bee88maja komentáře u knih

Po prvních stránkách jsem si říkala: "Panebože, zase další spisovatel, který fanaticky strká falus do všeho a všude, jen aby pobouřil společnost, píše se rok 1939 !!!Ok, chápu." Tuhle knížku asi nedočtu :) To prostě nedám.

V půlce jsem se už zamýšlela nad absurditou lidstva, respektive - jak moc se dnes lišíme od lidí z roku 1939, jak moc jsme se v sociálních otázkách posunuli? Systém bohatý a chudý nepřekonal doby středověké, i když se chlácholíme, že o dnešní chudé je dobře postaráno, je to opravdu pravda? Není to jen bublina, ze které neumíme vystoupit? Je rozdíl, když na položené otázky odpovídá chudý a bohatý.

S poslední stranou jsem už chápala, proč je John Steinbeck nositel NC za literaturu a proč si tato kniha vysloužila Pulitzera.

Hrozny hněvu budou pro mne dílo nadčasové, připomínající mi, že se dnes vděčností šetří, laskavostí jakbysmet. Vnímám aroganci na každém rohu, místo všeobjímající hojnosti pro každého, kdo si požádá, kdo bojuje, kdo pracuje. Sociální kritika společnosti, levicové smýšlení. Říkejte tomu, jak chcete. Být uprchlíkem/chudákem nebylo a není jednoduché, ať se píše rok 1939 nebo 2023...Tečka.

11 17.04.2023

Když tělo říká NE, poznáte to? Au, tohle mě bolí, dáme Ibalgínek, Ibuprofének. A tramtadádá je vyřešeno. Je po bolesti a to je hlavní, no ne? Ale proč k té bolesti došlo, nad tím už se valná většina nezamyslí. Každé tělo je individuální, každý reaguje jinak. Každý má jinou minulost, jiná traumata, jinou životosprávu. Přesto nemocí trpí i ten, který tzv. žije zdravě, tak co dělá špatně? A těm, co svou životosprávu neřeší, to jen přihazuje polínko pro argumentaci: "nač se snažit, když i ti co sekají latinu umírají na "rakovinu" !!!

Líbí se mi, že bychom na nemoc měli pohlížet více komplexněji, ne jen z úhlu metabolického, ale i psychologického. Ovšem se vzrůstajícím množstvím pacientů, je tohle nelehký úkol. Byl by to ideální svět, a ne že ne :) kdyby se nás doktoři ptali, a jak se máte? Co v práci? Není "stresíček"? A v dětství nebylo nějaké to "násilíčko"?

Jedna věc je se zeptat, druhá, zda by pacient byl ochoten o svém traumatu mluvit, a zda vůbec o svém traumatu ví, pakliže se naučil mechanismy, které mu brání si zvědomit své utrpení v rámci pudu sebezáchovy.

Je to složitější než se na první pohled jeví. Chceme jednoduchá řešení, ale k tomu máme ještě hodně daleko.

Za mne kniha, která určitě stojí za přečtení. :)

8 03.04.2023

Na svou první oficiální pouť za hledáním své Duše světa, jsem si do batohu přibalila Alchymistu. S myšlenkou: " Držím přece doporučovaný manuál na život, to se bude hledat samo."
Každým krokem, každým přečteným slovem, každým vstupem do zdroje myšlenek se vše změnilo na: "Hledat neznamená jen usednout a pochopit, objevovat a čelit strachu. Otevírat brány životu, hlubším smyslům. Neexistuje standardizovaný manuál pro všechny. Hledání je nikdy nekončící pouť."

Tohle ilustrované vydání bude jistě šperkem každé knihovny. Co mne upřímně dostalo, bylo zjištění, že kniha putuje světem stejně dlouho, jako po světě putuji já :). Znamení?

4 29.03.2023

Jak hodnotit knihu od nositelky Nobelovy ceny za literaturu? Dost těžké, nejsem literární kritik, ani správný bibliofil. Lyrika srdceryvná, obrazotvornost nespoutaná. Nevyhnete se ani vulgarismům, které místy vyráží dech. Některé obraty silně zarezonovaly, ponurý vztah s vlastní matkou. Okvětní plátek růže, na kterém třese se jinovatka, ze slz srdce bestie....Moruše i švestky, ovce a melouny.... :)

20.03.2023

Bonjour !!! a zároveň Au revoir !!! Poslední cukrkandl zpracován. Děkuji za oddych, za touhu cestovat, touhu ochutnat vše, co uvidím.

