bosorka
komentáře u knih
Dobývání nebe
Paolo Giordano
Vztah k přírodě, půdě, zemi. Vztah k bohu, víra, či nevíra. Vztah k člověku, přátelství, láska, posedlost. To je Dobývání nebe od Paola Giordana. A možná bych tímto mohla skončit...
Ale chce se mi napsat ještě pár vět. Kniha začínala pozvolně, pomalu nám přibližovala hlavní postavy, které si zůstanou souzeny navždy a které si navzájem více či méně ovlivní život. Velký důraz je položen pak na postavu Berna, který zamíchá životy téměř všech zúčastněných. Je tu jako milovaná osoba, k níž lásku cítí vlastně každý, kdo má v knize větší význam. A ta láska bývá různá - dechberoucí, nekonečná, silná, naplňující, láska drásající, vyčeprávající i ubíjející a nenaplněná. Bern, který žil naplno, který byl plný ideálů a který dokázal leckoho zmámit. A který za sebou táhl všechny i celou knihu. Čte se to velmi dobře, Giordano umí udržet u čtení i ve chvíli, kdy máme pocit, že se tam zas tak moc neděje. Funguje to pomocí moc dobře vystavěných slov a vět, které autor staví do výše i šíře a až zednicky precizně se mu daří vystavět pevný dům, který se může zalíbit kdejakému kupci. Mně tedy občas nesedlo, kde je umístěno támhleto okno, a že možná dveře mohly vést spíš na západ než na východ. Přeloženo do čtenářského - ekologické manévry mě zas tak nebraly a ten konec byl přece jen trošku přitažený. Ale jinak bych si možná takový dům i přes jeho mouchy pořídila.
Lars útočí
Daniel Gris
Mírně slabší než dvojka. Malinko řidší děj, ale jinak zase skvělá jízda plná hlášek. Baví velice a fakt zvedá náladu.
Romance pro křídlovku
František Hrubín
Vzala mě. Fakt nádhera. Nejraději bych předčítala nahlas.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Styl Jakuby Katalpy mě baví. V Zuzanině dechu rychlé v přítomném času odsekávané věty, připomínající přesně ten zrychlený dech, který provázel mnohokrát některé z hlavních hrdinů knížky. Ať už u dětských her, milostných dobrodružství, či u událostí, kdy už šlo o život. Příběh se line napříč časem, od začátku minulého století až do jeho poloviny, zvlášť se pak zastavuje u dětství Zuzany v ještě veselých letech dcery cukrovarnického továrníka. Dospívání již začíná pociťovat ostré zuby nelehkých časů konce 30. let a ty se prokoušou skrze vše radostné i v následujícím desetiletí. Tím vším prochází nezlomná a nerozmazlená Zuzana společně v trojúhelníku s dvěma kamarády z útlého dětství. Možná mi trochu vadila určitá předvídatelnost příběhu, ale četlo se to skvěle. 4 a půl.
Svatá Barbora
Marek Šindelka
Skvělá grafika. A ten příběh. Skoro těžko uvěřit, že je postaven na reálných základech. Už tehdy, když probíhal médii, jsem tomu skoro nemohla uvěřit a mnohdy si dodnes říkám, že z kuřimské kauzy mohl být pěkný film či minisérie. I teď jsem se po dočtení komiksu znovu ponořila do mnoho let starých článků a nestačila zase zírat.
Komiks je skvěle zpracovaný, příběh uhání kupředu, navíc popouzí člověk k dalšímu pátrání po tom, jak to vlastně ve skutečnosti bylo. Protože komiks je logicky částečně fiktivní, vypouští některé dotčené, mění jména... zdánlivě rozplétá leccos, leccos ale nejspíš zůstane pro veřejnost nerozpleteno navždy.
Velké maličkosti
Jodi Picoult
Jodi Picoult si vybírá často velmi kontroverzní témata a moc dobře ví, jak zaútočit na čtenářovy city. Píše fakt velmi chytlavě a umí jít vcelku na dřeň. Zároveň mi z Velkých maličkostí tak trochu problikává jakási prvoplánovost. Příběh Ruth, černošské porodní asistentky, která se dostává do nepříjemné situace kvůli barvě své pleti, zaujme - člověk si kolikrát až musí klepat na čelo, jak je celá ta situace vlastně absurdní. I když ví, že to pravděpodobně není zas tak moc literární licence, že kniha vychází ze skutečných příběhů. A zatím je nadčasová, protože tak moc připomíná to, co se teď zejména v USA v tomto ranku děje. Na druhé straně Jodi Picoult je velmi opatrná v soudech a chce z tohoto tématu vybruslit pokud možno bez ztráty kytičky. Jenže bez ztráty kytičky u koho? Velmi souhlasím s komentářem Metly, která mé výhrady napsala za mě.
