boxas
komentáře u knih
Třetí dívka
Agatha Christie
Na můj vkus moc náhod, některé "nápovědy" byly až moc zřejmé, ale jinak standardně dobrá Agatha...
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Já bohužel nesdílím obecné nadšení.
Kniha mně připadala příliš popisná, rozvleklá a přes zajímavý námět nudná.
Kdyby se byla autorka rozhodla ji seškrtat tak na dvě třetiny, měla by lepší spád a tempo. K některým tématům se autorka vrací opakovaně, jiná témata jen načrtne a odloží. Výsledkem je nastavovaná kaše, jako asi Barka dělala svým dětem.
Sittafordská záhada
Agatha Christie
Super! Až do konce jsem nevěděla, kdo a proč vraždil.
A mimochodem, milé dámy, zapamatujte si dobře oblíbenou větu slečny Emily Trefusisové:
"Je to báječný pocit, když má člověk někoho, na koho se opravdu může spolehnout."
Je to věta vět a určitě nejenom Emily s ní dokázala každého muže dostat přesně tam, kam chtěla!
Zkouška neviny
Agatha Christie
Výborná kniha!
Mám Aghatu Christie ráda, a tak mě opravdu hodně štve, jakým svévolným způsobem jsou její příběhy překrouceny a násilně přepracovány v různých seriálových a filmových adaptacích! Zkouška neviny podobně jako třeba Schůzka se smrtí jsou toho důkazem. Kdo viděl např. poslední televizní adaptaci Zkoušky neviny (anglickou) a pak si přečte knihu, nemůže uvěřit tomu, že se jedná o tentýž příběh. Nechci prozrazovat nic z děje, jen musím konstatovat, že jsem zvlášť ke konci nestačila kroutit hlavou. Asi skutečně u ACH zůstanu jen u knih.
Patnáctiletý kapitán
Jules Verne
Patnáctiletý kapitán a Poklad na ostrově - dvě knížky, které jsem sice přečetla poprvé už někdy v patnácti letech, ale přání dostat se TAM, do těch krajů, kde se odehrává jejich děj, to mě neopustilo po celý život.
Na východ od ráje
John Steinbeck
Tohle je moje srdeční záležitost. Adam a Charles, nůž a štěně, Aron a Caleb, peníze a láska... Je to krásné čtení, dokonalé. Člověk se nakonec snaží pochopit i tu mrchu Cathy...
Mně osobně se ovšem nejvíc líbila postava Samuela Hamiltona. Takového člověka bych skutečně chtěla někdy v životě potkat!
Na východ od ráje, to je jedna z 10 knih, kterých si nejvíc cením.
Její závěr můžu číst, kolikrát chci, a stejně mě vždy dojme. Vždyť i my jsme podle bible potomci ne toho slušného a dobrého Ábela, ale toho vzteklého a umíněného Kaina. A podobně jako on a jako Caleb i my toužíme po lásce, pochopení a uznání...
...a každý z nás někde na sobě nebo v sobě nosí Kainovo znamení...
Vzkaz pro pedobro: Na východ od ráje je i po dalších 20 letech pro mne tak úžasná kniha, jako byla v mých 20 i v mých 40 letech! Teď na prahu důchodového věku v ní objevuji zase jiné zajímavé myšlenky. Je to trvalý skvost v mojí knihovně.
Nakonec přijde smrt
Agatha Christie
Ano, Agatha Christie napsala asi detektivky s lepší zápletkou, ale tahle knížka se mi prostě líbí. Děj, zasazení do historického rámce, zajímavé postavy Reniseneb, Esy a Nofret...
Rozhodně stojí za přečtení!
A ještě poznámka - četla jsem výborný překlad Evy Hrubé, je to skvělé, když někdo zná nejen angličtinu, ale hlavně svůj rodný jazyk.
Nemesis
Agatha Christie
Začátek opravdu dobrý - záhadné poslání, žádné informace, podivínský "přítel", kterého slečna Marplová skoro nezná... Také se mi líbila představa té jemné a milé staré dámy jako nesmiřitelné, naprosto neústupné a spravedlivé bohyně Nemesis.
