Atuin komentáře u knih

Velice křehký příběh, tak křehký že působí až zakletě, neztrácí však niť a přes stíny kterými probodává své hrdiny, pravdou i lží která se nevytratí. Remarque dokonale ukázal že jsou nepochopitelná a neuchopitelná území, pro ty kteří po nich nejdou.
Ach ta naivita a neukázněnost člověka,ta překotnost lidské duše, která jde vždy a všude nepokojná a nemůže dojít pokoje, protože pokoj, klid a mír to je...
Křehkost zaplněná kuráží.Smutnou, tvrdou, neklidnou a často bezvýchodnou

Extrémně dobrá kniha, působivá svým jazykem výrazná tím co vypraví. Pres koberec bylin, květů, krajiny a kmenů se k vám dostane nezapomenutelný příbéh. Autorce patří velký dík..

28 16.08.2024

Podpisuji se pod komentář Lenka.Vilka

Můžete Kingovi i něco vyčítat ale srdce , srdce v tom prostě nechal, budete čichat člověčinu a magická zadání na každé stránce. Čtení jako by vyšil zlatou nití, čtení které vás zapouzdří do velkého srdce, stanete se hvězdou, jež se sype trychtýřem do netušených hlubin příběhové frajdy....

Je jen otázka zůstanete li knize věrní až do samého konce a zda se sami obtisknete na stránkách jež budete otáčet.

28 12.06.2023

¨Bible nepatří k textům, které člověk má číst z vědeckého hlediska, ani z nadřazeného pocitu že se ho to jako ateisty netkne,ani jako románovou sérii, či sekvenci sci -fi dat. Tohle vše jsou sebevražedné přístupy a odpraví člověka již v počátku. A protože je to kniha ( či soubor knih) které se čtou a nejsou nikdy přečtené, obrazec se mění při každém novém otevření knihy, potože může vyznít pokaždé trochu jinak. Ovšem je to kniha která se na člověka naváže a splyne s ním a člověk splyne s tou knihou. Nenabádá k nijakým zlovolnostem, nedělá s člověka to jakým je ani dokonce to jakým by měl být. Je to přítel a slovo přítel neznamená slepě kývat na každý výrok, přítel docela tolerantní a pokud se přestane člověk ohánět slovy „kolik válek bylo započato ve jménu náboženství“ zjistí, že často i moudrý. Ono by se taky mohlo přihodit, že by jste zjistili, že se řada a řada těch válek zastírala náboženstvím, a v popředí konfliktu bylo něco úplně jiného. To už je člověk, nerad se na sebe podívá do zrcadla až vůbec ne do takového zrcadla které ho zná lépe nežli on sám, to většina vezme nohy na ramena. Často ji ani nemusíte číst, není to o tom že se člověk ztratí nosem ve stránkách a rozžhaví je do běla, naopak někdy jen přítomnost toho svazku dělá své. Ovšem tohle vše je srozumitelné jen lidem, kteří věří bez přímé závislosti na ní. Já osobně si myslím že neexistuje nikdo, kdo by v něco nevěřil, i v to že nevěří musí člověk věřit. Chtěl- li by člověk skutečně poznat (nejen)sebe sama měl by si sem tam otevřít Bibli. ( a v tu ránu na sebe zapomene) A kdo ji odloží nebo „nepřečte“ ještě neznamená že pro ni nemá cit.
Vše je neuvěřitelně subjektivní. A nic není černobílé.

Nemůžeme říkat že čeští klasici jsou přežítek, to je jako bychom se vzpírali vlastnímu jazyku, kterým mluvíme. Pravda, že v mnohých případech, bychom se mu měli naučit znovu, alespoň zčásti mluvit, což by bylo jistě lepší než odsunovat ho kamsi do ztracena. Mrzí mě že si někteří neuvědomují, že jazyk a historie je spojen s prostými lidmi a věcmi a osobními zážitky. Touto naší chronickou absurditou utrpěla mnohá díla a to jen proto, že se k nim přistupuje jako k něčemu mrtvému,témeř nečeskému. Což je obrovská škoda.
Babička je velmi pěkný příběh, psaný zdatnou rukou a psaný s citem. Božena Němcová prostě promítla svoje pocity, na které má snad právo každý.

I přes ten pohled ( což byl autorův záměr) a možná právě pro něj má ta kniha pořád i po tolika přečtení, z nichž jedno je i v originálu neuvěřitelný kouzlo. Mám větší srdcovky polských klasiků, ale tohle je víc jak čestné místo něčemu co má hlavu a patu, tón a řád a je to neuvěřitelně nadčasové.

