Belgarion komentáře u knih
Jedna z mála sladkých knih, které nosím v hlavě ještě měsíce po přečtení, a které mně donutily knihu znovu otevřít... Upravuji hodnocení a dávám plný počet.
"A já si pomyslela, že hlas Archera Halea je ten nejkrásnější zvuk na celém širém světě."
No asi takhle: božsky obdařený supersexyhrdina, před kterým vlhnou všechny kalhotky v říši, neustále dokola zachraňuje - hlavně na motorce - jinou superkůlhrdinku, ze které pro změnu tvrdne ta druhá část populace. Tihle dva se tak strašně moc chtějí i nechtějí, až si na konci přejete, aby si konečně štrejchli, a dali pokoj. Všichni jsou v tomhle Úžasňákově překrásní, přitažliví a sexi, nebo aspoň eldžíbítý... I když jsem náruživou čtenářkou pokleslé červené literatury, strhávám oproti předchozímu dílu dvě hvězdy a peníze za třetí díl pošlu raději na opuštěná zvířátka.
Sušená lidina? Tohle prostě nevymyslíš... Roman Bureš se zařadil mezi mé top české autory a s chutí kupuju všechny jeho dostupné e-knihy.
Kdyby mě něco mělo donutit stát se vegetariánem, tak to bude Burešovo Peklo. Poklona.
Dostala se mi do ruky odporná kniha s odpornými postavami a ještě odpornějším příběhem. I když z každé stránky odkapává hnus, špína, bolest a deviace, nedalo mi to a musela jsem číst dál. Jak může dopadnout střet pokroucené duše s "andělem"...?
Ujíždím na temnotě, kterou umí Shen vykouzlit, a tady se mi jí opět dostalo. Autorka opakovaně dokazuje, že umí stvořit postavy černé jako sám ďábel, kterým stejně nakonec narostou andělská křídla (a vy je nemůžete jinak než milovat). Chytlavý děj, dobře vystavěné dialogy okořeněné vtipem jsou jen třešničkami na několika patrovém dortu. Překlady jsou povedené, takže člověku neskřípou zuby. Tohle je prostě sázka na jistotu a za to patří autorce velké díky. Plný počet si vysloužila jiná autorčina kniha, která se mi nesmazatelně vryla do paměti, takže 4/5.
Povedená série, hlavně druhému dílu nemůžu nic vytknout (možná kvůli slabosti pro "bad boye"). Červená knihovna podle mého gusta, se sympatickými postavami a vtipnými dialogy. Za soustavně poslintané pyžamo 4-5 hvězd ;-)
Moje první kniha od L. J. Shen a možná proto jsem lehce zaujatá, ale... Když jsem se začetla, rozplývala jsem se samým blahem a říkala si "Jo, takhle to vypadá, když někdo umí svoji práci a udělá ji sakra dobře". Rozhodně nejoblíbenější díl celé série. Normálně nedávám plné hodnocení jahůdkovým knihám, ale tahle si to prostě zaslouží.
Třetímu dílu by prospělo méně ohlušujícího sexu uprostřed bitev, méně předvídatelných romancí, méně poražených neporazitelných postav a rozhodně méně zmrtvýchvstání. Oproti předchozím dílům je to velký krok zpět, nejvíc mě mrzí, že potenciál příběhu i některých postav autorka nevyužila. Ale jako nekomplikovaná slaďárna na dlouhé noci pro náctileté proč ne.
Naštěstí jsem unikla reklamnímu šílenství a ke Čtvrtému křídlu přišla jak slepá k houslím. Když jsem přečetla pár komentářů tady, nestačila se divit, jaký "skvost" i "brak" jsem to vlastně měla v ruce. To je holt problém všech hvězdiček, co stojí v záři reflektorů - nelítostný dav se rozdělí na ty, co adorují a na druhé, co budou nelítostně trhat na kusy. Má očekávání byla prostá - hodně šupin, uslzené oči z letu i z nějakých těch dívčích zklamání a padoucha, ze kterého se vylíhne dračí skvost. Dostala jsem všechno, na přidanou ještě sympatickou hrdinku, co mi padla do noty hned na první stránce, povedený překlad a pár nečekaných zvratů. Nečekejte zázraky a dostanete lahůdku. Děkuju autorce za 2 dny v oblacích a já se zase na chvíli vracím na zem.
