bertrand komentáře u knih
Opět tu máme humoristickou detektivku, prošpikovanou brutálními vsuvkami, tentokráte z Francie. Je tu vše, geniální zločinec, zrůdné vraždy, velkolepé (zde pro lepší pochopení několikrát popsané jako kyklopské) sídlo na nepřístupném místě, tajemné kroky na chodbách, šokující vyvrcholení střídající jedno druhé, neschopná policie... jen ten geniální detektýv typu Leona Cliftona tu bohužel chybí.
Hlavním vyšetřovatelem je tu uzlíček nervů, lekající se vlastního prdu, který je zřejmě také velice sympatický chlapík. Ženy ho chápou a muži ho obdivují - neptejte se mě proč, za celých 625 stran jsem na to nepřišel a autor to pro jistotu ani nenapsal, zřejmě jako cliffhanger pro případná pokračování - ale určitě to nebude kvůli jeho schopnosti zvládat policejní práci neboť ta jest nulová.
Vrcholem knihy je podle mne, narozdíl od nepřesvědčivého vyšetření zločinů, závěr ve stylu "kámen šuká cihlu". Autor jej psal patrně ve rozpoložení ve kterém četnický strážmistr Flanderka z Putimi šperkoval své hlášení během nočního výslechu Švejkova. Jinak si to nedokážu vysvětlit a jsem z něho víc paf než z celého zbytku knihy. Zlatý kliftonovky!
Šmankote, tak už pan Uthred zase vyjíždí. Jelikož už jsem s ním absolvoval dlouhou pouť, zpovzdálí sledovanou panem Sharpem, musím si pozvdechnout: Cornwell to píše snad přes kopírák, jenom občas vymění jména, reálie a promíchá papíry, aby se neřeklo. Tentokrát je snad vložil rovnou do pračky, tak se to tu hemží zvraty, přičemž stačí pevně uchopit vazbu, neboť pan Uthred nás tím provede, napětí se není třeba oddávat. Boj ve štítové hradbě, který mi o pár knih dříve hnal adrenalin do krve už mě nechává také netečným... jenom nezúčastněně pozoruju poletující usekané ruce a vyhřezlá střeva... mohl se aspoň Cornwell namáhat nám popsat, co s hlavním supermanem dělá v boji a životě stáří... jestli ho zpomaluje či mu bere dech v souboji s mladšími...další už nečtu (ale vím, že stejně budu)...Nicméně na co si vlastně stěžovat: je to jako se rozčilovat, že Batman a Tarzan jsou pořád ve stejném věku a formě...
Humoristický román napsaný v nejlepší stylistické tradici Rodokapsu s intenzitou Krvavého románu, vylepšený sem tam soft pornografickou vsuvkou.
Z komických figurek zaujme především urputně neúspěšný hlavní hrdina a jeho pekelně dokonalý protivník se zálibou ve světovládě. Vrcholem je pak pointa, kdy si oba, s ohledem na čtenářovu trpělivost a termín nakladatele, vymění strany.
Mám rád knihy ve kterých vystupuje Elánius a jeho věrní strážníci. Oproti jiným zeměplošským je tu naděje, že převládne příběh nad formou a laskavý čtenář mého typu si nebude každých x stránek klást otázky typu: "proč tohle vlastně čtu" , "o čem to cafra je" a "nebude lepší usínat u něčeho jiného méně uspávajícího".
Tak to bylo i u této knihy a tak mohu vřele doporučit a zařadit si mezi ty oblíbenější Zeměplochy.
Příběh slušný, takřka detektivní, vtípků pomálu, akčních, hrdinských a mýtotvorných aspektů přehršel a dokonce tu mágové opravdu úspěšně (1x) použijí magii, což se u Prachetta asi také často nestává....prostě knížka pro nefanouška Zeměplochy tak akorát.
Ano, mohu se přidat, pane Márlou.
Moje druhé setkání s bezděčným detektivem Otakarem Finkem kdysi.
Pokud laskavý čtenář promine, srovnal bych to se sexuálním aktem. Napoprvé (Tmavá studnice) to ještě nebylo ono, takové ohmatávání, nejistota zda celá věc je dostatečně interesantní, aby jí jeden věnoval tolik úsilí... no, a odpodruhé už je to onen "můj šálek kávy" na celý život...
