bacouch komentáře u knih
Tak autorka zjevně chtěla zúročit svá léta v IT oblasti, ale zároveň ukázat, že má i srdéčko. No...Jak to říct kulantně...je to pěkná kravina. Plná tolikrát omletých klišé, že už mi bylo kolikrát i do pláče. (holka přijde ke klukovi poprvé domů na večeři. Samozřejmě, že jí chlapec přivítá s pánví v ruce, protože zrovna kutí nějakou svojí specialitu, pokud možno exotickou. Strašně mu to sluší a holka má (jak jinak) jen sedět a pít víno. - nic takovýho pochopitelně v životě neexistuje, ale knížka je toho plná) Další neméně podstatnou část zabírají skvělé kámošky, kterých je vždycky celý hejno, a které mají vždycky čas se okamžitě přihrnout, když hlavní hrdinka trpí, nemá peníze nebo se jen hledá. Holky jsou tam naprosto bezchybný a kluci prasáci anebo dokonalí. Knížka byla pro mě prostě hrozná. Jednu * dávám ze soucitu.
(SPOILER) Znáte takový ten pocit, kdy si koupíte na Silvestra super extra mega petardu, ze které ovšem po zapálení vyjde jen takový pšouk a dál nic? Tak takovýhle pocit jsem měla po dočtení knihy Kruh. Půjčila jsem si jí, protože kolem toho byl velký hype a ze začátku jsem byla nadšená. Asi v půlce knížky přišlo první hm…aha…to je nějaký divný, ne? A poslední třetinu jsem přetrpěla. Myšlenka dobrá, téma, o kterém se nemluví, ale způsob řešení? Wtf? Takhle překombinovaný řešení prekérní situace jsem fakt nečekala. A nelogických věcí je tahle kniha plná. Tak teď budu hodně, ale hodně spoilerovat, takže, kdo jste to nečetl, teď je čas odejít. Takže: Pokud nebudu šťastný v manželství, tak je několik variant, jak to řešit: můžu se sebrat a odejít nebo (v krajním případě) můžu partnera zabít. Ale udělat obojí??? Tvl, co to je? Nebo. Matce je líto, že je syn trochu moc vznětlivý. Tak ho nechá zavřít, že tam mu snad pomůžou…Jako vážně? Jsem jediná na světě, která si myslí, že vězení není opravdu prostředí, které by z agresivního jedince udělalo Matku Terezu? Nebývá to spíš naopak? Atd atd. Takže za mě 2 hvězdičky. A z toho jedna za obálku.
Nejlepší pro všechny jsem četla a líbilo se mi to hodně. Tenhle sequel jsem v plánu číst ani neměla. Ale k dětem (7) se to nějak dostalo v audioverzi a byly nadšený. Po Klubu divných dětí se tak P. Soukupová stala i jejich oblíbenou autorkou. Mě se to líbilo taky moc a v audioverzi ještě vynikne, jak skvěle autorka zvládá dialogy. Je to trošku drsný, ale ne drastický. A hodně ze života. Akorát se teda děti díky této knize dozvěděly, jak je to s Ježíškem... :-)
Autorka velmi otevřeně popisuje své dětství a dospívání v bigotní mormonské rodině s psychopatickým otcem. Toto velmi patologické prostředí plodí následně další patologické osobnosti. A hlavní hrdinka se snaží z těchto nezdravých vztahů plných vydírání, násilí a manipulace, vymanit. Tara Westover je pro mě žena, která si zaslouží po právu obdiv za svou odvahu a upřímnost, se kterou o těchto bolavých a osobních tématech hovoří. Nevyhnutelná nutnost volby - na jedné straně možnost svobodně dýchat, realizovat se a žít beze strachu a na straně druhé rodina, její kořeny, pouta a "zázemí" - byla popsaná tak přesně, bolestně a tíživě... Fascinoval mě i fakt, že "výchova" v této rodině se odehrávala v současnosti...Tato kniha se určitě dostane do mých top 10 tohoto roku.
(SPOILER) Kniha je taková oddechárna na deku. Krátké kapitolky o dětství a dospívání jedné holky na z moravské vesnice. Tak nějak to na mě hlouběji nezapůsobilo. Chybělo mi hlubší propracování. Hlavní hrdinka je normální puberťačka a pak najednou udělá radikální krok, z důvodů, které jsem nepochopila. Ani tam nebyly náznaky, že by se k něčemu schylovalo. A pak se zase jede dál, jako by se nechumelilo. No...nevím. Na wc dobrý, ale čekala jsem víc.
Kniha nadchla nejen děti, ale i mě. Je to svěží, vtipné dílko, moc hezky ilustrované, plné nechutností, které pobavěj jak děti, tak i rodiče. Rozhodně si přečteme další díly.
Ze začátku jsem byla z knihy nadšená. Líbilo se mi vykreslení kultury, kterou znám opravdu jen okrajově. A také se mi líbilo, že byl dán prostor i manželovi, který popisoval události zase ze svého pohledu. Ovšem postupem času začala být autorka méně okouzlená a více naštvaná na odlišné chování Japonců. A manžel se téměř odmlčel. Takže hodnotím tak 3,5*
Vše, co jste kdy chtěli vědět o křečcích a báli jste se zeptat. Výborná kniha.
