Atuin komentáře u knih

Jeho texty jsou zajímavé tím že nejsou dlouhé, ale jsou hutné a prosycené jako nejsou ani některé romány. Jeho vytříbený, jemný až galantní styl zachází s každým slovem tak obratně a tak láskyplně jako by to bylo něčí nemocné srdce. Z mého pohledu Demian přesáhl Stepního vlka, a to čímsi vlastním, je více obatnější a obraznější.

5 10.11.2013

Umberto Eco píše často jako by až za hranici únosnosti, aby čtenáře dostal na takový stupeň varu, aby jím mohl přeci jím maličko ovládat a uvedl ho do protiútoku, který může čtenář vést pouze formou dialogu se sebou samým. Pro svůj myšlenkový prostor který vtěsnal do této knih si nemohl vybrat lepší dobu. Opět se snaží ( velice zdařile) čtenáře pobláznit vším tím neodhadnutelným a jen poloodkrytým, ovšem u mě je to s ním vždy tak trošku boj neboť veškerá ta jeho tendence vysvětlovat, opatřovat nějakou nefalšovanou pravdou se mi mnohdy zdá hraniční a bez příchutě.. Ovšem zbytek vám podá opět luxusně, nepředvídatelně a kvalitně. Je to jako na okamžik zaprodat duši s tím že na konci jí chci vždy hezky nazpátek. Ale už pro tu výzvu má jistý význam téměř každý jeho text.

7 10.11.2013

Velice zpěvně napsaná a co do poetičnosti mi to připomínalo Mannova Vyvoleného, ten má stejně baladickou formu.Co do obsahu, přes drsnost období je zachováno silné kouzlo a velice silné drama,prakticky od první do poslední stránky. Zejména do té poslední...Krasné dílo.

13 09.11.2013

Vstupem do tohoto románu se čtenář dostává do jakéhosi labyrintu a lze si i představit že ten s ním může dost i zámavat, a vyvolá závrať která jen tak lehce neodezní. Určitě neodezní během čtení. Na jedné straně dojem pevné hmoty a na druhé prázdný kouř a v tom je zamotán a to doslova příběh který se nedá tak lehce odvyprávět protože kde on ( a čím vlastně) začíná a jak může ( a kde vlastně) skončit.
Takovou strukturou učinil z čtenáře zbloudilce, který se však za svou zbloudilost
nestydí,ale doznává ji.Jazyková vytříbenost mistrná,je to znalec to se musí nechat. Jeho prózy
jsou jako nějaká alchymistycká laboratoř, která na světlo vynesla neuvěřitelný obsah čehosi
o čem snad ani sama neměla tušení.

9 07.11.2013

Přiznávám že Inferno na mě zapůsobilo - tedy než jsem si ho přečetla, což mám teď za zbytečně promarněný večer - takovým chytlavým slůvkem a to slůvkem Florencie.Předpokládala jsem a stále předpokládám že autor ve Florencii byl, ale svou knihou mě o tom nepřesvědčil, spíš tak hádám že si přece jen omrkl terén a nic vůbec nic si z něho nevzal k srdci ( obrazně řečeno). No prostě s tou svou kavalérií napadů a myšlenek vstoupil na křehkou půdu a nikterak se nevytáhl. Atmosféra, kterou se (snad) snažil vyvolat se odehrávala příliš za jasného dne ( neumím to nazvat lépe). Postavy tak s těmi si podle mého sám nevěděl rady a šli mu až nervy a nebál se jim málem změnit osobnost, vyplenit jejich já - jiné na záčátku, jiné na konci, a jako zápletka mi to nepřišlo- prostě se s tím nemazlil a navíc ( to mělo být asi to drama) byl patetický, co tím evokoval nevím. Dobrá, když to budu brát jako sled dobrodruha pášícího nějakou akci někde v Evropě na základě nějakých do pozadí narvaných faktů které tam jsou jen pro osvěžení,dobrá, ovšem já se pořád dozvídám že on to myslí v podstatě vážně. Nevím kde je pravda s panem autorem jsem osobně nemluvila:). Dávám 2,5/5.

6 06.11.2013

Je to velice atypická a svým způsobem až roztomilá kniha. Ale rozhodně je to kniha půvabná,popravdě řečeno mě nejdříve uchvátila obálkou, posléze jsem si přečetla titul a maličko jsem se pousmála nad jeho zajímavostí. Titul je možná je trošku zkreslující a zavádí, podle mě by se to mohlo spíš jmenovat Filozofie čtení nebo nějak tak,ale autor to ujevně viděl jinak. V každém případě je to kniha velice sympatická a příjemná.