"Nemůže zemřít, a to nejen proto, že kdyby zemřela, nemusel bych to přežít ani já. Nemůže zemřít, protože vím, že i kdybych přežil, nemohl bych bez ní žít."
Dvůr trnů a růží je dívčím (rozuměj romantickým) příběhem, který spojil několik pohádkových motivů (Kráska a zvíře, Popelka, prokletí, tři úkoly, ...) a zabalil je do fantasy světa. Na nic si nehraje a jako takový plní dobře svůj účel. V příběhu nenajdete propracovanou psychologii postav (hrdinové jsou kladní nebo záporní a jejich motivy jednoznačné), ani mnohovrstevnatě vystavěný příběh (neočekávaných zvratů je poskrovnu). Osobnosti i vzájemná láska hlavních hrdinů jsou sladké jak pouťová vata, fantasy svět je jako projížďka na létající labuti v barevné mlze, která občas zalétne do strašidelného zámku, abychom se ke svému hrdinovi musely pevněji přitisknout. Příběhu nelze odepřít jeho čtivost, napětí a zajímavé vedlejší postavy. Dívky a ženy budou slastně vzdychat přilepené jak mouchy na cukrkandl, mužská část čtenářů si bude připadat jak na koncertě Luneticu.
Zběsilá jízda Kuffenbacha a jeho mord party v Pekle plném asfaltu. (Ne)uvěřitelný příběh kulturních i nekulturních metafor, čvachtajících mozků a praskajících kloubů, geniální i zvrhlý zároveň. Pokud si myslíte, že už vás nemůže překvapit zhola nic, přečtěte si Asfalt. "Člověk přece o sobě musí mít nějaký iluze, jinak by se sebou vůbec nemohl žít, ne?"
Zařekla jsem se, že tohle je můj poslední díl Anity. Opravdu. První díly byly skvostné, plné příšer, napětí, detektivních zápletek a sarkasmu. Až do chvíle, než přišel na scénu sex. SPOILER Rozhodování mezi upírem (protože Anita upíry zabíjí, nespí s nimi, přeci!) a kožoměncem (protože chodit s někým, kdo dává přednost steaku "raw", by podkopalo její vlastní hodnoty) bylo úmorné, ale dalo se přežít. Ovšem od momentu, co chytla Anita sexuchtivý virus, se knihy stávaly utrpením a já si říkala, že další mužská přirození/nespoutaný sex/hromadu spermatu už prostě nezvládnu. Dvě hvězdy dávám jen z nostalgie. HOWGH
Džesika jede na kvantitu, bodejť by ne, když čtenáři žadoní o další a další přídavky. Při čtení mi došlo, že si nepamatuju příběhy jiných (skorohlavních) postav a sakra, nebyl to předchozí díl? A jo, byl. Tak nějak to mám s druhou půlkou série - hlavní hrdinkou je jako přes kopírák ne/ohrožená žena s životními traumaty, kterou zachrání pár mužských tesáků v koženým kostýmku s velkými svaly a ještě větším... ehm (ale kdo by chtěl číst o průměrnosti žejo). Na smrtelnost natož stáří se tu už nehraje, proč taky, když problém vyřeší jiná dimenze, andělský zásah nebo to, co je zrovna při ruce (rozuměj opravdová láska). S upírskou ságou to jde prostě z kopce, a vědoma si toho je nejspíš i Džes, protože díly až podezřele často opírá o "hvězdné" postavy z první půlky ságy (a pak že si se sadomasoupírem nesedli). Budu netrpělivě čekat na další díly? JO. Budu je zběsile hltat, ještě než vychladne papír z tiskárny? DOST PRAVDĚPODOBNĚ. A budu následně remcat v komentech nad upadající kvalitou? URČITĚ. 4 hvězdy za výdrž (jestli moji nebo autorčinu si dosaďte)
Hezké hodnocení pankaplan. Příběh je možná lehce předvídatelný, místy trochu schematický, také hlavní postava by si zasloužila důkladnější vykreslení, ale má slušné tempo a funguje na všech frontách. Proč si u mě zaslouží nejvyšší hodnocení, jsou silně znepokojivé pocity, které dokáže vyvolat. Hlavní hrdina se mi dostal překvapivě lehce do hlavy. Nutil mě s ním soucítit, chápat jeho romantickou věrnost a odhodlání, okřikovat Beck za nevhodné chování a pochybovat o tom, kdo je vlastně oběť. Donutil mě, abych mu fandila, i když s každou další stránkou jsem do morku kostí cítila, že je to všechno špatně. Nevím, jak se to autorce podařilo - možná formou vyprávění, která umožňuje vnímat pouze perspektivu hlavního hrdiny, perspektivu zdeformovanou patologickou osobností. Každopádně jsem si tento "literární orgasmus" (pankaplan) vychutnala až do konce.