Kniha vzpomínek na M.I. Jirouse je plná neuvěřitelných vzpomínek na člověka, který byl všechno jen ne jednoduchý a plytký. Byl zjevně člověkem plným rozporů, ale vždy jednající na rovinu, s radikální upřímností. Pamatuju si ho z několika setkání a první bylo pro mě jednoznačně nejpůsobivější a signifikantní: Na jednom koncertě se opilecky rozkřikoval v davu a provokoval, pak se svlíknul (ne vše chce člověk v životě vidět...), aby se pak - již oblečen - dostavil na pódium a tam odrecitoval své verše plné něhy, lásky a naděje, které mě hluboce dojaly. Ten den se stal mou láskou na celý život.
Okolo Panny Marie
v závějích bílé hostie.
Je to tak správně, jak to je.
Od božích muk jde vůně sena,
na vodě plave bílá pěna
pod vodou bílá břicha ryb.
Zbav nás, ó Pane, našich chyb.
Ukonči naše trápení.
Od božích muk jde vůně sena,
zavadle voní lupení.
Třpytí se slunce kosám na ostří.
Třpytí se slzy na řasách vás tří.
Pán Bůh nás nenechá v starosti.
Pán Bůh nás nenechá věčně plakat.
Nad sochou svaté Starosty
rozkvétá bíle akát.
Skvělá a výborně zpracovaná kniha o životě včel. Nadupaná fakty a zárověň moc pěkně graficky zpracovaná. Mám sto chutí začít včelařit. :-)
Druhý díl ještě lepší než první. Člověk už zná hlavního hrdinu, který je tak trochu jako Bruce, ale ne tak moc dokonalý. Líbí se mi jeho sarkasmus i jeho hlášky. Příběh není moc komplikovaný, nedějou se tam nějaký velký hnusárny, takže jsem si knížku fakt užívala.
Velice dobře napsaný příběh patalogie jedné rodiny. Napínavý jak kšandy a dost nevyzpytatelný. Do konce jsem netušila, kdo je pachatel. A co se mi také velmi líbilo, byl podle mě velice přesný popis policejního vyšetřování. Už se těším na další díl.
Ke knize jsem se dostala náhodou, název mi evokoval Lynche a nic moc jsem neočekávala. Po pomalém a vůbec ne špatném rozjezdu se však přede mnou otevřel příběh, který je velice zajímavý, nutí čtenáře přemýšlet nad mnoha etickými dilematy, ale hlavně je excelentně napsaný. Autorku vůbec neznám, ale teď si jí budu sakra hlídat. Byla to neuvěřitelná jízda. Už teď jedna z mých top 2021.
"Jsme to, co cítíme a vnímáme. Pokud se hněváme, jsme hněv. Pokud milujeme, jsme láska. Pokud hledíme na zasněženou horu, jsme hora. Pokud sníme, jsme sen."
Knihu jsem si půjčila na doporučení jedné booktuberky a byla to dobrá volba. Autor zpracoval několik současných ožehavých témat a přimíchal k nim lehkou scifi linku. Výsledkem je pak naprosto vynikající, neuvěřitelně čtivé, napínavé a mnohoúrovňové dílo, které vás rozhodně nenechá klidnými. Je to přesně ten typ knihy, nad kterou si ve 2 v noci říkáte, že už byste vážně měli jít spát, protože to bude ráno šílený, ale...no ...tak ještě jednu stránku...nebo kapitolu...? Zkrátka skvělý a výborný počin. 6* z 5
Od knihy jsem nic nečekala a byla jsem nadšená. Zuzana Dostálová je autorka, kterou si budu rozhodně hlídat. Skvělá kniha!
Tuhle knihu jsem si vybrala kvůli obálce a anotaci. Fakt mě přišla natolik absurdní, že jsem se rozhodla to zkusit. A bylo to vlastně fajn. Moc pěkně se to četlo, jenom ten konec mě připadal smutný. A bojovnice jsem si vygooglila a jsou to fakt hezký rybky.
Young adult literaturu vůbec nečtu a po téhle knize jsem šáhla vpodstatě omylem. O to překvapenější jsem byla ze zážitku, který mi přinesla. Ano, začátek byl pomalý a bylo tam spousta jmen, ale to mi nevadilo, nikam nepospíchám. No a pak to začalo nabírat obrátky a rázem mě děj pohltil a já se bála, jak to se všemi hlavními hrdiny dopadne, protože to mnohokrát vypadalo, že je vše ztraceno a ono ejhle - zase z toho vyklouzli. Hlavní hrdinové nejsou žádní svatoušci, spíš naopak, ale autorka je vykreslila tak brilantně a lidsky, se všemi jejich slabostmi a důvody, proč se chovají, tak jak se chovají, že jim prostě musíte držet palce. Moc se těším na pokračování.
Autorovi se na necelých 70 stranách povedlo získat hned několik nej. Kniha je jedním z nejnudnějších "příběhů", vystupuje tam jedna z "nejprotivnějších" hlavních postav a má pravděpodobně nejméně uvěřitelný závěr, který jsem kdy četla. Wtf? Jedna * za nápaditý název, který mě zákeřně přiměl tuto knihu otevřít.
Vítězství formy nad obsahem. Po knize jsem sáhla, protože mě okamžitě zaujala výtvarná stránka a přišlo mi, že může být zábavné kouknout na klasické pohádky neotřelým pohledem. Ovšem děj mě vůbec nezaujal. Vše klouzalo po povrchu a pro mě to bylo ... divný. Ovšem ilustrace jsou naprosto uchvacující. Z těch jsem opravdu okouzlená.