boxas
komentáře u knih
Astronauti
Stanisław Lem
Já jsem to slyšela jako rozhlasovou hru. Některé věci jsou už dnes díky pokroku jaksi mimo, ale celkově pořád dobré.
Sňatky z rozumu
Vladimír Neff
19. století. Doba velkého vlastenectví a velikých plánů.
Jan Born, majitel prvního opravdu českého (Ja, ja, echt tschechische!) obchodu v Praze, a Martin Nedobyl (S železnicí nemohou formani soupeřit, ale kdo rozveze zboží z nádraží?) - dva mladí muži, kteří se rozhodli svoje plány a sny uskutečnit. Jejich osudy pokračují i v následujících dílech této široké historické fresky a my společně s nimi sledujeme, jak se změnila nejen Praha, ale i celá země, a jak se utvářel novodobý český národ. Sebevědomý a ekonomicky silný. Alespoň v této rodinné historii Vladimíra Neffa tomu tak je.
Zvěrolékař na blatech
James Herriot (p)
Jak ráda jsem si po všech těch frustrujících problémech dnešní doby "odskočila" do poklidné krajiny anglických samot a prožívala první zkušenosti mladého veterináře, byla s ním smutná, když něco dopadlo špatně, třeba jako ten nemocný kůň, smála se s ním nebo i jemu, jako třeba když podával kolegovi veterináři čípek, chodila s ním ke krávám a ovcím, poseděla v salonu u bohaté majitelky malého tlustého jorkšírka u skleničky sherry, kroutila hlavou nad rozepřemi jeho zaměstnavatele s bratrem...atd. atd.
Je to moc hezká knížka. Poznáte z ní nejen, jak měl
James Herriot rád zvířata, ale i jak měl rád lidi a život.
Soudničky
Karel Poláček
Poláček se soudničkám věnoval pravidelně. Jeho postřehy jsou tak trefné, že pobaví i po těch letech.
Metráček aneb Nemožně tlustá holka
Stanislav Rudolf
Kniha mého mládí...úplně jsem se v Jitce viděla. :-)
Krtkova dobrodružství
Eduard Petiška
Knížku jsem koupila svému vnukovi. Snad si Krtečka zamiluje tak jako kdysi já.
Lístek lásky
Émile Zola
Málokdo tuto knihu zná. Je to škoda. Tak moc se liší od jiných Zolových děl, jak je to jen možné.
Připadá mi až podivné, že TEN Zola, naturalista, popisující detailně sociální problémy své doby, mohl napsat tak křehký příběh o lásce.
Vojna a mír
Lev Nikolajevič Tolstoj
Jedna z nejlepších knih, kterou máte možnost si v životě přečíst.
Tedy pokud se nedáte odradit délkou románu a počtem postav. :-)
Četla jsem ji už před nějakým časem, ale pravdou je, že si některé pasáže stále vybavuji do posledních podrobností, jako by to bylo před týdnem. Tak silně na mě tento příběh zapůsobil.
Já vím, že je to kniha tlustá, když člověk chodí do práce, nemá na ni čas, ale přeci jen, když si ten čas najdete, tato kniha vám v hlavě už zůstane. A už nikdy jména jako Pierre Bezuchov, Andrej Bolkonskij, Nataša Rostovová a další nezapomenete. Budete si pamatovat, jak se u Slavkova těžce zranil kníže Bolkonskij, jak se z levobočka Pierra, nepraktického snílka, stal naráz jeden z nejbohatších lidí v Rusku, jak obdivoval Napoleona a jak byl pak zklamán, budete vědět, jak se v průběhu let změnila Nataša, zkrátka, budete si dlouho pamatovat spoustu věcí, událostí a dějů tak jako já.
Podle mě je jen několik knih ve světové literatuře, které naprosto precizně popisují válku a její důsledky v té které zemi, vlasti autora. A k těmto nemnoha knihám určitě patří vedle knih Jih proti Severu, Na západní frontě klid, Osudy dobrého vojáka Švejka i Vojna a mír.
Nemusí být vždycky kaviár
Johannes Mario Simmel
Vaříte rádi? Ano? Tak si přečtěte tuto knihu!
Na začátku každé kapitoly je recept a v průběhu děje příslušné kapitoly ho hlavní hrdina - dvojitý, vlastně trojitý, vlastně já ani nevím kolikerý špión uvaří. A jak praví název knihy - není to vždycky kaviár. Základní surovinou jednoho z receptů jsou např. i staré chlebové kůrky.
Kniha je vtipná, čtivá a agentovi všech možných rozvědných služeb od anglické, ruské, německé a já nevím jaké budete určitě fandit!
