bacouch komentáře u knih
Kniha nabízí průřez lotyšškou básnickou tvorbou cca 10 básníků v období od 60 let do současnosti. Nejvíce mě zaujal K. Skujeniekse, jež tvoříl v gulagu a J.Rokpelnise, který napsal také tuto báseň:
Všechny vůně vytrhalas louce
všechny i tu nejhořčejší
všechny barvy vytrhalas dálce
všechny i tu nejtemnější
všechnu záři vytrhalas hvězdě
všechnu i tu nejchladnější
chlebu vytrhalas všechny chutě
všechny i tu nejtrpčejší
přicházím k tobě
kam jinam mohu jít
Milovníci Carolla prominou, ale při četbě Alenky se vždy v určitou chvíli zarazím, obočí vyletí do oblak a já si říkám, na čem asi pan spisovatel ujížděl. No a tak jsem po tom trochu pátrala a hle! Opium a alkohol. A jeden z výkladů soudí, že celý děj Alenky je jen popisem drogového rauše. S tímto se pak ztotožňuji i já.
Tohle byla tak skvělá knížka! Dojemná, čtivá, místy legrační, překvapivá. Hlavní hrdinky mi bylo TAK líto! Nejraději bych jí objala, kdyby to šlo. Ale zároveň mě děsně bavila. :-)
Kniha se mi ze začátku četla trochu těžce, kvůli du formě, ale pak jsem se naladila na pomalé, meditativní tempo hlavních hrdinů a fakt jsem si to užila. Téma smrti a umírání je v naší společnosti dost obávané a velice neradi se o něm bavíme. Proto jsem přivítala knihu, která se opírá o zkušenosti lidí, kteří jsou se smrtí v každodenním kontaktu. A teď budu mít nadlouho o čem přemýšlet.
Polských autorů moc neznám. Tento mě nadchl svou knihou Gottland a tak jsem po jeho novince sáhla bez zaváhání. Kniha Není je hodně zvláštní, reportérským stylem podává zajímavé příběhy, které spojuje absence něčeho. Nejvíce mne zaujal příběh Violy Fischerové.
Tohoto izraelského autora mám moc ráda, Sapiens jsem si dokonce koupila. U této knihy jsem však trochu rozpačitá. Autor otvírá zajímavá témata, která budou určitě v následujících desetiletích probírána čím dál častěji. Zamýšlí se nad genetickým inženýrstvím, digitální diktaturou, umělou inteligencí a přirozenou hloupostí, vzděláním, univerzálním nepodmíněným příjmem a spoustou dalších témat, jež rezonují naší společností. Občas jsem však měla dojem, že klouže po povrchu, nabízí vývody, které by se daly s úspěchem zpochybnit. Anebo klade příliš mnoho otázek, na které nenachází odpověď. Ale pak jsem si řekla - kdo ví, jak to tu bude za 50 let vypadat? Copak v roce 1970 dokázali předvídat, jak se bude společnost rozvíjet? A přestala jsem to brát tak vážně, ale pouze jako náměty k přemýšlení. A za to si 4* určitě zaslouží.
Od této autorky jsme již četli Mizící hmyzíky a bylo to skvělý. Tohle bylo o trochu méně skvělý, ale pořád zábavný, lehce naučný a krásně ilustrovaný. Děti se zde naučí poznávat základní byliny, jejich použití a léčivé účinky.
Kniha mi přišla příliš teoretická, očekávala bych více praktických příkladů. No...žádná sláva.
Já mám pro knihy Biancy Bellové slabost. Hodně věcem v nich nerozumím, padá ně mě velice často úzkost, ale autorka mě pokaždé dostane a to i v tomto případě. Milostná romance (?) na pozadí války a přísné společnosti v neurčeném místě ani času. Vše se dozvídáme jen z náznaků. Ale je to tak pěkně psaný. Super. Měla jsem z toho menší deprese než z Jezera, což jsem ráda..
p.s: jenom by bylo asi fajn označit autora básně na konci knihy. Ta byla mimochodem zhudebněná mým oblíbeným Plutem https://www.youtube.com/watch?v=O072fM-_XTY
Kniha je velice čtivá, text je rozdělen do krátkých kapitol, což my, rozjetý jedinci, oceníme. Nápad je taky velmi dobrý, ale bohužel to zpracování mi přišlo příliš povrchní. A závěr je opravdu jak z jinýho žánru.
