bilamyska komentáře u knih
Vcelku přesné. Zajímal by mě více jeho osobní život (předpokládám, že Hannah byla žena).
Pokud si z toho chcete něco vzít, tak že jde o vaše zdraví a vy byste měli tlačit na pojištovny. A my nedělat přesčasy nad zákonný limit.
Konečně kniha o PCT (obecně o dálokvé trase), která se mi líbila. Nepopisovala, jak každý sen stavěla stan a podobně. Vypíchnuté to nejdůležitější, nezajímavější a psychologický přerod. Každopádně už vím, že já nikdy něco takového nepůjdu. A toto uvědomění (že vlastně nemám jediný důvod) mě hřeje u srdce a jsem za ní knížce vděčná.
Nebylo to špatné, ale přišlo mi to dost povrchní. Od deníku jsem čekala víc. Takové víc emocionální. Víc o životě s manželem - jak se dali dohromady, jestli měla nějaké pochyby, jestli jí v Tokiu byl dostatečnou oporou. Spíš mě právě zajímalo jaké jsou smíšená manželství z intimnějšího pohledu.
To že jejich a naši úředníci se nedávají srovnat s našimi a mají vysokou pracovní morálku je všeobecně známo. Ale bylo tam spousta takových drobností, které byly nové a zajímavé.
A dále mě to utvrzuje v tom, že do Japonska bych se nepřistěhovala.
Je to dobře napsané, velice komplexní, mám pocit zavařeného mozku. Ale pak tu jsou i emoce… Mám pocit, jako bych jela na horské dráze. Za začátku super, užívám si to, miluji to. Ale jak se posunuji dál. Tak mi začíná být špatně a zvracím. A nakonec vypadnu z vagónku. = Moc dlouhé. Moc slovního balastu. Závěr se mi fakt nelíbil.
Pěkný jazyk, pěkné některé psychologické úvahy. Ale celek pro mě prostě nefungoval. Hlavní postava nakonec pro mě nebyla uvěřitelná - každá součást ano, a byla skvěle vykreslena, ale dohromady pro mě nedržely. Nikdo mi tam vlastně nebyl sympatický. A závěr prostě úplně špatný.
Ke knize jsem se dostala přes časopis Pevnost.
Velmi čtivá kniha. Ohromě napínavá. Do událostí jste vrženi okamžitě. Nedokázala jsem se odtrhnout. Risa byla opravdu skvělá, moje nejoblíbenější hrdinka. Opravdu silná. I ostatní jsem měla ráda a přišli uvěřitelní, s jejich emocemi a motivacemi. Při popisu rozpojování jsem téměř nedýchala (i když ten pro mě není ani trochu uvěřitelný, ale bez něj by nemohl vzniknout celý příběh).
Rozhodně doporučuji všem, kdo mají rádi napínavé čtení a jsou otevření novým a trochu nereálným věcem.
Nic tak příšerného jsem jsem ještě nečetla. Tohle může vymyslet jen zvrhlá osoba. Absolutní nechápu autorku. Koncentrační tábor jí přijde jako nedostatečné utrpení?
Pomalý rozjezd, ale pak jsem si nemohla odtrhnout. Nicméně ten příšerný konec to dost zkazil. Největší problém jsem mela s neznalostí prostředí. Vůbec jsem nepochopila, jak se tam pohybovali a jak vlastně presne lode vypadaly...
Vybrala jsem si do čtenáské výzvy, ale byla to chyba.
Popis jídel bych označila jako slovní průjem. Žádná postava pro mě nebyla ani trochu zajímavá...
Přečíst si knihu jsem měla dlouho v plánu, díky časopisu Pevnost. Díky filmu jsem se teď k ní skutečně dostala. Ovšem po přečtení se na film rozhodně nechystám. A to díky tomu, že byla upřednostněna romantická linka a mě v knize ohromila ta druhá, ekologická, což jsem vůbec nečekala.
První část se mi velmi líbila, díky téměř až líčení přírody. Úžasné něco takové číst. Jen na to člověk musím mít náladu, čas, nic neuspěchat. Jinak mi přišla trošku překombinovaná. Češi proti Němcům, věřící proti pohanským zvykům, módní novinky vůči ostatním. Přišlo mi to roztříštěné a kdyby se soustředil jen na jednu věc, bylo by to pro mě lepší. Moc jsem nepochopila smysl Odradka.
Druhá část mě vážně dostala. Byla strhující, napínavá, nemohla jsem se odtrhnout. Nejspíš také díky tomu, že se u nás staví obchvat, přímo kolem odpočinkové oblasti u řeky. Nic neuděláte. Mezinárodní kamionová doprava je důležitější. A příroda se bránit nemůže, hastrman chybí.
