bosorka komentáře u knih

Po prvním díle série Tvář magie jsem vyslovila přání, aby se autorka nevystřílela z nápadů a pokračování bylo plné nápadů. Nevystřílela. Dokonce můžu říct, že druhý díl - Setkání stínů - se mi líbil ještě víc. Přestože třeba rozjezd byl pomalejší a akce se dostavila později. Vůbec to nevadilo, protože mě velmi bavilo sledovat jednotlivé postavy, které mají skvěle rozdané karty. Lila, Kell, Alucard i Rhy mě pořád baví a je mi jasné, že pořád mají co říct. Děj je svižný, baví mě slovní přestřelky zúčastněných. A ten konec, hmm, myslím, že tentokrát po třetím díle sáhnu mnohem rychleji. 4 a půl.

3 17.08.2020

On už ten nápad... odstěhovat se do Francie s úmyslem vařit pivo, aniž s tím mám jakékoli zkušenosti. To prostě je námět na sebeironický román a já se u toho velmi bavila. Tommy Barnes oplývá typicky britským humorem, je fakt velmi vtipný a umí to i podat literárně. Navíc, když vám chutná pivo a vzpomínáte na to, jak jste kdysi v hospodě bez dutání poslouchali kamaráda, který věděl, jak ho vařit a byl ochoten vám to vyprávět, rádi si počtete i o technologii. Možná se občas i škodolibě zachechtáte, jak se Tommymu zas něco nevyvedlo, chvilkami mu to i přejete, protože je to prostě tvrdohlavec, co občas neposlouchá dobré rady, ale vlastně mu velmi fandíte a těšíte se, že už mu to jednou vyjde. A hlavně si pomyslíte, že je fajn, že tuhle knížku mu už nějaké nakladatelství přijalo.

6 17.08.2020

Knížka se vůbec nečte zle. Spisovatelka je pro mě ovšem takovou vypravěčkou, stejně tak bych si mohla sednout s jakoukoli babičkou na zápraží a vyslechnout její příběh. Ten by byl tu silnější, tu méně, ale víceméně na mě knížka působí podobně. Taková vyprávěnka, které chybí větší literárno, větší práce s jazkykem. Působí tak nějak stroze a okleštěně. A přitom téma žen, které, ač musely poslouchat rodiče či manžely, dokázaly se občas vzepřít a ukázat svou vnitřní sílu, je velice nosné. A navíc doba, v níž se příběh odehrává - tady autorka občas proložila historickými reáliemi, ale to zas jako by člověk četl dějepisnou knihu. Bylo tam pár silných momentů, to nepopírám, ale celkově mi tam chybí trochu víc duše a málo konstrukce. 3 a půl

7 30.07.2020

Lars sviští jak po ledu, žádné zaškobrtnutí, mastí si to jak rychlobruslař v nejlepší kondici. Svižná krimi prošpikovaná hláškami jak svíčková špekem. Lars/Gris má koule, s ničím se nemaže, předkládá čtenáři knihu/případ na řádně vyleštěném podnose. Ani na něm nic nedrhne. Valí se jak bowlingová koule s jasným cílem - porazit všechny kuželky. A daří se mu to s přehledem. Žánrovka, jako když vyšije. Bavila jsem se moc a těším se na další díl. 4 a půl.

7 24.07.2020

Vcelku svižná a čtivá knížka. Název tedy slibuje něco trochu jiného, než nakonec dostaneme, což nakonec zas tak nevadilo, protože kouknout se do zákulisí obřích finančních korporací mělo něco do sebe. Ten ustavičný hon za penězi, který válcuje všechno ostatní, draví manažeři, kteří pro peníze nekoukají vlevo vpravo a ostatní živí tvorové jsou jim putna. Od thrilleru bych tedy možná čekala trochu víc akce a pointa taky nebyla příliš úderná. Ale nenaštvalo, četlo se to vcelku dobře. 3 a půl.

