boxas
komentáře u knih
Schůzka se smrtí
Agatha Christie
Poslouchala jsem jako audioknihu, abych si děj znovu připomněla, protože jsem nedávno viděla filmové zpracování a nějak mi to "nesedělo".
Uvědomila jsem si při tom, jak často a dost svévolně manipulují filmoví scénáristé s literárními předlohami. Konkrétně u této knihy Aghaty Christie a jejím zpracováním v anglickém televizním seriálu je to do očí bijící. Ještě bych pochopila, že třeba z různých důvodů zaměnili údolí Petry za středověký křižácký hrad. Jde mi o to, jak svévolně překroutili jednotlivé postavy a jejich motivaci a přitom právě těmto detailům autorka věnuje velice pečlivou pozornost.
Když to tedy shrnu - kdo si u filmových nebo televizních zpracování knih Aghaty Christie myslí, že zná dílo této autorky, je na velikém omylu! U Schůzky se smrtí to tedy platí stoprocentně. Tady je společný snad jen název.
Němý svědek
Agatha Christie
Ze série s Herculem Poirotem považuji tuto detektivku za jednu z nejlepších.
N či M?
Agatha Christie
Příběh o špionech pravděpodobně autorce až tak moc "nesedl".
Navíc nám čtenářům hádání tentokrát trochu usnadnila, protože nápověd je v knize hned několik.
Hadí doupě
Agatha Christie
Klasická detektivka s překvapivým závěrem.
Za mě hodně dobré!
Vražda na faře
Agatha Christie
To byla zase jednou radost číst!
A ať mi prominou zapřisáhlí příznivci Hercula Poirota, já nedám dopustit na tuhle drobnou, trochu všetečnou, ale nesmírně bystrou obyvatelku vesničky St. Mary Mead Jane Marplovou!
Pověz mi, jak žijete
Agatha Christie Mallowan (p)
Je to jiná Aghata Christie, než jak ji běžně známe, ale o to možná zajímavější.
Vtipná glosátorka, milující a obětavá manželka, chápající přítelkyně, žena se silným sociálním cítěním a s velikým obdivem k Sýrii a její historii. Vždy ochotná pomoci (zvlášť nemocným a jinak potřebným ženám), vždy pevně po boku svého muže archeologa, trpělivě snášející strasti pobytu v zemi s naprosto odlišnými sociálními i hygienickými standardy, než na jaké byla zvyklá v rodné Anglii. Mě např. hodně pobavilo její vypravování o záchodovém prkýnku...
Sama autorka v knize přiznává to, co už zažily tisíce a tisíce lidí, kteří určitou dobu pobývali v cizině. Tam daleko se jí po čase začalo stýskat po Anglii, a když se vrátila domů, zase se jí stýskalo po "jejich" domě poblíž jednoho z nadějných tellů v Sýrii.
Určitě stojí za přečtení!
Ozvěna
Zora Beráková
Byla Berta Kinská čili Bertha von Suttner výjimečná žena?
Ano! Rozhodně ano!
Je něčím výjimečná kniha Zory Beránkové Ozvěna?
Ne! Bohužel ne.
A je to veliká škoda! Protože rodačka z Prahy, první nositelka Nobelovy ceny za mír, přítelkyně Alfréda Nobela, odhodlaná bojovnice za mír by si dobrý a kvalitně beletristicky zpracovaný životopis rozhodně zasloužila!
Škoda, ale tato kniha taková není.
Městečko na dlani
Jan Drda
Františku, nepij! Umřeš!
Kdo by si nepamatoval milého pánaboha, když domlouvá starostovi Buzkovi. Já si ho navíc vždycky představím tak, jak ho ve filmu zahrál František Smolík.
Drda tu knížku vydal za války a možná právě proto je o přátelství a porozumění mezi lidmi bez hranic. A možná proto je ta knížka napsána tak pěknou češtinou.
Hezký příběh.
Kolíbka
Kurt Vonnegut Jr.
Připadalo mi to tak ujeté, že jsem to dočetla až do konce, i když jsem si mnohokrát v duchu ťukala na hlavu a říkala si: Haló, haló, je někdo doma?
Nevím, jestli dám autorovi ještě někdy šanci.
Křest sv. Vladimíra / Epigramy
Karel Havlíček Borovský
Výborně se u této knihy odreaguji. Některé postřehy jsou nejen trefné, ale i nadčasové.
Tak to chodí na tom světě,
každou chvíli jinak,
dneska ctí tě za svatého,
zejtra budeš sviňák.
Co dodat?
Snad jen, že od časů Karla Havlíčka se až tak moc nezměnilo.
Atentáty, které měly změnit svět
Václav Pavel Borovička
Paráda! Kdo má rád literaturu faktu, užije si!
Němá barikáda
Jan Drda
Podle mě je to hodně dobrá knížka a trochu mě překvapilo, že nemá na Databázi až tak dobré hodnocení. No prosím, je to věc názoru.
Tak já se vám pokusím vysvětlit ten svůj.
Proč se mi Němá barikáda opravdu líbí?
