Bedřich63
komentáře u knih
Zlodějka knih
Markus Zusak
Tak mám za sebou další knižní bestseller, ke kterému jsem si našel cestu tady na DK. Mám z knihy celkem dobrý pocit, ale za mě to není úplně top. Téma zajímavé, zpracování dobré, ale možná jsem čekal trochu něco jiného. Ale pozitivní pocity převládají.
Když se dívám na zadní stranu obalu, kde je uvedeno pár hodnocení, tak určitě souhlasím s touto charakteristikou:
- strhující příběh
- dobrodružné okolnosti
- zvraty a situace, při nichž se tají dech
- smích a slzy
- živoucí postavy jako z masa a krve
Film vidět nepotřebuji, knihu jsem si prožil dostatečně.
Za mě tedy 4*.
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Další kniha a autor, které jsem objevil zde na DK. Poslední dobou se mi to stává stále častěji, nechávám se ovlivňovat komentáři čtenářů a jejich hodnocením, a nelituji toho.
Válka zvýraznila všechny negativní vlastnosti lidí. A co pak čekat od vítězů? No přesně to, co popisuje Štěpán Javůrek ve své knize.
Na jedné straně pomsta a nastolení nových pořádků metodou oko za oko, zub za zub. Do pohraničí se stahovaly tlupy lidí, kteří se snažili vytěžit z nepřehledné situace maximum, mnohdy spodina společnosti. Dostali se tam ale i slušní lidé, kteří se snažili začít nový život.
Na straně druhé jsou bývalí obyvatelé Sudet, kteří většinou vítali nástup Hitlera k moci a po válce pak nechápou tu drastickou změnu, která se v jejich životech a domovech udála.
Autor krásně a s velkou dávkou autenticity popsal obě skupiny lidí, které se po válce v Sudetech po nějakou dobu vyskytovaly společně. Rozebral pro mě pochopitelně, co se jim honilo hlavou, co je vedlo k některým krokům a jak složité období to bylo pro všechny.
Jednou z nosných linek knihy je i to, že gauneři, bezpáteřní lidé, psychopati bez svědomí a různí zločinci si k sobě najdou cestu a obyčejní lidé jim nejsou schopni vzdorovat a ani se proti nim semknout a sjednotit. Než prohlédnou jejich hru, je už většinou pozdě. To platilo v době, kterou kniha popisuje, stejně tak i později v době nástupu komunistů k moci a jejich vládnutí. A zdá se, že v nemenší míře to platí i v současnosti, kdy se stále více uplatňují různé nástroje totality na potlačení a omezení svobody lidí.
Kniha se mi líbila a budu shánět další díl.
Letiště
Arthur Hailey
Po mnoha letech jsem se k této knize vrátil a udělal další záznam mezi "Knihy mého mládí". Je to výborná sonda do letištního prostředí. Autor s perfektní znalostí problematiky popisuje fungování velkého letiště a jeho mnoha složek za velké bouře, nesnadný život obyvatel malého městečka v bezprostřední blízkosti letiště, cestujících a také pilotů a letušek.
Při četbě jsem si nostalgicky zavzpomínal na dobu bez mobilních telefonů a mnoha "vymožeností", které přinesla poslední dvě desetiletí.
Před takovými 40 lety to byla opravdu kniha, kterou si přečetl skoro každý, kdo četl knihy.
Smrt na druhém břehu
Dominik Dán
Další příběhy mé oblíbené mordparty z Našeho města, tentokrát z roku 1994. V hlavní roli opět Richard Krauz a ve vedlejší roli paralelního vyšetřování Eda Burger. Náhodné události zasáhnou do vyšetřování a tak se vše podaří vyřešit v několika dnech a nocích, i když se ze začátku není čeho chytit.
V této knize to opět jiskří v dialozích charakteristickým autorovým humorem.
Vodky je tentokrát pomálu a na hospodu skoro ani nedojde.
To, na co se u této série vždy těším, jsem opět našel. V knihovně se poohlédnu po dalším dílu.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Autorčin styl už dobře znám. Trochu pomalejší tempo, absence hromad mrtvol a potoků krve a delší popisné pasáže jsou všechno prvky, které mi v jejích knihách vyhovují.
To co ale u autorky oceňuji, není tak ani detektivní příběh, ale popis....... přírody, vztahů, okolností.....
Není to jen o vyšetřování a vraždách, ale i o nějakých vazbách, popisech, důsledcích a příčinách, běžném životě lidí a jejich problémech. Inu jako ze života.
Štítky této knihy obsahují např. bažiny, mokřady, močály, chalupy a chaty, lužní lesy, tajemství. Bylo by tam možné ještě přidat další, např. ochrana životního prostředí, byliny, samota, koně, ptáci, stíny minulosti a máme stručně a jasně charakteristiku toho, o čem příběh je.