Naposledy do říše chlapů bez pupíčků, žen s ultradlouhýma nohama, bez vady na kráse. Ale za to ta hlava !!! :D :))) to by chtělo lehce pofackovat. Ovšem přiznejme si to, ani v reálném světě moc nefunguje přímost, že?

Dostala jsem chuť vykrást cukrárnu, zahřešit lehce noblesně, žádný punčák nebo bábovka... hezky po francouzku, eclair - paris brest- macaron... Mon Dieus !!!!
Hladina glykemického indexu prudce stoupá, a boom jackpot diabetes jako hlavní výhra zaručen !!!! :)

4 15.03.2023

Mozek jak ten si s námi neustále hraje. A my mu tu hru věříme...

Za mne zajímavé čtení, uvědomění si, jak to nejspíš funguje, ovšem třeba je pravda úplně jinde. A je to ještě běh na dlouhou trať. Třeba jsme ještě ve fázi "planeta je deska". "Mozek nevytváří realitu". Trochu mi to navozuje paranoidní představy. Je to co vnímám fakt nebo je to jinak? A nebo nám tento vhled do krajin hrbolů mozkové krajiny pomůže lépe pochopit ty druhé mozkové krajiny, které vrásnily jiné zážitky a jiná prostředí.... :) ?

Relativismus je v tomto případě velmi na místě. Mrazivé.

1 11.03.2023

Statečné srdce alá Mel Gibson, a jeho modré oči, modrá tvář, svalovec co unese "claymore". Nesmí chybět kilt, hrad a pohoří zaváté sněhem.

Trochu toho cukru, whiskey, teplo z krbu. Krásně se u toho odpočívá. Zasnění se, a chuť cestovat a ihned koupit letenku, sbalit batůžek a vydat se na daná místa, ochutnat co ochutnat lze, respektive zjistit zda je britská kuchyně opravdu tak mdlá a "kekeloidní" nebo jsou to jen předsudky? a hlavně Skotsko není Anglie, že jo Aye ? :D

Jasně, je to pořád (8x) same story, never mind. Milostné zápletky identické, ale proč takové knihy mají takový úspěch? Je to tím steskem, že fantazie nemůže být realitou? V knihách hledáme, co nám chybí? Who knows.

Pro mne, to znamená jediné, že mi ze série chybí už jen cukrárna v Paříži. Mám trochu obavy, aby se mi z toho cukrování nezvýšila hladina krevního cukru. Hyperglykémie je nebezpečná a může u citlivých jedinců vyvolat dávivý reflex.

Tak Au revoir !!! Mon amour. :D

11 10.03.2023

Polární záře, ryby, humři, krevety, gejzír, koně, oheň, svíčky, ledovec a v neposlední řadě dvě srdce.

Vtipná příhoda z knihy mi připomněla vlastní zážitek z cesty po kanálech v Holandsku. Když Vám taková obyčejná ovce může takměř způsobit infarkt, srdce buší o závod, jsou to vteřiny, minuty a pak uslyšíte šťastné Beeee Beee a neslyšné žuchnutí kamene ze srdce to celé dokresluje.

Napada mne otázka: Jsou Islanďané opravdu tak živelní a nespoutaní, jak se o nich píše? Nebo si to pro jistotu budu muset zajet ověřit, a poznat na vlastní kůži? :)))

13 05.03.2023

Můj maraton s Julii Caplin pokračuje. Tentokráte jsem se mrkla do Kodaně, "pohyggovala" jsem, co se dalo. Svíčka sem, svíčka tam. Erotická scéna tentokráte stála opravdu za to. Vrr vrr. :) :) Ovšem ten epilog, prosím pěkně, tohle mi nedělejte, jinak ty zbylé 3 knihy(co mi ze série chybí) číst ani nebudu !!! :D :D Bylo to nutný? ... samozřejmě, že kecám :D tuto sérii dokončím, i kdybych si měla vytrhnout všechny chlupy z těla!!! haha :)

Sama se divím, že mi z toho všeho není ještě blivno, cukříček sem, cukříček tam. Jestli já si na toho drsňáka jen nehraju :D :D:D Mohu se pouze domnívat, že asi budu větší romantik než cynik.

