Blue
komentáře u knih
Český ráj
Jaroslav Rudiš
Tady opravdu nevím, co napsat. Všiml jsem si, že spousta lidí to bere vážně, já jsem se knihou protrpěl a mám velké pochybnosti, zda je to vůbec literatura. Asi je, ale ne pro mne. Přitom jiné knihy od Rudiše jsem i pochválil. Toto ne.
Hynce Ptáček z Pirkštejna
Martin Šandera
Je záslužné, že se někdo rozhodl věnovat se pozoruhodné osobnosti Hynce Ptáčka. Období mezi bitvou u Lipan a nástupem Jiřího z Poděbrad na trůn je obdobím, o kterém širší veřejnost (a to myslím zájemce o historii) až tak moc neví. A to je i základem mé výtky. Při četbě knihy jsem si několikrát uvědomil, že bych přivítal, kdyby se některému problému či osobnosti autor věnoval poněkud více, věnoval mu nějaký vysvětlovací odstavec, zasadil událost více do kontextu. Měl jsem pocit, že sází jména a události tak suverénně jako by předpokládal, že to přece každý ví. Ale neví.
Dům číslo 6
Nela Rywiková
Dle mého se jedná o velmi suverénní výkon, jak co se týká stylu a schopnosti upoutat čtenáře, tak co se týká vhledu do životů jednajících postav, tedy znalosti prostředí a životních postojů lidí "rázovitého regionu". Jinými slovy: autorka skutečně ví, o čem píše. A píše to velmi dobře.
Amerika prezidenta Granta
Josef Opatrný
Sympaticky přehledná kniha doplněná vkusně značným množstvím dobových reprodukcí. Informační přínos stoupá s tím, jak málo čtenář viděl filmových westernů a četl kovbojek. A naopak.
Tokeah aneb Bílá Růže
Charles Sealsfield
Zájemcům o indiánskou tematiku (ale nejen jim) lze knihu klidně doporučit. S malým upozorněním, že kniha byla napsána ve dvacátých letech 19. století, čemuž také odpovídá příběh a styl vyprávění. Ale Coopera čteme (někteří) také dodnes. Kdo by se s archaickým podáním přece jen tak úplně nesžil a přesto by chtěl vědět, o čem to je, může sáhnout po stručném převyprávění Arna Krause s názvem Dívka od řeky Natchez.
Vítr smrti
Zane Grey
Poněkud kostrbaté vypravování, pasáže, které řekněme ujdou, byly střídány pasážemi, které nedávaly tak úplně smysl, nebo byly dost naivní. Ale nehledejme v tom žádné umění, je to Zane Grey. Kterému se ovšem myslím "kovbojské" příběhy, alespoň některé, podařily více.
Následník trůnu
Ludwig Winder
Je to opravdu velmi obratně a čtivě napsáno a navzdory tomu, že víme, jak "příběh" dopadne, má kniha díky působivě líčené přípravě a provedení atentátu i dramatické vyvrcholení. Doporučuji.
Země dokořán
Bohumil Říha
Je to takové lidové čtení, celou dobu mi to připomínalo Karla Václava Raise nebo Jindřicha Šimona Baara. Takže mě to vlastně dost překvapilo. Čekal jsem nějaký angažovaný schematický kolonizační román, ale nic takového se nekonalo. Naprostým překvapením pak pro mne byla absence politiky. Ne že by mi chyběla, ale měl jsem knihu podle literárně historických příruček nějak zaškatulkovanou a ukázalo se, že je to poněkud jinak. Lidové čtení o dvou rodinách, které rok po válce přišly do Orlických hor a usídlily se ve dvou chalupách po Němcích. Nic víc, nic míň.
Zamřížované zrcadlo
Ivan Olbracht (p)
Četlo se mi to špatně, nebavilo mě to, byl jsem rád, když jsem měl čtení za sebou a mohl jsem si odškrtnout další položku ve Čtenářské výzvě. Připouštím, že to není nějaký hlubokomyslný rozbor, ale pouze bezprostřední čtenářský dojem. Ale o ten jde koneckonců především.