Věřím, že tato kniha nebude poslední a že časem budeme číst pokračování s Bergmanem a Sedlákovou v nějaké jiné zajímavé lokalitě naší země, kde se odehraje další zločin.
Kudy vchází světlo
Louise Penny
Mohly jich být stovky a možná tisíce. Nakonec jich zase i v tomto díle bylo jen pár. Myslím mrtvých. A hlavně obyvatelé Three Pines zůstali všichni.
Opět jsem se v knize setkal se starými známými jak z vesničky, tak i z quebecké Sureté.
Vrchní inspektor Gamache řeší dva případy.
Vražda stařenky se zdá být nesmyslná, ale má kořeny v dávné minulosti a samozřejmě v rodině.
V pozadí druhého příběhu, který vlastně navazuje na dřívější díly, je korupce, bezohlednost a slepá poslušnost některých příslušníků Sureté.
Díky nadlidským kombinačním a analytickým schopnostem vrchního inspektora a jeho předvídavosti se podaří vše zdárně vyřešit, i když s velkými ztrátami a to nejen lidskými.
Tento díl musím hodnotit jako jeden z nejlepších a brzy si přečtu pokračování. Autorka píše stylem, který mi vyhovuje a příběhy obyvatel vesničky mě hodně baví.
Drak spí
Michaela Klevisová
Pro mě tentokrát o něco slabší než předchozí díly, ale pořád ještě velmi dobré. Pomalu se vše u této autorky více přesouvá do roviny psychologického románu než do detektivky. Vyšetřování probíhá na pozadí rozsáhlých vnitřních úvah jednotlivých postav a vykreslení charakterů a prostředí. A jak je poslední dobou moderní, je zde zakomponováno i téma 2.sv. války.
Celkově hodnotím velmi kladně a pokud by série měla pokračování, tak rád budu shánět další díl, abych si vychutnal, kam se autorka posunula a co nového si pro čtenáře připravila.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Stejně jako Josef Bergman už mám letošní dovolenou za sebou. Byl jsem se s ním podívat na nizozemských Fríských ostrovech a pomohli jsme tam vyřešit dvě vraždy, ta jedna starší zatím zůstává nevyřešena.
Byl jsem překvapen, aspoň tedy prvních 150 stran, chyběl mi Josef Bergman. Pak se ale objevil, i když daleko od svého města. Jeho zkušenosti a preciznost ale opět přispěly k vyřešení případu.
To co ale u autorky oceňuji, není tak ani detektivní příběh, ale popis....... přírody, vztahů, okolností.....
Není to jen o vyšetřování a vraždách, ale i o nějakých vazbách, popisech, důsledcích a příčinách, běžném životě lidí a jejich problémech. Inu jako ze života.
Další díl...... už se těším, co mi přinese. Recenze už dopředu nečtu, ať jsem překvapen.
Sochař smrti
Chris Carter
Stejně jako v předchozích dílech docela dost brutality a spousty krve. Mám raději knihy, kde se dozvím i něco nového z technik vyšetřování, medicíny, psychologie atd. Tato série je na tyto věci trochu chudší. Zato je tu od začátku do konce v každé knize pátrání po sériovém vrahovi skoro 24 hodin/den. Robert s Carlosem makají a postupně se přibližují k vyřešení případu. V tomto díle byla spolupráce rozšířena o dámskou linii a knize to prospělo. A vypadá to, že by ten počínající vztah a spolupráce mohly mít i nějaké pokračování. Pro mě bylo konečné rozuzlení docela překvapení, ale nakonec ten motiv je zcela pochopitelný.
Po pár dnech, nebo týdnech, kdy ze sebe vydrhnu všechnu tu krev, tak se vrhnu na další díl. :-)
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Spíš než jako detektivku bych tuto knihu hodnotil jako příběh s prvky detektivky. To hlavní tam není popis vraždy a ani popis vyšetřování. Já v knize vnímám spíš perfektní popisy prostředí, lidí a jejich charakterů a vzájemných vztahů. Zápletka je zasazena do atraktivního prostředí nekonečného televizního seriálu, který den co den krmí lidi příběhy, které píše skupina scénáristů. Ti jsou hlavními protagonisty knihy.
Autorka se však nespokojila s jednoduchou zápletkou a tak na konci knihy můžeme být překvapeni rozuzlením.
Stejně jako první díl, i tento druhý se mi velmi líbil a jsem rád, že Databáze knih a její čtenáři mi pomohli tuto autorku objevit. Další knihy si nenechám ujít.
