bosorka komentáře u knih

Ty bláho, tady se do všeobjímajícího hustého bláta zaboříte pomalu v první větě knihy. Jenomže vás nepustí a táhne stránkami, které jsou napnuté k prasknutí. Chybí jen málo a v očekávání něčeho nepříjemného, zapichujícího se pod nehty, zavrtávajícího se pod kůži, je málem roztrhnete. Autorka skvěle vládne jazykem, je obratná v nakládání se slovy a větami, přináší něco trochu jiného, než co jsem od knihy očekávala. Ovšem něco velice neotřelého. Červená Karkulka nikdy nebyla žádná oddychová pohádka, ale tahle je teda fest zahuštěná.

6 11.08.2021

Připadá mi, že skoro každá kniha italských autorů je přímo prošpikována atmosférou místa, umí dokonale vystihnout vůně, chutě, barvy, člověk jako by na místě sám byl. I Donatella di Pietratonio umí přenést do samotného dění, mezi rybáře do horkého přístavního města nebo třeba i do švýcarských hor. Pak se kniha čte jedna báseň, neboť zaujme všechny smysly.
Volné pokračování Navrátilky, která mě vcelku sebrala, se zdá být klidnější, ač i v dospělosti obě sestry musí řešit složité vztahy. Ta divoká mladší má vše divoké, nedokáže zústat v klidu. Ale i tu starší klidnou a rozumnou pochroumané vztahy doběhnou. 4 a půl, přeci jen předchozí kniha se mě dotkla ještě o krapet více. Každopádně autorku zařazuji mezi oblíbence.

2 11.08.2021

Skvěle vystavené figury. K postavám si čtenář nutně musí vybudovat nějaký vztah, když se pak přistihuje, že některým z nich fandí, je jim jich líto, jiné ho nadmíru znechucují. Detektivně-thrillerový žánr Kingovi dost sedí, bavilo mě to a určitě tuto sérii chci číst dál.

8 11.08.2021

Jiří Šulc fakt umí. Podat historii čtivě a napínavě a to je kniha Zrádci postavena především na dialozích. Četla jsem bez dechu a bylo mi chvílemi úzko. A byla jsem strašně naštvaná, jakým směrem se tehdy dějiny nakonec hnuly. V knize je sice hodně postav, ale jejich jednotlivé činy a akce jsou nakonec poměrně pěkně a srozumitelně dávkované. Stačí se jen trochu přeorientovat, jestli jsme zrovna v sídle zpravodajských služeb, nebo u financů v Sudetech. Jestli v Čechách, nebo v Německu. Pohled do zákulisí mě vážně bavil. 4 a půl.

8 27.07.2021

Nelze jinak, opět za 5. Jeff Lemire si mě vážně získal. Jednotlivými tahy, které se zdají být vlastně strohé, dokáže vykreslit každé hnutí mysli, každý jednotlivý záchvěv. Jeho příběhy jsou vždy silné, Lemire jim dokáže vdechnout napětí a hloubku. I tentokrát bojuje hlavní hrdina s přízraky a nedořečeným z minulosti. Potřeba se s tím vyrovnat je silnější než snaha o snad pohodový současný život. Autor ho vede zákrutami bytí naléhavě, až by jeden popadal dech za něj. A doufá, že při ponoru mu zbyde dost sil i na vynoření se a pořádný nádech.

5 27.07.2021

Na novou knihu s Jackem McEvoyem jsem se docela těšila. Už proto, že Básník byla první knížka od Connellyho, kterou jsem četla. A která mě nadchla.
Výstraha nemá takový drive jako právě třeba Básník, ale pořád je to velmi slušně vystavěná detektivka, nebo vlastně možná spíš thriller. Connelly píše čtivě a jako jeho hrdinové vykonávají poctivě svou práci (detektivní, právnickou či novinářskou), tak i on je poctivý spisovatel. V této sérii mě baví věčné půtky novinářů s policií, kdy v současné době novinařina vážně dostává trochu za uši a musí se vydávat trochu jinou cestou, než na jakou byla zvyklá předchozích mnoho desítek let. Ale investigativní novinařina i teď dokáže leccos, jak ukazuje Jack McEvoy. Možná bych trochu přidala na pointě, ale ta holt necinkne vždy. 3,8*

12.07.2021

Silná kniha, všechny tři příběhy ze tří časů vyvážené, všechny přinášejí atmosféru té doby. Jan Štifter píše krásně, vládne nesmírně příjemným jazykem. Své příběhy opepřuje lehkým magičnem, řádně pak koření nostalgickým a melancholickým aromatem. Kniha chvílemi až rozesmutňuje, ale takovým nějakým hezkým smutkem.
Štifter narozdíl od Mornštajnové, ke které ho mnozí přirovnávají, měl pro mě ve Sběrateli sněhu něco navíc. To, že přilnu k jeho postavám a rozhodně mi nejsou jedno. To, že jeho slova mi až plasticky běhají před očima a doslova hladí.

