Borboleta komentáře u knih

(SPOILER) Jedná se o jednoduchý příběh o tom, jak zdánlivě banální věc může rozbourat celý život. Edward a Florence navzdory své velké lásce spolu nedokážou funkčně komunikovat a tak dopustí, že jeden večer jim úplně zbytečně rozloží jejich plány. Něco podobného jsme možná zažili všichni, ale naštěstí o tom nikdo nenapsal knihu, takže na nás nedopadla tak velká prázdnota.

9 08.01.2023

(SPOILER) Předně je potřeba zdůraznit, že nejde o horor, ale o romantický příběh na pozadí hororových událostí. Protože love story tu je ta hlavní věc, a všechno ostatní se točí kolem ní. To by samo o sobě nemuselo vadit, však se jedná o nenáročnou odpočinkovou literaturu, tak proč ne? Jenže to by to nesměla být tak hrozně špatná love story, ještě ke všemu mizerně napsaná. V jakým světě je normální oslovovat se po první puse "lásko" a při hledání zombíků na půdě obdivovat sošnou krásu aristokratického profilu? Proč chybí na cestě mezi dvěma cizími lidmi a velkou všeobjímající láskou aspoň nějaký zádrhel? Nebylo přirozenější v takto nejistém světě mít radši sex místo oboustraně platonického obdivu? Přitom první půlka knihy byla v rámci žánru celkem fajn, a kdyby tam nebyly nelogičnosti (ani jednoho z nich nenapadlo používat při pohybu po domě baterku, kterou prokazatelně měli), tak bych byla spokojená, že jsem dostala, co jsem čekala.

2 05.12.2022

Harry Potter mě v dětství a dospívání úplně minul, neznala jsem ani knihy, ani filmy. Poprvé jsem ho četla až teď, v dospělosti. Zpětně mi je trochu líto, že jsem s ním nezačala ve dvanácti a nemohla s ním tak vyrůst, to bych z něho byla nadšenější. Nicméně musím přiznat, že to vůbec není tak moc hloupé, jak jsem čekala. Dokonce si myslím, že to jsou dobré knihy. První díl je ještě hodně pohádkový, ale když někdy asi od třetího dílu začnou regulérně umírat postavy, stává se z toho místy pomalu horor. Příběh je opravdu napívavý a dobře napsaný. Hodněkrát mě nadchlo, že autorka dodržela Čechovovův princip (když se v prvním dějiství objeví zbraň, v posledním se z ní musí vystřelit) i ve zdánlivých detailech. Kouzelnický svět sice oplývá řadou logických lapsů, hlavně co se týká provázanosti tohoto světa s prostředím mudlů, ale to bych byla ochotná autorce prominout, protože díky ní začala spousta dětí číst papírové knihy.
Tento komentář se vztahuje na celou sérii Harryho Pottera, ne jen na první díl.

13 03.12.2022

Grafickým zpracováním velice originální a krásná kniha. Bohužel, forma vítězí nad funkcí a tak, obzvlášť pro starší lidi, je text hůře čitelný, takže navzdory obsahu to není úplně ideální dárek pro babičku. Možná to ale vůbec nemá být kniha primárně pro prarodiče, nýbrž pro nás, o dvě nebo tři generace mladší. Škoda, že po mojí babičce takový ucelený životní příběh zaznamenaný nezůstal.

05.11.2022

Rozhodně mi nevadí, že se jedná o jednoduchý předvídatelný romantický příběh, naopak, od téhle knížky přesně to chci a to jsem taky dostala. Jenže Fiona, hlavní hrdinka, je taková husa, že se to fakt nedá. Ve srovnání s ní jsem i já schopná sebevědomá cool žena, achjo.

3 30.08.2022

(SPOILER) Představte si horký letní den, kdy je úmorné vedro a všechno se unaveně táhne. Přesně taková je první část knihy, a je taková zcela záměrně, abyste se i vy v tom horku patřičně opotili. Jenže vy se nepotíte jenom z letního dusna, ale taky proto, že víte, že se Briony brzy dopustí osudového omylu. Doufáte, že se stane zázrak, že zafunguje jedna ze sta drobností, které můžou zabránit tomu, co se chystá stát. Opravdu hodně si přejete, aby se ta hrozná věc nestala, ale ona se stane. A pak se před vámi otevře druhá část knihy, část nabitá akcí a sprintujícím dějem. Události se řetězí jedná za druhou až dočtete znenadání nakonec, zjistíte, kdo všechno přežil nebo nepřežil, a pak už jen koukáte jen tupě před sebe. A jakmile trochu vychladnete, tak si pustíte film s Jamesem McAvoyem, a žasnete, jak věrně byl natočen. Je to zážitek, který nelze než doporučit.

