bertrand
komentáře u knih

Čas plyne. Na co jsem v dobách svého mládí hleděl s láskyplným obdivem a co jsem po nocích zkoušel obkreslovat a napodobovat, je dnes již kult...


Pokusy o vyřešení technologických přestávek, tatínek je silný spáč neboť spí neustále, papoušek co dělá jako lednička, tajemství tety Alexandry...
Dávno tomu, co jsem objevil tuto bizarní roztomilost v babiččině knihovničce. Od té doby se k ní pravidelně vracím. Nikdy nezklamala.

Klenot mé knihovničky.
První setkání s oběma pány, hlavně s fascinujícím a všestranným Ambrosem Bierce - kdo nezná, laďte Wikipedii, ačkoli komentář Eraserheada také není zcela bez informační hodnoty...


Ach ty nádherné starobylé příběhy plné temných zákoutí, zapomenutých náhrobků, prokletých pergamenů a kleteb překonávajích staletí, sepsané s použitím 100% jemného britského (rozuměj gentlemanského) humoru a také plíživého nepojmenovatelného, archetypálního děsu. Ten neoperuje s explicitními popisy, ale spíše s naší fantazií, schopností dotvořit si náznaky. Ovšem dotvořit nikoli rozumem, ale spíš jakousi nevědomou kolektivní zkušeností, která k naznačenému přidává tušení prastaré hrůzy...kterou jsme snad kdysi znali.
Jak tu bylo psáno (a zmíněno v doslovu knihy) Montague R. James psal vlastně to samé, s malými obměnami. Komu to vadí, pro toho mám návod: než usnete, znaveni dlouhým dnem, otevřete si Výstrahu zvědavcům nebo Oči plné děsu a přečtěte si jednu povídku, ne více.
Budete pak usínati šťastni, vděčni za iluzi bezpečí, které nabízí teplá peřina.
Oblíbená povídka: "Je hvízdni, můj hochu, a budu tu hned..."


Slabota. Je to pořád dokola, vzestup, pád, vítězství, zrada, bitka na začátku a bitva na konci. Ovšem Utherův charakter je dokonalý, už od prvního dílu táhne tuto sérii. Pokud je tento díl slabší, o nic nejde, další zase může být strhující, jak je u Cornwella zvykem. Ale už bych to nenatahoval, třebas pana Uthreda miluji velmi.

Sharpe poprvé. Ale nezačíná jako nějaký ufňukaný trouba, který se teprve musí Sharpem stát. Jde do toho od začátku se stejnou zuřivostí, umanutostí a odvahou pro kterou ho máme odjakživa rádi. Perfektní dobrodružný román bez slabých míst.


Podle mého skromného názoru laskavému čtenáři odporučuji Sharpův Trafalgar jako nejlepší knihu série.


Začal jsem s touto sérií jako opatrný nápadník, pokračoval coby vášnivý milovník a končím jako monotónností vztahu unuděný manžel. Cornwell, třebas stále strhující vypravěč akčních sekvencí, už pro mne vyčerpal veškerý potenciál, který v Sharpovi byl (nebo ho, jako v případě setkání s Napoleonem, zdaleka nevyužil). Nechme tedy našeho hrdinu pokojně farmařit....


Zde, coby milovník detektivek o policejní práci, nemám problém udělit plné hodnocení. Jak je vidět z okolních komentářů, autorova snaha nesdělovat vše naplno,nechávat věci nedořečené (tzn. spolupráci pozorného čtenáře vyžadující) košatost jeho jazyka šimrajícího často hranici černého humoru a přirozenost dialogů (je spoluautorem výtečného seriálu The Wire) může být bráno jako negativum. Nenechte se tím zmást! Kniha je vyložená lahůdka pro "laskavého čtenáře".
V záplavě více či méně kvalitních jednohubek o "nepolapitelných brutálních vrazích" jsou Sráči osvěžující, citlivou a skoro mám chuť říci pravdivou sondou popisující osudy skupiny lidí, jejichž posláním a prokletím je policejní práce.
Ale toto napsat zdaleka nevystihuje podstatu románu. Jinak: mám rád M. Connelyho a příběhy Harryho Bosche - ale srovnávat Sráče s nimi je jako srovnávat film Roberta Altmana s napínavými thrillery od sice talentovaného, ale pouze řemeslníka.
Dodatek: Na druhé přečtení lze pouze dodat, že kniha zraje jako víno. Snad ještě lepší, přehlednější zážitek a také nový vhled, kdy nejvíce sympatií pozře skvěle vykreslená "záporná" postava.


Velice legrační kniha, která má s filmem společného asi tolik, co Jason Bourne třeba s Malým Bobešem. Toto píšu bez srovnávání, pouze jako upozornění pro fanoušky filmu natěšené na knižní předlohu.
Vážnost knihy, dialogy a nesmírně dětinské chování postav mě opravdu pobavily, až jsem se divil, co je všechno možno ve světě vydávat za bestseller. Ovšem jako tzv. guilty pleasure (tedy něco tak blbého až je to dobré) kniha bohužel neobstojí neboť je pouze blbá a nic víc.