5 05.11.2013

Velice působivá kniha s několika otevřenými body k nimž jako by se chtěl autor vrátit,ale nakonec si to rozmyslel, protože hranice měl již nakreslené a nechtěl zajít dál. Autorův názor je velice přesvědčivý a fascinující, vytvořil konfrontace o kterých člověk pak dlouze přemýšlí.

Portrét dámy byla první kniha která mě uchvátila tím, že se jedna kapitola dokáže tak dokonale zaobírat jedním okamžikem,který autor záměrně zveličuje v dlouhých a při tom prchavých větách. Zároveň je v knize neuvěřitelně rozmanitý prostor, který dává hrdinům a to nejen těm hlavním možnost k okázalým pohybům a sebevědomí odejít ze scény kdy to nejméně očekáváte. Krom toho to není o tom že se autor uvázal na nějaký konec,konec je jakési vyšumění ven uprostřed něčeho, vzhlédnutí od šálku čaje, letmé ohlédnutí. Příbeh uvnitř je velice silný a konkrétní a ve všech ohledech něčím diskrétní navzdory všem ostatním nekonkrétnostem, které vypadají jako pouhé upravování si šatů a podobně, je nezapomenutelný.

Orwel zamířil na čtenáře a trefil tím přesně ta místa která chtěl a která viděl.Vytvořil knihu pro kterou je pět hvězdiček hrozně málo. Člověk z ní odchází zpocený, deprimovaný, zničený a tak přesně to má být. Žádný veselý čtenářský zážitek po přečtení 1984 neexistuje.
Neodkazoval na svou současnost, minulost či budoucnost, odkazoval snad jedině na to že člověk je ve své korunovanosti stále stejný a proto tahle kniha zůstává stále otevřená.

Zdá se mi že tady je Tolstoj takový ukázněný, jako by nechtěl zpochybnit ani trošku to do čeho se pustil. Člověk se některé věci nedovídá až ve třetí osobě jak je u něj ve zvyku. Je zde daleko lépe vidět u koho se učil. Příběh je to velmi dramatický a drama Tolstoj obratně napíná, postavě sem tam rozmaže či zkresí vidění, aby i čtenář byl znevýhodněn, ale jinak je to lahůdka a to navzdory tomu co vykresluje. Roztřesenost Něchljudova dává románu atmosféru, jeho rozpolcené pocity naplňijí stránky nadějí, pochybnostmi i bezmocností.

Taková kniha nepotřebuje komentář, jen chvilku klidu na posezení s ní, protože autoři pod ní podepsaní jí komentují sami a to dost osobitě.

3 03.11.2013

Zola a jeho realismus je Zola a jeho realismus. V jeho podání pokaždé o něco zakopnu. Mám takový pocit že to je něco co tam autor záměrně nastražil. tento jeho kousek mě však nechal být, čímž myslím že k žádnému " kameni úrazu" nedošlo. Bylo to až šokující jak dobře se mi četl a navíc jak mi to paralelně v mnohém připomínalo současnost. Na knihu jsem dlouho nemohla přijít a tak jsem se na ni dost těšila a těšení je často zabiják předpokladu pro skutečně dobrý čtenářský zážitek, ale tady se to minulo a já se vším co napsal dokázal smířit a sjednotit, vyrozumět a příliš se nebránit, protože jsem až často kroutila hlavou nad tím jak přesně se vyjádřil a jak to trefil.

3 03.11.2013

Cesta sněžných ptáků - Velice poutavé dílko, má v sobě sice takové nesmazatelné prvky, které nejsou ale vůbec od věci a začleňuji se do takové doby doslova sami a bez násilí a je třeba k nim přistoupit odlehčeněji. Prolnutí do raného středověku bylo provedeno ale mistrně a autor se zjevně velice o celkovou charakteristiku zajímal. Možná se to někomu bude zdát nevšední, ale je to nevšednost velice sympatická.

8 03.11.2013

Hikari - tady nikdo nic neomlouvá a zvěrstva už vůbec ne - A právě to schizma dělá tu knihu takovým trnem. Ta vzletnost pasáží v člověku vyvolává vždy rozkol. Navíc v knize nejsou popsány žádné vyslovené brutality a snad proto se u mnoha čtenářů dostává pod úroveň čtenářského zážitku a nudí. Další navíc- hodně byl poučen Humbert od Lolity a to je snad další důvod proč ta kniha nikdy nezapadne na jednu stranu nebo na druhou stranu, protože v téhle knize jakoby nelze najít celého viníka. Z té knihy člověku nemá být dobře a nemá jásat radostí s jakou okázalostí slov se to setkal.
A pak možná psal Nabokov jen detektivku a potřeboval námět. Co za tím nehledat víc než dobře napsanou knihu. Vše co do ní naskládal je silné a bolné, a člověk neví s kým empatizovat rychleji, dřív a pevněji a mnohdy ani proč. A tím sám příběh posiluje.
Uhrančivá kniha.