Noční lov
Robert Bryndza
Oproti mému hodnocení prvního dílu této série dávám trochu nižší hodnocení. Mám rozečteno několik detektivních sérií od různých autorů. Vždy si v knihách hledám nějakou přidanou hodnotu, něco co mě obohatí o nové informace. A to tady zatím nenacházím. I s humorem v dialozích autor docela šetří.
Erika se chová podobně jako v předchozí knize, opět je ve střetu s nadřízenými. Pokud by toto mělo být tím hlavním bodem i dalších dílů, tak je to málo.
Počkám si, jak na mě bude působit další díl, snad mě autor zase více pobaví.
Mlýn
Michal Vaněček
Kniha se mi líbila, bylo to zajímavé a poučné čtení.
Ale neodpustím si poznámku vůči popisu této knihy v záhlaví. Podle mě se nejedná o fascinující a strhující příběh, ale spíš bych to hodnotil jako velice silný příběh, jak se píše v komentáři pode mnou.
Autor je celoživotně ajťák, tomu také odpovídá styl psaní v této knize. V oblasti IT jsem se pohyboval i já mnoho let, takže ten styl vyjadřování znám a je mi blízký. Proto má kniha krátké a jasně definované kapitoly, stručně popsané události a dlouhými popisnými pasážemi nehýří.
Vlastní příběh je zajímavý a také v mnohém poučný. To, že v každém režimu jsou odlišnosti od průměru trestány, je známá věc.
Já jsem si čtení užil a zase jsem díky DK a jejím čtenářům objevil pro mě nového autora. Přečtu si od něj i další knihy, už jen proto, abych si pro sebe vyhodnotil, jestli ten úsporný styl je mu vlastní, nebo ho použil jen v této knize.
Vánoční koleda čili Vánoční povídka s duchy
Charles Dickens
Tato kniha je taková malá vánoční jednohubka s docela velkým zásahem do nitra vnímavých lidí. Mně se tedy velice líbila a hned jsem začal tak trochu hodnotit, jestli taky pro ostatní nejsem pan Ebenezer .......... Příjmení je zřejmě v různých překladech odlišné, jak je vidět i tady z příspěvků čtenářů.
Toho třetího ducha letos o vánocích určitě nechci vidět, s tím prvním bych nějakou konzultaci uvítal.
Takže za mě 5* a autora a nějakou knihu od něj si určitě vyhledám i později. Vzpomínám si, že v dávné minulosti jsem četl Nadějné vyhlídky a i některé další.
Stezka Českem
Martin Úbl
K tomuto způsobu cestování jsem nikdy nenašel odvahu, vždy se vydáváme na cesty, kde je naplánován nocleh v nějaké posteli a mnohdy i detailně denní program. Plánuju to obvykle sám, služeb cestovek využíváme jen výjimečně.
U jednodenních výletů se většinou vše podřizuje mému záměru projít všechny červené TZ značené KČT v ČR. Zatím jsem daleko splnění tohoto cíle, mám za sebou něco málo přes 3000 km.
Kniha Stezka Českem mě mile překvapila. Myslel jsem si, že se bude většinou jednat o "nudný" výčet míst po trase. Jsem rád, že jsem se mýlil. Komentáře totiž čtu vždy až po přečtení knihy.
Popis Stezky Českem je stručný, s vypíchnutím hlavních zajímavých míst na trase každé z etap.
Pro mě nosnou částí knihy byly příběhy andělů a turistů. Příběhy zajímavé, postřehy z cest a komentáře trefné. Vše je to doplněné spoustou krásných fotek.
Mnoho popisovaným míst na trasách jsem už navštívil, kusy etap jednotlivě v určitých úsecích jsem prošel. Ale stejně mě snad ještě mnoho krásných km čeká.
Pokud vyjde od Martina další kniha, rád si ji přečtu. Také se konečně detailněji podívám na web stezky. Věřím, že tam pro sebe objevím nejednu inspiraci. Za mě 5*
Páté jablko
Lenka Chalupová
Já jsem spokojen. Nástup socialismu nebyl žádný med. Kniha od Lenky Chalupové popisuje podle mě docela věrně těžký život po 2. sv. v. na moravském venkově. Autorka se ani nedotkla těžkých zločinů a hrozných bezpráví, které "komunisté" spáchali v zájmu dobra lidu, ale i z této knihy je jasně patrný dopad jejich vlády na osudy obyvatel naší země.
Kniha obsahuje velmi milé a zajímavé vyprávění osudů jedné rozvětvené rodiny s kořeny v Přerově a okolí po 2. sv. v. Doba je to složitá, ale autorka to podává docela nenásilně.
Pro mě čtení této knihy byl docela zážitek a jsem spokojen.
Lenka Chalupová píše pro mě zajímavě a určitě si nenechám ujít její další nebo i předchozí knihy.