12 25.06.2022

Huh, to jsem se zase jednou dala napálit reklamou a pozitivními komentáři, a výsledkem je lehké zklamání. Nemohla jsem se rozhodnout mezi dvěmi a třemi hvězdičkami, ale kdyby to četlo moje čtrnáctileté já, tak by na něj moudra paní Elmové udělala asi celkem dojem, takže dávám tři. Půlnoční knihovna je jako instantní nudle. Má lákavý obal, budí očekávání, snadno a rychle se připraví a přechroustá, na chvíli docela uspokojí, ale výživová hodnota není nic moc. Nevzbudila ve mně příliš výrazné emoce, nic moc ve mně nezanechala, nenutí mě přemýšlet o mým životě... ale to bylo přece to, co by člověk od této knihy chtěl! Já jsem člověk, který (dříve) byl schopný číst Paula Coelha a myslet si, že je to dobrý, ale přesto (nebo právě proto), se mi Půlnoční knihovna do nálady a stavu mysli nestrefila.

8 16.04.2022

Inspirace Malým princem je naprosto zjevná, ale narozdíl od něho jde tady o obrázky mnohem víc než o slova. A musí se nechat, že ilustrace jsou boží.

4 09.01.2022

Horké argentinské noci, pach ve slumu i španělské koloniální domy s barevnými okenicemi, drogy, násilí, obcese, tajemno, lidové pouliční oltáře, děti, které nikdy nechcete potkat i emancipované ženy činu. Mariana Enríquez nám servíruje zneklidňující koktejl namíchaný z temných koutů Buenos Aires, přičemž ty nejdůležitější části příběhu nejsou napsané v knize, ale odehrávají se v našich hlavách. Protože otevřené konce bývají ty nejvíce děsivé.

Za mě nejlepší povídkou bylo Co nám oheň vzal, která je o ženách, které se dobrovolně nechávají popálit od ohně, protože to je to nejlepší, co můžou pro svůj život i životy jiných žen udělat. Nic podobného jsem před tím ještě nečetla.

4 10.12.2021

Na první pohled mě tato kniha nadchla a hned jsem věděla, že bez ní z obchodu neodejdu. Bohužel, původně nadějné vizuální i obsahové zpracování komiksu se mi ale relativně rychle okoukalo a na konci mi přišlo mnohem více únavné, než zajímavé. Chtělo by se mi napsat, že méně je více, že by neuškodilo ubrat, ale těžko to napsat o něčem, kde polovina okýnek je vlastně stejný obrázek... Koneckonců, nejednoznačný Andy, nejednoznačný komiks.

2 21.11.2021

Možnosti milostného románu na mě zamrkaly v knihkupectví díky své úžasné grafice od mého oblíbence Martina T. Peciny, a jen kvůli ní jsem se do této knihy začetla. Ukázalo se to jako bezva nápad, protože mě úplně pohltila a opravdu nadchla, a to nejen svojí formou a jazykovým zpracováním. O děj zde moc nejde, ale jde tu o ten pocit! O ten pocit, když se s někým oťukáváte, jestli spolu budete nebo ne, hledáte se, rozumíte si a i si nerozumíte, selháváte v komunikaci a jednoho dne jste už zase sami, a přece bez sebe nemůžete být, a pak stejně nezbyde, než se se vším a snad i sám se sebou smířit.
Vztah Jana a Niny je hodně obyčejný, ačkoliv oni dva by s tím asi nesouhlasili, ale o tu obyčejnost právě jde a v tom je ta největší síla. Protože v tom můžete vidět svoje vlastní vztahy a znovu si tak trochu prožít všechno to, co jste sami v Brně v době svých dvaceti a třiceti zažili (pokud máte to štěstí jako já, že se s hlavními aktéry generačně, sociálně i geograficky kryjete), co bylo, co mohlo být a co nebylo. Ano, je to román pro ty, kdo dávají přednost sdílení před sděleními. Pokud takoví jste, pak tuto knihu nesmíte minout.

"Nic z toho se netýkalo stromů seřazených podél hlavních tříd."

8 24.08.2021

Poprvé jsem Veroniku četla ve svých šestnácti nebo sedmnácti letech, což bylo ve věku, kdy jsem hledala a ujasňovala si svoje místo na světě a přemýšlela jsem, jak bych asi měla se svým životem naložit. Tenkrát mě na mě ta kniha zapůsobila opravdu hodně a stala se mojí srdcovkou. Chtěla bych napsat, že mě inspirovala k tomu, abych měla odvahu žít po svém, a ne podle toho, co ode mě očekává okolí. Ale bohužel, ani teď, po dalších šestnácti nebo sedmnácti letech dostatek odvahy nemám, nicméně i Veronika musela spolykat čtyři balení prášků na spaní a ocitnout se v blázinci, aby tu odvahu našla, takže nic není ztraceno.