27 26.10.2020

I kdyby chtěl člověk tu knížku odložit ( jelikož je to v mnohém rána mezi oči) tak prostě nemůže. Jakmile se dostane příliš blízko ( což je v podstatě možná otázka pár vět, odstavců), už nenajde cestu ven. Nebylo v mých silách knihu zavřít, nebo hledat jiné východisko (třeba se jít projít). Není moc prostoru pro nějaké úvahy, možná ani pro nějaké rozhlížení či hledání detailů a přesto vás to s nějakou tou úvahou vyplivne, detaily se na na vás doslova sesypou, s tím že tohle po druhé už ne.

27 13.05.2017

Architektura knihy se slovy nedá popsat. Eco na to má své manévry. V tomto případě se příběh stává živoucí bytostí na samém počátku a pak už se člověk jen nestačí divit v jakém loubí slov a skutečnosti se ocitl. V podstatě jen tak meziřečí se toho člověk hodně dozví. Geniální a nápadité.

Neveselé čtení, ovšem provedení a celý záměr je velice dobrý. Po formální stránce lepší než Les v domě od AM a více konkrétnější ( méně nespolehlivé ) než Do tmy od AB. Všechny knihy se v něčem potkávají. Narativ od jedné osoby ale rozčleněný do více časových úrovní, ovšem autorka vás na to nikterak neupozurňuje ( např změna písma nebo tak). Kape z toho deprese a bolest. Kniha zasáhne.

26 18.08.2024

Čím častěji se k sérii vracím, tím více mi dochází že první tři díly - měřeno od Krve elfů po Křest ohněm - byl pouze a jenom takový prolog či vstup do skutečných událostí které se odehrávají v posledních dvou částech. Sapkowski má svůj narativ a ten - čím hlouběji v les - mění. Je tedy zvláště důležité chápat detaily, které s příběhem na první dobrou nemusí vubec souviset a informace které autor podsouvá už v podstatě od začátku. První čtení výrazně nestačí a dojde to člověku až časem, doslova lety. Balast jak zmiňuje někdo dole v knize není, je to dost precizně vykombinovane a autor si dal sakra pozor aby mu to celé až dokonce dávalo sakra smysl.
Ovšem ona to není typická fantasy pohádka, má to mnoho vrstev, které cíli na skutečnost která autora tvořila a psychologie postav i světa je extrémně živá, odolná a snese srovnání s jinými geniálními díly.

Bez diskuse. V originále je posuv toho narativu a změna celkové nálady zřejmá ještě víc než v našem ( stejně geniálním) překladu.

26 08.07.2023

Děs. Běs. Nevím z jaké strany se na to koukat. Opravdu nevím. Asi bych trochu ocenila kdyby svět ( předložený a ukázány) nebyl takový buď anebo. Jako postavy v něm, zdá se že to poněkud ubírá na věrohodné představě o nich. Rozumím - ne nerozumím - Věřím, že takové případy kolem nás jsou, ale tato forma a přístup k ní mi spíše připomíná autoterapii ( což si nemyslím že je autorčin případ) a ta mi zrovna v tomto tématu nesedí. Pokud je to čistá beletrie, tedy fikce a autorka si příběh komplet vymyslela, potom by podle mě měla zvážit zda by to nechtělo lepší literární ruku. To že je to čtivé, z toho udělá taky snadno knihu na kterou po prvním jednodechovém přečtení snadno zapomenu. Zvláště když postavy nemají žádný grif.
Nechám to na třech hvězdičkách, obsah byl pro mě zdrcující ale forma byla pro mě taková střední ( pardon)

26 09.04.2022

Nemám vůbec slov, toto zjevení je nepopsatelné. Budete mít pocit že jste uvnitř obrazu či písně, že se nacházíte tam a nikde jinde. Otočí vás tón který nikdy nezapomenete. Na lepší knihy než na ty... Děti Volhy a Zulejku...ani natrefit snad nelze. Tak vám to bude připadat. Nakreslit slovy něco takového to chce vskutku dar.
Překlad na ocenění. Protože takových překladů je opravdu málo. Myslím že to je vrchol.