Pád domu Usherů
Edgar Allan Poe
Symbolismus dávno před symbolismem. Ponurý dům s prasklinou přes celou zeď, plný pavučin, ponurý obyvatel tohoto domu s jizvou přes celý obličej, který vypadá, jako by byl sám pokrytý pavučinami...
Co dodat? Snad jen, že stačí pár vět a nám se div nerozdrkotají zuby.
Autor, jakým byl Edgar Allan Poe , se narodí jednou za sto let.
Černý kocour
Edgar Allan Poe
Klasika klasik. Neznám moc tak mistrně vypointovaných příběhů!
Vlastně když nad tím tak přemýšlím - uměli to jen dva autoři - Edgar Allan Poe a Stephen King.
Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky
Edgar Allan Poe
Augustin Dupin - archetyp všech dalších detektivů až do dnešních dnů. Augustinem Dupinem to všechno začalo a každý další vyšetřovatel se s ním tak nebo onak poměřuje.
Jen si vezměte např. povídku Vraždy v ulici Morgue nebo Odcizený dopis!
Autor, jakým byl Edgar Allan Poe , se narodí jednou za sto let.
Vyzvědačka
Paulo Coelho
Knihu jsem si vybrala, protože je vyprávěna retrospektivně. Od začátku víme, jak Mata Hari skončila. Před popravčí četou se ocitla 15. října 1917 krátce po páté hodině ráno. Hned první fotografie z knihy je z toho dne. Mata Hari stojí u popravčího kůlu a proti ní vojáci...
Knížka Paula Coelho Vyzvědačka je smutný příběh o ženě, která zarputile popírala nejen to, že stárne a přestává být atraktivní, ale především nepochopila tvrdou realitu 1. světové války.
Jejím největším "proviněním" přitom bylo jen to, že sama uvěřila svým snům a lžím a že až do poslední chvíle stále věřila tomu, že když je nevinná, tak se jí přece nemůže nic stát.
Paulo Coelho nám tuto ženu přiblížil s velkým smyslem pro detail a bez přehnaného patosu.
"Mezi námi, prokazatelná fakta, která jsme měli k dispozici, byla tak nedostatečná, že by nestačila ani k odsouzení kočky."
Prokurátor André Mornet, zodpovědný za odsouzení k smrti Mata Hari.
John na konci umře
David Wong
Vzdávám to.
Fakt jsem se snažila! I když mi to nepřipadalo ani napínavé a už vůbec ne vtipné. Dokonce jsem vydržela i všechny ty sekyry a sklep plný sraček (pardon výkalů)! Ale už opravdu nevidím důvod, proč takovou blbost číst dál.
Krotitel
Camilla Läckberg
Na můj vkus moc náhod najednou.
A také si už začínám myslet, že ve Skandinávii se to jen hemží brutálními sériovými vrahy. Tedy pro knihy norských, švédských nebo třeba i dánských autorů to platí na sto procent. Čím víc, tím líp. Asi to dělá ta severská zima, nebo nedostatek denního světla či co, ale nevzpomínám, že by kupříkladu v Řecku, Portugalsku nebo Španělsku bylo tolik šílenců. Pořád mluvím samozřejmě o knížkách!!! :-)
Aspoň že to tam na jihu občas "zachraňuje" italská mafie...
Kniha Krotitel nijak nevybočuje ze zaběhnutých kolejí. Ano, je docela napínavá, ale zápletka je chatrná a snaha "zamaskovat" to, jak se věci mají, je tak naivní a průhledná, že člověk už v první půlce knihy ví, odkud vítr fouká. Chápu, že autorce asi připadá atraktivní psát o autorce něčeho podobného tomu, co píše sama, ale jestli to tak je, její snaha, aspoň u mne, vyšla naprázdno. Naopak ta její skvělá Erika, co do všeho strká nos, a ten ňouma Patrik, který své ženě pravidelně vykecá o své práci i to, co neví, tak tihle dva mě už otravovali. A co se týče otevřeného konce - autorka si asi připravuje půdu na to, aby z námětu vycucala ještě alespoň jednu knížku. Ach jo. Že já si po zkušenostech s Andělíčkářkou nedala pokoj!
P S. Knížku jsem si v letošní Čtenářské výzvě zařadila ne pod téma číslo 20, kde se pracuje se zvířaty, jak by se to asi podle názvu zdálo, ale pod bod 18 - místo, kde bych nechtěla být. Já bych se totiž vzhledem k množství sériových i "obyčejných" vrahů městečku Fjällbacka vyhnula velikým obloukem, i když na fotkách skutečná Fjällbacka vypadá tak hezky! Ale člověk nikdy neví. Pro jistotu.