Nulorožec
Petr Stančík
To je prostě Petr Stančík, autor jistě ne pro každého, ale hlavně pro ty, kdo se chtějí literaturou bavit a jsou ochotni konzumovat nápady jeho patrně neomezené fantazie. Autor pro literární labužníky. Gloglobus a koksommeliér, to si budu pamatovat.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Je to originální kniha, zručně napsaná, velmi dobře se čte. Každopádně ji všem doporučuji. Po přečtení mi ale přece jen vadilo, že to neskončilo tak, jak jsem očekával. Čekal jsem, že všechny ty nápady, dějové linie, určité snad zdánlivé nelogičnosti do sebe nějak zacvaknou, že to bude krásné finále, po kterém se vše vyjasní a já budu naprosto spokojen. Ale ono to do sebe nezacvaklo.
Medvědí tanec
Irena Dousková
Četl jsem knihu na zahradě a popíjel u toho pivo. Ideální kombinace, když čtete o Haškovi. Po knize jsem sáhnul kvůli námětu, který mne zaujal svou řekněme neotřelostí, možná ještě větší požitek než ze samotného obsahu jsem pak ale měl z formy. Napsáno je to výborně. A vtipně. Doporučuji.
Zahalte jí tvář
P. D. James (p)
Jak už tu bylo mnohokrát uvedeno, je to klasická anglická detektivka. Snad se k tomu dá dodat, že je dobře a kultivovaně napsaná. Klidně to uznávám, i když nejsem vyznavačem tohoto žánru.
Motáky nezvěstnému
Karel Pecka
Zpočátku jsem si říkal, že je to úžasné čtení, že vedle jisté "dokumentární hodnoty" to bude i slušný čtenářský zážitek. Tak dobře se to četlo. Ale s přibývajícími stránkami se to nějak zamotalo a četba se stala mírně obtížnější. Každopádně je to ale kniha, kterou stojí za to doporučovat. Zejména kvůli té "dokumentární hodnotě".
Doktor Proktor a prdicí prášek
Jo Nesbø
Je to milé počtení, někdy trochu přitažené za vlasy, ale vcelku důmyslně promyšlené. Několikrát jsem se i upřímně zasmál.
Zima v kaňonu
Walt Morey
Pěkný příběh, který ovšem je třeba dnes už vzít trochu s nadhledem, protože je to přece jen poněkud naivní a idealistické čtení. Ale ten, kdo má takovéto knihy z přírody a o přírodě rád, to rád přijme.
Světy disentu
Jonathan Bolton
Rozhodně to nejlepší, co jsem na dané téma četl. Charta a disent obecně je u nás brán příliš pateticky, oficiálně, což pak samozřejmě vzbuzuje někdy vůči těmto aktivitám i příslušné negativní reakce a podporuje i různé nemyslné fámy. Boltonova kniha disent odpatetizovává a zlidšťuje. Přináší uvěřitelný příběh, který všem doporučuji si přečíst.
Tenkrát v březnu
Milan Daněk
Jako příběh to není špatně sestaveno, docela dobře se to čte, je to taková fantazie, jak to asi tenkrát v březnu mohlo v Místku vypadat. Problém je, že nevypadalo. Kniha je psaná tendenčně, postavy jsou značně schematické, na jedné straně vzorní komunisté, na straně druhé (nepočítám-li místní Němce) mozaika různě prohnilých místních obyvatel a velení kasáren. Kniha zcela odpovídá době svého vzniku, dnes už tuto literaturu bereme s velkým nadhledem. Kromě kapitána Pavlíka, který je tu vylíčen jako příznivec komunistů, který přímo v kasárnách poslouchá moskevské vysílání. Ten se chudák v hrobě obrací.
Marxova filozofie dějin
Milan Valach
Těžko říci, komu je text vlastně určen, dlouhou dobu to vypadá čistě osvětově, ale nakonec vyznívá i dost polemicky. Vzhledem k tomu, že v otázce marxismu mají lidé víceméně "jasno", buď jsou nekriticky přesvědčení o jedinečnosti učení tohoto filozofa, nebo jej naopak šmahem odsuzují, bude myslím mít text poukazující na to, že celá kauza je poněkud komplikovanější, jen nemnoho čtenářů. Ale rád se budu mýlit, třeba je více lidí, co chtějí myslet vlastní hlavou a nechtějí se pohodlně nechat balamutit buď jednou, nebo druhou stranou. Každopádně je to text příliš stručný na to, co vše chce sdělit, slušelo by mu přidat pár odstavců.
