Boby17 komentáře u knih
Plzeň na prahu 17. století byla pěkně ponurým místem. Kompletní trojlístek vyšetřovatelů měl co dělat, aby vše ustál a své pověsti dostál. Pod nohy jim nebyly házeny klacky, ale přímo břevna. Při popisu pátrání v tajuplném podzemí jsem si stále musel uvědomovat, že lucerny se svíčkami měly úplně jiný dosah než dnešní baterky s ledkami či halogeny. A popisy soubojů s chladnými i palnými zbraněmi byly opět strhující. Radost z čtenářského zážitku byla ještě umocněna tím, že jsem zároveň plnil 8. úkol ČV 2021, protože dopis stál na samém počátku tohoto příběhu. Bez váhání dávám všech pět hvězd.
Název mě zaujal, takže jsem se na Kosmasu neudržel a knížku zakoupil. Rozhodně musím říci, že z mého pohledu příběh není žádný propadák. Četlo se to dobře i myšlenka mechanických golemů byla zajímavá (představoval jsem si je jako bojové stroje v Avataru). Jsem ale překvapen, že tyto stroje nebyly likvidovány tanky, děly nebo letectvem. Moje bodové hodnocení sráží také to, že příslušníci Gestapa jsou vykresleni jen jako blbé mlátičky. Takoví tam jistě také byli, vyšetřovatelé však byli i inteligentní, metodičtí a velmi nebezpeční (mnozí z nich bezvadně ovládali český jazyk, takže nebezpečí prozrazení neopatrnými řečmi bylo velmi vysoké). Obyčejní vojáci Wehrmachtu nikdy nemohli hlídat budovu Gestapa nebo jejich dílny - to bylo úkolem SS. Také stráž (opět by to správně měli být SSmani) před sídlem Gestapa by neopustila stanoviště a nedoprovázela Hopkinse za Heydrichem do budovy (předpokládám, že kdyby byl autor na vojně, tak by to takhle napsat nemohl). Konec byl trochu uspěchaný, škoda. Takže suma sumárum za mě 3,4 hvězdy, matematicky zaokrouhleno na 3 (možná s odstupem času hodnocení mírně zvýším na zaokrouhlenou čtyřku).
Při plnění 7. úkolu ČV 2021 se v Ankh-Morporku opět konala divoká jízda, tentokrát v režii Hlídky. Její roztodivní členové mohli uplatnit své přednosti, mezi nimi i trpaslice slečna Pleskot Řiťka. A velitel Elánius byl na závěr od Patricia dokonce pochválen a byla mu zvýšena gáže! Takže všeobecná spokojenost, jak mezi hrdiny příběhu, tak i na straně čtenáře. Pětka jako vyšitá!
Děkuji panu Cíglbauerovi za perfektně odvedenou práci. Dějiny českobudějovického IR 91 v období první světové války i poválečných bojů v Sudetech a na Slovensku byly vypracovány opravdu pečlivě a s velkým zaujetím. Použitím archivních materiálů s propojením deníků přímých účastníků událostí se podařilo vytvořit plastický obraz válečných událostí, hrdinství našich vojáků před nepřítelem i jejich nesmírného strádání. Spousty fotografií, map a situačních náčrtů přibližují bojovou cestu příslušníků pluku válkou, která doopravdy otřásla samými kořeny evropské civilizace. Je to kniha, která jednoznačně splňuje 18. úkol ČV 2021 - prostředí, ve kterém bych se nechtěl ocitnout.
Velmi mě zasáhla popisovaná příhoda, která se stala při budování skalní kaverny pro ukrytí našich vojáků (str. 284): ".. strašný osud stihl 12. září 1916 svobodníka Sovu od naší setniny, který při odstřelování většího počtu ran na kótě 144 předčasně se přiblížil k nevybuchlé ještě patroně a byl opožděně explodujícím nábojem plně zasažen, takže přišel o obě oči, obě ruce a jednu nohu. Nicméně zůstal jako hrozný invalida na živu..."
V knížce jsem jsem si všimnul jediné chybky, a to na str. 332 v čísle vysokomýtského pěšího pluku - správně má být IR 98.
Dávám všech pět hvězd, ale tahle knížka si jich zaslouží ještě více! Kéž by takovým způsobem byla brzy zpracována také historie IR 8 a LIR 14 z Brna.
