Aya81 komentáře u knih
Když se na to dívám dětskýma očima (a pro děti je knížka určená), tak je zábavná, dobrodružná, jednoduše se čte... Pro dospěláka je samozřejmě předvídatelná a příliš stereotypní, ale pro nějaké 8-10 leté děti je to naopak dobře.
Kniha nabitá informacemi, ale i dojimavým příběhem. Autor má dar jednoduše a s lehkostí popsat odborné téma. Zároveň příběh nepostrádá břitký humor a nadsázku.
Bylo to o malý chloupek lepší než Karanténa. To plus navíc je za mužské a ženské pohledy na jednu věc, tedy za ten nápad. Protože jinak to opět bylo slaboduché, humor školácký, klišé přehnaná do absurdity (ta asi byla cílem). Jestli se někdy budu chovat jako Nataša, prosím, propleskněte mne. Bylo mi za ni za celé ženské pokolení hanba. A prosím Ježíška, ať mi další obdobné pokusy o literaturu nenosí, díky.
Celá série mne moc bavila. Autor měl vše promyšlené, aby v závěru vše sedlo jak když zapadnou všechny dílky puzzle.
Bavily mne úvahy o směřování lidstva, různé pohledy na život a společnost.
Dobře vystavěná zápletka, svižné tempo, výborné prolínání současnosti s deníkovými zápisky, napínavé.. ale něco mi brání dát 5* Asi ta až přílišná zvrácenost, zbytečná krutost. Vím, že jsou jí lidé schopni, ale není přece nutné stavět knihu na snaze čtenáře co nejvíc šokovat.
Skvěle se četlo, děj měl spád, postavy dobře propracované.. jen to bylo malinko.. méně uvěřitelné :)
Zajímavé prostředí, napínavé pátrání, kde se spojuje minulost a současnost, znepokojivé myšlenky na to, zda některé věci v knize zmíněné opravdu jsou v Grónsku tak běžné...? Dobře se četla a ráda si přečtu i další.
Nečekala jsem, že to bude až tak dobré... úžasný styl psaní, pohlcujici atmosfera, propletene vesměs horkosladke osudy zapadlé vesničky, kde musel být život drsný i malebný zároveň..
Těžká kniha. A ještě těžší doba. Ta soudobá výpověď je strhující. Jazyk je poetický, hladí i trhá zároveň. S dějem jsem měla ale velký problém. Spousta postav (a orientovat se ve jménech a jejich variantách.. ), skoky v čase, dějové linky které někam vedly a pak skončily jakoby v propasti, odbočky bez v tu chvíli většího smyslu.. první půlka se mi četla hodně špatně. Pak se to výrazně zlepšilo, jak se děj trochu ucelil a zpomalil. Odvaha s tímhle přijít ve své době - neskutečné.
Půlku knihy jsem si říkala, že je to taková lehká, vtipná, oddechová "blbost". Konec ale ukázal, že je v tom víc. Příjemné čtení, které vás nakonec donutí se i zamyslet.
On někdo u takového titulu, obálky a anotace čekal nějakou hodnotnou literaturu? Erotická literatura nemůže být nikdy "chytrá" a uvěřitelná. Nebo by snad někoho bavilo číst o tom, že má hlavní hrdina potíže s erekcí, hlavní hrdinka oslnila playboye svou celulitidou a ten milerád počkal se sexem na příští týden, protože když hrdinku potkal v baru, měla bohužel zrovna měsíčky. Zápletka je vymyšlená docela zajímavě, erotika sice není erotická, spíš pornografická, ale aleluja! Kdo se pohoršuje, ať zůstane u sladkých románků z období romantismu. S Dostojevskym, Remarquem nebo Mornštajnovou bych knížku nesrovnávala, vzhledem k žánru - já se bavila.
Příjemná a sympatická kniha jednohubek z lékařského prostředí. Jak tu čtu názory čtenářů, každého zaujalo neco jiného, což je vlastně dobře. Mne se nejvíce dotkla povídka Krmítko, myslím, že autorka vystihla skutečnost velmi reálně.
Tak tohle mne hodně zasáhlo... řekla bych až ťalo do živého. Žádnou matku snad nemůže nechat takové téma v klidu. Příběh krásně ukazuje, že nějaké "to se mne netýká" prostě neplatí. Nikdo nám neřekne, jaké chování vyvolá jakou reakci, jaká výchova je ta správná, ba ani, zda výchova vůbec může něco ovlivnit.. Láska, dokonce i ta mateřská, je koktejl protichůdného, neřízený vodopád, který si teče kam chce a jak chce. Předpoklady neznamenají nic, bílá není bez černé, nikdo nás nepřipraví, nevaruje. Ecce homo.
Rozhodně jsem nebyla zklamaná. Kniha nabízí řadu otázek.
