Booksaddict
komentáře u knih

Silný příběh silných žen. Je důležité otevírat tragická historická období a otevřeně o nich mluvit, aby se historie neopakovala. Těším se na to, jak se s tímto příběhem popere Klicperovo divadlo a vím, že u toho budu brečet jako želva.


Mornštajnová má dar napsat román s temným námětem tak mile, že čtete a čtete a čtete


Zdá se, že nešťastný vztah matek se svými dcerami je námět románů téměř všech českých prodávaných autorek. Přesto má tento román ten nejděsivější příběh. Aleně Mornštajnové fandím, ačkoliv musím říct, že konec knihy (založení požáru) mě trochu zklamal. Naopak poslední věty jsem vůbec nečekala a vyrazily mi dech.


Kniha o tom, že lidský život uteče stejně rychle jako čtení tohohle příběhu. Tak to vidím já.


A je to tady zase! Nesbo má opravdu talent vytvořit postavu grázla hrdiny a nevím, jestli tím necílí na nás ženský, každopádně se mu to alespoň u mě daří. Hrozně atraktivní příběh, věty které se vám zavrtají do morku kostí, romantika i napětí. Já říkám ANO!


Viktorii Hanišové moc fandím a právem by měla patřit mezi nejprodávanější autorky. Tuto knížku si dovedu představit ve zfilmované podobě a byl by to jistě hezký počin. Knížka je bolestivě pravdivá, otvírá hodně 13.komnat a po přečtení máme o čem přemýšlet.


Sebranka je krásná knížka, která vás pohladí na každé stránce. O Spratkovi jsem napsala, že by měl být povinnou četbou pro rodiče. Tato knížka by měla být povinnou četbou všech, kteří pracují s dětmi. Je v ní tolik moudrých slov a vět, které nikdy nebudou zastaralé.


Bábovky určitě hodnotím líp než Veselí. Propojit hlavní hrdinky do jednoho příběhu je skvělý nápad, ale možná bych jich zvolila míň, ke konci knížky už jsem se ve všech těch jménech ztrácela. S knížkou Veselí má přece jen něco společného- nefunkční vztahy dcer s matkami, úmrtí na rakovinu, a hlavně spousta milenců a milenek. Já vám nevím, musí všichni prodávaní čeští autoři psát jen o nevěře? To už čtenáře nezajímají "obyčejné" funkční vztahy?


Opět se ukázalo, že nejprodávanější automaticky neznamená nejlepší. Celou knížku jsem se musela oprostit od toho, že je mi autorka jako člověk bytostně nesympatická, a pak to bylo lepší. Styl psaní mi moc nevyhovuje, autorka používá buď krátké věty, nebo krátké větičky, které oddělí čárkami a je z toho věta na odstavec. Matku Elišky bych chtěla potkat v reálném životě, protože to byla řízkyně jako blázen :) Stejně jako u předloh Viewegha si dokážu představit, že bude i tato kniha dřív nebo později zfilmovaná a něco mi říká, že trhák to nebude.


Když pročítám všechny ty kladné recenze, mám pocit, že jsem nečetla ani pohled Veroniky, ani Jáchyma, ale nějakej třetí. Mně tahle knížka moc nenadchla a ani jsem ji nedočetla do konce. Pohled na stejný příběh očima více aktérů se dělá jako slohové cvičení i s dětmi na ZŠ, ale to by mi až tak nevadilo. Nebaví mě obecně knížky, kde se moc tlačí na pilu v tom, že hlavní hrdinové zažívají sex na 1000 způsobů (chtěl se autor vyrovnat Vieweghovi, nebo je to po éře odstínů šedi prostě chtěné téma?). Místy mi knížka přišla jako naivní román pro dospívající, ale co mi vadilo nejvíc, byly stále se opakující slova, třeba racionální a iracionální. To už jsem začínala mít mírnou alergii. Dám Hartlovi ještě šanci v jiném jeho počinu, abych se přesvědčila, že ty recenze jsou zasloužené.