Předně proto, že ji Drda vydal ani ne rok po tom, když po šesti letech konečně končí protektorát Čechy a Morava a okupace. A k tomuto období se všechny povídky vracejí. Autorovy vzpomínky na tuto dobu byly tedy bezprostřední, autentické, nebyly ještě pokryty nánosem času. Neměl sklon si dobu nějak "upravovat", ať už s tendencí na Východ nebo na Západ. Psal o Češích a pro Čechy.
Všechny povídky jsou o obyčejných situacích a zachycují příběhy, které se v té době asi skutečně děly. Viz např. Vesnická historie o kolaborantech nebo Včelař o pomoci partyzánům.
Hrdiny povídek jsou obyčejní lidé. Teprve situace, v níž se ocitli, z nich dělá hrdiny. Ať už je to stará paní v povídce Hlídač dynamitu, která v bezvýchodné situaci zabije sebe, svého muže i pár gestapáků, kteří je přišli zatknout, nebo třeba pan účetní Babánek, který se za protektorátu učí ve střelnicích na poutích střílet, aby pak během pražského povstání v květnu 1945 pomstil svého syna.
Drda má v knize ještě jednu specialitu - rozlišuje dějový a etický vrchol povídek.
Vezměte si např. asi nejznámější povídku Vyšší princip.
Když tedy starý pan profesor s touto přezdívkou přijde jako třídní do třídy, ve které chybí několik studentů, den před tím popravených za údajné schvalování atentátu na Reinharda Heydricha, postaví se před třídu a těm mladým lidem řekne, že z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranovi není zločinem a že i on sám tento atentát schvaluje. Řekne to s plným vědomím toho, že ve třídě je možná udavač. To je bezesporu vrchol této povídky. Ale není to ještě její konec! Třída, která si po jeho příchodu sedla, celá vstane. Všichni se přihlásili k tomu, co řekl. Ke slovům, která v té době stanného práva znamenala okamžitou smrt. A to je ten zmiňovaný druhý, etický, vrchol povídky.
Neodpustím si ještě jednu poznámku k jednomu zde sepsanému komentáři:
Za nacistické okupace zemřely tisíce našich lidí a ano, skutečně si myslím, že jim, těm obyčejným bezejmenným, Drda touto knížkou vzdává čest! A ano, pro mě, tak jako pro tu třídu, atentátníci nebyli sprostými vrahy, ale HRDINY. Stejně tak jako všichni ti, kteří se jim snažili pomoci.
Myslím, že je to kniha když ne skvělá, tak aspoň velice nadprůměrná a mých pět bodů si bezpochyby zaslouží.
Džungle
Upton Sinclair
Jediné, co se nedá z prasete využít, je jeho kvikot před porážkou.
Silně kritický příběh o dělnících na jatkách, kde hlavním heslem je výkonnost a zisk.
Zavátý život
Josef Augusta
Toto je kniha, od které se datuje můj celoživotní zájem o archeologii. Nejen kvůli Josefu Augustovi, ale samozřejmě i díky nezapomenutelným ilustracím Zdeňka Buriana.
Detstvo
Maxim Gorkij (p)
Ano, je to kniha ideologicky vyhraněná, tendenční, popisuje jednostranně život v Rusku v časech mládí Maxima Gorkého, ale špatná kniha to rozhodně není! Gorkij totiž psát uměl.
Ke knize mám ještě jednu osobní vzpomínku. Ze zoufalství, protože nebylo na výběr nic, o čem by se dalo psát, jsem si na maturitní písemku z ruštiny vybrala právě rozbor této knihy. Respektive charakteristiku jejího hlavního hrdiny.
A už nikdy nezapomenu na svoji první větu: "Moj sámyj ljubymyj gerój éto Aljoša Peškov..." Načež jsem kompletně "obšlehla" část životopisu Gorkého z taháku. Jo, jo, to byly časy! :-)
Matka
Maxim Gorkij (p)
Beru tuto knížku jako svědectví doby. Něco jako zde zmiňovaná Olbrachtova Anna proletářka nebo třeba jako Fučíkova Reportáž psaná na oprátce. Tito autoři prostě žili v nějaké době a tato doba je nějakým způsobem ovlivnila. A to se projevilo i na jejich tvorbě. Nic dalšího bych v tom nehledala. Knížka Matka je sice silně tendenční, v mnohém překonaná, ale pravdou je, že Maxim Gorkij psát uměl.
Poslední Mohykán
James Fenimore Cooper
Cora a Alice - sestry, každá jiná. A jejich osudy na pozadí zuřivých bojů mezi Angličany a Francouzi. Klasika dobrodružného žánru. Ta kniha byla vydaná poprvé 1826, ale je čtivá i dneska! Které další knihy tak houževnatě odolávající zubu času znáte? Já moc ne.
P. S. Ti z vás, kteří viděli filmové zpracování s Danielem Day-Lewisem: všimli jste si, že v knize a ve filmu to dopadne s Corou a Alicí přesně naopak? Nechápu, proč je scénáristé prohodili.