Petra Dvořáková opět nezklamala a naservírovala čtenářům trudný a náročný život chirurga na malém městě, lemovaný tíživým rodinným dramatem. Hlavní hrdina mě střídavě štval a jindy zase vzbuzoval obdiv. Celkově se mi kniha velmi líbila.
p.s. jenom mi děsně trhal uši termín compl ve smyslu počítač. To je přeci comp, ne?
Žádný město není tak malý, abychom se nepotkali. Najdu tě, i když se schováš sám do sebe.......Je jenom málo démonů, který bys neutopila ve dvou nebo třech pivech.
Kniha o tématu, o kterém se v podstatě vůbec nemluví. Ačkoliv to musí být děsný masakr ustát v sobě ten rozpor mezi hlubokou láskou a pudem sebezáchovy. Autor se ovšem nebojí být upřímný a knihu pojal trochu jako terapeutický deník. Knížka se mi líbila - ilustrace taktéž - jen bych se ráda dozvěděla, jak se vůbec stalo, že se jeho milá se synem v takovýhle na hovno situaci ocitli. I když...ono je to asi jedno. Prostě se stalo :-(
Tak tohle je ideální záchodová četba. Někdy vtipná, jindy méně, ale rozhodně přínosná. Nejlepší je Bible a O myších a lidech.
Pistolník...co říct? Na ságu Temná věž jsem se chystala pekelně dlouho. Když jsem se konečně dostala k prvnímu dílu, tak jsem si prvních 100 stránek říkala..."no co to je? Dyť je to děsná nuda. Nic se tam pořádně neděje, a když se něco stane, tak já to nepochopím." Jenomže po půlce knihy se to najednou zlomilo a kniha mě naprosto vcucla. Takže si bohužel budu muset přečíst i další díly. Ach jo, ten King si s náma ale hraje :-)
Myšlenka zero waste se mi líbí a tato kniha je o tom, jakými praktickými způsoby lze tuto filozofii uplatňovat v běžném životě. Líbilo se mi, že je psána pro české prostředít i grafická stránka knihy. Jenom jsem měla dojem, že občas objevuje objevené.
Kniha mne zaujala svým názvem. Je to taková lehká oddychovka, příjemné čtení o chlapci, kterýho by si žádná z nás nepřála mít za syna. Ale ne, kecám. Je to prostě takový ten věčný průserář, který byl v každé třídě a k němuž všichni shlíželi se směsicí pohrdání a obdivu zároveň. Knížka je vtipně napsaná a nejvtipnější postavou je bezkonkurenčně otecko.
Kniha je drsná, pro ránu ani nějaké to nepěkné slovíčko se v ní nejde daleko. Což se mi líbí. Pojednává o indiánech - to se mi taky líbí (kvůli tomu jsem si jí půjčila). Ale já fakt měla problémy s ilustracemi., které byly pěkné, ale temné a já se vlastně téměř vůbec neorientovala v postavách. A trochu mě iritoval překlad. Ne vařírna, ale varna. Atd. Ale jinak zábavná četba.
Takový Rok kohouta naruby. Knížka tíživá tím, jak podle mě naprosto věrohodně vykresluje patologický vztah mezi rodičem a adoptivním dítětem. Čte se to jedním dechem, ale na konci jste vyždímaní a zničení. Moje první kniha od V. Hanišové a rozhodně ne poslední.
Dlouho jsem pekla kváskový chleba a dlouho to byly placáky, různý kompostový podkladky a další zmetci. Což nase*e, když se s tím patláte celý den. A doma už nic není, protože "počkejte dětičky, přece nebudeme kupovat rohlíky, když mamka upeče krásný voňavý chleba". A ono nic a k večeři zase párky. Ale pak jsem zainvestovala do týhle knížky, zjistila jsem, co jsem dělala blbě (byly to drobnosti, ale měly naprosto zásadní vliv na konečný výsledek) a od té doby už je to vždy 100%. Jakože fakt dobrý :-)