Blue komentáře u knih
Oceňuji autorův sympatický styl, dobré nápady, ale ty konce nebyly vždy úplně povedené, někdy byl povedenější text povídky a pak místo vyvrcholení, místo pointy, to vyznělo do ztracena. Ale někdy se pointa povedla a celkově jsem si dobře početl.
Trochu jiný Grey, než jsme zvyklí. Je to velmi dobrá dobrodružná četba pro mládež (zejména klukovskou), ale asi už ne pro dnešní mládež, ta už má jiné zájmy a jiné hrdiny. Já jako bývalá mládež jsem si to ale užil i dnes.
Není to dílo, které by mělo patřit do nějakého výběru toho nejlepšího z Julese Verna, přesto jsem si knihu rád přečetl. K Vernovi se dá stále vracet. 70%
V podstatě se jedná o doslovný přepis původního filmu, což vysvětluje předmluva, která je stručným a zároveň hutným přiblížením vzniku námětu i filmu samotného. U King Konga se nesmí přemýšlet, jinak bychom se tomuto příběhu mohli v nejlepším případě zasmát. King Kongem se musíme (samozřejmě pokud chceme) pouze nechat bavit. Já to tak dělám při každé televizní repríze a teď jsem si tento požitek dopřál i v knižní podobě.
Jednohubka se zajímavou pointou (myslím tu scénu na Národní třídě), kterou ovšem není jednoduché hodnotit. Vystačím si konstatováním, že je to působivý text. 70%
Jako dítě jsem knihu nečetl, sáhl jsem po ní až nyní, když jsem vyslechl jednu zajímavou archeologickou přednášku na dané téma. Štorch psal knihu jako didakticko dobrodružnou. Atraktivní příběh měl malé čtenáře seznámit s dobovým stavem vědeckého poznání období lovců mamutů. Proto jsme také museli s Mamutíkovou tlupou poněkud komplikovaně projít přes mnohá místa důležitých archeologických nálezů po takřka celém území naší dnešní republiky, abychom pak byli náležitě poučeni. Dobrodružný nádech si kniha uchovala, ovšem věda mezitím pokročila a řada věcí je najednou jinak. Štorch se tak paradoxně ocitl na druhé straně barikády. Chtěl mládež vzdělávat, ale dnes právě v této oblasti může kniha působit paradoxně kontraproduktivně, může děti mást a uvádět vysloveně v omyl. Tak nám bylo například na přednášce vysvětleno, že u nás v dané době byla doba ledová, lidé se zimomřivě choulili v kožešinách, neběhali nazí jako v knize, vyhloubit jámu na chycení mamuta nebylo v promrzlé zemi možné a lidé tenkrát vypadali jako my dnes a ne jako lidé na Burianových ilustracích v knize, kde spíše připomínají lidoopy. Z vědeckého či faktického hlediska je tedy už nyní přistupovat k Lovcům mamutů ostražitě, jako dobrodružná četba je to myslím stále fajn čtení.
Zkoušel jsem už číst hodně humoristických knih, ale nakonec jsem vždy skončil u toho, že jediná humoristická kniha, u níž se člověk opravdu směje, je Saturnin. Na tomto názoru setrvávám i nyní.
Mně to přišlo falešné. Ale ať se každý dojímá, u čeho chce.
Četl jsem to poněkolikáté, ale hlavnímu hrdinovi jsem ani tentokrát nepřišel na chuť.
Asi to není vzhledem ke kritickým i čtenářským ohlasům úplně očekávatelný závěr, ale mně to nějak chvílemi zavánělo grafomanií. Ale přečetl jsem to.
Jak už jsem u Zweiga uváděl: nádherný jazyk a ohromný patos. Krásné čtení.
Pro mne zklamání, ale to je moje chyba. Po knize Dědeček automobil jsem čekal něco víc, ale je to "jen" starosvětské vyprávění bez nějaké větší jiskry. Teď se dívám, že takto stručně vyjádřeno vypadá mé hodnocení příkřeji, než je myšleno. Ale už to tak nechám, nemusím pořád jen chválit.
Sympatická dobře se čtoucí napínavá jednohubka s nepravděpodobným začátkem, který to tím pádem kazí.
Dobré, ale poněkud méně záživné. Dovětek (autorčin) posouvá hodnocení o půl hězdičky nahoru.
Erik Tabery se tu jeví jako bystrý a kultivovaný pozorovatel a komentátor, zároveň je ale zcela jasné, že pozoruje a komentuje z určité pevně zakotvené pozice. S mnoha názory se jistě dá souhlasit, jsou tu ovšem i některé, které by bylo možno z jiné pevně zakotvené pozice stejně bystře a kultivovaně vyvracet. Je to ale nepochybně zajímavé a podnětné čtení.
Nenapadá mě nic hlubokomyslného. Takže pouze napíšu, že jsem čekal víc. Kniha mne upřímně nebavila, celkově mi to přišlo jako hodně béčkové čtení. Je mi líto, že to takto píšu, ale čtenářský dojem je čtenářský dojem, ten neošálím.
Kosatíkova kniha je vynikající a řekl bych, že i velmi potřebná. Pouze se špatně jmenuje. Toto totiž není Jiný Masaryk, ale Skutečný Masaryk. Jiný Masaryk je ten zidealizovaný TGM, který nikdy neexistoval, ale kterého nám neustále někdo předkládá jako vzor. Stejně jako je nám neustále předkládána zidealizovaná podoba první republiky. Je skutečně legrační (a to je nechci přímo srovnávat), kolik společných rysů měl Masaryk s našimi novodobými prezidenty, včetně toho současného. Všichni byli svým způsobem elitáři přesvědčení o své vyvolenosti a do jisté míry i opovrhující svými oponenty jako sobě nerovnými, všichni se snažili si vybojovat větší pravomoci, všichni dělali svou vlastní politiku nezávislou na vládě, všichni se uchylovali k postupům, které jejich současníci označovali za nějakým způsobem neústavní, všichni byli v politice postavami dosti osamělými se spoustou zavilých nepřátel atd. atd. Každopádně toto je Masaryk, jak ho vidím i já, jsem rád, že to je konečně černé na bílém a bude jen dobře, když se se skutečným stavem věcí seznámí i naše současná politická scéna. Mohlo by to přispět minimálně ke zklidnění emocí a koneckonců i k větší osvětě, protože neustálým vyzdvihováním zbožštělého Masaryka je národ udržován v bludu. A prospěje to nepochybně i samotnému Masarykovi, protože příliš kladní hrdinové také nemusí všem imponovat, naopak nějaké ty vady a omyly člověka paradoxně zlidští. Kosatíkův Masaryk je dle mého jedna z nejlepších knih poslední doby, Masaryk je velkou postavou naší historie a je moc dobře, že se konečně dočkal poctivé monografie. Byť se nejedná o dílo přísně vědecké, ale "pouze" popularizační. Tím spíš ale má šanci oslovit co nejširší čtenářskou obec.