Sharpe je sympaťák a ještě navíc splňuje 15. úkol ČV 2021. Popis bojových akcí byl strhující, jak jsem si již z mnoha knih pana Cornwella jaksi navykl. Takže děj pěkně odsýpal a než jsem se nadál, byl jsem na konci. Seržant Hakeswill je pěkná svině - jak se praví v Písmu, ale počítám s tím, že časem bude skóre plně srovnáno. Nezdá se mi ale možné, že by hlavní hrdina zvládl takovou akci po více než 200 ranách bičem a na závěr bojoval popsaným způsobem se zlomeným žebrem (v krizové situaci jistě ano, ale ne několik hodin). Proto hodnotím 4,5 hvězdy (zaokrouhluji na 5 celých).
Uf, 1. úkol ČV 2021 mám úspěšně splněný. Píšu uf, protože jsem se nemohl vnitřně ztotožnit s hlavním hrdinou. Přestože (a nebo právě proto) je knížka napsaná velmi dobře, četla se mi těžce a skoro jsem se chvílemi bál, co se o pár stránek dál stane. Každopádně závěr vyzněl s mírnou nadějí na lepší zítřky, tak díky za to.
A jeden úsměvný citát:
"Pak mě opusinkuje ještě i tchyně, je to hotový peklo, její parfém mě skoro omráčí. Táhne se za ní jak oblak sarinu při chemickým útoku."
Důstojné ukončení trilogie už nebylo tak válečné, bylo tam více politiky i trocha filozofie. Přesto však byl příběh poutavý a dotažený do konce. Dávám 4,5 hvězdy, takže zaokrouhluji na pět celých.
Pokračování příběhu kapitána Jacksona Wolfa a jeho posádky bylo vynikající. Tentokrát v tom bylo více politiky, ale ani akce nijak nepokulhávala. A otevřený konec mi nedává jinou šanci, než okamžitě pokračovat. Opět za pět!
Tož toto je jasná pětka za plnou spokojenost. Sympaťák kapitán se s celou posádkou dokázal postavit novému nebezpečí ohrožujícímu celé planetární systémy. Víc neprozradím! Četlo se to dobře a warpovou rychlostí, takže po necelých 24 hodinách plynule přecházím na druhý díl.
10. úkol ČV 2021 mě přivedl k této knížce. V prvé řadě je nutné ocenit autorův objektivní přístup k osobě novináře a bankéře J. Preisse. Jistěže odstup doby je v této věci přínosný, přesto zde není dán prostor laciným názorům démonizujícím jednu z nejbohatších osob období první republiky. Naopak se mi dostalo spousty zajímavých informací o hospodářských a politických aspektech fungování Československa, které J. Preiss fakticky ovlivňoval.
Jeho realistické nazírání na fungování Evropy a jejích mocností bylo mnohem blíže pravdě než (asi i naivní) představy E. Beneše.
K situaci v létě 1938: "Preiss, Beran a spol. koneckonců nenavrhovali nic jiného, než aby se vláda konečně dohodla se třemi miliony vlastního německého obyvatelstva, a navrhovali to proto, aby to místo ní nakonec neudělal někdo jiný - což se posléze v Mnichově opravdu stalo."
a dále: "Že se Beneš snažil z vnitřního československého sporu učinit problém mezinárodní, to oba západní spojence, Anglii a Francii, iritovalo." Ke stále citlivé otázce Mnichova je zde napsáno více a všem zájemcům o tuto problematiku knížku doporučuji.
Jeden z členů úzkého vedení Maffie, která stála u vzniku samostatného Československa, přežil rakouské věznění, několik vyšetřování Gestapa, avšak již ne komunistickou vyšetřovací vazbu...
Dávám 4,7 hvězdy, takže matematicky zaokrouhluji hodnocení na pět hvězd.
Tak po letech splácím dluh z gymplu a zároveň plním 6. úkol ČV 2021. Nedivím se, že ji Mussolini zakázal, protože žádný režim nemá rád knížky o dezertérech (tedy kromě Československa a jeho legionářů). Dění na frontě byla bohužel věnována pouze malá část děje, ale i tak tam bylo zachyceno několik okamžiků, které jistě vyplývají z autentické osobní zkušenosti autora. Zbytek byl věnován milostnému vztahu a smutný závěr se mi věru nečetl lehce. Jednou se to přečíst dalo, ale vracet se k ní znovu nebudu. Dávám 3,5 hvězdy, tedy matematicky zaokrouhluji na 4 celé.
