bacouch
komentáře u knih
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Po knize jsem sáhla vpodstatě náhodou, protože jsem chtěla nějakou oddechovku. No a ... uf. Kniha mě okamžitě vtáhla do děje a nepustila až do konce. Je to ten typ příběhu, který musíte číst a číst a štve vás, že musíte jít spát a děti mají hlad. Dvě časové roviny, pár postav a napětí, které se autorce podařilo udržet až do konce. Moc se mi to líbilo a všem vřele doporučuju.
Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Tohle byla hodně milá kniha, která ovšem absolutně nesplnila má očekávání. Až když jsem byla v půlce, tak jsem zjistila, že knižně vyšla v roce 1957 a to pak leccos vysvětluje. Je to takové pohádkové sci-fi, kde se toho zas tak moc neděje, děj plyne pomalu a představy o budoucnosti - konkrétně roku 2000- jsou naivně úsměvné. Tak 3,5*
Odvaha nebýt oblíbený
Koga Fumitake
Kniha přibližuje čtenáři principy filosofie A. Adlera jednoduchou a srozumitelnou formou. Musím přiznat, že jsem si to fakt užívala a četla jsem hodně pomalu. Kniha se zařadila mezi několik málo děl, která chci mít ve své knihovničce, protože se k ní určitě budu vracet.
Skryté karty
Angela Marsons
Další příběh Kim Stone, který se ke mě dostal, mě opět totálně rozsekal. Líbilo se mi prostředí, ve kterém se vše odehrávalo, svižný děj i vtipné dialogy. Taky jsem si poplakala, jako i další komentátoři, což jsem teda fakt nečekala. Jsem nadšená z toho, že i když už je to bůh ví kolikátý díl, autorka si stále udržuje vysokou laťku. Piš, Angelo, ať mám co číst.
Žít jako single
* antologie
Jo, tahle antologie byla i něco slabší. Nejvíc mě zaujalo Žít jako single (protože je to o mojí babičce, která si na stará kolena konečně užívá), Plačidruh (i když mě To neskutečně štvalo, přesto mi uvízla v hlavě) a Poslední pár na světě .
Výjimeční lidé
Peter May
Toto byla první kniha od Petera Maye , kterou jsem četla. Poslouchala jsem to ještě souběžně v audio verzi a musím říct, že to bylo utrpení. Nesympatický detektiv (co to jako mělo být, s těmi brýlemi?), který ani moc nevyšetřuje, ale má k sobě vždycky nějakou berušku, která mu pak po večerech gůglí a gůglí a to je vše. Žádné šedé buňky mozkové, důkazy či jiná detektivní práce tady nenajdete. A celé dílo bylo korunováno naprosto absurdním závěrem...Ještě dám Mayovi šanci s čínskou trilogií, tak snad se trochu polepší, protože tohle byla opravdu slabota.
Červený adresář
Sofia Lundberg
Od této knihy jsem nic moc nečekala a o to větší bylo mé překvapení. Jedná se o velice jemný, ale neobyčejně emočně silný příběh, jehož děj se dá shrnout do dvou vět. Mě se to velice líbilo. ***spoiler***Nejvíc mne asi zasáhl ten nelítostný boj s časem v závěru knihy. A to, jak neuvěřitelně důležité je v takových chvílích udělat vše pro to, aby člověk odcházel pokud možno beze strachu a aspoň maličko v klidu. Nic není v tu chvíli důležitější.
Matematika zločinu
Magdaléna Sodomková
Během hledání nových podcastů jsem objevila i Matematiku zločinu a natolik mě zaujala, že jsem si po vyslechnutí prvního dílu opatřila knihu. Autorky si daly opravdu hodně práce a vytvořily vskutku zásadní text o justiční mafii, která je ovšem ve společnosti natolik prorostlá, že je de facto neporazitelná. Jediným ostrůvkem pozitivní deviace se mi pak jevila Policejní akademie v Praze, která se této degradace spravedlnosti nehodlá účastnit. Velmi poučné a velmi depresivní čtení.
V bílém plášti
* antologie
(SPOILER) Knížka se mi moc líbila. Povídky většinou nečtu a vlastně vůbec nevím proč. Toto je taková jednohubka psaná velmi dobrými českými autory. Moc se mi líbily povídky od Soukupové, Epsteina, Hejkalové i Hejdové. Ale návštěva zubaře a kolonoskopie byly líčeny tak věrohodně, že mi daly docela zabrat. Už to chtělo jen odběr krve nebo gastroskopii a patrně bych sebou sekla. Takže za mě 5/5
Kniha o čaji matcha
Nick Kilby
Kniha popisuje specifika pěstování tohoto zeleného čaje, jeho dlouholetou tradici i filozofii, která jeho pití a přípravu doprovází. Odhaluje též historii a pravidla čajového obřadu, který je jednou ze zásadních tradic Japonska. V knize se též dozvíte jaké zdravotní benefity pití matchy přináší. Druhá půlka knihy je pak sbírkou receptů, jak s matchou vařit, což už mě tak nebavilo, nicméně začátek je zajímavý. Velmi oceňuji také grafické zpracování.
