Atuin komentáře u knih

Jen obtížně definovatelný text, ovšem jinak zcela typický Nabokov. Děj samotný není paradoxně komplikovaný, ovšem vytváří paradoxy sám v sobě tím že autor něm vytváří citace sebe samého natolik silně že to místy nabírá silně proustovské prvky. Jako by na děj a siluetu knihy Nabokov záměrně a kupodivu i často zcela zapomínal a potom se k ní vracel jen jakoby okrajově. Nálada v knize nekolísá,ale často najednou vyskočí a zase vrátí k tolik známému extrému podivné tíhy. Četla jsem knihu celkově již třkrát a vždy tam vidím ono slovíčkaření, rozebírání knihy až na její kostru,ono holé nic a pak to třeskuté pozadí. No Nabokov.5/5

7 07.06.2014

To je knížka mého dospívání, patří mezi ty dívčí romány které si rádá přečtu i dospělosti. Znám sice úplně zpaměti, ale to je zcela jedno.

5 27.05.2014

Mě tato kniha jakkoliv je dobře napsána co se řemesla týká, přišla neuvěřitelně sebestředná, nadutá a americká, to poslední je snad přirozené, ovšem to ostatné znamená že hltavost a určitá až přemrštěnost nejenže není skutečně z tohoto světa,ale kniha jako by byla možna pochopit skutečně jen američanům a to hádám, že ještě jen některým. Nemám na mysli že by kniha, zpověď sama v sobě něco opomíjela, ovšem člověk nemůže mít všechno.Mě se zkrátka zdá, že tu pýchu prvních desítek stran Alec ani v závěru nepřekonal, což by nebylo ještě tak zlé v souvislostech které napsal, ale je to vskutku americká kniha a u mě zatím jediná kterou jsem četla, kdy lze říct, že abych ji plně ocenila musela bych být američanka, .:( . něco podobného se , trochu méně , se mistalo, z lepším vybalancováním u Posledního Kabrioletu, a právě to upozadilo všechno ostatní a celou tragiku, takže je pro mě kniha na podruhé pasé.
Pokud bych ale měla hodnotit kvalitu napsaní a schopnost držet se tohoto kopyta, tak rozhodně 5/5 - toliko k formě, obsah mi přišel jako z jiného světa.

Vyjímečná kniha.Ona je na jednu stranu prozaická a na druhou stranu prozaická není. Kazantzakis vytvořil neuvěřitelně krásná hluboká vlákna, citově velmi podbarvená a naplněná, popisem neuvěřitelně svěží a obrovsky sdílná.

9 25.05.2014

S touto knihou má člověk pocit, že je neustále na čerstvém vzduchu. Cítí to sucho, tu možnou neúrodu, svěží vodu a honící se mraky po obloze. Na každé straně nové odhalení, nové přiblížení, a já se plně shoduji s komentářem pode mnou. Navíc mi styl silně připomíná Márqeze, Velice krásná knížka.

10 20.05.2014

Ačkoliv bych to do knížky na první pohled neřekla,upoutala nad očekávání mojí pozornost. Příběh je vyprávěn velice trpělivě, bez ambic se vytáhnout, je soustředěný na ústřední hrdinku a linku tak nekompromisně ( až s láskou ), že se člověk snadno ocitá ve všech pocitech které ji -a nejen ji -potkávají, jak na těle, tak na duši.A přitom se člověk ptá kde jen pobrala vitalitu a sílu.( a nejen ona) Kniha není zatížena přebytky, které by odsunuly do pozadí ten dojem z první i poslední věty, dojem ostrý a sým způsobem komorní.

8 20.05.2014

Celou knihou se nese duch Komenského, ať jsou jakkoliv posunuté či odsunuté réálie, a převládá vřelost lidského srdce. Ovšem kniha je jako hlubina, která se velice poutavě čte. Ačkoliv je v ní Komenský opravdu upozaděn opravdu do jakéhosi poutnníka, který hovoří skrz jiné a tlumočí sám sebe tak jako se tlumočí stín, otevře se v knize celá Evropa s jemnými prvky tak tesklivě ,že se chce člověku místy až plakat.

Upřímně řečeno na Daphne de Maurier trochu průměrný román. Slova postrádají horlivost a neklid. Měděný John a jeho synové mě na začátku chytli, stejně jako vznikající doly a s tím spojené potíže, ale veškeré přízraky se brzy rozplynuly.
Pověstný styl jako by se někam vytratil, a nesemkl se ani s krajinou. Kniha se dobře čte, to ano, ovšem nevyvolá tolik známe emoce, spojené s jejími texty.