A ani mi nebude vadit, že jsou asi více orientované na čtenářky. Já se za to nestydím. Ostatně už máme cca 64 pohlaví nebo více? (prameny se různí, panuje nejistota, pořád se hlásí nová pohlaví.... aspoň to uvádí tisk), tak o co vlastně jde...... ženský román, nebo mužský román nebo román pro nějakého, kdo ví jakého soudruha????
Další knihy autorky si nenechám ujít. Už se těším.
Buď jako řeka
Shelley Read
Dobrá volba, opět na základě komentářů mých oblíbených čtenářů zde na DK.
Na to, že to je autorčin debut, tak to nemá chybu. Smekám před autorkou, jaké téma si zvolila, a jak vše dokázala proplést do příběhu, který čtenáře chytne za srdce.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Silný příběh na pozadí historie 1 a 2. sv. války. Propracované charakteristiky postav, perfektně vykreslené prostředí stavby, život střední třídy a jejich předsudky i následný sestup do reality života obyčejných lidí. Příběh o lásce matky k dětem i o nelehkém životě s nemilovaným manželem, příp. otcem. Vztahy, charaktery lidí a jejich pohnutky, to je to, co se v této knize řeší a to autorka popsala perfektně.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Autorku jsem objevil nedávno na základě komentářů zde na Databázi knih. Toto je moje první přečtená kniha od ní a dlouho nezůstane sama.
Podrobný popis vyšetřování, postupů kriminalistů a zjišťování důkazů tady nenajdete. To co je tady tím nosným prvkem, jsou parádní popisy prostředí, lidí a jejich vztahů a mistrně vypracovaný příběh.
Přidávám se k dlouhé řadě čtenářů, kteří knihu hodnotili velmi kladně.
Pocit hanby
Linda Castillo
Jako věrný čtenář této série jsem i v 11. dílu dostal plnou dávku všeho, co jsem si oblíbil u předchozích knih této autorky.
Už dříve jsem napsal, že mám obavu, že v dalších dílech už nebude o kom psát, protože těch mrtvých Amišů je hodně. A tady opět přibyli další tři. Po nahlédnutí do Wikipedie jsem ale zjistil, že v USA jich v roce 2010 žilo 249 tisíc a jejich počet se od roku 1992 zdvojnásobil. Takže na pár dílů nám to vystačí.
Jako v každé společnosti i v komunitě Amišů, která je docela dost uzavřená okolnímu světu, se vyskytují lidé zlí, páchající zločiny. Autorka se ve svých knihách zaměřuje na tyto jedince a na nich má postaveny příběhy jednotlivých dílů. Tady byl motiv, který vedl k vraždám, docela drsný a pro mě i trochu nepochopitelný.
I nadále zůstávám této sérii věrný.
Jeden za druhým
Chris Carter
Po pár dnech, nebo týdnech, kdy ze sebe vydrhnu všechnu tu krev, tak se vrhnu na další díl. :-) - to jsem psal po 4. dílu série Sochař smrti. Trvalo mi to nakonec rok a půl.
U třetího dílu Noční lovec jsem napsal v komentáři: Prvních 300 stran jsem se bavil a čekal jsem na rozuzlení. Posledních 25 stran mě tedy hodně zaskočilo.
No a jak bych ohodnotil tuto knihu?
Skoro 250 stran to bylo takové velmi předvídatelné, ale hodně čtivé. Pak ale autor stupňoval tempo a velmi rychle se čtenář dostává do závislosti a nelze čtení přerušit. Finále je prostě podle mě dokonalé.
Krve v tomto dílu moc není, ale to neznamená, že by mrtvol bylo méně. Za mě velmi zajímavá zápletka a také velmi promyšlená pomsta s využitím mnoha technických vychytávek. Autor Chris Carter se opravdu vyžil v tom, jak vymyslet a popsat různé formy odvety za sebevraždu syna, která byla motivována jeho nehodou. Ti, co synovi i po jeho smrti nejvíce ublížili a rodičům ze života udělali peklo, pak museli nést důsledky a opravdu to nebylo nic příjemného.
Přede mnou je ještě dost dalších dílů a těším se, co dalšího si autor na čtenáře vymyslí. Není to lehké čtení, ale spousta lidí se tím baví...... podobně jako hlasováním o tom, jak oběť usmrtit, nebo jestli ji nechat žít nebo má zemřít.
Naše společnost je zvrácená a proto jsou na trhu i takové knihy. Každá doba má své.
Další díly si přečtu.
Tak a teď se podívám na komentáře svých oblíbených čtenářů, a taky i některých ostatních, a dám nějaké ty palečky nahoru. Občas bych chtěl u některých komentářů dát i palce dolů.
