betička komentáře u knih
Úžasný noblesní humor. Do společnosti těchto postav bych se někdy ráda dostala :-) Snad bych nedopadla jako teta Kateřina :-)
V knize se na naprosto jasně odkrývá kolik zbytečných nejistot a pozdějších problémů vznikne mlčením, něčím nevyřčeným, co pak visí někde nahoře nad námi a nedá nám klid, zatajováním nebo jen opomíjením minulosti.
Úžasná kniha, krásný, dojemný příběh.
Úžasná kniha, nějak nevím co mě zaujalo víc, jestli kniha vyprávěná Smrtí, která není zlá a zákeřná, ale jen trpělivě vykonává práci, která jí přísluší a pozoruje svět a s určitým odtupem a dokonce někdy i zaujetím sleduje lidské osudy.
A nebo osudy malé Liesel a lidí okolo ní, které jsou úžasně promyšlené, lidé jsou zde reální, takoví i makoví. Vlastně všichni se snaží jen o jedno - přežít. Nejsou tu žádné hluboké filozofické myšlenky, ale úplně obyčejný život, ubyčejných lidí, kteří chtějí projít životem podle "svého nejlepšího" vědomí a svědomí.
Hodně se mi líbí vykreslení vztahu a jeho vývoj mezi Liesel a jejími pěstouny, mezi ní a její "první láskou", starostovou ženou ke které si chodí krást knížky ...
Je zvláštní napsat u knihy z 2. světové války, že to je takové pohlazení na duši, ale vlastně je to tak.
Z této knihy mi přechází mráz po zádech.
Neuvěřitelné umění autorky jak napsat o zlých a zvrhlých věcech a přitom je ani jednou nezmínit a nepopsat. Vše jen tak nenápadně vystupuje z mlhy ....
Z celé knihy je asi nejhorší to, že je to tak moc reálné a pravděpodobné, skutečné. Jak jedna malá lež následuje druhou, jak se do ní člověk zamotá a pak si i najde omluvu k tomu, že ji kdy řekl ...
Jak strašně se můžou rodiče, prarodiče podepsat na dítěti. A tím, že v něm vyvolají strach a úzkost z toho se někomu svěřit, požádat o pomoc (podívej se co se stalo, když jsi jednou mluvila - tatínek odešel) a to je pak nadobro ztraceno a nenachází cestu ze začarovaného kruhu ven.
Úžasná kniha, velmi, velmi čtivá. Mám moc ráda knihy ve kterých se mnohé i dozvím, rozšířím si vědomosti a obzory. A přesně taková tato kniha je - úžasný poutavý příběh a na pozadí toho člověk poznává historii kraje, který nezná a může přemýšlet nad historickými událostmi o kterých se neučí.
Je neuvěřitelné kam jsme se jako společnost posunuli za 100 let. Já sama mám 4 děti ve věku 12, 18, 19 a když si uvědomím, že ti dva menší by už měli vést vlastně celou domácnost a ti starší už 3-4 roky makat 10 hodin denně v dole ...
Ta hrůza, když se člověk dostane do takové beznaděje, že musí "rozdat" své děti, protože jinak nepřežijou. Je tu krásně vykreslena mentalita lidí, kteří žijou v drsném kraji, kde nikdy nic nedostanou zadarmo a kolikrát ať se snaží, jak se snaží, tak je okolnosti semelou tak, že málokdo najde zase další sílu začít znovu.
Na pár stránkách napsaný tak silný příběh ... musela jsem to přečít na jeden zátah a pak se z toho jít vyběhat. Ze všeho nejvíc mě zasáhlo to, že se vlastně jedná na první pohled o absolutně normální rodinu ( žádný extrém - rodiče pracují, holky chodí do školy a ještě mají krásné studijní výsledky), prostě ideální rodina. Vždyť co je na tom, že maminka vyžaduje po holkách pořádek? A na tom to vlasně všechno stojí a padá - matka chce své dcery dostat do škatulky a to do takové, která absolutně vyhovuje jí, ale už vůbec neřeší jaké jsou její dcery, co je těší, nevidí ty malé dílčí změny a snahu, která za vším je. A ta dětská bezmezná a nekomplikovaná láska a snaha se zavděčit. Hrnuly se mi slzy do očí ... Neuvěřitelné, že je to tak moc reálné. Hned jsme musela obejít mé 4 děti a poptat se jich jak se mají :-)
Úžasné čtení ... moc mě bavilo číst toto zpracování historické události, která byly velmi důležité v naší historii, ovlivnila mnoho lidí a chodí se kolem ní stále jen po špičkách.