Jak už tu někdo napsal: zjevení. Ossendowski prchá přes Sibiř a Mongolsko před bolševickým terorem, který svou krutostí a bezvládím zachvacuje celou Asii (kdo četl, ví). Objevuje při tom pro Evropana fascinující svět, dávno už dnes zmizelý... Nechybí vsuvky robinsonovské, akční, diplomatické, mystické...kniha se prý po vydání v Americe stala bestsellerem (píše Stanislav Komárek). Nedivím se. Co v ní je realita a co fikce? Dnes už nikdo neví a nedoví se, říše jsou rozvráceny, kláštery vypáleny, hromady kostí pohřbila zem...

Čtivé, žensky emocionální shrnutí posledních dní básníkových a toho, co k nim vedlo. Autorka zřejmě podnikla značné rešerše a zpracovala je v moderním dokumentárním stylu - skládačce . Nevím o jiné knize, která by se tímto tématem tak podrobně zaobírala.


Kdo zná oba filmy, (Zulu z roku 1964 a Zulu Dawn 1979) nemůže než být potěšen knihou českého (!) autora, který důkladně rozebírá popředí a pozadí slavných událostí i osudy všech hlavních a některých vedlejších aktérů. Kniha je poměrně rozsáhlá, ale čte se hladce, místy vhodně probleskuje suchý humor. Na čtenáře se valí záplava jmen všech ras - což může být trošku problém neboť většina z nich nemá tváře. Obrazová příloha by, vzhledem k exotičnosti látky a obsáhlosti sdělení, mohla být bohatší, ale proč šahat kočce na zuby. Ivo T. Budil = velké překvapení.

O prvním vydání platí to samé co jsem psal o prvním vydání knihy Hlavou dolů. Myslím tím knihu coby nevydařený nakladatelský počin. Textům samým se opět klaním.


Komárek je prostě Komárek. A Komárek je boží. Ale i Komárka je lepší méně než více.
Pro mě je tato kniha méně poutavá než jiné, - myslím si, že je to nedůsledností nakladatele, který udělal všechno proto, aby četbu znepříjemnil - jednotlivé eseje od sebe důsledně neoddělil, čtenář je zahlcen černí slov, navíc vytištěných malým písmem, s minimálním řádkováním aby to bylo ještě obtížnější (a to jsem v této době ještě mladým mužem a zkušeným čtenářem)... toto píšu o prvním vydání, druhé jsem neměl možnost prolistovat. Jó, když ho vydával Petrov, to se to čtlo...

Komárkovy cestovatelské eseje mám vůbec nejradši. Nevím o nikom, kdo by tak celistvě, zábavně a s nadhledem dokázal popsat ony země spatřené. Komárek mě prostě baví, takže sám nikam nemusím, pouze do knihkupectví.


Knížka není moc čtivá, ale ilustrace génia české výtvarné knižní tvorby vše dostatečně vyvažují. Vivat Václav Kabát!

Knížku jsem si půjčil kvůli ilustracím mého oblíbence Václava Kabáta. Když už jsem ji měl doma, tak jsem ji přečetl a neprohloupil jsem. Těžko popisovat celkem přímočarý děj, ale pro příznivce čtení "za obsahem" přináší kniha cennou zprávu o tom, jak funguje lidské myšlení a jak se změnou náhledu na věc dá změnit celá realita. Podnětné čtení, určitě předám dětem, až dorostou.

Vyjímečná kniha z ranku Malého velkého muže, ovšem daleko originálnější, cyničtější, vtipnější a řekl bych, že bližší realitě té doby a místa. Osobně ji dělím na dvě poloviny - ta první, do okamžiku smrti Divokého Billa je téměř geniální, potom se kniha trošku láme, směrem ke standartní četbě ale stále ještě neklesá ani do průměru. Kdyby ovšem kniha pojednávala pouze o dobrodružstvích Colorada Charleyho a Divokého Billa, vrněl bych blahem - ale to by se asi nejmenovala Deadwood.
Jak jsem řekl, vysoce zábavná literatura podněcující k zamyšlení, jaká to byla doba a co mohlo být v pozadí známých historických faktů. Obvykle totiž čteme o tom, co bylo, ale zde se (byť je to fikce) dovídáme také, proč to bylo a jak to asi vypadalo. Prostě paráda.
PS: nezaměňovat se seriálem i když se možná jednalo o inspiraci


Podnětná a přínosná kniha, po dobu čtení uvidíte svět očima čínského člověka (nechtělo se mi psát Číňana), ostatní komentáře vše shnuly dokonale, takže se jen podpisuji.
