Ayllu komentáře u knih
Pro rychlejší přehled dobré, jinak není příliš podrobná ve smyslu komplexnosti (viz anotace - encyklopedický průvodce), pro SKUTEČNOU provázanost bych doporučila Umění po roce 1900.
Poslední kapitola byla martýriem, kde jsem nevěděla, které dveře se zavřou. Otázka měla ale být položená jinak ((:
Víc než jednotlivé kusy her mě bavila lehká nuance mezi nimi.
Vřele doporučuji pak shlédnout záznam z Divadla na zábradlí s Bartoškou, Pavelkou (ten je kromobyčejně výborný), Preissovou, Zedníčkem a Bydžovskou.
Docela jsem zírala, jak se dají některé dialogy číst jako fraška, nebo komicky nebo dramaticky. Velký potenciál, s každým novým nastudováním by se dalo pracovat s textem odlišně.
ucelený přehled se zajímavými odkazy na kulturní vlivy, smysl výrazů ...
Víc než cokoli jiného mi přijde, že autor chce svými knihami meditovat nad různými problémy. Mohl si vybrat jiné médium, ať už obraz nebo cokoli jiného, on zvolil formu příběhu. Myslím, že klíčové je, v jaké části svého života se čtenář s jeho knihami potká a zda pro něj budou mít ještě takovou platnost (pakliže bude čtenář již za hranicí toho, co chce Coelho sdělit v jednotlivých knihách, je otázkou, nakolik ho osloví styl opakovaného sdělení).
Čtenářsky bych upřednostnila trochu záludnější styl - záludnější v tom smyslu, že se mě nesnaží "tvrdošíjně" dovést k takovému závěru, jaký si autor předsevzal - a tím mi jako druhé straně nenechává místo pro pochyby, otevřenost a možnou dezinterpretaci (nebo spíš hledání, chcete-li).
Snad ještě víc než v kterékoli jiné jeho knize, (možná i díky komentářům, které jsou jednotlivý dílům předřazeny) vynikne autorův styl a osobnost. Neskutečně milé a osobně necenzurované (tím nechci říct nevycizelované) počtení.
Anouilh je má srdeční záležitost. Přesto mi hra přišla celkem standartní a nevybočující (ani jako drama, ani jako reinterpretace), s nosnou postavou inkvizitora.
Každopádně velmi vtipně napsané. Rozhodně bych ale neřekla, že se jedná čistě o zpopularizování témat vizuální kultury. Text je čitelný, ale nestalo se mu, že by byl stržen do "hurá-čtecího" modu, má své kvality.
Každopádně Elánius, má oblíbená postava. Některé pasáže jsou, pravda, slabší dík své přílišné "rozplizlosti". Řada jich je ale tak barvitých - setkání se skřety v jeskyních, bitka s kovářem, plavba po zblitkové vlně -, že dlouho přetrvají v paměti.
A hlavně- musím smeknout panu Pratchettovi klobouk, že i přes altzheimera má chuť věnovat se svým nenasytným čtenářům. Děkujeme!
a vůbec nezaškodí shlédnout film z roku 1975 s Donaldem Sutherlandem v hl.roli, který vyzdvihuje veškerou lehkou pitoresknost a hrůzu fabule knihy
Kolísavá kvalita (kolektiv autorů) , ale najdou se tam opravdu dobré kousky.
Cetla jsem, patrne, delsi verzi:
http://search.mlp.cz/?lang=cs&action=sTitul&key=2051216
Jedna z knih, která rezonuje... i po dočtení. A nepotřebuje k tomu 500 stran (:
Přestože téma knihy pro mě -naštěstí- není aktuální, je to jedna z "otevíračů očí". Líčení v ich-formě tak, jak ho autorka podává, je brutálně přesná osobní "entomologie".
Syrové a skvěle napsané.
O tom, zda mají ve svých postojích a pocitech jasno, nejsem vůbec přesvědčená. Bude patrně na čtenáři, jak bude vnímat rozehranou partii mezi dvěma hlavními protagonisty a zda mu přijde "tak" černobílé.
Celá kniha mi přišla psaná spíš jako neustálá rekapitulace, poupravení, deja-vu toho, co se již odehrálo. TO dodalo další pocit "trýznivna".
Po překousnutí stylu psaní, který je jak plynoucí potok, se dostaví odměna v podobě atmosfericky dobře vystiženého apokalyptického románu s morální nadstavbou. Po přečtení mnoha románů s podobně fatálními dopady, můžu říct, že tento je pro mě pocitově nejvypjatější. Samozřejmě, že nemá tak rychlý spád jako jiné (už kvůli své formě), ale malá předznamenání v podobě komentáře autora k právě dějícím se událostem to posouvají dál - i když někdy do slepých uliček (jinak, než si čtenář původně představoval - viz pistole v rukou druhého zlého slepého).
Jako ve svém Evangeliu podle Piláta se zde zabývá rozdílem mezi empirickým poznáním (řekněme) a vírou, která nemá být "dohmatatelná", proto je to víra. Báječná hra - co do postav, vybráním lokalizace časové i prostorové,... a samozřejmě opět skvělé dialogy.
Na malém prostoru zde vyniká genialita dialogů postav a otázky s knihou spojené - jako nový začátek, možnosti odpuštění (dát ho a přijmout ho), nevyřčené věci v dlouhotrvajícím vztahu (ty se obecně nemusí týkat jen dlouhotrvajících vztahů, ale takhle to líp vynikne)
Ze stejného důvodu jako předchozí čtenář (téměř žádné nové informace) dávám dvě hvězdy. Jde vlastně o jakousi kompilační práci z časopisů, které se navíc místy dost opakují. Navíc mi přijdou některé pasáže špatně přeložené - nebo autoři možná vkládají až moc svého výkladu (i když stručného) do hlavy Tilla - což mi s volnou interpretací u Rammstein moc nesedí. "Till zde...." (?) Jako jedinou "omluvu" tohoto počínání je mi fakt, že kniha nese podnázev NEOFICIÁLNÍ biografie skupiny