Možná kniha zasáhne více lidi, kteří v církvi žijí a ty co jsou otevření některým "nepřirozeným" událostem. Jsem moc ráda, že se zde jemnou, ale neodbytnou formou dávají otázky, které si myslím, že jsou stále v katolické cirkvi velmi ožehavým tématem, ale je třeba si je klást a odpovídat na ně.
Je tu opět vidět jak tato doba křivila lidské bytosti, učila je ohýbat a uhýbat.
Pár myšlenek, které mě oslovily:
Ale prosím vás, vzala její slova vážně Marie, tomu jsou přece všechny ty malicherné ciráty kolem kněžského svěcení žen úplně fuk. Bůh je především milující a velkorysý, ...
Současný křesťan by neměl stát a se založenýma rukama pozorovat kosmos, nýbrž ... hájit pravdu a právo ...
Krásná klasická detektivka od paní spisovatelky, kde se člověk nechá krásně unášet na vlnách vyprávění.
Opět je tu velmi pěkně popsáno jak moc člověka ovlivní psychika, jeho svědomí a ti kteří toho umí mistrně využít a pak s druhými manipulovat, těm pak už stačí jen naznačit a události se ubírají tím směrem jakým je třeba ...
Četla jsem již podruhé a to s rozestupem 25 let. A pořád mě to dokáže dostat ten smutek a "beznaděj válečné genetace".
A vlastně jsem došla opět ke stejnému závěru, že je lepší ten život prožít, než ho jej jen tak přežívat.
Tak jsem si vlastně uvědomila, že to všechno mohlo dopadnout úplně jinak ... a protože mě v roce 1989 bylo teprve 12 let, tak jsem tenkrát vlastně všechno kolem brala jako normální, že to tak má být, tak jak to pak brala hrdinka románu Lenka. A zřejmě bych i tak brala i ten další posun v dějinách, těžko říct ... je moc dobře, že se nad tím můžeme jen zamýšlet a rozumovat :-)
Děj mě dost zasáhl. Obdivuji Marii jak vlastně se ctí a bez zášti prošla životem s tak špatně rozdanýma kartama. Ta bolest ze ztráty dětí musela být příšerná a co teprve to prázno v srdci Lenky, která udělala krok v před, ale pro sebe a svou matku už pozdě ....
Zaujala mě jedna myšlenka - Nesvoboda byla cena, kterou platila za pochybnou jistotu, že pokud se přizpůsobí, stát se o ni postará. Jako pán o psa přivázaného k boudě.
Úžasně uvolňující čtení. Kniha je v kroužkové vazbě, aby se z toho dalo vytrhnout to co se vám nelíbí, ale nenašla jsem tam takovou ani jednu stránku. Pokud bych trhala, tak ze zcela jiného důvodu, abych měla některé ty myšlenky s sebou a když budu mít náladu pod psa, tak sáhla do kapsy a vytáhla papírek poslední záchrany. Vsadím se, že by to vždy pomohlo :-)
Obdivuji pana Ebena, jak s takovou lehkostí a grácií dokáže psát o obyčejných věcech a nebo naopak se podívat z nadhledu na takový "delikátní" problém do kterého já bych se totálně zamotala :-)
Steinbeckův popis jednotlivých hrdinů je naprosto dokonalý, výstižný. Ale rozhodně ne rozvláčný, že by měl člověk tendenci přeskakovat stránky. Fascinuje mě číst / pozorovat, jak jsme každý jiný. Jak někdo přemýšlí a jedná tak, že nám zůstává rozum stát a zase naopak. Tolikrát jsem měla chuť zařvat a zatřepat s dotyčným - Co to děláš? Co tě to napadlo? Proč? Ukazuje se tu jak je důležité mít okolo sebe vnímavé a citlivé rodiče či blízké, jak toto dokáže ovlivnit člověka na celý život a jak těžko se z toho člověk pak dostává bez pomoci a pochopení druhých. Kniha je i o tom, že si někteří lidé prostě vyberou, že budou v životě nešťastní. Prostě co stránka to důvod k přemýšlení a zamyslení se. Krásné, smutné, veselé, prostě úžásné ....
Velmi příjemné čtení, plné absurdních situací ...
Samozřejmě styl humoru a psaní je totožný s jinými autorovými knihami, ale mě je příjemné si čas od času přečít něco takového oddechového, ale ne úplně hloupého.
Některé myšlenky se mi moc líbily a bohužel byly i pravdivé :-) např. Nombeko si pomyslela, že se přestěhovala ze země, kde většina obyvatel postrádá volební právo, do země, kde by ho většina obyvatel raději mít neměla ...