Co se mi moc nelíbilo, to byl poněkud rozvleklý konec knížky a zbytečné "dovysvětlení" toho kdo, co a proč.
Dům na útesu
Rachel Abbott
Ničím mě to nezaujalo.
Nevěrohodné, překombinované, no a promyšlený psychologický thriller si představuji opravdu jinak. Tady stačí "číst mezi řádky" a je jasné, v čem bude asi zakopaný pes.
A tak na konci žádné Vau, to jsem tedy nečekala... Naopak, dopadlo to přesně tak, jak jsem si myslela, že to dopadne.
Navíc mě dost štvala dějová linka se Stephanií Kingovou, která příliš zřetelně dávala najevo, že autorka má našlápnuto (Bohužel!) k mnoha dalším knížkám s touto hrdinkou. No, jak kdo, já si už určitě žádnou další knihu s touto hrdinkou nepřečtu.
A ještě poznámka k překladu.
Překladatel pan Milan Lžička má tak malou slovní zásobu a jeho překlad je tak ubohý, že si říkám, jestli nakonec Rachel Abbottové nekřivdím. ( Např. opakování slova furt, špatné slovesné vazby, gramatické chyby, použití středního rodu atd.).
Právě proto jsem nakonec ke dvěma hvězdám přidala ještě jednu navíc.
Mayday
Thomas H. Block
Mayday jsem četla teď podruhé, a i když jsem věděla, jak všechno dopadne, tak mě to znovu bavilo číst.
Uvědomila jsem si také, že když je knížka fakt dobrá, že není na škodu se k ní občas vrátit. Člověk si pak líp vychutná pasáže, které předtím vzal příliš hopem.
Pohyblivé obrázky
Terry Pratchett
Farmáři se podívali jeden na druhého.
"Tož to si mňa na mú dušu zoraj a osej kvítkama," prohlásil ten druhý.
No a takové jsou i moje pocity po přečtení Pohyblivých obrázků. Je tam všechno se vším (včetně slonů), s výjimkou čarodějek, což mě mrzelo. Nebyla by špatná představa těch tří v kině s pytlíkem popcornu.
Jih proti Severu 1+2
Margaret Mitchell
Skvělá, jedinečná, nezapomenutelná! A také jedna z mála těch knih, u nichž jsem opravdu upřímně litovala, že je konec... i když kniha nekončí tak, jak bychom asi my, romanticky založené nátury, chtěli. Autorka si žádný hollywoodsky nasládlý konec nepřála a byla to také její zásadní podmínka pro jakékoliv filmové zpracování. A když tak nad tím uvažuji, musím uznat, že měla pravdu. Slavná závěrečná slova Rhetta Butlera jsou jen logickým vyústěním jeho komplikovaného vztahu ke Scarlett, stejně tak jako je logickým vyústěním úvah Scarlett O Harra její rozhodnutí vrátit se domů na Taru. Je věčná škoda, že se u nás vžil z nějakého nejasného důvodu pro tuto knihu název Jih proti Severu. Originální název Odváto větrem daleko výstižněji vyjadřuje to, o co M. Mitchellové asi šlo. Tedy vrátit se aspoň ve vzpomínkách k časům, které jsou nenávratně pryč. Poznámka na okraj: postavu umíněné, sebestředné, ale nezlomné Scarlett prý autorka "modelovala" podle své babičky.
Je to kniha mého srdce.
Stvořitelé nových světů
Ivo Železný
Některé povídky jsou lepší, některé horší. A pár je takových, že vám dlouho zůstanou v hlavě. Třeba Začalo to poškrábáním.
Jericho
Christopher Hyde
Jericho určitě stojí za přečtení! V dnešní době snad i víc než jindy...
U této knihy jsem si se zájmem přečetla všechny komentáře. Proč?
Podívejte se, jak zásadně se od sebe liší pohled na knihu v době před a teď během pandemie coronaviru! No jo, pandemie nás poznamenala...a změnila. Teď už nám některé motivy knihy Jericho nepřipadají jaksi "mimo mísu".