Když náctiletá, trochu naivní venkovská holka chce pomstu a jde přes mrtvoly... Jakoby se autor nemohl rozhodnout, jestli bude plnit fantazie fanynek dychtivých po romantickém příběhu s ostrými zuby, nebo naplní Kulhánkovy představy dětského letního tábora. Co nemůžu autorovi odepřít, je nepředvídatelnost. Vždycky, když jsem byla "přesvědčená" o tom, kudy se bude děj ubírat (třeba románek mezi hlavní hrdinkou a šavlozubým), autor šlápl na brzdy, prudce stočil volant a já si pomyslela "No sakra!". V příběhu se mísí naivita Young Adult Fantasy (možná daná věkem hrdinů) s hororovými scénami, ze kterých mi mrazí i na denním světle. K dokonalosti chybí kousek... nemůžu říct, že bych se nedokázala odtrhnout, místy bych zvolnila tempo, zapracovala na psychologii postav, možná vyždímala víc ze čtenářova zděšení a strachu... Ale co už, sama bych Královy housle určitě nestvořila. Těším se na další díl.
Nebyla to plavba zlých snů, ale rozhodně to nebyla Extáze ani Euforie. Autorka má talent na excentrické postavy a příběhy a tohle zaplulo do průměrnosti asi po 50 straně. Bod za hlavní hrdinku, drzou, vyzývavou ženskou s přeplácaným mejkapem a umělými nehty, co ji v 16 zbouchnul její první. Konec milým husičkám, co potřebují zachránit. Hustý. Pak přišel na scénu uhlazený a všemi adorovaný doktůrek, co nosí knír (cožeto???) a má velký penis (překvapení!!!). Pořád hustý. Děj se začne odvíjet a postavy postupně ztrácí svůj půvab, protože se ukáže, že to celou dobu jen hrály. Konec hustoty. Nastoupí šedý průměr, pár nedůvěryhodných scén i postav, k tomu hodně cukrkandlu a plavba je u konce.
Začátek brilantní, dialogy vtipné a postavy sympatické. Jasně, hned tušíte, jak to dopadne, ale kdo by to chtěl v tomhle žánru jinak? Říkám si, tohle bude pecka. Pak ale autorka hrdinovi ušmikla koule a obalila je v cukru a mě z toho začalo skřípat mezi zubama (a to sladký fakt můžu). Škoda.
Příběh o muži jménem Ove je hořkosladký jako život sám. Budete se smát i plakat, budete se možná zlobit, ale nakonec ho budete milovat. Jednu hvězdu strhávám za jistou předvídatelnost a místy přílišnou sentimentalitu. Doporučuji audioknihu od Jana Vlasáka.
Tohle si ode mě zaslouží plný počet a to jsem na hvězdy dost zkoupá. Chystám se přečíst znovu, čistě jen z radosti ze čtení (a to se mi dlouho nestalo, neb jsem Otesánek a futruju v co největším množství a co nejrychleji). Mouchy zamlčím, zato se budu rozplývat - tak sympatické postavy jsem dlouho nepotkala. Je osvěžující, když jdou knižní stereotypy stranou a hrdinka je drzá holka se slovníkem dlaždiče, co si musí vzít za manžela slušňácký dobrotisko s charakterem pevným jak skála. Žádné sebelítostivé chudinky vláčené osudem, ani mužská mača s výbavou chovného hřebce. Jakékoliv střetnutí těch dvou je radost sama a já se vlastně ani nedivím, že tu chemii autorka v sérii využila hned nadvakrát. Hodně zvažuju další dva díly, protože na nich nezůstala v komentářích nit suchá a já si řikám, jestli si nemám uchovat ten blažený pocit, který ve mně zůstal z prvního dílu...
Kdo rád "sadistické psychopaty, kteří rádi mučí a upalují lidi, masochistické intrikánky, hysterické a rádoby historické romance" (KatieKuli) plné "erotoxicity a eroexplicity" (Knižnípauza), směle do toho ;-) Vy ostatní si radši pusťte Lvího krále od Walta.