Oh, jaká slast a jaké blaho číst Velinského v jeho největší formě! Zápletku Vám nezopakuju ani na mučidlech (kdopak si vybaví zápletku nějaké Chandlerovy knihy), ale JAK je podána!
Před očima doslova ožije podzimníPraha padesátých let s útulnými špeluňkami, soustružníky, závodními hlídači, tetkami a ajznboňáky - takovými jací byli (a jak je Velinský poznal) a ne takovými, jak bychom si je marně představovali. Inu, tenkrát ještě nebyl pracující lid pro prvoplánový smích a být soustružníkem automaticky nevylučovalo být soukromým detektivem.
Zkrátka: Hrabal a Zábrana v nejlepších letech by hladce mohli přijmout Kapitána Kida do triumvirátu - kdyby.... (doplňte si sami).
Kdysi jsem si říkal - kdy už toho Finka někdo sfilmuje! Dnes jsem rád, že se tak nestalo a nestane (bůhví, co by z toho udělali).
Režisér Ondříček promarnil velkou šanci když namísto vyšeptalého neoriginálního a přeceněného Ve stínu https://www.csfd.cz/film/231602-ve-stinu/prehled/) nezadaptoval se stejným rozpočtem nějakou Kidovku.... :-)
Ale depa by o ní měl šajna.
Čas plyne. Na co jsem v dobách svého mládí hleděl s láskyplným obdivem a co jsem po nocích zkoušel obkreslovat a napodobovat, je dnes již kult...
Pokusy o vyřešení technologických přestávek, tatínek je silný spáč neboť spí neustále, papoušek co dělá jako lednička, tajemství tety Alexandry...
Dávno tomu, co jsem objevil tuto bizarní roztomilost v babiččině knihovničce. Od té doby se k ní pravidelně vracím. Nikdy nezklamala.
Klenot mé knihovničky.
První setkání s oběma pány, hlavně s fascinujícím a všestranným Ambrosem Bierce - kdo nezná, laďte Wikipedii, ačkoli komentář Eraserheada také není zcela bez informační hodnoty...
Ach ty nádherné starobylé příběhy plné temných zákoutí, zapomenutých náhrobků, prokletých pergamenů a kleteb překonávajích staletí, sepsané s použitím 100% jemného britského (rozuměj gentlemanského) humoru a také plíživého nepojmenovatelného, archetypálního děsu. Ten neoperuje s explicitními popisy, ale spíše s naší fantazií, schopností dotvořit si náznaky. Ovšem dotvořit nikoli rozumem, ale spíš jakousi nevědomou kolektivní zkušeností, která k naznačenému přidává tušení prastaré hrůzy...kterou jsme snad kdysi znali.
Jak tu bylo psáno (a zmíněno v doslovu knihy) Montague R. James psal vlastně to samé, s malými obměnami. Komu to vadí, pro toho mám návod: než usnete, znaveni dlouhým dnem, otevřete si Výstrahu zvědavcům nebo Oči plné děsu a přečtěte si jednu povídku, ne více.
Budete pak usínati šťastni, vděčni za iluzi bezpečí, které nabízí teplá peřina.
Oblíbená povídka: "Je hvízdni, můj hochu, a budu tu hned..."
Slabota. Je to pořád dokola, vzestup, pád, vítězství, zrada, bitka na začátku a bitva na konci. Ovšem Utherův charakter je dokonalý, už od prvního dílu táhne tuto sérii. Pokud je tento díl slabší, o nic nejde, další zase může být strhující, jak je u Cornwella zvykem. Ale už bych to nenatahoval, třebas pana Uthreda miluji velmi.
Sharpe poprvé. Ale nezačíná jako nějaký ufňukaný trouba, který se teprve musí Sharpem stát. Jde do toho od začátku se stejnou zuřivostí, umanutostí a odvahou pro kterou ho máme odjakživa rádi. Perfektní dobrodružný román bez slabých míst.
Podle mého skromného názoru laskavému čtenáři odporučuji Sharpův Trafalgar jako nejlepší knihu série.