Čas přílivu / Tragédie o třech jednáních
Agatha Christie
Čas přílivu jsem neznala ani jako film, o to bylo moje překvapení na konci větší.
Tragédie o třech jednáních patří podle mne k tomu nejlepšímu, co ACH napsala.
Vražda Rogera Ackroyda
Agatha Christie
Tak to byla fakt pecka!
Kdysi jsem viděla jako film, ale je jen dobře, že jsem za ty roky zapomněla, kdo je vrah.
O to větší překvapení!
Šikmý kostel
Karin Lednická
Neříkám, že je kniha vysloveně špatná, ale ani mě ničím zvlášť nezaujala. Začátek až tak špatný nebyl, ale pak se děj rozpadl do několika dějových linií a přechody mezi nimi byly až příliš násilné. Také mě zklamalo, že autorka "naťukne" nějaké téma, ale pak už se k němu nevrátí. Tak proč o tom vlastně psala? Co tím chtěla jako říct? Je to tam napsáno jen kvůli tomu aby byla knížka delší? Nebo naopak autorka nedokázala nepoužít shromážděný materiál (viz např. popis historie lázní Darkov)?
!SPOILER!
Typickým příkladem autorčina přístupu je např. svatba Ludwika a Barky. Proč se tam vlastně autorka sáhodlouze rozepisuje o tom, jak čekali devět měsíců na povolení až z Říma, aby následně toto téma bylo odloženo a zapomenuto jako zbytečné a nepotřebné? Ještě bych to pochopila, kdyby to téma autorka nějak dál využila. Třeba že jedno z dětí bylo postižené, když už rodiče byli blízcí příbuzní, nebo nějak jinak.
A podobné je to i mnohde jinde! Třeba peníze, které Barbora celý život po smrti Pawla a Karla schovávala v truhle. Jak byly nakonec použity? Autorka píše o bílých střevících, panence..., ale téma peněz podobně jako mnoho dalších vlastně vyšumělo.
Tato polovičatost - načrtnuto x nedotaženo - mi velice při čtení vadila. Pro svůj kraj udělala autorka hodně, ale jinak Šikmý kostel jako nějaký zásadní literární počin nevidím.
Stávka rosických horníků (1932 - 1933)
Otakar Franěk
Kniha je věnována stávce v Rosicko - oslavanském uhelném revíru v letech 1932 - 1933. Byla to, pokud vím, jediná stávka u nás v Československu v době největší světové hospodářské krize, ve které stávkující prosadili svoje požadavky.
Autor v knize soustředil veliké množství archivního materiálu podobně jako v knize Oslavany obkličují. Je to poctivě zpracovaná kniha, autor se vyhýbá tomu události hodnotit. Jen pracuje objektivně s fakty. A že to fakta jsou, to vím velice dobře, protože můj děda byl jedním ze stávkujících havířů, a proto také celou rodinu mé maminky tyto události, o kterých Franěk píše, postihly. Aby vůbec přežili, tak rok a půl bylo všech pět sourozenců včetně jí rozstrkáno podobně jako desítky dalších dětí stávkujících havířů u různých rodin v okolí, ale i např. v Brně. Mimo jiné i o tom Otakar Franěk v knize píše.
Oslavany obkličují
Otakar Franěk
Kniha je věnována stávce v Rosicko - oslavanském uhelném revíru v roce 1920. Autor v ní soustředil veliké množství archivního materiálu jednak o samotné stávce, jednak i z následujících procesů se zatčenými horníky.
Je to velice poctivě zpracovaná kniha, autor se vyhýbá tomu cokoliv společensky nebo politicky hodnotit. Jen pracuje objektivně s fakty.
A že to fakta jsou, to vím velice dobře, protože můj děda byl jedním ze stávkujících havířů.
Černouhelný Rosicko - oslavanský revír není na rozdíl od černého Ostravska nebo Kladenska vůbec známý a bohužel ho nikdo nezpopularizoval ve svých knihách, jako např. Marie Majerová Kladensko nebo nyní nově Karin Lednická Ostravsko a Karvinsko. O to víc si Otakar Franěk a Oslavany obkličují zaslouží naši pozornost!