14 23.06.2021

S pokorou a nadějí jsem si přečetla útlou novinku Becky Chambers. A stejně jako její předešlé knihy, i tato novela je pomalá a velmi komorní, ale velmi čtivá. Navíc na mě působila velice reálně, autorka vážně umí jednoho přesvědčit, že to, co píše, nepochází z její fantazie. A tak jsem se přenesla o několik desítek let do budoucnosti a představovala si, že se ke mně vážně dostala zpráva Ariadne, která zaznamenala jejich misi. A toužila jsem odpovědět na její otázky.

5 11.06.2021

Čistý a průzračný příběh, tedy odmyslíme-li si detektivní linku. Životní pouť osamocené holky z bažiny, která na všechno zůstala sama, je vystavěna velmi poeticky, ale vlastně i dobrodružně. Sepětí s přírodou je nádherně popsáno a vlastně bych ani neřekla, že se budou tak dobře číst popisy. Zaujetí bažinou a jejími obyvateli číší z autorky v každém jejím slově. A protože kniha potřebovala i zápletku, detektivní linka sem nakonec prostě patří a nedráždila mě, i když možná byla trochu naivnější, než na co jsme v současné době plné geniálních a propracovaných literárních zločinů zvyklí. Nevadilo to, protože tu šlo o trochu něco jiného a poetika celého příběhu byla pro mě to nejdůležitější. 4 a čtvrt.

18 04.06.2021

Statický příběh je velmi slušně zpracovaný. Kresba ponurá a vystihující. A celé velmi velmi mrazivé.

1 02.06.2021

Zbytečně dlouhé, zbytečně natahované. A přitom nakonec téměř nic neřečené. Vše jen v náznacích a hádankách. Jako by autorka sama nevěděla, kam chce příběh dovést a tak se zmateně motá v několika kruzích dokola. (Velmi doufám, že ví!) Prvních cca 3/4 knihy zoufale nudných, kdy jsem měla pocit, že se fakt vůbec, ale vůbec nic neděje a kolikrát měla chuť čtení vzdát. Pak mírný rozjezd a chvíli jsem si říkala, sláva, zas to jede. A pak konec - zmatek nad zmatek. Stejně jako muži z pětadvacítky byli naštvaní na Ilan, jak mlží a nic jim nechce říct, tak i já byla naštvaná na autorku. Ilan slíbila, že vysvětlí, tak snad i Petra Stehlíková tak někdy udělá. I když teda představa čekání na další díl několik let, po kterých stoprocentně zapomenu, co se tu dělo, protože se toho nedělo moc. A to, co se událo, bylo zamžené a rozpité. Jak k některým poznáním Ilan dospěla, nebylo ani trochu jasné. V tuhle chvíli mám z knížky spíš pocit promarněného času, ač pár momentů bylo i silných. 2 a půl.

14 28.05.2021

Zábavné jako vždy, Lars hláškuje jako vždy, bavilo jako vždy. Ideální čtení, když člověk potřebuje vypnout a jen konzumovat. Mrzely zbytečné překlepy. Možná rychlé vydání čtvrtého dílu bylo poněkud překotné a redakce nestíhala. Zvlášť bota ve jméně Jamese Hetfielda zaráží, když už je Lars takový fanoušek Metallicy. Příště prosím nespěchat a vydat raději o kousíček později. 3,8

8 10.05.2021

Skvělý román, v němž sledujeme dvě rodiny, které různými způsoby poznamenala činnost ozbrojené organizace ETA. Jsou tu oběti i viníci, pozůstalí po obětech i blízcí viníkům. Velký příběh o vlastenectví, fanatismu, o vině a možná o odpuštění, o společenské situaci, která rozdělovala přátele i rodiny. Parádní příběh i forma. Autor nenechá čtenáře odpočinout, drží ho ve střehu, nechává promlouvat několik lidí, přesouvá se časem tam i zpět, využívá erformu i ichformu, oslovuje tu čtenáře, tu samotné postavy, co jim každé z nich naložil různě těžké osudy, různé názory a přesvědčení, ale každá z nich je uvěřitelná po posledního písmenka.

4 06.05.2021

Přímočařejší a komornější než Essex County, ale podobně silná kniha. Kresby jsou syrové, ale všeříkající. Lemire umí parádně vykreslit jednotlivé nálady. Vtáhne do příběhu, až máte pocit, jako byste křupali sněhem po boku jednotlivých postav. Skvěle využita barva.