SPOILER - Hlavně postava samotné Katherine. Byl to ve své podstatě paranormální úkaz? (zvláštní energie, která lidi ovlivňuje, umožňuje přízraku se přemisťovat, nedovoluje opustit natrvalo oblast, způsobuje slabším osobám kolaps...) Byla opravdu čarodějnicí schopnou tyto síly ovládat, páchala někdy opravdu zlo, nebo byla pouze obětí? Bylo cílem lidi trestat, vychovat, varovat..? Závěrečnou apokalypsu si způsobili lidé sami. Svojí nelidskostí. Ale byla vina pouze na lidech? Ono bohužel strach je někdy dobrý, ale často uvolňuje v lidech to špatné. Což mne přivádí k tomu - kdo tedy zabil Fletchera? Jaydon? Nebo Katherine? Nebo to byla psí sebevražda..? Pokud byla Katherine mírumilovná a jen chtěla lidem otevřít oči (symbolika otevřených/zavřených očí je v knize všudypřítomná), proč by trestala zvíře? Nebo proč umírali "nevinní". Některé věci mi nezapadají. Ale ono pointou hororu, částečně spíš psychologického než nadpřirozeného, není naprostá logika. Není cílem vše pochopit. Takže za sebe hodnotím podle čtivosti, napětí, neodbytí postav, námětu, zpracování..
Kniha byla dobře napsaná. I když vlastní příběh dvou hlavních postav je smyšlený, dozvídáme se hodně podrobností ze skutečného dění v době podpisu Mnichovské dohody. Čtenář se tak čtivým a napínavým způsobem dozví historické události a ještě si užívá dějovou linku. Skvěle odvedená práce.
Zvláštní příběh o posedlosti jedné psychicky nemocné ženy. Protože koníčkem ten její sběr bylin nazvat nemůžu. Je to její život, její láska, která opravdu hraničí s posedlostí. Posedlost, která ničí zdraví, rodinné a přátelské vazby. Těžko říct, jak moc velký vliv na tom všem má Annina nemoc, nebo je to naopak? Za celou dobu se nedozvíme, jak je vlastně opravdu nemocná. Anna asi neměla lehký život, ale za kolik z toho zlého si vlastně mohla sama? Opravdu bylo nutné odehnat od sebe lidi, kteří ji milovali? Příběh nám odkrývá jen náznaky, můžeme o Annině životě přemýšlet a můžeme si domýšlet, ale většina nám zůstává skryta. Ve tmě.
Velkým plusem je popis "bylinkářství" tak, až jsem si dovedla představit tu vůni heřmánku nebo lípy, barvu květů divizny, šustění uschlých listů... skoro bych až dostala chuť jít si je natrhat… ale teď v únoru asi ne. Btw co dělala Anna v zimě???
Kniha má velmi zvláštní atmosféru. Dýchá starými časy, kdy se krajinou proháněli rytíři, válečníci a různé stvůry. Pouť starých manželů za svým "ztraceným" synem, na které se přihodí tolik zásadních událostí. Je to vlastně pouť za životem i smrtí. A k tomu vše objímající a vzpomínky zastírající zvláštní "mlha". Líbila se mi obraznost celého příběhu.
Myslela jsem si, že knihu použiju do výzvy jako knihu od asijského autora. Ale nechala jsem se zmást jménem a zjistila, že ač má japonské kořeny, je autor vlastně Brit. Takže musím přečíst něco jiného. Ale nevadí, jsem ráda, že jsem knihu mohla číst.
Za mne zatím nejlepší kniha od Roberta Bryndzy. Mělo to spád, napětí, přestože znáte pachatele cca od poloviny knihy, stejně nevíte, jak to dopadne, sledujete vyšetřování krůček po krůčku. Zatím to Bryndza prostřídal - 1. a 3. kniha nevíte pachatele, 2. a 4. kniha jej znáte :) Jak to bude dál? Chladnokrevně už na mne čeká, ale proložím to jiným žánrem.
A samozřejmě jsem zvědavá na vývoj Eričina soukromého života.
Knihu jsem opravdu zhltla. Líbilo se mi prolínání vyprávění z pohledu 4 různých hlavních hrdinů, postupné odkrývání tajemství jednotlivých postav. Hrůzy války nepřevážily v tomto případě románový děj, historické události slouží spíše jako kulisa celému příběhu. I tak ale poté, co mozek přestane zpracovávat příběh, začne lačnit po zjištění faktů.
Tato kniha a knihy jí podobné jsou podle mne skvělým prostředkem, jak přitáhnout lidi k historii. Přiznám se, že dějepis mne na škole vždycky hrozně otravoval, nudily mne letopočty, jména panovníků, vydané právní akty... a to i přesto, že ještě na střední jsme měli paní učitelku, která dovedla výklad zpestřit historkami, dějepisnými "drby" a zajímavostmi. Až teprve literatura ve mne vzbudila zrnko zájmu o dohledání faktů. Nebo je to možná věkem, protože podobná témata jsem vlastně ani v literatuře dříve nevyhledávala.
No každopádně Sůl moře je sakra dobrá kniha a rozhodně si hodlám přečíst i další autorčina díla.
Výborně napsaná kniha, která zaleze až do mozku. Zvláštní styl, kde není přímá řeč, vyžaduje plnou čtenářskou pozornost. To je ale jedině dobře, protože tu si tato kniha plně zaslouží. Připadáte si trochu jak na Divokém západě, trochu jak v Pulp fiction, ale není to jen střílečka s hromadou padouchů a Mexičanů. Klaďas tu není vlastně nikdo. I ten nejlepší člověk si uvnitř nese nějakou tu šmouhu na duši. Chtěla jsem dát 5 hvězdiček... ale trochu mi tam chybí ta přestřelka, ve které to schytal Moss a mladá stopařka. Mrzí mne, že je tam vynechán vlastně jak děj, tak nějaké vnitřní myšlenky Chigurha k této akci...
Knihu jsem přečetla kvůli čtenářské výzvě a rozhodně nelituju.