3 16.07.2020

Jedno obyčejný léto dvou obyčejných dospívajících holek, které se setkávají každé prázdniny. Možná se ale tento rok něco mění, i mladší Windy už zajímají "dospělácké" věci. Obě holky opatrně mluví o klucích, o sexu, už nechtějí pohádky, ale raději horory. Autorky skvěle zachytily mezidobí v dospívání, kdy holky jsou ještě napůl dětmi, ale zároveň mají nakročeno do budoucího dospělého života. Možná se tváří, že pohádky už nejsou pro ně, ale při sledování hororů by raději strčily hlavu pod polštář anebo přepnuly na něco pohádkovějšího. Ale to neudělají, protože už jsou přece velké, nejsou nějaká mimina. Takže raději se budou pěkně spolu bát. A půjčovat si horory v blízkém supermarketu, protože tam jsou sedmnáctiletí kluci. A jejich holky. A dá se tam leccos vyslechnout. Ač se to zdá obyčejné, není to povrchní, pod tím, co je vidět navenek, se skrývá mnohé. Třeba před dětmi ukrývané problémy, které ale chtě nechtě probublávají ven.
Perfektní kresby, které zachycují i běžné dny trávené na letní dovolené. Umí povrch, ale perfektně i podpovrch.

6 09.07.2020

Jak to dopadne, když se Florence vrátí na místo, které ji před 30 lety málem stálo život? Jak to dopadne, když se Cassie vrátí do rodného města, kam 30 let nemohla a v němž si "něco" nechala? Jak to dopadne, když se SJ Bolton vrátí do rodného kraje? Pak vznikne série, jako je Rakvář. Plná tajemství, mystiky a hororového šmrncu. Čarodějnice a Mistři, ženy a muži. Boj o místo na zemi i v životě. A pohled na to, jak se může svět změnit během pouhých 30 let. A že to starobylé stejně přetrvává.
Travič nenavazuje na Rakváře přímo, prolíná se s ním, v určitých místech předchází děj Rakváře, v určitých na něj navazuje. Ideální tedy číst obě knihy. I já jsem se musela občas mrknout o knihu dříve, abych si některé věci připomněla. Atmosféra Traviče byla na jedničku, příběh není jen přímočarý, má několik uliček, které uhýbají z té hlavní a kroutí se nějakou dobu, než se nakonec potkají na jednom místě. Temném jako samotný příběh. Lepší než první díl. Takže a 4 a půl.

6 08.07.2020

Jako kratochvilné čtení na dovolenou opět obstálo. Akorát detektivní zápletka je vcelku slabá. Člověk jako by pořád čeká nějakou pointu a ta se zpravidla nekoná. Navíc se k ní doklopýtá velmi náhodným způsobem. Naštěstí tentokrát (oproti předchozímu dílu Kdo maže, ten jede) se opět vrátila Josefína do svojí praštěné zbrklé pozice a o zábavu je tak vcelku postaráno. K tomu přidáno kapku absurdních situací - například scénu u Dostálových na zahradě jsem viděla přímo v barvách - takže jsem se semtam i zasmála. Nic převratného, ale na prázdniny ideální.

7 08.07.2020

Pět velmi silných povídek, které blízce, či vzdáleně propojuje rybník Jakub. Vrba píše jímavě, umí naprosto parádně vystihnout náladu té které doby, ať už je to 17. století, 50. léta 20. století, nebo ta 90. z poslední povídky. Vše viděno skrze obyčejně neobyčejné životy prostých lidí, kteří nikterak nehýbali dějinami, ale byli v nich pevně zasazeni stejně jako rybník Jakub ve středočeské krajině. Nejmíň utkvěla povídka Projdi davem, nejvíc pak Poušť u Jakuba. Další tři jsou srovnatelně skvělé a od těch na obou stranách mé pomyslné škály jsou rozmístěné na milimetry blízko od sebe. 4 a půl.
PS: Vynikající obálka!