Ale každopádně se knížce nedá upřít, že je velmi čtivá, dokáže docela rozvířit emoce a hlavně se na ni asi jen tak nezapomene, zasadí do hlavy různé otázky.
Pastva pro oči
Myla Goldberg
Knížku jsem si koupila díky obálce, která mě zaujala za výlohou jednoho knihkupectví a pokaždé, když jsem šla kolem, zase znovu přitáhla můj zrak. Nakonec jsem neodolala a vůbec nelitovala. Pastva pro oči je výborný román koncipovaný jako katalog k restrospektivní výstavě smyšlené fotografky z 50. až 70. let. Tím, že se autorka inspirovala u reálných pouličních fotografů té doby, je ale knížka velmi autentická. Dokázala jsem si jednotlivé fotky zcela plasticky představit a docela mě mrzelo, že si na tuto výstavu nemůžu dojít v reálu.
Knížka je velmi silným vhledem do vztahu matek s dětmi (resp. dcerami). Autorka předkládá pohled především na ženský svět, muži zde hrají spíše okrajové role. Vede svoje hrdinky, fotografku Lilian a její dceru Samanthu a jejich několik přítelkyň, skrz cca 30 let a nechává trochu nahlédnout i pod pokličku amerických dějin, spíš vám dá tak jen trošku přivonět, ale klima tehdejší doby je i z letmého nadechnutí patrné.
Pastva na oči zkrátka útočila na všechny smysly a dosti zapojila fantazii, když už reálné fotografie nebylo možné vidět. Zůstane mi v hlavě dlouho.
Za oknem
Aleš Palán
Pro mě typicky za povídkovou knížku tři hvězdičky. Zvlášť když je to sbírka různých autorů. I tady se mi někdo líbil moc, někdo méně, něco jsem okamžitě zapomněla. Obecně se mi nakonec víc líbily povídky, které jen vycházely z tématu karantény, ne ty, které se týkaly přímo té letošní covidové.
Nadchl Jan Štifter, od kterého si chci stoprocentně přečíst něco dalšího. Můj oblíbený Stančík se světem komisaře Durmana nemohl zklamat, příjemný byl i malý dodatek k Haně od Aleny Mornštajnové, příspěvek Jiřího Padevěta, povídka výborného Michala Vrby či depresivní Bianca Bellová.
Nejsem mrtvá
Anne Frasier (p)
Asi jsem čekala trošku víc. Protože zápletka je velmi nosná, policistka, které se podaří po 3 letech utéct od únosce a zjišťuje, jak těžce se bude zařazovat opět do života a že je z ní po prožitém traumatu vlastně úplně někdo jiný. Myslela jsem, že bude ještě víc vypíchnutá její psychika, více se rozehraje problematika Stockholmského syndromu.
U samotné knihy mi chyběl propracovanější jazyk, některé informace mi přišly nadbytečné (některé zbytečné popisy) a některé zásadní zase chyběly, nebo byly velmi zkratkovité. Vlastně jsme se toho spoustu nedozvěděli a možná bude leccos vysvětleno v dalších dílech série. Asi si je časem i přečtu, Jude i Uraiah mě vcelku zajímají. A pevně doufám, že mi autorka leccos ještě ujasní. 3 a půl.
Setkání stínů
Victoria Schwab
Po prvním díle série Tvář magie jsem vyslovila přání, aby se autorka nevystřílela z nápadů a pokračování bylo plné nápadů. Nevystřílela. Dokonce můžu říct, že druhý díl - Setkání stínů - se mi líbil ještě víc. Přestože třeba rozjezd byl pomalejší a akce se dostavila později. Vůbec to nevadilo, protože mě velmi bavilo sledovat jednotlivé postavy, které mají skvěle rozdané karty. Lila, Kell, Alucard i Rhy mě pořád baví a je mi jasné, že pořád mají co říct. Děj je svižný, baví mě slovní přestřelky zúčastněných. A ten konec, hmm, myslím, že tentokrát po třetím díle sáhnu mnohem rychleji. 4 a půl.