Super název. Velká kampaň, chytlavé motto, nesympatická autorka. Chtěla to udělat jinak, ale moc to nevyšlo. Nejprodávanější autorka potřebovala rychle peníze. Příběh vo hovně. Méně namyšlenosti a více talentu.
Tak asi takhle nějak ta celá knížka vypadá včetně stylu psaní :)

Zmizela v mlze je moje první přečtená kniha od "královny české detektivky" a asi jsem náročný čtenář, ale mně to moc nebavilo. K nalezení těla došlo až na 80.stránce, takže jsem to chtěla vzdát, ale nakonec jsem přece jen chtěla vědět, jak to dopadne. Vraha není podle mého názoru možné z pohledu čtenáře vypátrat a celé je to moc popisné (což autorka umí moc dobře) a vleče se to jak týden před výplatou. Nejsympatičtější postava za mě určitě Bente :) Zkrátka klasická nedělní detektivka na ČT1.


Nádherná knížka od začátku do konce. Tak stará a tak aktuální. Zařadit do povinné četby, aby si všichni uvědomili, jak moc je důležité věnovat se dítěti a co mohou napáchat chyby nás dospělých. Autorka tak laskavě píše příběh i o svých selháních, o pokusech a omylech, o lásce k cizím dětem a o tom, že je důležité nezlomit nad nimi hůl. Řvala jsem nejen na konci, ale v podstatě průběžně nad každou kapitolou a hodně dlouho ve mně knížka rezonovala. Chtěla bych napsat: více takových, ale tato je neopakovatelná.


Bože můj, to byla blbost! Padesát odstínů šedi s pár mrtvolama navíc. Musela jsem se přemáhat, abych to vůbec dočetla, od půlky knížky jsem I některé odstavce očima přeskakovala. Tohle čtení mi opravdu nic nedalo.


Lidi, já vám nevím. Jako přečetla jsem to nakonec, ale že bych se na to těšila, to teda ne. Postav jak na orloji, už jsem nevěděla, kdo je kdo, potřebovala bych si doma udělat tabuli jak kriminalista a psát si, o kom vlastně čtu a jak se jmenoval za svobodna.


Musím říct, že mě víc nadchly knížky Nesba z nesérie o HH. Postav jak na orloji a v některých jménech se vyznat, to byl oříšek. Samozřejmě budu pokračovat v dalších dílech, když už jsem se na to dala, ale uvidíme, jestli dojdu až na konec. Už mi trochu vadí opakující se věci ve všech Nesbových knihách (alkohol, drogy, single chlapi, kurvy, velká láska bez happy endu a anglický věty).


Já bych tuhle knížku nazvala detektivkou pro ženy. Vztahy, mateřství, nevěry, intriky a vrah.


Napínavý příběh, který pravidelní čtenáři Nesba trochu dokážou rozluštit. Hlavní hrdina typu Jánošíka, milostná zápletka, osamělý citlivý vrah, který by ani mouše neublížil. To už je Nesbova klasika, za kterou strhávám jednu hvězdičku. Už by to chtělo něco nového.
Hrozně se mi líbí, jak autor pracuje s morálkou, jak se na ni dá dívat z různých úhlů pohledu a jak Roye dokázal popsat. Já hlavnímu hrdinovi jako ve všech Nesbových knížkách zase fandila.


Ten námět, ten námět! G-E-N-I-Á-L-N-Í. Gileád je fascinující a děsivý zároveň, nemohla jsem se od toho odtrhnout a doufám, že Atwoodová se ještě jednou do této země vrátí a vznikne další knížka. Já bych si ji přečetla hned.


Geniální. Ale doporučuji číst až po seriálu. Kdybych první četla knížku, asi by mě taky tolik nenadchla. Námět spolu se všemi detaily, jak Gileád funguje, mě hrozně baví.
