bertrand komentáře u knih

Štěpána Kopřivu mám rád i jako člověka a považuju ho za výborného spisovatele, s talentem pro jazyk, postavy i s velkou slovní zásobou (opak Kulhánka?). Proto mi nezbývá než čekat, že opustí psaní knih pro čtyřicetileté a jiné pubescenty a pustí se do něčeho, co by bylo hodno jeho talentů.
Asfalt je masakrálně makabrózní dobrodružství se skvěle napsanými postavami, místy neskutečně vtipné a všude neskutečně a nápaditě brutální. Brutalita kulminuje a jak je knížka tlustá, přestává bavit a bere se jako nezbytné zlo, protože to co pod ní prosvítá (popisy Pekla, vztahy mezi postavamy, geniální dialogy, slepé uličky a jak z nich ven) je mnohem mnohem zábavnější a zajímavější.
Napadá mě, jak citlivě Štěpán Kopřiva balancuje na hraně kvalitní zábavy a žánrových stereotypů (které má samozřejmě v malíku). To je radost.
Podobně na mě působili třeba ve filmu první Guardians Of Galaxy.
Tak se těším na příště, Štěpáne, bral bych druhou Rychlopalbu.

3 12.01.2018

Ve stylu hollywoodských majstrštyků větší, hlučnější, akčnější a brutálnější nežli první díl. A taky hloupější. První návštěva v ústavu působivá svou přímočarou amorálností.
To je asi tak všechno, čtl jsem předevčírem, ale více si nepamatuji. Zapomnění milosrdně zastřelo mou mysl...

Jak popsat Noční klub, knihu z roku 2002, čtenou v roce 2017?
Inu, svět se posunul i v popisu a zobrazení brutalit a z tohoto pohledu je kniha bohužel už poněkud zastaralá (bohužel se vztahuje k momentálnímu vztahu světa, filmu a literatůry).
A literárně?
Rodokaps pro 21. století, kdy Indiány, rančery a kovboje nahradili upíři, nindžové a různí jiní nadlidé, na jemnější psychologii opět není místo. Rozdíl mezi Rodokapsy je v tom, že v nich byla hranice mezi dobrem a zlem zcela jasná a nezrušitelná. Dnes? Porcuje se to horem dolem, vinní nevinní, může se všechno, jen houšť do toho, hrdinové se brodí potoky krve s občasnou hláškou na rtech a jejich život je nadřazen životům kolemjdoucích. Vnitřní morální kompas lehce poblikává v udávání směru, aby se zachovalo dekorum. Čtenář časem otupí.
Možná je Kulhánek schopný vypravěč, s dobrými nápady a schopnostmi vtáhnout do děje, ale není to v takovém případě ouplně ouplně zbytečné?

9 12.01.2018

Velice, velice, velice... nudné. Kde je Koniáš, kterého mám tak rád? Asi mu povídky nesluší.

11.01.2018

Cesta do temnoty. Autorův bratr překročil bod z něhož není návratu - přijal za své, že je pacientem. Že je postižený, nevyléčitelný.
Opět hypnotické, znepokojivé čtení. Jako autobiografický grafický román jde Padoucnice do hloubky a intenzity, jakou jsem nečekal...

02.01.2018

Člověk už je zvyklý, že knížky s advokátem Halloranem jsou, inu, nudnější. V tomto crossoveru se onou nudou podařilo nakazit i Harryho Bosche. Celá kniha je rutinní, vykalkulovaná, prostě zboží na zakázku - něco jako by Hollywood napsal scénář k nějaké knize Harryho Bosche. Snad je Bosch po dvacáté už vyčpělý, kdo ví? Nebo je to tím, že jsem začal číst mezitím knihy Dominika Dána - v jeho světě by umírněný rebel a last boyscout Harry Bosch (a to jsem jeho fanda) nevydýchal ani čtvrthodinu.
Jsem zvědavý na další Boschovku, jestli mi potvrdí nové pravidlo: kdo jednou čtl Dána, nemůže se vrátit ke Connellymu. Naopak to neplatí.
Hodnocení je subjektivní, objektivně by to bylo za ***, knížka nemá žádnou jinou chybu než mainstreamovou unylost.

02.01.2018

Padoucnice je cesta do jiných světů, do jiných časů, do příběhů, kterých je plná.
Už začátek prvního dílu naznačuje, že se jedná o příběh bez happy endu, o to je jeho četba drásavější, plná beznaděje a černobílá kresba to jenom podtrhuje. Zároveň je fascinující (tak jako fascinuje můru žárovka) zpovědí autora, který i v dospělosti dokáže vnímat svět očima dítěte a předat jeho popis nám ostatním.
Padoucnice také není komiksem, Padoucnice je grafický román.

