Blue komentáře u knih
Velmi dobré čtení, to jsem čekal. Co jsem ale nečekal, byli trpaslíci. To pro mne bylo velké překvapení a musím říci, že velmi příjemné. Jenom se mihli, ale příběhu mimořádně prospěli. Myslím, že si po letech z celého vyprávění budu pamatovat hlavně je. 90%
Není to žádné veledílo, ale pokud si někdo chce udělat představu, jak se psalo v době národního obrození, je to skvělá příležitost. Navíc je to příběh ze současnosti, takže poskytuje určitý vhled do tehdejší doby. Příjemnější a zajímavější než suché učebnicové odstavce, které zajímavě doplňuje.
Divadelní hra se vždy čte poněkud obtížněji a člověk z této četby nemá to pravé potěšení. Já ale oceňuju, jak velkolepě autor celou hru pojal a jak krásně ji zveršoval. Byť ji samozřejmě znám pouze z překladu. Oceňuju tedy i mimořádně zdařilý překlad.
Úžas nad tím, co všechno Sumerové vytvořili, je doplněn úžasem nad způsobem, jak nesmírně čtivě a a s jakým sympatickým nadhledem autor celý příběh tohoto tajemného národa a jeho objevování pojednal.
Je to poctivě napsaný historický román, objektivně to uznávám, autor prokázal velkou erudici a i literárně se jedná o zajímavé dílo. Problém ovšem je, že jsem se při jeho čtení spíše nudil. Takže výsledný dojem je poněkud rozporný. 70%
Rozhodně se jedná o suverénní literaturu. Pouze jsem měl celou dobu problém se dostat hlouběji, pořád jsem měl pocit, že jen kloužu po povrchu a nejsem schopen se úplně vcítit do děje, plně pochopit některou z vystupujících postav. Myslím si, že je to tím, že nejsem detailněji seznámen se situací v Palestině před vznikem státu Izrael. Mé znalosti v tomto ohledu jsou povšechné, což je asi málo. Takže to, že nedávám plný počet hvězd, ale jen čtyři. je možná spíš můj nedostatek, než chyba na straně autora.
Napohled velmi atraktivní obal a zajímavý název v kombinaci s předchozí čtenářskou zkušeností (Prak) mne vedly k tomu, že jsem s velkým očekáváním sáhl i po tomto titulu. Také jsem si chtěl konečně přečíst něco od současného českého spisovatele, protože ti se v záplavě úspěšných spisovatelek (nic proti nim) nějak ztrácejí. Michal Vrba přišel s pěticí velmi sugestivně a nápaditě napsaných příběhů, na kterých jsem si celkem pošmáknul. Že dávám pouze čtyři hvězdy je způsobeno jednak tím, že pojítko rybník Jakub bylo někdy na můj vkus až příliš volné (přitom právě ten nápad se mi velmi líbil), jednak tím, že (to prostě nejde jinak) některé příběhy jsou lepší, některé mírně slabší. To už je úděl povídkových knih. A nejhorší pak u těchto knih je, když se čtenáři jako nejslabší jeví povídka poslední, protože právě konec často rozhoduje o výsledném dojmu celku. Knihu nicméně upřímně doporučuju ke čtení a na další Vrbovo dílo jsem už teď zvědav. 90%
Úmysl dobrý, dnes už ale Olbrachtova krásná čeština mladým čtenářům nejen nic neřekne, ale myslím, že jí ani neporozumí. Tím spíš, že Olbracht ve svém převyprávění dodržuje "biblickou dikci". Chtěl bych se mýlit, ale myslím si, že pro dnešní děti je kniha už nečitelná. My starší si ovšem pošmákneme.
Pěkné, přehledné, ale příliš stručné.