11 08.07.2020

Backman mě opět dostal. Zmátla mě tedy anotace této knížky, protože jsem měla dojem, že se budu smát, až se budu za břicho popadat. Opak byl pravdou, zase jsem pobrekávala a i v dopravních prostředcích ronila slzy. Protože Fredrik Backman fakt umí udeřit přesně tam, kam má, zvlášť u mě se mu to daří velmi. Úzkosti a jejich lidé je samozřejmě i úsměvný příběh, nebo možná lépe řečeno praštěný, ale zároveň velice dojemný. Možná hlavně proto, že vypráví o obyčejných životech, které se někdy umí neskutečně zamotat. Možná proto, že je o obyčejných vztazích, které jsou ale pro konkrétní osoby velmi neobyčejné. Možná proto, že vykresluje lidi a jejich povahy tak, že máme občas dojem, jako bychom je znali v reálu. Fredrik Backman je prostě autor, který umí trefit hřebík na hlavičku. Přesně a úderně. 4 a půl *.

23 19.06.2020

Neubráním se srovnávání se seriálem, kde se mi líbí, že se do děje mnohem více odráží tehdejší politická situace, která příběh šoupe o zajímavý kousek jiným směrem. Ale i tak je Tichý zabiják povedený, zvláště pak v popisu tehdejšího Berlína. Svět filmu, který se přesouvá k revolučnímu zvuku, je ideální kulisa pro rozjezd detektivního příběhu. Gereon má stále svoje mouchy, což mě baví. Atmosféra velmi slušná. Audio, namluvené Janem Teplým, opět šlapalo.

3 12.06.2020

Poctivě vystavěná detektivka bez zbytečně krutých a brutálních vražd, bez kriminalistů oplývajících super schopnostmi (kteří by měli devět životů). Fakt mě bavilo koukat jim přes rameno, jak rozplétají skoro půlstoletí starou záhadu pomocí důvtipu a kriminalistického umu. Škoda, že jsem na tuto autorskou dvojici narazila až u Sněhurčiny rakve, takže soukromí jednotlivých postav nemám tak zmáklé, i když bylo mnoho naznačeno i v tomto dílu série. Možná se někdy k jejich starším případům vrátím.

7 09.06.2020

Líbilo se mi, jak byla kniha rozložena do tří úseků. Vystavěna (jak v doslovu zmiňuje autorka) na základě pohádky O perníkové chaloupce. Hlad, cesta, perníková chaloupka. A Jeníček s Mařenkou, tentokrát coby Chaim a Gittel, kteří musejí projít všemi útrapami až do konce příběhu, kde se utkají s podlou ježibabou. Je to těžší čtení, koneckonců jako většina příběhů z této doby, ale zatímco jsem četla dost příběhů přímo z lágrů, mockrát jsem nečetla knihy odehrávající se v ghettech. Mapa kostí se věnuje jedné rodině, přežívající v lodžském ghettu. Člověk měl vždy pocit, že když k sobě shromáždili do malých krcálků několik rodin, tak ty si vzájemně pomáhaly, nebyl čas na to se třeba povyšovat, ale Jane Yolen v příběhu ukazuje, jak to může vypadat, když se k sobě dostanou rodiny jinak smýšlející, vycházející nejspíš z různých poměrů. A to mě vlastně dost zaujalo. Další část odehrávající se na pochodu lesem mi místy připomínala sérii Morrise Gleitzmana o Felixovi.
Knížka je o životě dětí za války, hlavně těch dětí, které kvůli původu neměly zrovna skvělé vyhlídky. A třeba i o tom, jak ani to nejšílenější dění ve válečné době nedokázalo změnit jejich dané povahy. Mlčenlivý Chaim, skvělá sestra Gittel, neukázněný sobeček Bruno...