Začal jsem s touto sérií jako opatrný nápadník, pokračoval coby vášnivý milovník a končím jako monotónností vztahu unuděný manžel. Cornwell, třebas stále strhující vypravěč akčních sekvencí, už pro mne vyčerpal veškerý potenciál, který v Sharpovi byl (nebo ho, jako v případě setkání s Napoleonem, zdaleka nevyužil). Nechme tedy našeho hrdinu pokojně farmařit....
Zde, coby milovník detektivek o policejní práci, nemám problém udělit plné hodnocení. Jak je vidět z okolních komentářů, autorova snaha nesdělovat vše naplno,nechávat věci nedořečené (tzn. spolupráci pozorného čtenáře vyžadující) košatost jeho jazyka šimrajícího často hranici černého humoru a přirozenost dialogů (je spoluautorem výtečného seriálu The Wire) může být bráno jako negativum. Nenechte se tím zmást! Kniha je vyložená lahůdka pro "laskavého čtenáře".
V záplavě více či méně kvalitních jednohubek o "nepolapitelných brutálních vrazích" jsou Sráči osvěžující, citlivou a skoro mám chuť říci pravdivou sondou popisující osudy skupiny lidí, jejichž posláním a prokletím je policejní práce.
Ale toto napsat zdaleka nevystihuje podstatu románu. Jinak: mám rád M. Connelyho a příběhy Harryho Bosche - ale srovnávat Sráče s nimi je jako srovnávat film Roberta Altmana s napínavými thrillery od sice talentovaného, ale pouze řemeslníka.
Dodatek: Na druhé přečtení lze pouze dodat, že kniha zraje jako víno. Snad ještě lepší, přehlednější zážitek a také nový vhled, kdy nejvíce sympatií pozře skvěle vykreslená "záporná" postava.
Velice legrační kniha, která má s filmem společného asi tolik, co Jason Bourne třeba s Malým Bobešem. Toto píšu bez srovnávání, pouze jako upozornění pro fanoušky filmu natěšené na knižní předlohu.
Vážnost knihy, dialogy a nesmírně dětinské chování postav mě opravdu pobavily, až jsem se divil, co je všechno možno ve světě vydávat za bestseller. Ovšem jako tzv. guilty pleasure (tedy něco tak blbého až je to dobré) kniha bohužel neobstojí neboť je pouze blbá a nic víc.
Jak už tu někdo napsal: zjevení. Ossendowski prchá přes Sibiř a Mongolsko před bolševickým terorem, který svou krutostí a bezvládím zachvacuje celou Asii (kdo četl, ví). Objevuje při tom pro Evropana fascinující svět, dávno už dnes zmizelý... Nechybí vsuvky robinsonovské, akční, diplomatické, mystické...kniha se prý po vydání v Americe stala bestsellerem (píše Stanislav Komárek). Nedivím se. Co v ní je realita a co fikce? Dnes už nikdo neví a nedoví se, říše jsou rozvráceny, kláštery vypáleny, hromady kostí pohřbila zem...
Čtivé, žensky emocionální shrnutí posledních dní básníkových a toho, co k nim vedlo. Autorka zřejmě podnikla značné rešerše a zpracovala je v moderním dokumentárním stylu - skládačce . Nevím o jiné knize, která by se tímto tématem tak podrobně zaobírala.
Kdo zná oba filmy, (Zulu z roku 1964 a Zulu Dawn 1979) nemůže než být potěšen knihou českého (!) autora, který důkladně rozebírá popředí a pozadí slavných událostí i osudy všech hlavních a některých vedlejších aktérů. Kniha je poměrně rozsáhlá, ale čte se hladce, místy vhodně probleskuje suchý humor. Na čtenáře se valí záplava jmen všech ras - což může být trošku problém neboť většina z nich nemá tváře. Obrazová příloha by, vzhledem k exotičnosti látky a obsáhlosti sdělení, mohla být bohatší, ale proč šahat kočce na zuby. Ivo T. Budil = velké překvapení.
O prvním vydání platí to samé co jsem psal o prvním vydání knihy Hlavou dolů. Myslím tím knihu coby nevydařený nakladatelský počin. Textům samým se opět klaním.