betička komentáře u knih

Četla jsem již knihu Svědectví ..., takže tato kniha mě už neohromila tak jako kniha Svědectví. V každém případě je nutné tyto knihy číst a moc děkuju autorce, že se životem a osudy lidí v Severní Korei stále zabývá a my máme možnost si uvědomovat jak se máme prima.
Vždy mě dostanou takové detaily jako je např. sekání trávy, které vlastně není sekáním ... a jak sama autorka píše, vždy mě překvapí s jakou samozřejmostí najdou a uvedou důvod proč na to nemají mechanizaci (po ručním trhání je prý tráva hustější).

5 25.05.2023

Úžasný příběh.
Líbí se mi, že hlavní postava není ten dokonalý, prvoplánovitý hrdina, kterého nic nezaskočí, na požádání vyřeší každý problém. A hlavně to, že se zrovna on obětuje pro přežití lidstva není přece vůbec samozřejmé.
Astrofágů jsem měla plnou hlavu. V některých technikáliích jsem se ztrácela, ale na děj to naštěstí nemá vliv :-)
A ten konec je malinko nečekaný, dojemný a milý...

13 23.05.2023

Ke knížce jsem přistupovala s lehkým despektem a očekávala spíše romantické čtení pro puberťáky ... ale byla jsem příjemně překvapena.
Ano, můžeme rozporovat, že náhody ve stylu super bohatá kamarádka, na kterou je spolehnutí a vše dělá z čistoty srdce, úspěšný neurochirurg, skvělý šéfkuchař, majitelka prosperujícího květinářství ... ale možná toto vše mělo poukázat na to, že není všechno zlato co se třpytí ... a ukázat, že rodinné násilí může mít více podob, ale vždy zanechá jizvu a ovlivní více lidí než jen oběť.

3 09.05.2023

Velmi příjemné čtení, plné absurdních situací ...
Samozřejmě styl humoru a psaní je totožný s jinými autorovými knihami, ale mě je příjemné si čas od času přečít něco takového oddechového, ale ne úplně hloupého.
Některé myšlenky se mi moc líbily a bohužel byly i pravdivé :-) např. Nombeko si pomyslela, že se přestěhovala ze země, kde většina obyvatel postrádá volební právo, do země, kde by ho většina obyvatel raději mít neměla ...

17 04.05.2023

Agáthu Christie mám moc ráda. Těmto povídkám není co vytknout a moc mě pobavily. Jen mi opravdu moc nesedí název knihy, který je poměrně zavádějící. A pak moc nerozumím na základě čeho byly vybrány do této sbírky zrovny tyto příběhy. Společný jmenovatel je asi opravdu jen paní spisovatelka :-)

2 19.04.2023

Mám moc ráda příběhy, které nejsou prvoplánovité, kdy hned od 3.stránky vím přesně jak se děj bude vyvíjet a jak to dopadne.
Tato kniha mi toto nadmíru splnila. Mohla jsem si představovat život v Benátkách v 16. století, nechat se unášet představami a strachovat se o osudy jednotlivých hrdinů. Tak trochu si i rozšířit obzory o životě Židů, restrikcích, které museli snášet, o způsobu léčení syfilis apod.

6 11.04.2023

Z knihy jsem malinko zmatená, asi jako byl pro mě zmatený a nejasný děj. Všechno tak zvláště pospojované, že jsem se v ději ztratila a sem tam se zase našla, ale jen proto abych se mohla ztratit znovu :-)
Jediné co se mi líbilo byla neuvěřitelná přirovnání ... byl kluzký jak jadérka červeného melounu ...

2 29.03.2023

Odpočinkové čtení u kterého ihned tušíte jak kniha skončí, ale ... je to příjemné.
Ráda bych si zašla do kavárny Varme na kanelsnegle.
Je pravdou, že mě trochu mrzelo, že 3/4 knihy je popis týdenní cesty novinářů po Kodani a do zbytku se autorka snažila napasovat všechno ostatní. Škoda.

11 23.03.2023

Příběh o tom, že výčitkám svědomí nejde uniknout ...
Hodně se mi líbí popis přírody a okolí, kterým Ruda s Vaškem prochází. Daleko zajímavější je však pak popsaná změna myšlení a psychického stavu obou mladých mužů, kteří utíkají před trestem, který jim hrozí za zastřelení hajného. Nejprve je to euforie, naivní představa, jak všemu utečou a budou si jen užívat, nebudou již pracovat na poli a v kamenolomu. Pak pád do reality a stálé hledání úkrytu před lidmi a před myšlenkami a sny, které je pronásledují. Vzpomínají na časy, kdy byli šťastní ...

