baru_lienka
komentáře u knih
Jeden z nás: Příběh o Norsku
Åsne Seierstad
Původně jsem knihu vnímala jako přínosný vhled do mysli „chorého“ člověka, ovšem po událostech, které se u nás v prosinci děly v Praze je tahle kniha spíš připomínkou člověka, jehož život měl v historii upadnout v zapomnění.
Tohle bylo velice neveselé čtení.
Hlavní myšlenku Breivika, která prostupovala celou knihou, bych vystihla takto:
bílý muž (ideálně Evropan) > kdokoli a cokoli
Kdybych tak měla shrnout, co je podle něj na dnešní společnosti špatné:
Pracující ženy. Ženy, které se nestarají o svou rodinu a hlavně teda feministky! (čili všechny ženy, které se rozhodly nebýt poslušné hospodyňky rodící spoustu dětí, ale odvážily se mluvit a říkat svůj názor)
Sociálnídemokrati a jejich myšlenka rovnostářství.
Multikulturalismus, který přináší islám.
Jak říkám, chorá mysl. V podstatě se jednalo o životem frustrovaného člověka, který sám neunesl zodpovědnost za to, že je strůjcem svých (ne)úspěchů a tak se rozhodl obviňovat všechny kolem, jen ne sám sebe.
Jakožto člověk, který už nějaký ten pátek strávil v univerzitním prostředí si dávám pozor na ověřování informací a zdrojů, takže mi málem vyskočila kopřivka, když jsem poslouchala, jak lidi na internetu (= Breivik) splácají dohromady pár polopravd a úplných lží, aby získali pozornost a prezentují vše jako důkaz špatného směřování společnosti.
Normální lidi
Sally Rooney
Někde jsem četla, že tohle je příběh moderní love story a já nemůžu nesouhlasit.
Kniha o vztahu dvou mladých lidí, kteří chvíli jsou a chvíli nejsou spolu, ale neviditelná síla je stejně vždycky přitáhne k sobě. Jedná se o coming of age příběh, který zachycuje hlavní hrdiny od střední školy a vyzdvihuje důležitost komunikace ve vztahu.
Pět hvězdiček mi přišlo moc, protože se vlastně jedná o úplně obyčejný příběh o úplně normálních lidech. Ale právě v tom spočívá to kouzlo. Autorka se umí svým jednoduchým popisem všedních událostí dostat čtenáři pod kůži. Snad nebyla kapitola, kdy bych si neříkala: „Jo, tenhle pocit už jsem taky někdy cítila.“ A pak si prostě -s prominutím- připadáte míň na prd, protože zjistíte, že je to samé s největší pravděpodobností zažívá i člověk vedle vás.
Mám radši uzavřené konce (nemusí být nezbytně šťastné), ale tento polootevřený konec mi nevadil. Jsem si celkem jistá, že ať už byste příběh Mariane a Conella zastavili kdykoliv v jejich životě, tak by to dopadlo stejně. Chtějí být spolu, ale vždycky se najde něco, co je zase rozdělí.
Severka
Nina Špitálníková
Dlouho jsem otálela s hodnocením této knihy a stále si nejsem jistá, jaký si z ní odnáším celkový dojem. Rozhodně vás nechci odradit od čtení - tohle už je moje třetí knihy od autorky a rozhodně mám v plánu se pustit i do dalších věcí, které vytvoří. Nemůžu si ale pomoc, byly tam věci, které mi na čtení vadily.
Čekala jsem hlavně na část knihy, kdy Ri vstoupí do pro nás normálního světa a začne zjišťovat, jak to chodí mimo KLDR. A tím nemyslím, že bych chtěla, aby nám polichotila naše ego, ale spíš by mě zajímal její upřímný názor na to, co je jí (ne)líbí na tomto uspořádání života.
Toho jsem se ale moc nedočkala, především asi z toho důvodu, že nemám pocit, že by Ri v KLDR i mimo něj něco chybělo - po materiálové stránce samozřejmě. Ri si docela dobře žila v KLDR, pak ji někdo jiný zajistil pohodlný převoz přes hranice, kde se o ni hezky postarali, ošatili ji, krmili ji, dostávala finanční pomoc od vlády
Stejně tak jsem chtěla slyšet, jak Ri postupně přicházela na to, jak to v KLDR opravdu fungovalo mimo bublinu, ve které žila. Jak člověk, naprosto oddaný straně, reaguje na zjištění pravdy o celém systému.
