezněli svoje bicí. Pomalejší díl, ale i tak opět (naštěstí) velice slušné čtení.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Opravdu unikátní sci-fi. Tolik lyriky jsem snad ještě v science fiction žánru nezažil. Občas ruší, občas skvěle sedne. Vzadu se dočtete, že Bradbury byl považovaný za básníka sci-fi a já musím rozhodně souhlasit. Příběh samotný je poměrně zajímavě postavený, i když mě osobně staré předtuchy budoucnosti nikdy moc nebavily. Rozhodně ale doporučuji, 451 stupňů Fahrenheita je prostě jedinečný výtvor.
Japonské gestapo
Mark Felton
K uzoufání repetitivní kniha. Některé informace se motají dokola a dokola. Také bych od faktografické knihy nečekal takovou předpojatost, kdy je mnohokrát zdůrazňováno, že Spojenci se samozřejmě podobně NIKDY nechovali.
Co přijde pak
Robert Kirkman
Negan prostě baví. Psychotický člověk, který je schopný se mazlit se svojí baseballovou pálkou a na druhé straně muž, který striktně hlídá dodržování pravidel, rozdává svojí komunitě bonusové body a lidé jej za to uctívají. Takhle si představuji dobře napsaného zlouna v post-apokalyptickém zombie komiksu. Celou dobu jsem jen vyhlížel jeho návrat. Schválně porovnejte stránky, kde sledujeme pouze naši skupinky, na kterých se to hemží klasickým plytkým balastem.
Čarodějův synovec
C. S. Lewis (p)
Čarodějův synovec byl pro mne vstupem do světa Narnie, knihy čtu podle třetího českého vydání, kde jsou řazeny chronologicky.
Až do této doby jsem o Narnii věděl přesně tři věci: chodí se tam skříní, je tam mluvící lev a lidé ji kritizují za přílišný vliv náboženství. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že skříň tady není, lev se objeví až v druhé polovině a to náboženství? Vezměte si, v jakých časech kniha vznikla a fakt, že popisuje vznik světa a nějakým alegoriím se prostě nevyhnete.
Kniha samotná je slušným intrem do Narnijské fantasy, příjemně čtivá, ale za mě až příliš pomalá ve svojí druhé části. Bohužel v té části, kdy jsme v Narnii.
Poslední kontinent
Terry Pratchett
V Posledním kontinentu Pratchett vaří lehce z vody. Je vidět, že se snaží vymačkat svůj vytvořený svět až do morku kostí, a tak musíme prozkoumat každičkou jeho část, i když k tomu budou důvody sebe slabší. Zeměplocha si tentokrát utahuje z Austrálie a tamějších poměrů, což vzhledem k tomu, že autor byl Brit ještě přidává špetku pikantnosti, ale příběh je celkově takový uspěchaný a vypadá to, že souží jen jako zástěrka pro namačkání co nejvíce vtipů o Austrálii. Slabší díl.
Hrrr na ně!
Terry Pratchett
Hrr na ně! je výborný dílem Zeměplochy. Začíná sice epochu, ve které začne kvalita pomalu, ale jistě klesat, ale mě překvapivě bavil. Hlídka, Vetinari a nový kontinent = parádní děj. Myslím si, že zhruba někdy kolem tohoto dílu si Pratchett zamiloval postavu Vetinariho a jeho intelekt, protože v budoucnu bude dostávat stále větší a větší roli.
Otec prasátek
Terry Pratchett
K Otci prasátek mám lehce sentimentální vztah, který bude ovlivňovat i moje hodnocení. Dlouhé roky měla totiž tuto knihu v knihovně moje babička, která ji kdysi označila jako: "Jakási prasečina. Doslova." Já jsem ji tedy vesele ignoroval a až po delším čtení Zeměplochy mi podle stejně stylizované obálky došlo, že tato "prasečina" je vlastně jeden z dílů mé oblíbené série. Jinak jde o poěrně zdařilý díl, kde jde opět především o Smrtě a jeho lásku k lidem.