Pivo na Loiře
Tommy Barnes
On už ten nápad... odstěhovat se do Francie s úmyslem vařit pivo, aniž s tím mám jakékoli zkušenosti. To prostě je námět na sebeironický román a já se u toho velmi bavila. Tommy Barnes oplývá typicky britským humorem, je fakt velmi vtipný a umí to i podat literárně. Navíc, když vám chutná pivo a vzpomínáte na to, jak jste kdysi v hospodě bez dutání poslouchali kamaráda, který věděl, jak ho vařit a byl ochoten vám to vyprávět, rádi si počtete i o technologii. Možná se občas i škodolibě zachechtáte, jak se Tommymu zas něco nevyvedlo, chvilkami mu to i přejete, protože je to prostě tvrdohlavec, co občas neposlouchá dobré rady, ale vlastně mu velmi fandíte a těšíte se, že už mu to jednou vyjde. A hlavně si pomyslíte, že je fajn, že tuhle knížku mu už nějaké nakladatelství přijalo.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Knížka se vůbec nečte zle. Spisovatelka je pro mě ovšem takovou vypravěčkou, stejně tak bych si mohla sednout s jakoukoli babičkou na zápraží a vyslechnout její příběh. Ten by byl tu silnější, tu méně, ale víceméně na mě knížka působí podobně. Taková vyprávěnka, které chybí větší literárno, větší práce s jazkykem. Působí tak nějak stroze a okleštěně. A přitom téma žen, které, ač musely poslouchat rodiče či manžely, dokázaly se občas vzepřít a ukázat svou vnitřní sílu, je velice nosné. A navíc doba, v níž se příběh odehrává - tady autorka občas proložila historickými reáliemi, ale to zas jako by člověk četl dějepisnou knihu. Bylo tam pár silných momentů, to nepopírám, ale celkově mi tam chybí trochu víc duše a málo konstrukce. 3 a půl
Lars láme kosti
Daniel Gris
Lars sviští jak po ledu, žádné zaškobrtnutí, mastí si to jak rychlobruslař v nejlepší kondici. Svižná krimi prošpikovaná hláškami jak svíčková špekem. Lars/Gris má koule, s ničím se nemaže, předkládá čtenáři knihu/případ na řádně vyleštěném podnose. Ani na něm nic nedrhne. Valí se jak bowlingová koule s jasným cílem - porazit všechny kuželky. A daří se mu to s přehledem. Žánrovka, jako když vyšije. Bavila jsem se moc a těším se na další díl. 4 a půl.
Úniková hra
Megan Goldin
Vcelku svižná a čtivá knížka. Název tedy slibuje něco trochu jiného, než nakonec dostaneme, což nakonec zas tak nevadilo, protože kouknout se do zákulisí obřích finančních korporací mělo něco do sebe. Ten ustavičný hon za penězi, který válcuje všechno ostatní, draví manažeři, kteří pro peníze nekoukají vlevo vpravo a ostatní živí tvorové jsou jim putna. Od thrilleru bych tedy možná čekala trochu víc akce a pointa taky nebyla příliš úderná. Ale nenaštvalo, četlo se to vcelku dobře. 3 a půl.
Jedno obyčejný léto
Mariko Tamaki
Jedno obyčejný léto dvou obyčejných dospívajících holek, které se setkávají každé prázdniny. Možná se ale tento rok něco mění, i mladší Windy už zajímají "dospělácké" věci. Obě holky opatrně mluví o klucích, o sexu, už nechtějí pohádky, ale raději horory. Autorky skvěle zachytily mezidobí v dospívání, kdy holky jsou ještě napůl dětmi, ale zároveň mají nakročeno do budoucího dospělého života. Možná se tváří, že pohádky už nejsou pro ně, ale při sledování hororů by raději strčily hlavu pod polštář anebo přepnuly na něco pohádkovějšího. Ale to neudělají, protože už jsou přece velké, nejsou nějaká mimina. Takže raději se budou pěkně spolu bát. A půjčovat si horory v blízkém supermarketu, protože tam jsou sedmnáctiletí kluci. A jejich holky. A dá se tam leccos vyslechnout. Ač se to zdá obyčejné, není to povrchní, pod tím, co je vidět navenek, se skrývá mnohé. Třeba před dětmi ukrývané problémy, které ale chtě nechtě probublávají ven.
