betička
komentáře u knih
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Už na gymnáziu jsem jedním dechem přečetla všechny jeho knihy a jsem ráda, že jsem se díky výzvě, zatím alespoň k jedné, vrátila.
Silný příběh o přátelství, lásce, o tom jak je důležité mít vedle sebo někoho na koho se mohu 100% spolehnout a on mě podrží ... Zárověň z tohoto díla člověk cítí určitou beznaděj - jsou to mladí lidé, kteří před sebou prakticky nevidí žádnou budoucnost. Žijí ze dne na den. A zřejmě po zkušenostech z války a společenské situace, která je okolo nich, se snaží urvat od života co nevíc. Ale vždy jen v mezích četnosti a morálky.
Marťan
Andy Weir
Dokáže vtáhnout do děje, filmové zpracování je jen slabý odvar toho, jak na mě zapůsobila kniha.
Hordubal
Karel Čapek
Knihu jsem začala číst až po tom, co jsem viděla skvělé divadelní představení v Národním divadle.
Neuvěřitelně silný příběh. Ukazuje jak silně ovlivnuje lidské chování veřejné mínění, moralizování ostatních lidí atd. Jak každý tak lehce vynese soudy ...
Neuvěřitelný paradox - když byl Hordubal nezvěstný, tak že Polana měla v chalupě cizího chlapa bylo v pořádku, nikdo nic nenamítal, ale když se po 8 letech (z toho 5 let o něm nikdo nic nevěděl) vrátil, tak byla Polana mávnutím proutku děvka a Hordubal paroháč ....
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Nemůžu říct, že by mě kniha nějak zvlášť oslovila a nutila mě nějak zásadně přemýšlet o životě...
Je zde bez okolků a příkras popsáno co se honí v hlavě a nad čím přemýšlí 17letý kluk, který v životě zřejmě všechno měl, po ničem nemusel dlouho toužit a už vůbec se na získání toho či onoho nemusel podílet a něčím přispět. Pak mu spousta věcí okolo přijde, že je jen pozlátko, zbytečnost a hraní si na něco. Vlastně takové pořádné zrcadlo mu teprve nastavuje jeho mladší sestra, která se ho ptá: Je vůbec něco co máš opravdu rád?
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Neuvěřitelně silná knižka.
Zajímavé jsou ty momenty, kdy lidé říkají, že je vlastně nenapadlo, že je špatné, že jsou kontrolováni na každém kroku, že nemůžou nikomu věřit, nemají kamarády, že jsou lidé rozděleni na třídy, že umírají hlady atd. To vše tu už v průbehu staletí bylo ... nic z toho není úplná novinka v dějinách, ale děsivé je to, že se to všechno děje dnes a na jednom místě.
Něco mi přijde tak strašně absurdní a nereálné, ale pak si člověk uvědomí, že oni když nic jiného nepoznali, tak neví, že se může žít jinak ... pravidelná kontrola bytů a domů; když najdou šaty, které při minulé kontrole nebyli, tak hned jsou konfrontováni, kde je vzali; k obrazu vůdce dostanou bílé rukavice, aby mohli kontrolovat jeho vyleštění; informace v médiích, že 2 jídla denně stačí pro zdraví severokorejského lidu a jako důkaz video s mužem, který když snědl oběd, tak zemžel; muž, který byl zaměstnán jako opravář strojů a přitom to nikdy nestudoval, nic o tom nevěděl ....
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Od Ládi Zibury nemůže člověk čekat klasický cestopis, který vás provede po hlavních a známých místech. Tato kniha se mi dost líbila, protože byla opět psaná humorným stylem a u čtení relaxujete a nemáte pocit co vše nevím a musím rychle někde dohnat. Zavede nás na spoustu neznámých míst a ukazuje nám jak je naše republika krásná a různorodá. Člověk si uvědomí, že nemusí stále navštěvat známé hrady a zámky, zdolávat nejvyšší hory, ale že i nedaleký kopec za domem může skývat zajímavý příběh a amatérské muzeum může zaujmout více než výstava v národní galerii :-)
My proti vám
Fredrik Backman
Aby měl člověk 100% zážitek je lepší si před touto knihou přečít "1. díl", který se jmenuje Medvědín. Protože tato kniha na něj navazuje a člověk pak všechno chápe lépe.