V tomto směru za mě mohl být příběh v druhé části více rozvinutý do hloubky, ale nedočkali jsme se.
Celkově je to za mě slabší čtení, stále si myslím, že Svědectví o životě v KLDR je čtivější a dozvíte se v něm nejvíce informací.
Balada mrtvého světa
Alžběta Bílková
Dámy a pánové, tohle je ze mě další skvělý adept na českou knihu, která by se měla přeložit do angličtiny, protože si to zaslouží. Děsně ráda bych se podívala na autorčin proces tvorby, dát něco takového dohromady by mi uškvařilo hromadu mozkových buněk - charakter postav, jejich pozadí a celkově historické pozadí vytvořeného světa, nadpřirozené bytosti a zápletka děje je prostě boží.
Moc se mi líbí styl psaní, je to takové melancholické čtení a zároveň oceňuju lehce feministický nádech, který se projevuje v tvrdohlavosti Robin jít proti tradicím společnosti, studovat na univerzitě a podstupovat dobrodružné cesty do neznámého světa.
Jediné, co bych příběhu vytkla bylo občas pomalejší tempo a někdy i zbytečné odbočky od děje, celkově mi cesta Robin a Kaie přišla dlouhá a na konci nás čekal pěkný cliffhanger TAKŽE IHNED POTŘEBUJU DALŠÍ DÍL
Falešná hodnota
Ben Aaronovitch
Uff, po Aaronovitchovi jsem sáhla ze zvyku, chtěla jsem si přečíst něco známého, ale tentokrát na mě jeho psací kouzlo moc nefungovalo. Příliš mnoho postav, zkratek, odboček od děje, odkazů na seriály. Oceňuju snahu udělat děj co nejzajímavější, ale já jsem se většinu času ztrácela v příběhu.
Ano, stále je to ten vtipný Peter, který k sobě přitahuje podivnosti, ale moc dobře vím, že autor to umí podat lépe. Asi stále čekám, že mě příběh chytne tak, jako v předchozích dílech, ale obávám se, že Aaronovitch už z dobrodružství Petra Granta vyždímal, co se dalo. Další pokračování si přečtu, budu si ale muset od Řek Londýna trochu odpočinout.
Nejtemnější část lesa
Holly Black
ak nějak se snažím přijít na nějaké logické vysvětlení, proč jsem tuhle knihu četla déle než rok a nemůžu na nic přijít, snad jen to, že čtu víc knih najednou a vždycky jsem měla rozečtenou nějakou zajímavější
Po přečtení série Krutý princ jsem od knihy měla asi trochu jiné očekávání (ano, ty často představují kámen úrazu). Z knihy jde určitě poznat, že ji psala stejná autorka, objevují se v ní známé postavy a podobné myšlenky.
Black klade důraz především na disfunkční rodinu a důležitost sourozeneckých vztahů (ehm, ehm, Jude a její sourozenci) a to jeden mezi Hazel a Benem, ale i mezi všemi jejich dalšími spojenci.
Autorka umí slovy krásně vyjadřovat hluboké myšlenky, vymyslela skvělou zápletku (I mean záhada s Enjou byla fakt dobrá), ale celkově jsem se do příběhu nedokázala ponořit ani zdaleka tak moc, jako právě u Krutého prince.
Hodná holka, zlá krev
Holly Jackson
Moje druhé setkání s Pipou proběhlo opět na podzim a už teď se těším na třetí díl. V tomto díle se ovšem nezaobíráme starým případem, ale aktuálním zmizením Jamieho, takže Pipu tlačí čas, aby kamaráda co nejdříve našla. Víte, jak to v detektivkách chodí - čím déle času uplyne, tím méně je pravděpodobné, že se pohřešovaná osoba najde. Moc se mi líbilo využití kreseb a jiného grafického zpracování příběhu a podcastu, kniha se četla rychle a byla to skvělá oddechovka. Zase si ale nemyslete, že to byl nějaký připitomělý příběh, samotnou zápletku bych nikdy neodhalila ani náhodou a myslím si, že to bylo i celkem uvěřitelné.