Perfektní kresby, které zachycují i běžné dny trávené na letní dovolené. Umí povrch, ale perfektně i podpovrch.
Travič
Sharon J. Bolton
Jak to dopadne, když se Florence vrátí na místo, které ji před 30 lety málem stálo život? Jak to dopadne, když se Cassie vrátí do rodného města, kam 30 let nemohla a v němž si "něco" nechala? Jak to dopadne, když se SJ Bolton vrátí do rodného kraje? Pak vznikne série, jako je Rakvář. Plná tajemství, mystiky a hororového šmrncu. Čarodějnice a Mistři, ženy a muži. Boj o místo na zemi i v životě. A pohled na to, jak se může svět změnit během pouhých 30 let. A že to starobylé stejně přetrvává.
Travič nenavazuje na Rakváře přímo, prolíná se s ním, v určitých místech předchází děj Rakváře, v určitých na něj navazuje. Ideální tedy číst obě knihy. I já jsem se musela občas mrknout o knihu dříve, abych si některé věci připomněla. Atmosféra Traviče byla na jedničku, příběh není jen přímočarý, má několik uliček, které uhýbají z té hlavní a kroutí se nějakou dobu, než se nakonec potkají na jednom místě. Temném jako samotný příběh. Lepší než první díl. Takže a 4 a půl.
Kočka myši nenechá
Marie Rejfová
Jako kratochvilné čtení na dovolenou opět obstálo. Akorát detektivní zápletka je vcelku slabá. Člověk jako by pořád čeká nějakou pointu a ta se zpravidla nekoná. Navíc se k ní doklopýtá velmi náhodným způsobem. Naštěstí tentokrát (oproti předchozímu dílu Kdo maže, ten jede) se opět vrátila Josefína do svojí praštěné zbrklé pozice a o zábavu je tak vcelku postaráno. K tomu přidáno kapku absurdních situací - například scénu u Dostálových na zahradě jsem viděla přímo v barvách - takže jsem se semtam i zasmála. Nic převratného, ale na prázdniny ideální.
Kolem Jakuba
Michal Vrba
Pět velmi silných povídek, které blízce, či vzdáleně propojuje rybník Jakub. Vrba píše jímavě, umí naprosto parádně vystihnout náladu té které doby, ať už je to 17. století, 50. léta 20. století, nebo ta 90. z poslední povídky. Vše viděno skrze obyčejně neobyčejné životy prostých lidí, kteří nikterak nehýbali dějinami, ale byli v nich pevně zasazeni stejně jako rybník Jakub ve středočeské krajině. Nejmíň utkvěla povídka Projdi davem, nejvíc pak Poušť u Jakuba. Další tři jsou srovnatelně skvělé a od těch na obou stranách mé pomyslné škály jsou rozmístěné na milimetry blízko od sebe. 4 a půl.
PS: Vynikající obálka!
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Backman mě opět dostal. Zmátla mě tedy anotace této knížky, protože jsem měla dojem, že se budu smát, až se budu za břicho popadat. Opak byl pravdou, zase jsem pobrekávala a i v dopravních prostředcích ronila slzy. Protože Fredrik Backman fakt umí udeřit přesně tam, kam má, zvlášť u mě se mu to daří velmi. Úzkosti a jejich lidé je samozřejmě i úsměvný příběh, nebo možná lépe řečeno praštěný, ale zároveň velice dojemný. Možná hlavně proto, že vypráví o obyčejných životech, které se někdy umí neskutečně zamotat. Možná proto, že je o obyčejných vztazích, které jsou ale pro konkrétní osoby velmi neobyčejné. Možná proto, že vykresluje lidi a jejich povahy tak, že máme občas dojem, jako bychom je znali v reálu. Fredrik Backman je prostě autor, který umí trefit hřebík na hlavičku. Přesně a úderně. 4 a půl *.
Tichý zabiják
Volker Kutscher
Neubráním se srovnávání se seriálem, kde se mi líbí, že se do děje mnohem více odráží tehdejší politická situace, která příběh šoupe o zajímavý kousek jiným směrem. Ale i tak je Tichý zabiják povedený, zvláště pak v popisu tehdejšího Berlína. Svět filmu, který se přesouvá k revolučnímu zvuku, je ideální kulisa pro rozjezd detektivního příběhu. Gereon má stále svoje mouchy, což mě baví. Atmosféra velmi slušná. Audio, namluvené Janem Teplým, opět šlapalo.