Opět se zde ukázalo mistrovství pana spisovatele Beckmana, které teda na mě působí maximálně. Dokáže mě totálně vtáhnout do děje, do mysli hrdinů. Dokáže ve mě vyvolat neuvěřitelný stres a naprostou bezmoc, že nemohu zasáhnout. Několikrát jsem si uvědomila, že jsem při určitých událostech totálně ztuhla a nedokázala se uvolnit (vždyť si čtu pro radost,ne?). Je tu krásně zobrazené jak jedna jediná událost, které se vlastně na začátku týká jen 2 lidí, najednou ovlivní životy nejenom jejich nejbližších, ale v konečném důsledku i celé komunity malého města. A jak je těžké a někdy i nemožné ty následující události změnit v něco pozitivního, v něco má má smysl ne jen tady a teď, ale i někdy potom.
Úžasná kniha vlastně ani tak moc ne o hokeji a možná i o trochu lepší než Medvědín.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Krásně dojemné, romantické počtení.
Jsem z oboru a tak dokážu pochopit jak Lu, tak hlavně Willa. Will se snažil svou akčnost promítnout do Lu, která je do té doby docela pasivní a přijímá co jí život dá a nesnaží se v něm cokoliv radikálně změnit. Vlastně se tak sám alepoň trochu "realizovat" a změnit někomu jinému život a přístup k němu, když už ten svůj nemá absolutně v rukou. Lu zde prožívá krásnou romantickou, ale dost naivní lásku. Je pravdou, že Willova finační situace ve spoustě věcí dost pomůže, ale ... na společnou cestu je toho potřeba daleko víc... Ale je krásné si o tom číst, snít a věřit, že láska hory přenáší. A proto tyto knihy občas potřebuji číst :-)
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Od pana Backmana jsem četla již několik knih. Narozdíl od těch ostatních zde autor po čtenáři chce použít určitou míru fantazie. Používá analogii (vím co to slovo znamená, protože jsem si ho našla na wikipedii ????). Ukazuje, že život není černobílý a člověk není jen zlý, hodný, smutný … Vysvětluje, že skoro každému našemu kroku či rozhodnutí předchází nějaká naše zkušenost či zážitek z minulosti. Vykresluje nám to na rodinných a skororodinných vztazích v jednom „činžovním“ domě.
Babi, je mi 7!
Jak dlouho se na to chceš vymlouvat?
Letní bouřka
Pelham Grenville Wodehouse
Krásné pohodové letní čtení pro relax a pousmání.
Moc se mi líbí jemný anglický humor - " ... usmíval se tak široce a s takovou láskou k lidstvu, jak by stěží dokázal naprostý abstinent ..."
Osm
Radka Třeštíková
Knihu jsem jako detektivku moc nevnímala, protože kriminální zápletka je tam tak trochu na vedlejší koleji.
Mám z tohoto příběhu dost smíšené pocity - jsou zde dospělí lidé, kteří se chovají absolutně nedospěle a to hlavně v případě zvládání svých vztahových problémů, promítají se zde traumata z dětství, které se pak přenáší, pokračují dál a projevují se v pokřívených rodinných vztazích.
Hlavní postava Míša (dívka z dětského domova) žije ve vztahu bez budoucnosti. Pak si vysní a vymodeluje svou rodinu a to z rodiny, pro kterou pracuje jako vychovatelka. Všichni v jejím okolí, ale vlastně i ona, s sebou nechávají manipulovat, nikdo jakoby neměl svobodnou vůli se tomu vzepřít. Nechávají se postavit do rolí, které jim nepřísluší, jsou zvrácené. Otázkou je jestli to dělají, protože jsou tak slabí a nebo jen líní vyvinout jakoukoliv aktivitu ... Honza se vzepřít své panovačné matce, Alice přestat hledat v sobě i partnerech naprostou dokonalost, Max postavit se problémům čelem a kolikrát stačí jen je říct, Julie, která řeší problémy tím, že před nimi uteče (klidně i do jiného státu).
Zvláštní kniha o zvláštních vztazích ...
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Příjemné holčičí relaxační čtení bez bez zbytečných komplikací :-) Autorce nechybí smysl pro humor, který do příběhů vkládá. Ve svém příběhu popisuje krásnou přírodu a láká k návštěvě této zajímavé ostrovní zemičky.