26 18.01.2021

Kdyby tak člověk věděl že pro některá díla je vymezen přesný čas, kdy se k nim vrátit. A mají tah větší, jiný než kdyby se k nim vrátil o rok dříve. Opravdu něco tak trefně obsaženého má na svědomí málokdo v té naší kotlině. Čapek předvedl něco ( tedy to je jeho kumšt) co se stává nezapomenutelným zážitkem o to více až z toho člověku přechází zrak.
Jazykem svérázným a srozumitelným vyřčeno vše co se poschovavá v koutech i sluní na výsluní.

26 11.11.2020

Všem kterým přijde Pohřbený obr, tak jako průměr a nuda a vata drobné upozornění. Nečtěte knihu jako z rychlíku. Jen proto že je to náhodou nobelista, a že se to dobře vyjímá na seznamu přečtených knih. Co víc jsou knihy které nejsou na jedno ( ani na dvě ) přečtení. Nejsou to holky na jednu noc a nashledanou. Mám komentář někde hluboko dole. Nikdo se neobeznámil s tím druhým, třetím, a dalším proudem který autor vyjevil. Nikdo? Ta kniha je všechno, sotva však může být nudná či průměrná....
Nevím je mi prostě líto jak se i taková kniha bere povrchně s laciným přístupem.

26 11.05.2020

Už od začátku člověk ví co má osud s Matějem v plánu. I Matěj jakoby by mu brzy viděl do karet. Odlehlé prostředí, komornější přístup i jiná forma vyprávění získává jiný, nikoliv však odlehlý půvab. Je to čtivé, atmosférické a jen koukáte co se kde bude dít. Výborné čtení.
Ale to už ani snad psát nemusím tahle série má prostě za mne jedno velké srdce..❤️...

26 21.03.2020

Minimalisticky a komorněji laděné. Ve formě lehkých povídek, které stopují tři zcela odlišné ženy. Má to takový soft rozměr, spoléhající na ženské instinkty.
Velice dobré čtení 5/5

26 11.05.2018

Orwel zamířil na čtenáře a trefil tím přesně ta místa která chtěl a která viděl.Vytvořil knihu pro kterou je pět hvězdiček hrozně málo. Člověk z ní odchází zpocený, deprimovaný, zničený a tak přesně to má být. Žádný veselý čtenářský zážitek po přečtení 1984 neexistuje.
Neodkazoval na svou současnost, minulost či budoucnost, odkazoval snad jedině na to že člověk je ve své korunovanosti stále stejný a proto tahle kniha zůstává stále otevřená.

Už jsem si myslela že to ani nejde, ale několikrát mě autor v knize překvapil. Očekávala jsem že děj povede tudy a on zahnul jinam. To bych v tomto případě už nečekala :-)).
Prostředí se mi nesmírně líbilo, postavy byly dobře vymyšlené a pasovali do celého toho krajobrazu úplně nesmírně. Líbí se že autora pořád baví vynelézat jistou neobvyklost mezi nimi a perfektně ze sebou dokáží komunikovat. Všichni. Nahlas i potichu

25 06.04.2022

Když ony české ( a možná obecně slovanské čtenářky) mají jeden zásadní problém. Nedokážou ocenit ženskou literaturu, protože se za ní stydí, v rámci žánru ženské literatury pak už vůbec nechápou subžánr,s nímž svého času se svým lehkým perem přišli Američanky a mají za to že otevírají filozofická díla. To žádná snaha o Jane Austen nebyla, to je prostě něco nad rámec chápání této kotliny. Neberme se tak vážně dámy, možná by se nám dařilo z podobně lehkou rukou napsat třeba i něco lepšího. Tato autorka, série a vůbec psala na relax, navíc bez hlavy lámání si zda to vyhovuje nám slovanským duším. Je to příjemná kniha, pobaví, odstresuje. A toho Platóna si můžeme pro jednou odpustit.

Znám stará vydání, ale kdo by odolal těm novým zvláště s tak honosnými obálkami a zvláště v paperbacku....to se prostě nedalo.

Nejvíc mě fascinuje když čte knihu ( jakoukoliv) někdo kdo ví že to pro něj není. Už předem sáhnout po špatné knize to chce talent.

25 24.06.2021

Máme zatraceně dobré překladatele. Často dokážou s naším jazykem diví a vytvarují tak příběh a knihu do ještě bohatší podoby než je možná i sám originál. Vracím se k této knize poměrně často a k napsání tohoto komentáře mě nyní přimělo spíš to že jsem při nynějším čtení zjistila jak bohatý jazyk máme, a jak výborné překladatele ( oproti jiným překladům) v této linii. Jsem za to ráda.Děkuji.

25 11.02.2020