1 23.03.2023

Moje první setkání s dystopickým příběhem.
Rozhodně nemůžu říct, že by mě to nechalo chladnou a nedonutily mě příběhy k zamyšlení. Budu jen doufat, že tyto příběhy zůstanou jen na papíře a v naší fantazii.
V povídce Krysí ostrov byl pro mě inspirující přístup Willa - nikoho nemanipulovat, dbát na to, aby každý měl obě možnosti v rozhodování a šlo o svobodnou volbu - zvolit si trest a nebo nad sebou vynést osvobozující rozsudek. O tom si rozhoduje každý sám.
Skartovačka - každá věc s sebou nese dobré i zlé a taky absolutní lék má své nežádoucí účinky ...
Cikády - sen každého malého dítěte - cestování časem :-)
Povídka Sérum je asi bohužel nejreálnější ze všech. Vztah otce a syna a opět tu je morální dilema, kdy si hlavní hrdina díky své svobodné vůli může zvolit svou budoucnost.
Černý jezdec - stav společnosti po válce, média ovládají obchodní kartely, nájemní vrazi jsou nová šlechta, pracovní smlouvy jsou na dobu určitou, takže si nelze nic dlouhodobě plánovat a lidé žijí v neustálé symbióze se strachem ... Příběh nájemného vraha, který má ještě nějaké svědomí.

4 20.03.2023

Z této knihy mám dost melencholické pocity. Takovou odevzdanost s jakou berou vše co se kolem nich děje, absolutní bezmoc, kdy různí místní papaláši, partizáni atd. si s jednotlivci dělají co chtějí. Člověk moc nemá kam se obrátit o pomoc, je absolutně vláčen okolnostmi ve kterých se ocitá... Stále začínají od 0, každý den bojují o vlastní přežití.
Moc se mi líbila výpravnost knihy - popis přírody, bydlení a také politické události.
Je smutné jak rychle je možné dostat většinu obyvatel státu na dno, jak to materiální, tak morální...

7 13.03.2023

Nemůžu říct, že by mě kniha nějak zvlášť oslovila a nutila mě nějak zásadně přemýšlet o životě...
Je zde bez okolků a příkras popsáno co se honí v hlavě a nad čím přemýšlí 17letý kluk, který v životě zřejmě všechno měl, po ničem nemusel dlouho toužit a už vůbec se na získání toho či onoho nemusel podílet a něčím přispět. Pak mu spousta věcí okolo přijde, že je jen pozlátko, zbytečnost a hraní si na něco. Vlastně takové pořádné zrcadlo mu teprve nastavuje jeho mladší sestra, která se ho ptá: Je vůbec něco co máš opravdu rád?

10 28.02.2023

Mám moc ráda anglický humor .... je to kniha, ke které se určitě budu vracet, abych si občas přečetla alespoň pár stránek.
Jsem ráda, když dokáže kdokoliv, s naprostým klidem a rozvahou, bez toho aniž by kohokoliv urazil a použil za každým výrazem 2-3 sprostá slova, popsat humornou situaci, popsat člověka atd. Je to hotový balzám na duši.
Pár myšlenek, které mě v tu chvilku oslovily
- jeli vesele, jako s umíráčkem ...
- práce mě baví, okouzluje mě, celé hodiny se na ni vydržím dívat ... ( toto už v naši rodině zcela zlidovělo :-))

5 27.02.2023

Od Kinga jsem přečetla již knihu Osvícení a tento příběh mi přijde variace na totéž.
Knihu bych rozdělila vlastně do dvou částí - tou první by byl životní příběh Johnyho a tou druhou život politika Grega Stillsona.
Příběh mladíka Johnyho byl tak nějak melancholicky smutný. Johnyho maminku bych někdy nejraději "zarazila", ale i takovým směrem se někdy může víra zvrtnout.
Naopak z Grega mi místy přecházel mráz po zádech ... jako bych četla knihu popisující nedávnou českou politickou situaci - nechodí v obleku, aby zapadl mezi obyčejný lid. Na volebních mítincích zaplatil v hospodě pivo všem, kdo si ho přišel poslechnout, podepsal se jim a tím je měl v hrsti ...