Touha a chtíč zcestovat svět, poznat hygge atmosféru. uvolnit se, "uštrykovat" si svetr. Upéct dort podle babičky Kačerové, nebo šneky strejdy Donalda (inspirace by Kuchařka mladých svišťů, pokud neznáte :))))

Asi bych chtěla poznat národ, který je podle statistik nejšťastnější na světě, sbalme kufry, nasedněme do aut/vlaků/letadel a hurá jděme tomu naproti, a poznejme, jak je iluze a fantazie autorky daleko od reality. :)

14 01.03.2023

Nesuď knihu podle obalu, říká se, ovšem nebýt obálek této série, nikdy bych se do čtení této literatury asi nepřiměla. Tohle byla pátá, kterou jsem si dovolila přečíst i se svým sebezapřením a cynismem pro romantické příběhy. Když porovnám obálky originálů a ty české, tak Wau, smekám před grafikem :). prostě Vás to "vcucne" na dané místo a není cesty zpět, tedy než zaklapnete knížku na straně cca 350.

Ovšem každá z knih romantických útěků, kterou jsem doposud četla měla něco, co mě oslovovalo, buď prostředí, jídlo, nebo příběh podobný tomu, co si člověk sám zažil. Jo představte si to, i cynik může mít romantickou minulost :D :) :)

Japonsko, mě odnepaměti lákalo svým klidem, rituály a uctivostí. a to jsem i díky tomuhle příběhu mohla letmo nasát, a touha znát své ikigai a potkat někoho, kdo má šibui, je o to silnější.

Pití čaje se povýší na level milion, když u toho pozorujete svou bonsaj, nebo alespoň svůj pracně sestříhaný fíkus. Svět fotografií, a nutkavá touha koukat na vše kolem sebe přes hledáček, jako "Kendy z Básníků"... :)))

Toliko romantiko v Tokio :) Arigato Julio Caplino :) :)

6 27.02.2023

A je tu další dobrodrůžo. Hory, sníh, horká čokoláda. Dá se tohle téma vyčerpat? Věříte na osud?

Knihy Julie Caplinové mne opravdu baví, a to nejsem obvyklý čtenář červené knihovny :)))

Děkuji za sněhem zavátou romantiku s kusem dortu a šálkem čokolády. O to víc se na cestu do Švýcarska těším. Kotlík fondue vždy připraven. Namazat běžky a jedeme !!! :)))

6 20.02.2023

I když jsem v minulosti z červené knihovny měla mžitky před očima, říkala jsem si: "takové klišé, jak to někdo může vůbec číst? "(blicí smajlík) :)

Julie Caplin ovšem použila dvě věci, které fungují i na drsňáky - jídlo a cestování.

"Drsnou holku" (co čte jen krimi,psycho,krváky) jsem tedy schovala do šuplíku, a vybalila jsem holku, co by procestovala svět a ochutnala co svět a jiné kultury nabízí, a když se k tomu přidá i trochu toho "erotična"... vrrrr. :D :) :)

Tohle byla třetí kniha ze série, do které jsem se ponořila, a zdá se, že ráda uteču i do dalších destinací - do Švýcarska, Tokia, Kodaně, Islandu, Skotska...atd

a možná mě to inspiruje a koupím si letenku, nebo sednu na vlak za vlastním dobrodružstvím :)

7 17.02.2023

Vědomí ztráty milované osoby je těžké a drásající. Vědomí, že se na tom nic nezmění, drásá a kouše ještě víc.

Cesta časem nezmění přítomnost, minulost ani budoucnost. Tak proč vlastně cestovat? Cestujeme, abychom změnili sami sebe, protože to je to jediné, co skutečně měnit lze. A každý z návštěvníků kavárny k tomuto momentu došel. Do pomalu chladnoucího hrnku s kávou skanulo nespočet slz. A i přes moře slz, uvnitř cítíte klid a lásku, a to mám na japonské literatuře hrozně ráda.

2 15.02.2023

Čtení této knihy bylo jako procházka alejí plnou rozkvetlých sakur. Zastavení se v uspěchaném světě, ve kterém není místo na jemnost a křehkost, kterou naše společnost vídá pouze prostřednictvím asijských filmů/seriálů, a vysmívá se jí (této křehkosti), jako neodpustitelné slabosti, kterou tato společnost netoleruje a potírá.