SPOILER
SPOILER
SPOILER
Jak autor líčil jeho marný boj, bylo mi hastrmana tak líto. Když následnou pomstu, cítila jsem radost. Je pěkné, že autor měl tolik optimismu, že knihu zakončil šťastně - obnovení krajiny, snaha o život s přírodou. Jen ho tím pro mě udělal velmi neuvěřitelný a trochu mě zklamal.
Pěkné bylo také ladění knížky do zelena. Stránky a písmo. A jsem ráda i za ilustrace, které pomalu v knihách mizí, i když se mi úplně nelíbily.
Za začátku mi kniha přišla nic moc. Ale jak se rozvíjel celkový příběh a z útržků se stávala celá mapa, opravdu se mi zalíbila a těsím se na druhé čtení (to se mi nestalo už hodně dlouho).
Nejsem si jistá dívkou a kočkou, jestli byla zvěromág, nebo ne. Věřím, že druhé čtení mi to trochu vyjasní, ale možná to zůstane záhadou.
Miluji, když se konec příběhu dočtu v příběhu druhém. Mám chvíli na přemýšlení, jak to asi dopadlo, co a jak se pak stalo. Ale v dalším příběhu mám odpověď. Trošku mi to připomínalo Woolfovou.
Edit: Po druhém čtení spokojenost trvq´. Jak je to s Naomi už je mi jasné: Jen mi tam ještě časově nezapadá Ishikawa Tak asi napotřetí :)
S Tomem Sawyerem jsem byla skopokojená, ale další povídky mě posunovaly k horšímu a horšímu hodnocení. V mém momentálním čtenářském rozpoložení /upřednostňována výhra dobra nad zlem/ mě povídky o podvodnících všeho druhu znechucovaly, ačkoliv satira je to opravdu dobrá a v jiném časovém období se by mi nejspíše líbily. Naštěstí mi doslov vysvětlil co jsem potřebovala pochopit, a nyní mohu nezaujatě ohodnotit 3*
Tak jsem se těšila na milý humor. Dostala jsem chlast, chlast, kurvy, chlast, chlast, zvracení, chlast, chlast, fekální humor, chlast, chlast. Sem tam nějaká stížnost na komunismus. Vzadala jsem to na straně 200. Opravdu mi můj čas přišel dražší.
Velmi dobrý nápad, zamotat vyprávění okolo stejného měsíce každý rok. Mělo to spád a napětí. Ale bylo to díky tomu celkem povrchní. Každou událost to jen lízlo. Postavy mi přišly trochu ploché. Hezké bylo zklamání z každé historické události - zajímalo by mě, jak by to pokračovalo do dneška..
Ke knize jsem se dostala náhodou. Četla ji mamka. Úplně jsem zapomněla, že jsem od ní četla Rok Kohouta, jehož příběh jsem zcela zapomněla.
Je těžké knihu soudit, protože je psán v podstatě jako zápis života, vypsání z pocitů. A člověk se musí ptát, co je pravda, co je polopravda a co je úplná lež. Takže postavit se k ní nějak je náročné. Nemůžete se rozhodnout jestli máte rádi hrdinku nebo ne. Je to skutečný člověk a ten se soudit nedá. A proto nebudu psát nic přímo k příběhu. Každopádně se mi kniha dobře četla. Zaujala mě, vzniklo díky ní několik debat, vytvořila jsem si názory a času stráveného s ní nelituji.
Myslím, že kniha je pro mládež. Aby poznaly co může šikana udělat a že sebevražda není správně řešení. A ani náhodný sex (o tom si můžeme přečíst i v Divočině). A pokud vidíme někoho osamělého, měli bychom se s ním dát do řeči. Kniha si nehraje na nějakou vysokou literaturu. A proto není podle mě na místě hodnocení nereálnosti důvodů k sebevraždě (které mě přijdou reálné, výčitky jsou hrozná věc) a nedostatečné vylíčení ostatních postav a jejich emočních dějů. Už vidím někoho třináctiletého co by to četl...
Líbil se mi styl knihy. Trošku Hemingwayovský. A že Clay hned reagoval na co Hannah povídala. Ukazovalo to věci v kontrastu. Pochopení, lásku a přátelství, které se jí mohlo dostat, kdyby se svěřila.
Nezajímavé a nudné. Bez nějaké pořádné hlubší myšlenky. Jako by to ani nepsala ona…
Ach můj bože! Prostě úžasné. Jen mě dost mrzí a (dojem mi kazí) ta nejasnost žlutých pilulek…