boxas komentáře u knih
Toto je kniha, od které se datuje můj celoživotní zájem o archeologii. Nejen kvůli Josefu Augustovi, ale samozřejmě i díky nezapomenutelným ilustracím Zdeňka Buriana.
Ano, je to kniha ideologicky vyhraněná, tendenční, popisuje jednostranně život v Rusku v časech mládí Maxima Gorkého, ale špatná kniha to rozhodně není! Gorkij totiž psát uměl.
Ke knize mám ještě jednu osobní vzpomínku. Ze zoufalství, protože nebylo na výběr nic, o čem by se dalo psát, jsem si na maturitní písemku z ruštiny vybrala právě rozbor této knihy. Respektive charakteristiku jejího hlavního hrdiny.
A už nikdy nezapomenu na svoji první větu: "Moj sámyj ljubymyj gerój éto Aljoša Peškov..." Načež jsem kompletně "obšlehla" část životopisu Gorkého z taháku. Jo, jo, to byly časy! :-)
Beru tuto knížku jako svědectví doby. Něco jako zde zmiňovaná Olbrachtova Anna proletářka nebo třeba jako Fučíkova Reportáž psaná na oprátce. Tito autoři prostě žili v nějaké době a tato doba je nějakým způsobem ovlivnila. A to se projevilo i na jejich tvorbě. Nic dalšího bych v tom nehledala. Knížka Matka je sice silně tendenční, v mnohém překonaná, ale pravdou je, že Maxim Gorkij psát uměl.
Cora a Alice - sestry, každá jiná. A jejich osudy na pozadí zuřivých bojů mezi Angličany a Francouzi. Klasika dobrodružného žánru. Ta kniha byla vydaná poprvé 1826, ale je čtivá i dneska! Které další knihy tak houževnatě odolávající zubu času znáte? Já moc ne.
P. S. Ti z vás, kteří viděli filmové zpracování s Danielem Day-Lewisem: všimli jste si, že v knize a ve filmu to dopadne s Corou a Alicí přesně naopak? Nechápu, proč je scénáristé prohodili.
U této knihy je zvlášť důležité rozlišit knihu samu od autora. Když si odmyslíme komunistického pohlavára, předsedu Svazu československých spisovatelů, zůstane nám jen velice hezké povídání o přírodě a zvířatech. A to určitě stojí za přečtení!
Krásná kniha! Kolik odvahy a kolik odhodlání museli ti lidé mít! Popis života na moři je tak plastický, že jsem si připadala, jako bych tam s nimi byla a tou mořskou nemocí a kurdějemi trpěla také.
Krásná kniha! Kristiny mi bylo skutečně líto. Říkám si, kolik různých možností by ona a Karl Oskar dnes měli - a žádná z nich by nekončila tak smutně.
Jaroslav Matějka se narodil ve stejném městě jako Vladimír Menšík, v Ivančicích, a měl k tomuto městu stejně vřelý vztah jako on. Tato kniha je toho důkazem. Právě tam a v jeho okolí se odehrává děj této vtipné, hezké knížky.
Příběh nevšedního setkání několika lidí, které spojovalo jediné - láska ke knihám.
"Dala si ty svazky pod paži, otočila se a zamířila ke dveřím. S rukou na klice znehybněla.
"Stane se vám občas, že si přečtete něco romantického?" zeptala se zády k němu.
"Překvapím vás," odpověděl. "Ano. Občas."
"A co se přihodí na straně 247?"
Na chvíli se rozhostilo ticho, jako kdyby se nad otázkou zamyslel. Pak odpověděl:
"Na straně 247 to vypadá, že je všechno ztraceno. To je ten nejlepší okamžik, víte."
Tohle rozhodně není knížka pro každého. Ale pro ty z vás, kteří jsou už přesyceni akčností, násilnostmi, povrchními vztahy a povrchními city v různých knihách je to něco, co stojí za zaznamenání.
A možná se tak jako já začnete v knihách ze zvědavosti dívat, o čem se v nich píše na straně 247.
Je škoda, že se životopisné knihy až tak moc nečtou. Tahle ale za přečtení určitě stojí.
Skvělé. Že jsem všechno nepochopila, to rozhodně není problém Stephena Hawkinga, ale můj.
On se snažil velice.
Také jste si vzali žlutou tužku a namalovali jste hrušku? A také jste na tuhle knížku nikdy nezapomněli?