Wow, to jsem tedy nečekal, že více než sto let stará kniha (5. úkol ČV 2021) bude tak čtivá! Životní příběh faráře Josefa Holoubka (kniha tedy splňuje i 15. úkol ČV 2021) jsem zhltnul během pár dní a závěr, ten mě tedy úplně dostal! Příběh se odehrává v době, kdy ještě platil pevný řád nerozvrácený 1. světovou válkou, nacismem, komunismem, teorií relativity, politickou korektností a zhovadilými genderovými vymyšlenostmi. Ale už tehdy hlavní hrdina pojmenovával a snažil se řešit palčivé morální a sociální problémy a nešvary ve společnosti. To s sebou samozřejmě neslo střety s představiteli veřejného života a nepochopení. Naopak snaha být lidem blíž zase byla solí v očích mnohým výše postaveným v církevní hierarchii. Takže se cítil jako mezi mlýnskými kameny a to nikomu nepřidá... Příběh mě bez nějakého mentorování nutil k zamyšlení a jsem opravdu rád, že jsem si ho mohl přečíst. Z mnoha podnětných myšlenek se mi asi nejvíce líbila tato: "Pravé štěstí je činit jiné šťastnými." Knížce dávám všechny hvězdy a upřímně ji doporučuji k přečtení.
Druhé pokračování se točilo kolem natáčení filmů němých i zvukových a opět mělo tempo. Gereon měl zase potíže s neoficiálními aktivitami, ale konec dobrý, všechno dobré. První díl se mi líbil trošičku více, dávám 4,4 hvězdy, takže zaokrouhluji na čtyři celé.
Tato kniha také splňuje 20. úkol ČV 2021, protože hlavní hrdina při vyšetřování případů používal pejska (byť z donucení).
Tak už asi vím, kterou detektivní sérii v blízké době přečtu celou. Komisař Rath, s křestním jménem kolínského svatého, se mi líbí. Není ani svatý, ani suchar a v průběhu vyšetřování se docela dost ušpinil. Přesto v sobě našel dostatek morální síly k tomu, aby se dokázal očistit a mohl se každé ráno podívat do zrcadla. Dávám 4,6 hvězdy, tedy zaokrouhleně 5 celých a těším se na pokračování.
Příběh Wolframa a jeho rodiny, přátel i nepřátel se asi završil, byť jsou zde otevřena malá vrátka pro pokračování (kéž by!). Každopádně osmé pokračování bylo opět poutavé a napínavé a po hnusném a zákeřném útoku taky plné akce. Pane Niedle, jste můj nejoblíbenější spisovatel a těším se na Vaši další knížku!
Ha. Ta knížka mě dostala! Téměř celá byla smutně úsměvná, ale ten konec mě úplně sebral. To jsem byl úplně naměkko! Jinak, než všemi hvězdami, hodnotit nemůžu.
Potřeboval jsem po předchozích knihách změnit žánr, tak jsem se pár dnů věnoval dobrodružství v Amazonii. Role účastníků byly jasné, kdo je kámoš a kdo je padouch. Napínavé putování neprobádaným pralesem bylo chvílemi pěkně akční, takže bych se nedivil, kdyby se námětu chytil Holywood. Konec byl po tom dlouhém příběhu jaksi urychlený, tak nemůžu dát všechny hvězdy. Jinak ale spokojenost a 4,4 hvězdy zaokrouhluji na 4 celé.
Wow, super pokračování! Líbil se mi popis vyšetřování i přírody severního ostrova. Nejlepší ale z mého pohledu bylo obnovování již hodně povolených rodinných vazeb a posun v osobním životě Karen. A nad úplným závěrem řešícím tyrana jsem zaplesal. Knížce dávám všechny hvězdy a sobě Marii Adolfssonovou do oblíbených autorů.
Edice Statečná srdce bohužel neměla dlouhého trvání. Přesto patří mezi klasiku vydavatelských počinů dobrodružné literatury. A Sám sobě pomáhej z mého pohledu patří mezi Top 5 titulů této řady. Jako kluk jsem hltal tento příběh přerodu rozmazleného a sobeckého fracka v rovného muže. Jinak, než všemi hvězdami, hodnotit nemohu!
Letos jsem strávil velice příjemnou dovolenou poblíž Doks, i na Bezděz jsem se vydrápal. A tak jsem si tenhle příběh Oldřicha z Chlumu užil a lépe v duchu představoval. Bylo to řádně zamotané, ale konec dobrý, všechno dobré. Spravedlnost zvítězila. Tak mě napadlo, proč svobodní vyšetřovatelé Policie ČR také nezískávají cenné informace od svědkyň intenzivním souložením? Otovi se to daří velice dobře a je přínosem! A ještě jedna věc mi vrtá hlavou. Jak to, že se v těchto příbězích nevyskytují žádné děti? Vźdyť tehdy byla přece mnohem vyšší porodnost, než je dnes. Ale tady (obecně ve všech knížkách s Oldřichem z Chlumu) jsou jen dospělí a možná sem tam nějaký kojenec. Knížka není ani absolutní špičkou, ale ani žádným propadákem. Dávám 3,7 hvězdy, takže zaokrouhluji na 4 celé.