4 16.02.2023

Stavbu elektrárny Temelín a stávky proti její dostavbě si pamatuju (jako malá holka) ze zpráv. Je pro mě dost zajímavé podívat se na toto očima místných obyvatel ...
Líbí se mi, že zde autor neukazuje jen zapřísáhlé nepřátele výstavby, ale jsou zde popsány různé druhy přístupů k tomuto problému.
Zajímavé je jak autor popisuje jednotlivé fáze vystěhovávání, co všechno to způsobuje za překážky obyvatelům (pošta, autobusy, lékař,...).
Místy mi Hančina neoblomnost a snad až přehnané (pro mě) trvání na tom zůstat v domě určeném k demolici lezlo krkem...
Oživením pak byla životní změna z Hanky studentky, aktivistky, holky která chce být mámou a manželkou, na o zhruba 20 let starší Hanku cestovatelku, ženskou, která se snad "bojí" někde zapustit kořeny.
Pro mě příjemné čtení o osudech a propojenosti lidí (jak s půdou, tak vzájemně mezi s sebou) na venkově.

5 13.02.2023

Tak jsem si vlastně uvědomila, že to všechno mohlo dopadnout úplně jinak ... a protože mě v roce 1989 bylo teprve 12 let, tak jsem tenkrát vlastně všechno kolem brala jako normální, že to tak má být, tak jak to pak brala hrdinka románu Lenka. A zřejmě bych i tak brala i ten další posun v dějinách, těžko říct ... je moc dobře, že se nad tím můžeme jen zamýšlet a rozumovat :-)
Děj mě dost zasáhl. Obdivuji Marii jak vlastně se ctí a bez zášti prošla životem s tak špatně rozdanýma kartama. Ta bolest ze ztráty dětí musela být příšerná a co teprve to prázno v srdci Lenky, která udělala krok v před, ale pro sebe a svou matku už pozdě ....
Zaujala mě jedna myšlenka - Nesvoboda byla cena, kterou platila za pochybnou jistotu, že pokud se přizpůsobí, stát se o ni postará. Jako pán o psa přivázaného k boudě.

19 13.02.2023

Velmi silný příběh. Ač vlastně malá a docela útlá knížečka, tak jsme ji asi 3x odložila a potřebovala minimálně jednodenní pauzu, abych se nadechla a mohla pokračovat ve čtení. Podobných příběhů a osudů už jsem četla několik, ale tady si člověk uvědomí, že to byl vlastně malý kluk (16 let), který šel o víkendu na čundr ... a nějaký "..." si potřeboval honit triko a pak odůvodnit svoje noční běsnění. Opravdu se mi místy zvedal žaludek nad tou nespravedlností, bezmocí, hyenismem a sadismem. Ta hrůza té matky (o které se tu vůbec nepíše) musela být příšerná.
A konečně to, že vlastně nikdo z těch zrůd nebyl, tady na tomto světě, potrestán ....

17 06.02.2023

Čtivá kniha, která popisuje jak je člověk ztracen, když je sám, bez možnosti někomu opravdu věřit a spolehnout se. Jak majetek a schopnost člověka se o sebe postarat v mnoha případech vůbec nestačí, pokud se někdo rozhodne vás zničit.
Zajímavá kombinace spiknutí, poporodní deprese, léků a nevyřešených stresových situací z mládí.
Skoky v čase jsou naprosto jasné a dodávají knize originalitu. Není to jen jednolitý příběh.
Ke konci mi pár situací přijde malinko přitažených za vlasy.

3 24.01.2023

Běhá mi mráz po zádech ... dost realistické čtení o mladých klucích, kteří si vůbec ničeho neváží, myslí si, že na vše mají nárok už jen protože je to napadlo a že oni to chtějí ... jejich rodiče jen tak vlají ... Mladíci se neustále odvolávají a přísahají na život svojí mámy, ale přitom své rodiče neposlouchají, pohrdají jimi. Hlavně Nikolas ( vůdce paranzy) pohrdá svým otcem obyčejným učitelem, který to podle něj nikdy nikam nedotáhnul, protože nevydělává pořádný prachy. Jejich směšné iniciační rituály (dle filmu, který znají zpaměti) ukazují, že jsou to ještě děti, ale bohužel tomuto nevyvynutému potěru někdo dal zbraně ... kéž by to byla jen autorova spisovatelská invence.

3 15.01.2023

Příjemné odpočinkové čtení. Hodně se mi líbí popis života na irském venkově v 60.letech.

2 08.01.2023