7 02.05.2014

Střepiny,čehosi. Které začínají jakoby až mimo tento svět, na nějakém prudce odlehlém místě, kde něco pevně srůstá a kde se něco navždy oddělí. A zůstanou jen střepiny. Celé je to takové bolavé a nezodpověditelné, na některých úrovních by so mohlo říct až nevyrovnané. Přesto jak je to hluboké, tak mám pocit, že v tom zůstalo mnoho opomenuto. Jako by autor při svém vyprávění na něco přišel, ale uzamkl to v sobě, ovšem to jen moje slepá dedukce,která navíc knize nebere míru. Je to moje první kniha od tohot autora a s hodnocením proto zůstávám bez odpovědi ( zatím),ale jen tak stranou 8/10.
Každý vidíme jinýma očima a každého zasánhou jiné věci,ale kniha je v celku rozsáhlá, aby tam každý, kdo po ní s pocitem ,že mu je nějakým způsobem šitá na tělo, našel.

6 01.05.2014

Velice pěkná knížka. Autorův styl,je osobitý,až zemitý, neopotřebovaný, a ačkoliv by se mohlo zdát že příběh je v podstatě tuctový, tak je příběh velice nevšední. Své obrazy kreslí v souladu z povahu textu,ale i z jakým si vntřním, samovolně plynoucím proudem, který uvnitř knihy vytváří mimořádně zajímavé ovzduší.

2 01.05.2014

Mary Anne je doslova lahůdka od Daphne, ta nám její pohnutý osud předvádí zase a opět ne jinak, nežli pohnutě. Ovšem román nemá plochého, nudného, ani žádného tuctového místa. je naplněný atmosférou tak hustou a mlhou Anglie tak nepochybnou, že jsem si často připadala jako s Dickensem.. Charisma této knihy vychází právě z vyprávění, kterým Mary Anne nenechává nikoho na pochybách, že ona není hloupé bezduché stvoření, ale její předností je také rozum, který nenechává zahálet a nepřešlepuje jen tak na místě. Velice pěkně tvarovaný příběh. 5/5

3 29.04.2014

Klobouk dolů nad takovým počinem, neuvěřitelný srdcebol,který se člověku usadí v hlavě a nedá mu pokoje. Konec mě naprosto vyčerpal. Nemohu tu ale uvést hodnocení, protože příběh byl silný, smutný, hutný svým způsobem krásný, ale v knize bylo dost nepohodlnosti na to abych si uvědomila, že knihy jsou sami sobě hodnocením dávno před tím než je kdokoliv otevře, tato kniha jako spousta jiných mi na hodnocení kašle a vždy na ni budu zírat jako na něco pro co není moc slov. Všechny prvky v tomto příběhu jsou živé a tu skutečnost nezaplašil ani závěr, ten ji spíš posílil a knize dodal tím víc na věrohodnosti.

Neuvěřitelně dojemný příběh s neuvěřitelně poutavě vykreslenými reáliemi, které knihu postavili na můj osobní piedestal už dávno, byla jsem ochotna s ní strávit na poprvé snad i půl roku a číst ji pořád dokola, některé úseky se odevzdaně dostanou pod kůži a pro mě je Dorittka taková sázka na jistotu. jenže já mám obecně ráda Dickense, takže nejsem patrně dosti objektivní:)
Celá kniha je velice kompaktní, v rámci pod jaké poklice nahlíží a do jakých srdíček vkládá to či ono. Vyjádřil se pevně jasně a neuvěřitelně krásně.

6 26.04.2014

Typický CH.Potok. Křehké vyprávění, které získává svou formou - díky malé Davitě - obrovskou intimitu a balancuje až nad jakýmsi přesahem. Neuvěřitelně mě to dostalo. A to jsem byla zpočátku málem skeptická, že si vybral "hrdinku". 5/5

4 26.04.2014

Kniha je napsána vyjímečně inteligentně a střih jaký jí autorka dala v krátkých, vzorných kapitolkách jí vysloveně sedne. Ovšem přišlo mi, že je napsána až příliš přepisovně, že dokonce uvádí na jakési zcestí, protože mezi "orchestrálním světem" a "obyčejnými lidmi" byla jakási blanka, která lidi ukazovala vždy v karikaturní pozici ( pouze můj pohled ). Nejde o to, že by občas nebylo slyšet vlastního slova, to na tom bylo příjemné, ale že téměř kdokoliv kdo na něco hrál, nebo měl cokoliv dočinění s hudbou byl neuvěřitelně odcizen. Jako by Lenigrand nežil jinými lidmi a to přes všechna dramata a peripetie a to i před evakuací.Tento prvek, že se člen rozhlasového orchestru mohl případně střetnout jen se členem rozhlasového orchestru byl poněkud matoucí už od začátku. Nejde o to že by se v knize neobjevil nikdo jný, ale že to na mě dýchlo téměř pokáždé jako by autorka ukazovala něco směšného, nějaké prosťáčky,kteří nikdy neuchopí genalitu hudby. No možná právě v tom tkví genialita knihy nevím.
Obecně se to čte opravdu až příliš dobře, hloubky jenom takové nenápadné a snadno odkrývatelné. Dramatické smyčky, které autorka vkládá doslova do notového zápisu,mají zajímavou intonaci a vypravují svérazně celé téma. Jen ten maličký "prvek dvou světů" mě maličko pozlobil i když v zásadě je mi jasné, že nějak takto ( či podobně ) se srážíme. 4/5.
Kniha si jistě najde mezi mnohými čtenáři své místo a stane se srdeční záležítostí, ostatně i já u sebe pevně věřím, že časem poodkryji ten závoj mezi dvěma zcela odlišnými světy, protože možná právě to dává knize onu vyjímečnost.