Kdo tuto lehkost považuje za nudnou, ten bude těmito knihami zklamán. Myslím, že knihy odrážejí v nás to, co je nám vlastní. Kavárna Funiculi Funicula u mne zarezonovala celkem slušně :) Takže už se těším, až se ponořím do vzpomínek, které by mohly vyblednout. :) :) :)

6 07.02.2023

Pohádka, která je plná vtipu, sarkasmu. Nápaditost tomu prostě nechybí, kdo viděl film, může si touto knihou připomenout jednotlivé scény. Kniha je plná poznámek/vysvětlivek a ilustrací, takže o zábavu není nouze. Hodně jsme se u čtení nasmáli.

02.02.2023

Japonský styl mne prostě baví... jak pomalu plyne. Děj se rozbaluje jako okvětní plátky sakury. Myslím, že téma cestování v čase bylo mile uchopeno. I pár slz ukanulo do pomalu chladnoucího hrnku s kávou... Aligato minulosti, budoucnosti i přítomnosti. :)

13 28.01.2023

Příběh, který mne odnesl do jiné doby, do jiné krajiny, na pozadí nejen války odehrávající se v málem domečku, v Tokiu, v Japonsku.

V mysli se stále vracím na místa, která mi utkvěla v paměti, ať už kvůli prožitku, lidem, vůni. Odnáším si je sebou uvnitř svého srdce.

Suvenýry ke kterým se dotyčné vzpomínky vztahují, ukládáme do "pokladnic", chceme si je udržet, aby se nezapomnělo.

Přesně tohle ve mne tato kniha vyvolala, vzpomínky na vlastní "malý dům", který jsem nikdy neměla.

Asijská literatura mne ohromuje, respektive mne vždy zasáhne na tom správném místě. S citem, s veškerou kultivovaností, která je pro asijskou literaturu, tolik typická. Miluji tu procítěnost a hloubku. Děkuji Kjóko Nakadžimová a Miriam Jelinková, za překlad.

8 20.01.2023

Velké "grand" finále. Temno se čeří v moři dobra. Nechybí tomu napětí, obrazotvornost, doplněno fotografiemi, které mají navodit příslušnou atmosféru. Příběh Vás pohltí.

Ovšem za mě: Nejspíš jsem čekala trochu více "mrtvol", trochu více smůly, trochu více toho temna, kterého se všichni báli. Ale je to literatura pro děti a mládež, takže jsme se asi v tomto ohledu drželi při zemi, nemám pravdu pane Riggsi?

Možná bych měla přestat číst knihy, kde je toho temna až moc, a pak nebudu od všech knih očekávat více "mrtvol" a zvyknu si i na ty happy endy !!!! :)

2 16.01.2023

Bojíte se rádi? Cosi temného za okny, každý večer. Vítr kvílí, strach sílí. Duchové v temných koutech čekají. Viktoriánská Anglie. Zachumlat se pod peřinu a pustit se do 6 "hororů", byl skvělý nápad. Tato antalogie je pro milovníky strachu a anglického šera a plískanic, to pravé ořechové. Kouzlo 19.století. Za doprovodu svitu svíček, ti šťastnější z vás v přítomnosti praskání dřeva v krbu. A trochu se bát. Je ten správný čas. Čas Vánoční....Štědrý den byl blízko, a už je na míle daleko. Za rok zas, pojďme se trochu bát.

7 09.01.2023

Ups, tak jsem to udělala znovu. Milovník krváků si opět otevřel slaďárnu. Z nostalgie ke vzpomínkám, které mám na Irsko, jsem tento titul slupla jako malinu. Spojení vaření a krásných míst byl paní Caplinová opravdu dobrý tah. Na mne to vcelku funguje :D nejspíš budete jedinou autorkou, které v rámci úcty k romantice dám šanci :D Jo je to přitažené za vlasy v mnohých místech, ale proč si nedopřát i trochu toho milého, žhavého?...vrrr. :)
Knihy jsou bránou ke snům a je vcelku jedno co čtete, může to ve vás vyvolat různé pohnutky a mi tento titul připomenul, že se do Irska chci vrátit. Děkuji Julie :)

8 07.01.2023