Zajímavé čtení, hlavně pro obyvatele nebo milovníky oblasti okolo horního toku řeky Ostravice. A možná opravdu hlavně pro ně, protože jen ten, komu něco říkají místní názvy, dokáže se zorientovat v místopisu a třeba i zná nějaké okolnosti, o nichž se tu mluví, si může knihu skutečně "vychutnat". Výsledný dojem je trochu roztříštěný, ostatně takový je i způsob autorova vyprávění. Možná zbytečně ambiciózní, ale čtenář mu záhy přivykne a přizpůsobí se. 70%
Kniha shrnuje příspěvky, které dříve vyšly jako seriál v denním tisku a je doplněna zajímavým kalendáriem několika medailony. Už ze samé podstaty to tedy není čtení, které jde více do hloubky, spíše jen naznačuje velkou šíři témat , kterým je možné se věnovat při studiu protektorátního a těsně poválečného období. Spíše než nějaké zevrubnější poučení tak kniha ve svých mnohdy velmi stručných (ale zajímavých ačtivých) příspěvcích přináší jen velmi zevrubné shrnutí a vybízí k dalšímu studiu v dnes již velmi rozsáhlé literatuře, jejíž výběr v závěru přináší.
Po přečtení mám poněkud ambivalentní pocit. Na jednu stranu to bylo příjemné počtení, na druhou stranu si nejsem jist, zda odlehčený způsob vyprávění byl úplně adekvátní obsahu. Pořád jsem měl pochybnosti, zda se nejedná o autorovu fantazii, zda je možné tomu věřit a jestli by nebylo lepší přečíst si o Moliérovu spíše nějakou solidní odbornou biografii. 70%
Ostrov v sousoroví bezprostředně navazuje na Vězně č. 1260 a je tedy vhodné je i v tomto pořadí číst. Jak už jsem napsal u prvního dílu, je to velmi cenné a zajímavé svědectví a velmi dobrá literatura. Nejsem znalcem tohoto "žánru", takže opravdu nevím, zda už někdo jiný popisoval typ věznice, v níž se Šavrda ocitl. Jestliže ne, tím cennější jeho svědectví je. Navzdory neveselému obsahu mohu obě knihy směle označit za velký čtenářský zážitek.
Jaromír Šavrda zřejmě nepatří mezi nejznámější disidenty. Byl "pouze" z Ostravy. O to víc je třeba jeho "vězeňské knihy" doporučovat. Je to totiž nejen velmi zajímavé svědectví, ale i velmi dobrá literatura.
Autorův styl vyprávění mi nevyhovoval, myslím jeho mísení beletrie s faktografií, ale i tak jsem si udělal určitou představu o zlaté horečce na Klondiku. Kdyby kniha byla čistě faktografická, byla by ona představa ještě přesnější.
Nepíšu to rád, ale mne kniha velmi zklamala. Jednak to není moc zajímavý příběh, jednak se mi nelíbil ani způsob odvyprávění. Vyloženě nevhodný pak byl ideologický dovětek. Toto se zkrátka nepovedlo.
Podle názvu bych čekal, že se kniha bude zabývat převážně Codyho pobytem v našich končinách, ovšem tato otázka tu nakonec zabrala nejméně místa. To by mohlo být mínus, pokud by ovšem autoři tak skvěle nezpracovali celý Buffalo Billův příběh a nedoplnili jej takovým množstvím nádherného dokumentárního materiálu. To jim pak čtenář rád odpustí i ten poněkud zavádějící titul. Myslím, že to dalo pěknou fušku, ale výsledek stojí za to.
Pěkné, smutné, nostalgické, pro našince jistě originální a tím i atraktivní svým tématem, ovšem zároveń i trochu mnohomluvné čtení. Myslím, že nějaké škrty by knize prospěly. Já autorovi věřím jeho obdiv k vlkům, ale nemusel to pořád dokola opakovat.
Dnes už skutečně (z hlediska současných nároků) poněkud zastaralá dobrodružná četba pro mládež, zaujme spíše starší čtenáře, kteří se rádi vracejí k četbě svého dětství. Jinak je to ale čtení kultivované, poučné a pro ty "starší ročníky" veskrze příjemné.