4 18.04.2021

Velmi pochmurné čtení. Viktorie Hanišová vážně umí mistrně podat pocit zmaru, zoufalství, úzkosti, strachy. Člověk má pocit, jako by se brodil těžkým bahnem, co ho stahuje nemilosrdně dolů. Zároveň se ale nedokáže odpoutat a prostě jde až na druhý břeh. Některé postavy z této povídkové knihy doslova. Nejvíc zaujaly (nevím, jestli v tomto případě možno použít slovo líbit se) povídky Vrátíš se?, Díra a Pozůstalost.

7 16.04.2021

Možná mohl být poslední díl malinko kratší a možná by mu tahle malinká vada na kráse mohla ubrat pár pomyslných bodů, ale bodování teď beru za celou trilogii, která se mi líbila se vším všudy. Vůbec mi nevadilo víc postav (ani zdánlivé upozadění Citry s Rowanem), nabobtnání v tomto směru bylo spíše plusem, protože člověk se seznámil s dalšími jinakostmi budoucího světa, stvořeného Nealem Shustermanem. Nebýt toho, nepoznám Jeri, což by byla vážně škoda. Nerozjel by se příběh Greysona, který se vším všudy stojí za to. To, jak autor popisuje, kam až se může dostat víra, jak se z něčeho poměrně normálního dokáže vysunout sektoidní skupina magorů. Jak jsou lidé oblbnutelní a co všechno zmůže dobrý marketing. K tomu politikaření, zákulisní čachry, smrtky, které si nárokují vše. Trochu mi to občas připomínalo současnou situaci v našem státu.
Skvěle vymyšlený literární svět. O tom, jak v dokonalém světě nemůžou tak nedokonalé bytosti, jakými jsou lidé, obstát. I když mají za zády dokonalou umělou inteligenci. Za mě plus i za ukončení série. Myslím, že k Smrtkám se ještě někdy vrátím.

9 16.04.2021

Příběh zasazený do míst, která omývají proudy Volhy, která Volha formuje, jako formuje své koryto. Život v době, již popisuje autorka, plyne podle rozmarů přírody, podle toku vody a času v jednotlivých ročních obdobích. Guzel Jachina píše krásným poetickým, lyrickým jazykem. Slova jí probublávají na stránky naléhavě jako šumí titulní řeka. Příběh je občas ledový jako zamrzlá Volha a těžký jako kry, které se lámou s příchodem jara. Občas je líně pozvolný a potřeboval by popohnat. Místy bych vody trochu ubrala.
Ale za tuto knihu jsem ráda, za to, že jsem se opět dozvěděla něco nového, tedy o přesídlení Němců k Volze a o jejich životě tam.

15 08.04.2021

Mám hrozně ráda film z roku 1994, taková moje srdcovka. A přitom jsem Malé ženy dosud nečetla. Tak jsem neudělala ani teď, nechala jsem si je předčítat do uší Andreou Elsnerovou. A bylo to příjemné poslouchání. Malé ženy jsou takové krásně milé a naivní (fascinovala mě ta moudrá chápající maminka, která měla na vše vždy řešení a nic ji nerozhodilo, taková až skorem pohádková bytost), místy úsměvné, místy roním slzy. A baví mě pořád, i když asi první část o trochu více, je ztřeštěnější, Malé ženy jsou skvělejší, když jsou ještě malé, s malými starostmi. A Jo prostě miluju.
Prostě klasika.

7 26.03.2021

Možná to bylo místy malinko natahované a zasloužilo by si prokrátit, ale fakt jen mírně. Sérii Zaklínání světla pěkně doplnilo a ukončilo. I když musím říct, že po některých postavách se mi bude vážně stýskat. Victoria Schwab píše čtivě a i když u ní lze vykoukat nějakou inspiraci, vůbec to nevadí. to čtivé, napínavé, zábavné. Velmi mě bavil úsek odehrávající se na tajném tržišti (a postava Maris). 4 a půl.

1 15.03.2021

Depresivní čtení, z kterého mi ani trochu nebylo dobře. Ale přesně kvůli tomu, jak je hrůzné, bych ho doporučila každému. Aby se ohlédl zpátky, aby si uvědomil, že to žádná selanka v 70. a 80. letech rozhodně nebyla. Zvlášť pro některé. O Minkovicích díky této knize slyší mnohý poprvé v životě. I já mezi ty, kteří o tajném lágru vůbec netušili, patřím. A je mi z toho velmi nedobře po těle, že se tu taková zvěrstva děla v tak nedávné době. A že by se vlastně mohla dít kdykoli. Protože páky na to udržet lidi mlčet, může mít kdekdo. I když si můžeme myslet pravý opak, nikdo nikdy nevíme. A to je děsivé. Kniha je psána úsporným jazykem, stroze, bez nějakých literárních kudrlinek, ale to vlastně ještě více zdůrazňuje syrovost (a surovost) celého příběhu.

21 01.03.2021