5 14.04.2014

Tuhle knížku tak úplně neodkládám, jen podsouvám pod kopec dalších milých a laskavých, abych na ní mohla často narážet. Jó dětství, jó Provance, jó prázdniny, ty zažité okamžiky neuvěřitelných let, to jsou barvy které nezevšední, to jsou verše které si člověk může recitovat stále dokola se vším všudy. Je to zvláštní vyjádření respektu, byla jsem neuvěřitelně svěže a mile poučena malým chlapcem, který směle korigoval každé tragicky nelogickýé slovo pronesené ve světě dospělých...což se zajímavě měnilo.

14 12.04.2014

Připadala jsem si jako vyvržena na širé moře, jako loď bez kormidelníka a po celou dobu čtení ve mně rezonovala jistá dávka dezorientace, jako bych to ani nebyla já kdo se to snaží prožívat skrze ty neuvěřitelné stránky. První pokus mi nevyšel a dodnes nevím přesně proč, po čase jsem se vyrovnala s popisem, který neskládá slovo za slovem žádný nesmysl. Naopak. postihuje něco dost neuvěřitelně citlivého, mě osobně to citlivé přijde. Nebere si za své nějaké koneční zásady a vykazuje slova do takových tvarů jak jim autor sám rozumí, jak je vidí a je rozeznává a teď ty ubohý čtenáři rozeznávej taky, poslouchej a toulej se ale nezapomínej že tam je napsáno víc než jen slova, že tam jsou lidé živější než jediné slovo mnou napsané, city křehčí a barevnější než sebekrásnější barva a co vícsem tam já, jsi tam i ty čtenáři, tak netluč do zdi hlavou že nerozumíš a netápej, ale naslouchej. Třeba i dezorientovaně:), však ono ti to dojde.

Slovo přečíst je pro tuto knihu až smutné slovo,mě po prvním přečtení doslova zamotala hlavu a věděla jsem že bych o ní nikdy neřekla že jsem ji přečetla. Nevrátit se k této knize je doslova necitlivé. Výslovnost toho hlubokého pádu, pod hladinu kde přes utonutí člověk zůstává naživu, se nedá vmáčknout do jednoho pobytí s touto knihou. Je to šifra samotného Dostojevského a je v ní dost co utržit. Bratrům Karamazovým možná stojí v cestě osudu ledaccos, ale dlouhé, nudné popisné celky to nejsou.
Ale ať tak či onak, kniha stojí za přečtení, pro všechny kdo o ni uvažují mohu jedině doporučit.

13 07.04.2014

orinka3 má absolutní pravdu. Není to kniha, kterou lze nějakým způsobem odložit, leda ji snad zakopat do země, a stejně ji potom zase vykopete a pojedete dál. V ní křepčí snad úplně všechno a on to nese tak dojemně a přitom tak mistrovsky, že jsem si říkala, jak to, jak to,že do do toho může takhle vidět. Do toho nebo do onoho, do těch drobných věcí i do toho celku. Proč to sype z rukávu jako by stál na x místech najednou a vše nasával jako houba. Kdo on vlastně je že ho tak poslouchám a nejsem nějaká divná? Je to opět nezapomenutelné, snad nezapomenutelnější než cokoliv jiného od něj.No scény tam byly obrovské, a v srdci mi patrně udělaly hotové brázdy, a já mu to opět odpouštím:)

20 07.04.2014

Francouzova milenka má několik superlativ. Slibuje poodhalení, podkrytí viktoriánské doby a to také splní a to takovým způsobem, že mám dojem jako by autor vlastnil stroj času, protože vložit do knihy tolik esencí - nevím jak jinak to nazvat - a udržet to stále v rovině historického románu, který v je v první půlce tak silný a v druhé půlce zapomenet že kniha by mohla někdy končit, to se jen tak nezadaří. Protože proč by John nemohl takhle vyprávět pořád. Jazyk ani hodnotit nebudu protože tím kniha stvrzuje další co slibuje.
Přesto všechno je to román zvláštní což je další superlativum, zvláštní vším tím co do sebe nasál a co vydává a jakým způsobem,tj.jednodušeji řečeno. Autorovi se povedlo nakráčet do té doby a přivábit silné emoce, které spouští jako babí léto do řádků.