První den mého života
Paolo Genovese
Naprosto skvělá kniha, která od začátku chytne a už nepustí. Čtyři zoufalí lidé, stojící před zásadním životním rozhodnutím. A vy jim moc přejete, aby to zvládli. 10* z 5.
Dějiny lidských průserů aneb Co všechno jsme podělali
Tom Phillips
Chcete se dozvědět něco o hořících řekách, boji s králíky, či o tom jak Mao vyhlásil válku vrabcům a co to způsobilo? Chcete se uklidnit, že existují výrazně horší vlády než je ta naše? (například chlapci z Osmanské říše) Od toho je tato kniha. Kniha nacpaná hromadou fun facts, které vám ze začátku přijdou hodně zábavné, do toho ten autorův lehce přisprostlý jazyk...prostě vtipné. Ovšem v průběhu čtení vám postupně tuhne úsměv na rtech a knihu zavíráte ve slušné depresi. Ale to je asi v pořádku. Pokud nechceme náš svět totálně dojebat, asi bychom se měli aspoň trošku obávat a nemít to na háku. A zkusit se (alespoň občas) poučit z vlastních chyb.
Ladím struny klece
Jana Martiníková
Útlá knížka s překvapivě hezkými a ráznými verši.
Svět zavibroval o pár dveří dál,
mladičký Richter cvičil stupnici,
a když pak hudbu oknem vyvětral,
rozkvetly lampy v celé ulici.
Velké vlakové dobrodružství - Za zvířaty světa
Štěpánka Sekaninová
Tahle knížka je naprosto výborná. Přečteno během velmi zábavné hodinky. Děti si procvičily postřeh, dozvěděly se různé zajímavosti o světě, kontinentech a zvířatech zde žijících. A mě to bavilo také hrozně moc.
Naše sousedka čarodějnice
Zuzana Pospíšilová
Kniha mě příliš nezaujala a není to tím, že nejsem cílová skupina. Ostatní knížky téže autorky jsme u nás četli a ty se nám líbily. Tady je to takový zvláštní...
Stopy ve sněhu
Farley Mowat
Dva kluci se ztratí v arktické pustině a snaží se přežít, pokusit se o návrat do rodné vísky a pokud možno nepotkat hrůzu budící Eskymáky. Kniha je spíš pohádkou než příručkou pro přežití, ale vlastně hrozně milou.
Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou
Peter Wohlleben
Wohlleben opět nezklamal a předložil nám další knihu, která je nabitá láskou k přírodě, stromům, i jejich obyvatelům. Tentokrát jsem tam však cítila i jistou dávku pesimismu ohledně lidí a jejich chování vůči lesům a životnímu prostředí obecně. Pro mě osobně byla užitečná informace, že nemusíme být v lese extrémně potichu, protože z toho cítí zvířata výrazně větší ohrožení (lovci i predátoři se chovají neslyšně) než když jsme přirozeně hluční.
Homo Deus: Stručné dějiny zítřka
Yuval Noah Harari
S tímto autorem je to trošku těžký. Když čtete první knížku, jste většinou velmi nadšení. U druhé máte pocit, že už se Harari trochu opakuje. No a u třetí jste naštvaní, že zase sám sebe vykrádá. Ale přesto pravděpodobně sáhnete po jeho dalším kousku, budete u toho trošku prskat, protože spousta vaty a keců a pořád dokola, ale čas od času se v tom blátě zaleskne perla, ze který se posadíte na zadek. A proto ho čtu.
Guláš
Brian Kimberling
Teda tohle bylo pro mě utrpení. Nečekejte žádného pana Kaplana, ani Sczygiela. Autor bohužel neumí psát a nemá moc světu co sdělit. Kdybych místo času, který jsem strávila četbou té knihy, čuměla do zdi, udělala bych pro své duševní zdraví určitě víc.
Nuselskej punk
Metoděj M. Alexa
Zelenýho Škraloupa znám z FB a moc mě baví jeho zkratkovitý, ale naprosto výstižný popisy a vyprávění. Tohle je knížka o bizarních postavičkách a štamgastech, který se točej´kolem každý knajpy. Některý příběhy jsou fakt hodně vtipný, ale docela často - ke konci čím dál častěji - se vám spíš sevře hrdlo. Ale my přece nebulíme, tak fuck off. Moc se mi to líbilo.