Nejvíce na knize ale oceňuju, jak si autorka dokázala nenápadně připravit půdu pro to, abychom vlastně souhlasili s činy záporáka až do chvíle, než se ukáže kdo a proč to dělal. Morální dilema spravedlnosti a nastavení soudního systému je nám tady předložené jako na sametovém polštářku.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Po přečtení knihy se hrdě hlásím do tábor už nikdy víc. Krom toho, že v první půlce knihy jsem v jednom kuse nevěděla, kdo říká co, protože autorka se na všechny postavy odkazovala ve stylu on/ona/ten vyšší atd., bych vám mohla jmenovat hromadu dalších nelogických věcí, například: to je takový problém, aby lidi prostě začali jíst rostlinnou stavu? Asi jo, jinak by se nezačali vraždit.
Bylo to nechutné a surové čtení, autorka se nás asi snažila ohromit lidskou zvrhlostí, což se jí u mě povedlo v prvních 50 stranách, ale pak už mi to bylo jedno. Bylo mi jedno, koho zabijou a kdo umře, jen jsem chtěla, aby byl konec příběhu.
A už jsem se zmiňovala, že každá druhá postava v knize byla sadistický psychopat? Ne? Tak jmenovitě to máme koželuha pana Urami, lovce Urlera nebo řeznici Spanel Jak má pak čtenáři záležet na osudech postav, když jsou všichni drbnutí?
U Jedné náušnice
Tereza Kučírková
Milý příběh o konci střední školy, maturitě a rozhodování se, kam půjdete na výšku. Jestli vás tohle letos čeká, nebo to máte čerstvě za sebou, tak příběhem U Jedné náušnice nesáhnete vedle a třeba vás i uklidní Matyldina nerozhodnost při výběru VŠ (já jsem se v ní určitě vzhlédla).
Maty, Kaj a Sáru čeká posledních pár dní školy, které si ještě chtějí užít spolu, než se budou muset v září rozdělit a vyrazit do dospěláckého světa. Každá je jiná, ale spojuje je plavání (taky jeden z mých nejoblíbenějších sportů). Kaj má svou budoucnost profesionální plavkyně nalinkovanou na dlouhá léta dopředu, ostatní kamarádky však ještě váhají. Matylda mi občas přišla zbytečně protivná, ale časem jsem přišla na to, že zatím stojí snaha ochránit své blízké. Upřímně jsem ale moc nepochopila dějovou linku Sáry, přišlo mi, že kromě opečovávání náušnicové sbírky nehrála v ději žádnou smysluplnější roli.
O tom, kdo je Matyldil tajný ctitel jsem měla jasné hned, ale trocha té klišé romantiky nemůže uškodit. Z příběhu i stylu psaní jde trochu cítit, že se jedná o začínající autorku, ale i tak se těším na její další tvorbu.
Poslední absolvent
Naomi Novik
Jsme zpět ve vražedné škole Scholomancie a na Galadriel nyní čeká poslední ročník. Neskutečné oceňuju postupný a nenápadný přerod Galadriel z nenápadné, ufňukané a hypersamostatné dívky v sebevědomou ženu, která kolem sebe má přátele.
I když ten její božský komplex mě v průběhu knihy začal trochu otravovat, „ona jediná vyvolená a nezastavitelná zachrání prdel všem“ mi trochu lezlo krkem, ale naštěstí ji museli pomoct všichni ostatní a především se na scéně objevila Liesel. V příběhu sice nezabírá moc dějového prostoru, ale trochu vyrovnává Galadriel a její občasnou nabubřelost, umí je skvěle oponovat.
Konečně jsem se začala orientovat ve všemožných příšerách a pravidlech světa Scholomancie, neskutečně jsem si užila charakter Galagriel a její nenásilný vztah s Orionem. Tento příběh je důkazem, že mi vlastně romantická linka v knize nevadí, jen to musí výt vkusně podané. ALE MŮŽE MI NĚKDO KURŇA ŘÍCT, CO MÁ ZNAMENAT TEN KONEC KNIHY. Jakože ještě teď se mi chce brečet, fakt dík Naomi, mám zlomené srdíčko.