Mám takový dojem že Rowlingová se pro to odhodlala brzy. Možná se to nezdá, ale člověk, který píše potřebuje čas a malinko větší rozestup pokud se rozhodne "kázat " jiným stylem. Nejde o totiž o to že bych ji já měla zaškatulkovanou, ale ona sebe samu má jaksi zapózovonou a to je potom těžké.A bylo to těžké. Po všech směrech to mohl být velice dobrý a kvalitní román, kdybych neměla pocit že se mi snaží nabídnout hned několik verzí románu najednou a přesvědčit mě o tom že tohle je ten prvek anglického humoru, který neznám, který je nově objeven. Chyběla tomu koncentrace. Nehodnotím,třeba ta sevřenost a roztěkanost byla záměrná i když o tom pochybuji.

Představa že brouzdal v Homérovi a zatrhával si různé poznámky, četl ho sem a tam a tak TO prostě našel mi přišla vždy zajímavá a naveskrz romantická. Je to jakýsi výsměch akademické ( i jiné) společnosti, ačkoliv výsměch zcela nečekaný a Schliemann k němu dospíval dosti tvrdě. I. Stone nechal v pozadí jeho mládí a tuto dost neupozaditelnou perspektivu a vytáhl na světlo Henryho již absolutně věřícího ve svůj cíl. I tak však tento muž zjistil že řecko skrývá ještě něco daleko živějšího než jsou Homérovo verše, a mám dojem že teprve tehdy po tomto zjištění se mu otevřelo.
Kniha je to čtivá, koho zajímájí počátky archeologie, ale i toho koho vůbec nezajímájí, ale rád se s nimi setká, toho překvapí jak živoucí to může být. 5/5

9 02.11.2013

Jeho knihy jsou takové "bondovky", člověk se nesmí příliš ohlížet na nic jiného než to dobrodružství, je to až nemístně rozuzlitelné,tedy já jsem konec odhadla kousek za půlkou. Některé postavy mi svými tendencemi občas lezly maličko na nervy ta jejich nerozhodnost byla ale napínává. A nic proti, protože autor chce publikum pobavit jde na to zajímavými cestami na kterých se občas ztratí v tom co do toho ještě vsunout a hlavně kdy, ale to už je jeho taktika. Hodnotím 3,5/5 a zcela jistě si přečtu Inferno. Slušné odpočinkové čtivo.

7 02.11.2013

Jestliže mi Petr Camenzind připadal jako CESTA, potom Stepní vlk zapůsobil jako naprostá závrať. Dojem člověka pod vodou, který pozoruje světlo skrze vodu a v noci je obestřen úplnou tmou. Neuchopila jsem jistě vše a věřím že to co zachytím příště bude stejně závratné. Ta nevyčerpatelnost slova do kterého zapouzdřil obrovské záležitosti. 5/5

6 31.10.2013

Beze vší skromnosi je to další opravdové dílo, kde se autor bez všech pomlk,a odluk od sebe samého vyjadřuje někdy až stroze a syrově, banálně a hekticky a přitom nevyčerpetleně o nejvnitřejnějších kapitolách života. Mohl by to být i jeho nejlepší román, protože seřadit jeho texty do nějakého žebříčku je ovšem nemyslitelné, všude strhne a zakroutí podivně duší, je to u něho vždy kvalitním díle. Výrostek si neodpírá výsady skutečného srdce, kterými opovrhuje a kam chce zároveň proniknout. Ta rozpolcenost pro Dostojevského tak typická. Oddělit totiž autora od knih je další nesmysl. Nemohl napsat nic jinak, potom by to vůbec nenapsal.

7 27.10.2013

Výrazně kritická knížečka a až " nepříjemně" hluboká. Všechno co Hrabal řekl, cítil, myslel, zažíval je na těch několika strankách. Dobře vybalancované. Pojem obyčejnost a pojem neobyčejnost splývá díky stylu vyprávění. Vypráví se sama, buď je přijatelná nebo nepřijatelná celá koncepce Hrabalova psaní. Nepíše mělce nebo plytce, a v jeho obratech je vždy znát že se přes půvab slov nesmýká po povrchu ale spíš hluboko pod ním.

14 20.10.2013