1 01.06.2020

Příběh Anny, která přijede z Ruska za českou rodinou, která jí jediná zbyla, má být příběhem o síle žen. Anna, ač se člověku zprvu zdá někdy až otrocky poddajná, nakonec ukazuje, v čem tkví její síla a že si dokáže vydobýt své místo pod sluncem i v nelehké situaci, která ji v novém místě, v novém životě potká. Knížka se čte vcelku svižně, vlastně nic zas až tak nedrhne, ale zároveň na mě působila tak nějak ploše a jednoduše. Chyběla mi prostě větší hra s jazykem, možná i větší dramata. I když se tam odehrávají, jako by se nedokázala vedrat pod kůži jako jiné příběhy. Možná mi chybělo i větší rozvinutí dalších postav.
Vypíchla bych hlavně první část knihy, tedy vstup Anny do heřmánkového údolí a její sžívání se s novým mužem, pak už měla spíše sestupnou tendenci, zvlášť v poslední třetině. Knížka nebyla špatná, ale takový ten pocit, kdy nedokážete smysluplně popsat, proč to nebylo to ono. 3 a půl.

9 20.05.2020

Číst Sucho před půl rokem, zařadím ji rovnou do postapo literatury. Ale teď si vlastně nejsem jistá, vzhledem k současné korona situaci jsem nacházela mnoho styčných bodů, i když zde nejde o pandemii, nýbrž o nedostatek vody. Ten vývoj alespoň zpočátku měl podobné rysy... Sucho se čte zlehka a rychle, i když téma je závažné, pořád je to nakonec jen katastrofická young adult literatura, kterou vidím úplně v barvách a nepřekvapuje mě, jestli se podle něj připravuje filmové zpracování. Nicméně musím říct, že nedostatek vody autoři vylíčili dost působivě, dokonce natolik, že když jsem si odpouštěla vlažnou vodu a z kohoutku docela řádnou chvíli nechtěla téct dost studená, připadala jsem si nepatřičně a nakonec se raději smířila s tou vlažnou. Příběh několika náhodně seskupených dětí, které putují za vodou, je vlastně vcelku depresivní čtení. I když svádí k tomu, celou dobu si říkat, že to přeci nemůže dopadnout blbě. Může? Třeba. Kdo ví... Jisté je, že je to sice smyšlený příběh, ale pod vlivem současných událostí, pod vlivem toho, že víme, jak moc Země vysychá, ta depresivní pachuť může po přečtení v člověku docela zůstat.

8 12.05.2020

Z celé série mě nejvíc bavila Pátá oběť. Čtvrtá opice dobře nastartovala sérii, druhý díl jí dal neuvěřitelný tah a nezbylo než čekat na poslední díl. A docela mě mrzí, že jsem ho nečetla hned následně, protože přece jen se mi něco z hlavy vykouřilo. Šesté dítě se zahušťuje, přibývají postavy i zápletky. Někdy to opravdu působí až moc překombinovaně. Ale moc se mi líbilo, jak nás autor nechává v napětí do poslední vteřiny a jak už předtím postupně dávkuje několikero překvapení. Pořád ovšem hodnotím vysoko, ač tento díl je za 4 a půl, celkově bych sérii o Samu Porterovi dala plných 5.