Tajná historie
Donna Tartt
(SPOILER) Já ani nevím kde začít, protože tohle je tak komplexní příběh. Autorka na sebe vrství a vrství jednotlivé emoce a příhody, které se nejprve zdají bezvýznamné, ale následně ukazují, jak i nevhodně zvolené slova mohou otřást vyrovnaným člověkem. Postupem příběhu vyplouvají na povrch další nuance vztahů, zejména mezi všemi a Bunnym.
První půlka knihy se mi líbila víc, nabízela pohled na elitní, uzavřenou skupinu přátel, kteří si plnými doušky užívají života. Studium řečtiny, neřízené užívání návykových látek, četba a dlouhé debaty ani si nevšimnete a lehkomyslná dynamika příběhu zmizí a napětí mezi studenty by se dalo krájet.
To, že Bunny zemře, je čtenáři odkryto na počátku příběhu a ze strany autorky se jedná o brilantní krok, protože pak má prostor na rozklad mentality každé postavy a nutí vás to číst/poslouchat dál, říkáte si, co asi tak mohlo dovést pět intelektuálně založených lidí k vraždě?
Brána pekel
Leigh Bardugo
(SPOILER) Yale.
Magie.
Vražda.
Ideální Dark academia mix na podzim.
obsahuje SPOILERY!
Chvíli trvalo, než jsem se v příběhu zorientovala - postav i zápletek z minulého dílu je požehnaně- o to lépe jsem se pak ponořila do děje. Alex a Dawesová jsou každá z jiného těsta, nakonec se ale ukázaly jako skvělá dvojice.
Obdivuju nápady Leigh Bardugo, nejgeniálnější mi přijde termín „pekelná kocovina“ - to když se ještě pár dní po návratu z pekla nemůžete pořádně zahřát, protože jste byli ozářeni pekelnými plameny!
Celkově je v knize kladen velký důraz na morálku a spravedlivost - která ovšem podle každého leží někde jinde. Nejlépe je to určitě vykreslené na tom, jak se jednotlivé postavy „kvalifikovaly“ na právoplatné členy výpravy.
Vůbec by nevadilo, kdyby autorka knihu osekala o 100 stran, aby děj ubíhal trochu rychleji. Řekla bych, že výrok „Dva kroky vpřed, jeden krok zpět,“ příběh vystihuje perfektně, protože těch pekelných výprav bylo nakonec dost (né, že by mi to vadilo). Do příběhu se konečně zapojila i Mercy - Alexina spolubydlící, která hnedka zaplula do pekelné výpravy a upřímně se ji nedivím, já bych udělala to stejné.
Za zaslání knihy děkuji Humbooku!
Skrýš v lese
Maureen Johnson
Další pokračování Steviina příběhu, moc jsem se na něj těšila, aleee nějak mám tuto sérii spojením s univerzitním prostředím, takže výměna Elinghamovy akademie za letní kemp mi moc nesedla.
Křiváci je jinak úžasná detektivní série pro děti, skvělá napínavá atmosféra mě naprosto vtáhla do děje, tenhle doplněk série však můžete s klidem na srdci přeskočit, bohužel to nezachránily ani úžasné vedlejší postavy v podobě Nata a Janelle.
Královna rebelů
Lynette Noni
Vězeňské prostředí dalo příběhu úplně jiný nádech a mě moc bavilo sledovat Kivu při její práci ranhojičky. Do toho byla velice nenásilně vložena romantická linka, záhadná nemoc a předzvěst smrti v podobě zkoušek utrpením, takže v příběhu nenastávaly žádné nudné odmlky.
Ale abych byla úplně upřímná, přišlo mi trochu zvláštní, jak se autorka snažila Kivu vykreslit jako samostatnou dívku, která se pro svoje vlastní dobro na nikoho nefixuje a pak najednou bum- zjeví se Jaren, Tipp, Naari a ten týpek z krematoria, kteří se nějak pomalu stávají jejími přáteli. Chápu, že existuje i nějaký vývoj postavy, ale tolik nových přátelství byla podezřele velká náhodička...