Teď jsem tedy tuto knížku četla znova a jelikož už dávno nejsem puberťák a minimálně podle věku bych měla být zkušenější a rozumnější, vnímala jsem ji už trochu jinak. Jsem k ní kritičtější, určitě bych v hodnocení ubrala jednu hvězdu za ezo pasáže, možná i za jistou prvoplánovost, na druhou stranu mě překvapilo, jak moc na mě znovu kniha zapůsobila. Přinutila mě přemýšlet o tom, co by mému současnému životu řeklo moje sedmnáctileté já, a co můžu udělat pro to, abych byla šťastnější. Co bych dělala, kdybych se nebála?

Navzdory svému názvu, je Veronika optimistická knížka, která je navíc tak útlá že ji přelouskáte za jednu cestu vlakem z Prahy do Brna. Za mě to je to nejlepší, co jsem od Coelha četla, rozhodně mnohem lepší, než tolikrát přeceňovaný Alchymista. Čtěte o Veronice, o Ďáblovi a slečně Chantal anebo o prostitutce v Jedenácti minutách, Alchymistu ale klidně přeskočte.

Veronika se rozhodla zemřít má k sobě další dvě literární sestry: Ďábel a slečna Chantal a U řeky Piedra jsem usedla a plakala, a ve všech třech knihách jde o to, že dostanete týden času na to, abyste udělali nějaké zásadní životní rozhodnutí. Protože ani na to největší dilema nepotřebujeme víc času, než sedm dní, do té doby sami dobře víme, co chceme. Občas si na to vzpomenu.

5 26.07.2021

Taky tak chci umět kreslit! Ty emoce! Ty stíny!

3 21.07.2021

Kdybych tyto mainstreamové thrillery nedostávala, tak je snad ani nečtu. Vždycky doufám, že třeba zrovna tento bude dobrý, ale málo kdy to tak je. Kate musí zemřít je v rámci žánru možná lepší průměr, ale to neznamená, že by netrpěla klasickými nešvary podobných knih: postavy jsou ploché a hodně jednoduché a děj je předvídatelný (když odhadnu správně vraha už během první třetiny, tak to fakt není napínavý). Na druhou stranu se to konzumuje tak snadno, jako snídaně v neděli ráno, což někdy může k určité spokojenosti stačit.

3 06.04.2021

Bavila jsem se královsky! Dokonce tak moc, že jsem ochotná odpustit i některé nelogičnosti a kostrbatosti v ději. Zábava a kritika konzumní společnosti zabalené dohromady v jedné krásné růžové hračce na tužkové baterky.

6 20.03.2021

Manželé odvedle se dají snadno, rychle a bezbolestně přečíst, ale to neznamená, že by šlo o dobrou knihu. Prakticky všechny postavy jsou dost mizerně vystavené, což táhne celou knihu dolu mnohem víc než to, že "překvapující" zvraty nejsou zas tak moc překvapující. Uvítala bych, kdyby alespoň klíčové postavy, jako třeba sexy sousedka, byly něco víc, než jen karikatury. Škoda.
P.S. Slovo "bodýčko" by se mělo zakázat.

Ve srovnání s Hanou a Tichými roky lehce pokulhává, a celkově nepůsobí tak moc emotivě. Že je tu hodně postav by mi ani nevadilo, ale je škoda, že nejsou tak věrohodně a pečlivě vystavené, jako tomu bylo u dvou výše jmenovaných knih. Také tu většina z nich nezažije skoro žádný pořádný vývoj. To ale zdaleka neznamená, že by to snad byla špatná kniha, naopak, je dost dobrá. Ale první jsem od Mornštajnové četla Hanu, a ta nasadila laťku proklatě vysoko.

10 10.01.2021

Kniha pro všechny, kteří ocení krásu starých, ručně ilustrovaných plakátů. Ideální také pro ty, kteří si občas sami kreslí, a hledají insipiraci, jak ve zkratce znázornit (nejen) postavy.

2 24.08.2020

Konečně opravdu milá kniha v tom nejlepším slova smyslu. Až mi bude smutno, založím si kvásek a taky začnu péct chleba!

02.08.2020

Jsou to spíš tak 3,5 hvězdičky, na to aby to byly opravdu čtyři, by musela být kniha o něco kratší. V poslední třetině se totiž zdá už bezdůvodně natahovaná a tím pádem začíná trochu nudit. Úplně nesouhlasím s veškerým jednáním, co hlavní postava (respektive hlavní postavy) dělala, a ani si nemyslím, že bych ji vždy úplně chápala, nicméně si myslím, že nám, bílé většinové společnosti, která v našich končinách o Afričana běžně nikde nezakopne, Ifemelu poměrně dobře přibližuje, jak to vlastně s tím rasismem je, a nabízí nám funkční pohled z druhé strany. V tom je její jednoznačný přínos. A taky má kniha krásnou obálku, ale to všichni vidíte už na obrázku :-)

1 14.07.2020