1 01.01.2018

Ne úplně snadno uchopitelný komiks. Komiksy mi vyhovují v tom případě, že obrázek pouze neilustruje vyprávěný děj v bublinách, ale přidává k němu vlastní nadstavbu, dotváří text a obohacuje ho a třebas i vede jiným směrem (tedy většinou pravý opak komiksů superhrdinských a jiného mainstreamu).
Zahrada ve zbrani mé požadavky vcelku splňuje. Možná se zdá neukončený nebo nedokonalý, ale právě proto se k němu budu často vracet. Navíc David B. kreslí fakt pěkně ženské....

Nejlepší Bukowski, obstojí i pro poučeného čtenáře.

2 18.12.2017

Nuda, bohužel už jenom stereotyp a nuda.

Co mi kdysi, jakožto Bukovského fandovi, připadalo zajímavé a vtipné vyprávění, to vidím dneska jako nesmírně smutnou výpověď o dospívání v kruté bezcitné společnosti a dysfunkční rodině.
Už nebudu číst, je toho i tak kolem dost.

5 18.12.2017

Inu, v dobách mládí moje oblíbená četba a nyní, po cca 20ti letech?
Bukowski měl knihu pojmenovat spíše (a s prominutím, dámy) "Kundy", protože to je jediné, co Hanka Chinaskiho na ženách zajímá a v knize také hojně využívá. Pozor, nekladu 100% rovnítko mezi Bukowski - Chinaski.
Co mi kdysi připadalo vtipné nebo zajímavé se vytratilo a zbyl smutný příběh o osamělém alkoholikovi, který se snaží udržet jakés takés zdání integrity vlastní osobnosti, bez ladu skladu a výběru bere, co mu život v jeho věku ještě nabízí i když sám v koutku duše cítí, že jediným pevným bodem v životě je psací stroj a Mozart v rádiu. Chlast mu pomáhá přežít. A právě na jeho vztahu k ženám prosvítá jeho pravá osobnost. Něco v závěru na chvíli pochopí, ale holt, je to alkoholik, že...
No, kdo četl depresivní Šunkový nářez a věří na určující vliv rodiny a mládí, tuší, odkud Hankovo chování může pramenit.
Chtěl toto Bukowski napsat? Nevím, ale pro mne to tam mezi řádky jest.

1 18.12.2017

Tak jsem viděl film a že si otevřu knížku, abych viděl jestli je stejně blbá. Sklaplo mi po pár stránkách.
Do filmu ji zhmotnil někdo, kdo nikdy neseděl s kámošama v zaplivané čtvrté cé, komu sprostý slovo nesedí v hubě, kdo viděl víc filmů jak živejch obyčejnejch lidí a kdo si bůhvíproč myslí, že Michal Suchánek může hrát mužnýho agenta StB - podle toho to taky vypadá.
A knížku napsal někdo, kdo je toho prvního pravej opak a podle toho to taky vypadá!
Body snižuju jenom za podivnou zápletku s templářema, která se hodí snad do Indiana Jonese, ale tady byla jako pěst na oko... ale jinak - lahoda pane jahoda....škoda, že nemám k mání slovenskej originál, ale jen českou kopii....

8 09.12.2017

Když Kabát se ku komiksu pustí/zaplesá laskavého čtenáře srdce, byť dětské dupačky jeho/ již dávno na smetišti věků/ hlodá času chrup...

08.12.2017

Malý literárně vizuální skvost, který svou hravostí předčí mnohé slavnější publikace. Samozřejmě hlavně zásluhou ilustrátora Václava Kabáta, který zde zřejmě dostal zcela volnou ruku! Jaká škoda, že jde o počin téměř neznámý!

08.12.2017

Opět klenot mé knihovny, korunovaný navíc diadémem v podobě toho, že se zde pábitelské ilustrace Václava Kabáta potkaly s kongeniálním textem Vladimíra Přibského. Výsledkem je onen zmíněný poklad nad poklady, který stačí otevřít a ocitnete se v Londýně, který nikdy nebyl....

08.12.2017

Ilustroval Václav Kabát. Poučený čtenáři, je třeba něco dodávat?

08.12.2017

Opět jedna z knih, kterou "udělal" rozkošný ilustrátor Václav Kabát. Tentokrát se překonal a velice vtipně doplnil psaný text drobnými kreslenými minipříběhy, které povyšují knížku na tzv. evergreen (cosi věčně svěžího).

1 08.12.2017

Luxusní kniha sebraných poudaček z Rožnovska. Atmosférické ilustrace geniálního Václava Kabáta jí dodávají další rozměr. Přítomno jest tajemno, dobrodružno ba i strašidelno. Rodinný poklad.

4 08.12.2017

Hltá se to jedním dechem, až stránky šustí vzduchem.
Slabých míst si člověk ani nevšimne, protože na to prostě není čas, musí se číst a číst a číst až do konce i kdyby děti hladem skučely, tramvaje zvonily, uragán Flóra řádil za okny...

7 08.12.2017