Velmi silný příběh. Ač vlastně malá a docela útlá knížečka, tak jsme ji asi 3x odložila a potřebovala minimálně jednodenní pauzu, abych se nadechla a mohla pokračovat ve čtení. Podobných příběhů a osudů už jsem četla několik, ale tady si člověk uvědomí, že to byl vlastně malý kluk (16 let), který šel o víkendu na čundr ... a nějaký "..." si potřeboval honit triko a pak odůvodnit svoje noční běsnění. Opravdu se mi místy zvedal žaludek nad tou nespravedlností, bezmocí, hyenismem a sadismem. Ta hrůza té matky (o které se tu vůbec nepíše) musela být příšerná.
A konečně to, že vlastně nikdo z těch zrůd nebyl, tady na tomto světě, potrestán ....
Moc hezky zpracované téma, které je v současné době velmi aktuální - jáké to je, když mozek odejde dřív než tělo. Děda zde rozmlouvá nejen s vnukem, ale i synem a již dříve zesnulou manželkou. Kniha není jen smutným výčtem ztrát, ale najdeme v ní i pár úsměvných momentů - dědo, je dobré, že časem dokážeš udržet tajemství :-)
Tento příběh jsem četla jako knihu, poslouchala jako audioknihu a viděla jako film. A každé zpracování mě vždy oslovilo a pokaždé jinak.
Užila jsem si to jako vhled do života ve středověku, jako detektivku a v neposlední řadě jako námět k přemýšlení ... pořád mě nepřestává fascinovat jak jsme si schopni vytrženými pasážemi z Bible (ale i jiných knih) zdůvodnit vlastně cokoliv. Podpořit tím jakoukoliv dobrou, ale i zvrácenou myšlenku. Jak se dalo/dá dlouze polemizovat nad tím jestli byl Ježíš bohatý nebo ne, jestli se smál nebo ne a kdokoliv měl jiný názor, tak byl prohlášen za heretika a šup s ním na hranici ....
Chtěla bych říct úžasná odpočinková kniha a to taky je, jen kdyby nebyla o válce ... je však pravdou, že pokud se nad tyto válečné hrůzy nedokážeme povznést pomocí humoru, tak nás ta absurdnost, beznadějnost a hrůznost dokáže srazit na kolena a semlít.
Musela jsem se smát při popisu scény, kdy Goodbody čte vojákům pověst o zlatém rounu z knihy pro 7leté děti a ti to poslouchají s dovětkem Hajaja na dobrou noc...
Některé slovní obraty a spojení se mi nesmazatelně zapsali do mysli -
Veze vám nejlepší špatné ženy v celém Tunisu...
Jste velký srandista. Nezasmáli se tak od té doby co jim spadl muezín z minaretu...
Zkoušeli jsme na ně střílet skrz strop a oni na nás skrz podlahu.
Našlo se však i dost myšlenek, které jsou k zamyšlení a ne jen pro pobavení čtenáře např. každý národ je odpovědný za své vládce.
V každém případě jsem přesvědčena, že jsem ji nečetla naposled.
Když jsem jezdila s rodinou po Šumavě, pořád jsem někde narážela na zmínku o knihách spisovatele Karla Klostermana. Docela jsem se přemlouvala k přečtení této knihy, protože jsme měla představu, že kniha bude napsaná starým jazykem aj., ale zárověň jsem chtěla vědět co na něm je tak zajímavého.
Bylo to moc příjemné čtení o krásné, ale zároveň velmi kruté přírodě na šumavských hvozdech. Přesně, ale s úctou a láskou, popsaný každodenní život lidí žijících v těchto odlehlých končinách.
Je velmi zajímavé číst o těžkém životě těchto hajných, dřevorubců, pytláků, jejich rodin a představovat si ty nepropustné lesy, které dneska pojíždíte na kole, procházíte při tůrách ...
To místo, které tenkrát bylo synonymem pro osamělý život a tvrdou práci je dneska vyhledávanou oblastí k relaxaci a odpočinku.
Knížka se mi moc krásně četla a rozhodně nebude poslední, kterou si od Karla Klostermana přečtu.
Úžasná kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Kdyby byly tímto způsobem zpracovány i jiné události z historie, tak věřím, že by se dějepis učil jedna radost.
Líbí se mi, že jsou zde lidi vykresleni ve všech odstínech šedi, protože nikdo z nás není jen dobrý a nebo jen zlý. Ne vždy je možné se rozhodnout jen pro něco velkého a krásného ... spousta rozhodnutí je velmi těžká a ovlivňuje mnoho dalších osudů.
Více takových knih...
Moc hezká a napínavá kniha u které člověk do posdlední chvíle neví jak dopadne :-) Autor realisticky vykresluje jednotlivé postavy a také mě hodně zaujal popis rozhodování/ váhání a snad i zoufalství Mikaela Blomkvista, který se musí rozhodnout mezi novinářskou a morální etikou.
Ještě musím mrknout na film :-)