Nejdražší Josephine
Caroline George
(SPOILER) Moc se mi líbilo propojení dnešního uspěchaného světa smsek a mailů s ručně psanými dopisy. Přiznávám se, že Eliasovy dopisy mě z počátku vůbec neoslovily, jenže pak jsem se přistihla, že mu strašně držím palce, aby měl jeho příběh šťastný konec. Jestli ten konec opravdu byl šťastný je na zvážení čtenáře... ale právě takové konce dělají z knih uvěřitelné příběhy a ne jen slaďáky pro snílky.
Maková válka
R. F. Kuang (p)
Uff, přiznávám se, že uspořádat si myšlenky po Makové válce mi dalo pěkně zabrat, protože něco tak úžasně neskutečného a zvráceného jsem už dlouho nečetla. Rinina lidská duše se zmítala sem tam mezi světem smrtelníků a božskými silami a najednou jsem byla na konci knihy. Pak jsem se hnedka vrhla na Google a hledala jsem o opiových válkách všechno možné. A že jsem toho našla - pak mi někdo říkejte, že fantasy knihy nemají žádnou přidanou hodnotu.
Deník Anne Frankové
Anne Frank
Kdysi jsem se zapřísáhla, že se do něho za nic na světě nepustím. Nevím, co se stalo, možná je to tím, že jsem starší, ale najednou jsem se do Zadního domu prostě musela pustit a musím říct, že i útlocitné dušičky, jakou je ta moje, tohle čtení zvládnou.
Všechno důležité o tomto díle už bylo řečeno: Anna byla neskutečně uvědomělé děvče a takové sebereflexe by asi nebyli schopni ani někteří dospělí.
Srpny
Jakub Stanjura
Tohle čtení mě tak bolelo... Předpokládám, že toho chtěl autor tak nějak dosáhnout, takže je to asi znamení, že je to dobře podaný příběh? Srpny otvírají neobvyklé téma gaslightingu a nabízí přímý popis toho, jak se člověk může do takové situace dostat.
Nějak mi ale nesedl styl psaní, ani ten polootevřený konec. Věty jsou krátké a úderné, sledujeme Danielu, jak přechází z jednoho toxického vztahu do druhého. Ve vztahu se Štěpánem je jasné, kdo koho manipuloval, ale vztahu matka-dcery-(otec) je to dost nejisté (což byl asi účel?).
Kniha by v českém knižním rybníčku určitě neměla zapadnout, můj šálek kávy to však určitě není...
Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
Bylo to jako číst pohádku pro dospělé. Linuse Bakera vytáhne z jeho bezbarvého a monotónního života v upršeném městě služební cesta na neznámý ostrov. Myslím si, že čtyřtýdenní pobyt mezi neobvyklými obyvateli ostrova Marsyas by jednou za čas potřeboval každý. Nejvíce mě určitě ochvatil Lucy, který mezi řečí dokázal trousit sarkastické výhrůžky příšernou smrtí, u kterých jste si nikdy nemohli být úplně jistí, jestli to náhodou nemyslím (smrtelně) vážně.
Je to kniha, která ukazuje jak ničivou sílu mají předsudky a slova.
Je to kniha, která ukazuje důležitost toho, aby byl člověk laskavý a ohleduplný.
Je to kniha plná jednoduchým rozhovorů o složitých věcech.
Je to kniha, kterou byste si určitě měli přečíst
Syn podsvětí
Vladimíra Šebová
Příběh o touze zvolit si svůj vlastní osud.
Příběh o bytostech z nichž každý ztratil něco, co u nemůže najít.
Příběh o tom, že nikdo nechce být sám.
Smrtelník Matthew je tak trochu proti své vůli zavlečen do dobrodružné cesty do podzemí, ale dalo by se říct, že z této cesty není nadšen snad nikdo z výpravy. Kromě něj se na cestu vydává akolnost, lešij, rusalka a běsomar - že vám tyhle jména nic neříkají? Tak to je možná dobře, protože Vladimíra Šebová odvedla skvělou práci, při zpracování slovanské mytologie do příběhu. Nejsem si úplně jistá, kolik z knihy si autorka domyslela a kolik je "pravda" podle slovanské mytologie, ale určitě se dozvíte něco nového. Matně si vybavuju, že o tomto tématu jsme se kdysi dávno učili ve škole, takže určitě neuškodí osvěžit si své znalosti Synem podsvětí.