Nohy z jílu
Terry Pratchett
Bezesporu jeden z mých nejoblíbenějších dílů celé Zeměplochy. Opět nám zde v plné parádě řádí Hlídka v čele s Elániem a jeho roztodivnými podřízenými. Golemové byli zvláštním přídavkem do zeměplošského světa a i když se mi jeho fungování zdálo zpočátku lehce nedomyšlené, zvykl jsem si a zbytečně se nešťoural v maličkostech. Opět jsme ale u toho, že tady prostě hraje první housle Hlídka a její členové, kteří jsou naštěstí mistrně zvládnutí, takže nenudí a jejich sledování vás prostě bude bavit.
Maškaráda
Terry Pratchett
Čarodějky nám částečně osiřely a zůstala pouze dvojice - Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová. A za mě je to jenom dobře. Magrátu jsem vždy považoval za jakýsi přítěžek a bavila mne z celé trojice rozhodně nejméně. Zasazení do operního a divadelního prostředí bylo dozajista vítanou změnou a poměrně i originální, ale k naprosté spokojenosti mi něco drobného ještě chybělo.
Zajímavé časy
Terry Pratchett
Po několikaleté pauze se nám vrací na scénu Mrakoplaš (naposledy měl větší roli v Erikovi, kterého dělí od Zajímavých časů čtyři roky). A vrací se s plnou parádou. Nebudu asi moc objektivní, protože asijská kultura mě baví a ve spojení se Zeměplochou jde o naprosto fenomenální zjevení. Navíc se zde objevují moje nejoblíbenější vedlejší postavy barbarů seniorů. No prostě výborný díl.
Muži ve zbrani
Terry Pratchett
Hlídka opět na scéně a opět dle mého názoru ve skvělé formě. Strážníci už začínají fungovat tak, jak je máme rádi, diverzita roste, členové začínají být zábavně a tajemně různorodí nejen co se týče ras, ale i pohlaví. A o tom pro mě tento díl je. Ne ani o nějaké tuctové detektivce, ale o vztazích mezi jednotlivými členy stále se rozrůstající Hlídky a o tom, jak spolu dokáží spolupracovat i přes občasné rozdíly a rozbroje.
Dámy a pánové
Terry Pratchett
S pouhopouhým odstupem jedné knihy (a to Malí bohové) se nám vracejí Čarodějky a já musím přehodnotit svůj starší názor na tento díl. Celou Zeměplochu jsem četl jako náctiletý a tento díl mě neskutečně nudil. Parodii na Shakespearovy hry jsem chápal už tenkrát, ale to mi rozhodně náladu nezvedlo. Ani humor mi nesedl. Po nedávném znovupřečtení jsem si ale mnohem více všímal temnějších podtónů této knihy a celkové větší beznaděje a strachu. Nakonec velice slušný díl.
Asterix a cesta kolem Galie
René Goscinny
Jeden z nejstarších dílů s Asterixem a je to na něm bohužel i vidět. Naše oblíbené postavy nevypadají tak, jak jsme zvyklí a (i když si uvědomuji, že jde o hloupou a malichernou výtku) mě to dost rušilo při čtení. Všichni jsou totiž takoví malí, buclatí a až příliš to vypadá jako karikatura Asterixe a Obelixe. I samotný příběh se mi nepozdával. Naši hrdinní Galové prostě prorazí blokádu, koupí nějakou více či méně známou laskominu a spěchají dále. Nijaké. Bohužel. Co se ale nedá upřít, je fenomenální "origin" Idefixe. Schválně pozorně sledujte jednotlivá políčka.
Drákulova výzva
Brian Edmund Posehn
Stejně jako další spousta lidí jsem si koupil tento díl Deadpoola, protože jsem nedávno předtím viděl první film. Postavu jsem už sice znal, něco málo jsem i četl v originále, ale Drákulova výzva vypadala jako příjemný ucelený příběh, u kterého nebudu muset mít načtených sto dalších kapitol, což byla nakonec i pravda. Horší to ale bylo s humorem. Samozřejmě, Deadpool hláškuje o sto šest, takže se může stát, že někdy vtip padne mimo, ale na mě bylo těch výstřelů bokem až moc.