Taková normální rodinka
Fan Vavřincová (p)
Poslouchala jsem jako audioknihu. A moc jsem se bavila. I když příběhy zná člověk již ze seriálu, tak je stále, ve slovním humoru a situačních zápletkách, co objevovat. Líbí se mi, že situační humor není vytahován až ad absurdum, jak to bývá obvyklé u amerických seriálů, ale jen tak akorát. Úžasná kniha pro pobavení a odpočinek. Z člověka odpadne okamžitě stres a pak už si jen užívá příjemné čtení.
Moc si užívám slovní obraty jako dírkovaná matematika a nebo byla svému oku lahodná zcela tak jak byla :-)
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Je to trochu masochismus číst v dnešní době cestopis, ale jako u všech předchozích knih prince Ladika jsem se zase dobře bavila. A utvrdila se v přesvědčení, že jen až to bude možné, tak se na nějakou pouť určitě vypravím. Na knihách Ladislava se mi moc líbí humor a nadhled s kterým píše. Je prima, že nechodí jen po těch známých turistických/poutnických stezkách, ale vyhledává ( no, spíš ho nachází :-)) cesty ne zcela běžné, nepopisuje světoznámé pamětihodnosti a nefotí instagramová panoramata. Ale popisuje místní lidi, jejich povahu, starosti, radosti. Díky němu pak my zjišťujeme, že i mimo proslavená města a památky se dá majít krása, štěstí a spokojenost a zážitky. Jen chtí a hledat ...
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Úžasná kniha, která popisuje hrůzu holokaustu aniž by je zbytěčně popisovala detailně. Krásně popsána snaha přežít a nalezení lásky i v těchto šílených podmínkách.
Útěk na venkov
Julie Caplin
Knížka je takové typické romantické čtení, které ale není trapné :-)
Takhle nějak bych dopadla, kdyby mi někdo svěřil psa :-)
Labyrint pohybu
Pavel Kolář
Tuto knihu by si měl bez rozpaků přečíst určitě každý z nás ...
Moc se mi líbí jak pan profesot zdůrazňuje naprostou propojenost všeho v organismu a na základě toho, že by měla být také maximální provázanost a spolupráce jednotlivých lékařských odborností.
Sama si moc dobře pamatuju jak při našich praxích se nás mnozí lékaři ptali jestli nechceme studovat něco pořádného ....
Kniha není vůbec jen o sportovcích, ale o dětech, jak je nepřetěžovat, ale vypěstovat v nich lásku k pohybu. Jak se naučit poznat a přijmout své limity. O poúrazových stavech, že tímto život nekončí, především však je potřeba těmto lidem dopomoci k co nejlepší kvalitě života. A také o stáří, že není vůbec žádnou výhrou přežít svůj život.
Dědina
Petra Dvořáková
Poslouchala jsem jako audioknihu, takže zážitek byl umocněn jednotlivými interprety. Moc se mi líbilo nářečí, znělo to všechno naprosto reálně, bez příkras. Moc zajímavý vhled do životů obyvatel jedné dědiny. Hodně se mi líbilo, že kniha je pojatá ne jako příběh, ale spíše jsou zde myšlenkové pochody jednotlivých obyvatel. V myšlenkách se v člověku objevuje všechno v naprosté surovosti, bez nějakých příkras, které pak máme,když jednáme s druhými lidmi. Nad čím jsem se asi nejvíc zamýšlela byla myšlenka: Vždycky se to tak dělalo... Dělali to tak naši a tak to tak dělám já... Maminka nikdy nejedla u stolu s rodinou a jen posluhovala a tak to tak dělám i já... vlastně nevím proč a nebo jestli je to správně, ale dělám to. To si myslím, že se hodně drží a ne jenom na dědině :-)
Odvaha
Markéta Lukášková
Další zajímavý pohled na 50. léta 20. století u nás.
Příběh mě velmi bavil a nenudila jsem se u jeho čtení ani chvilku. Zajímavá byla ta myšlenka jak jedno slovo ANO/NE ovlivní osud člověka, že to někdy to může být jen paralelní cesta, ale někdy to může být úplná odbočka na křižovatce.
Ale hlavní je to rozhodnutí udělat ...