1 07.05.2020

Velkou samotu jsem stejně jako Slavíka dočítala až do kuropění. A zatímco zemi pokrývala rosa, já neměla oči jen zarosené, já bulela jak želva. Tahle ženská fakt umí psát dojáky. A to nemyslím nijak pejorativně. On je doják a doják. Velká samota je dost silná na to, aby unesla i označení doják. Hodně jí přidává prostředí, v kterém se odehrává. Aljašku a strasti spojené s životem v ní popsala autorka skvěle. Hodně se mi líbila i ta první třetina, kde se rodina Albrightových teprve sžívá s novým domovem a zjišťuje, že to nebude nic jednoduchého a jak moc nepřipraveni na to byli. Zároveň ale potkávají místní, kteří jsou vždy připraveni podat pomocnou ruku. Nebýt psychicky vyšinutého otce, mohla by to být až moc idylka i přes drsnost zdejšího života. Možná jsme podobných knih o agresivním otci a matce, která je na něm nezdravě závislá, už také četli hodně, ale příběh Kristin Hannah je dosti zdařilý a čte se jak po másle.
Člověkem cloumají emoce, toho poťouchlého a ujetého otce, který by nejradši svoje okolí obehnal ostnatým drátem a svázal do kozelce, by každý velmi rád propleskl každé ráno, jak by vypustil z úst jednu ze svých báječných myšlenek. Aby ho přešla chuť na to mstít se všem a zvlášť těm nejbližším. Člověk by plakal nad tou obří láskou maminky, kterou ubližuje nejen sama sobě. A Leni by chtěl obejmout a umačkat a předat jí co nejvíc podpory za to, jak neuvěřitelně silná uměla být. Minus bod bych knížce sebrala asi za konec, který byl na mě možná až moc "americký", moc růžový. Asi by mi tam daleko víc seděl nějaký logičtejší, i kdyby měl být drsnější. 4 a půl.

14 24.04.2020

Na počátku je přeměna. Ovšem tady naopak, než tomu je u Kafkova předobrazu McEwanovy novelky. A naopak je v této krátké satiře víc věcí. Třeba snaha otočit chod financí. A tato snaha pravděpodobně bude slavit úspěch, ač vlastně zcela nedává smysl. Nebo dává? Ian McEwan se trefuje přesně, jeho satira je jasně čitelná, ale zároveň velmi chytře vystavěná. A možná až příliš současná a děsivě pravdivá. Když se tak podívám okolo sebe, mám dojem, že švábi ovládli ministerstva i vlády leckde a že nesmysly postavené na hlavu válcují logiku. Ať žije reversalismus.

1 24.04.2020

Baltimorští zůstali nepřekonáni a pořád napjatě čekám, kdy zas Joël Dicker vyšvihne takový román s velkým R. Se Zmizením Stephanie Mailerové se mu to sice nepovedlo, ale rozhodně to není špatné čtení. Docela mě chytlo, a i když náhod, které dovedou "stoprocentní trojku" až k rozuzlení, bylo možná až příliš, závěr mě nezklamal. Pointa byla přeci jen v něčem jiná. Nehledě k tomu, že Dickerova knížka je pořád víc román než detektivka a co je na ní zajímavé, jsou postavy a vztahy mezi nimi. Není to tak dechberoucí jako Baltimorští, ale bavilo mě to vcelku dost. Všechny ty jednotlivosti, které se postupně spojují a propojují. Navíc některé z postav byly prostě neskutečně zábavné. Policejní velitel, který píše divadelní hru století, nebo namyšlený literární kritik, mě oba skoro rozsekali.
PS: Škoda docela velkého množství překlepů. V poslední době je to u knížek Arga bohužel až moc časté.

3 12.04.2020

Autorka měla slušně rozdané karty. Námět výborný (kam asi mohli zmizet všichni obyvatelé malého města?), kulisy (60 let chátrající město, které zůstalo přesně ve stejném stavu, v jakém bylo opuštěno), napjaté vztahy mezi hlavními protagonisty, pohledy do minulosti. Ono se to vlastně čte vcelku dobře, i když rozjezd je velmi pozvolný a neškodilo by do toho šlápnout dřív. Co je největší kámen úrazu, je nelogičnost, ale s tím se tedy potýká lecjaký thriller. Na člověka to působí tak, že autor měl skvělý nápad, ale jaksi se mu už pak nepodařilo dobruslit se ctí až do pořádného konce. Nicméně neurazilo a klidně za čas od autorky zase něco zkusím. 3 a půl.

02.04.2020