brabofka
komentáře u knih
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Zde bych čekala, že když autorka nakousne minulost, tak jí dořeší. I odhalení vraha je jaksi vyřešeno kdesi na pozadí. V hlavním ději se neustále řeší problémy a starosti postav ze Smrčiny a to že tým kolem Josef Bergmana něco vyšetřuje a řeší je jaksi mimo.... ale i tak se to dalo číst.
Dopis ze záhrobí
Dominik Dán
Myslím, že ke knihám tohoto autora jsem již napsala všechno. Další ze série povedených kriminálek. :-)
Žiješ jenom dvakrát
Dominik Dán
Klasická "Dánovka". Krauz, Chosé, Burger a další jsou zpět. Opět skvělá oddechovka, která nepostrádá nejen napětí ale i běžné starosti a strasti, které mohou potkat každého z nás. Skvělé téma, které je odhaleno víceméně až skoro v závěru knihy. Nicméně to vůbec nevadí, naopak.
Pražské jaro
Simon Mawer
Autor opět dokázal, že to co dělá, umí. Už u Skleněného pokoje mě velice překvapil tím jak dokázal příběh zasadit do Čech, do Brna, aniž by čtenář jakkoli moc poznal, že autor s touto zemí nemá nic moc společného. Příběhem z obsazované Prahy toto jen potvrdil. Krásný, místy napínavý, poutavý příběh několika lidí, kteří se víceméně shodou okolností setkají v Československu kde právě probíhá obrození, uvolnění s názvem Pražské jaro. Nikdo v tu chvíli nečeká, že na hranicích je již vše připraveno. Nikomu se ani nechce věřit, že by toho byl Svaz schopen. Všichni věřili Dubčekovi. Na pozadí těchto událostí se sejdou 4 lidé, kterým se ve víru událostí zcela změní život.
Nestvůra z Essexu
Sarah Perry
Nesmíte si myslně myslet, že kniha bude pátráním po bájné nestvůře, kterou se hlavní hrdinka snaží najít. Až poté, kdy si uvědomíte, že nestvůra není hlavní hybatelkou děje, dojde Vám co máte v rukou. Milou knížku, která mi hodně připomínala Větrnou hůrku. A jak se píše v anotaci, je to příběh o svobodě, protikladech které se přitahují ale také o přátelství a lásce. Dávám 5*.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Zpovědí z koncentračních táborů mám přečteno několik. Nejvíce mě asi zasáhla kniha Treblinka - slovo jak z dětské říkanky. Knihu jsem 2x odložila abych se k ní stejně vrátila a občas měla nutkavý pocit jít se vyzvracet, jak mi z popisovaných hrůz bylo špatně.
Kniha o tatérovi byla tedy procházkou růžovou zahradou a to doslova. Lalemu vycházelo prakticky cokoli o co se pokusil. Od kontaktu s vyvolenou spoluvězenkyní, přes sehnání léků až po schovávání šperků. To za co by každý jiný dostal kulku, Lalemu směle procházelo. Myslím, že jako námět na hollywoodský trhák s happyendem to není špatné. A tak je potřeba k této knížce přistupovat. Škoda že Lale již nežije. A škoda, že tak není již možnost s ním zarchivovat skutečný příběh. Ten bez příkras. Protože se mi prostě nechce věřit, že by na pozadí celé té hrůzy, byl možný takovýto reálný příběh. I když proč ne? Občas se i zázraky dějí, a proč tedy ne zrovna v Osvětimi?
Nejlepší víkend
Patrik Hartl
Myslím, že u tohoto autora je koupě knížky sázka na jistotu. Knížka je perfektní oddychovkou, u které se pobavíte, dojmete a hlavně krásně odpočinete.
Občas jsem měla potřebu se podívat, jestli jako autor není uveden ještě někdo další. Jak může chlap popsat hrdinky ženy takhle trefně? Protože já se místy poznávala?!
Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
Vážená slečno Doležalová,
Nebýt jedné skvělé a zajímavé soutěže jistého knihkupectví, asi bych se k Vašemu blogu a knížce jen tak nedostala. Nezjistila bych, že introvertní stavy, které mám, mohou cítit i ostatní lidé. Jsem ráda, že jsem si Váš blog mohla přečíst spojený v 1 knížce, protože si nedovedu představit čekat celý týden na další Váš příspěvek. Mohla jsem se s Vámi v jednu chvíli smát, brečet, cítit se trapně nebo naopak překypovat radostí a štěstím. Vše na 260 stranách, během 5 dní, které jsem ve strávila ve společnosti Vaší knihy. Moc Vám děkuji za prodloužení života. A také děkuji za ten skvělý pocit sounáležitosti, že v tom nejsem sama. Že existují lidé, kteří byť správnou odpověď vědí, jenom se „nestihnou“ přihlásit. Děkuji.
Spřízněné duše
John Marrs
Pokud čekáte detektivku s prvky thrilleru, čekáte zbytečně. Kapitoly krátké, rozdělené dle postav, které měli společné pouze téma - Spříznění přes DNA. Každopádně podnázev knihy mírně zavádí. Označit romám čistě jako thriller mi nepřijde správné. Místy román vykazoval známky červené knihovny. A osudy postav byly hodně čitelné. Ale i tak bylo přes 400 stran čtivých a už jen pouhá zvědavost mě hnala kupředu.
Příběh by se dal shrnout: Rozbor DNA v blízké budoucnosti Vám určí protějšek, pro který jste byli geneticky souzeni. Příběh několika hrdinů, který se neprolíná. Každý si své "spříznění" prožívá ve svém příběhu, místy zavánějícím až červenou knihovnou. Přirovnání a výrazy jako "blesk z čistého nebe, země se zachvěla apod" vykreslují, jak takové spojení dvou lidí přes DNA funguje.
Nicméně, malinkatý prostor dostala i úvaha co ti, jež nikoho nenajdou a ti, kteří toto podstoupit vůbec nechtějí. Mají svůj protějšek o němž jsou přesvědčeni že je ten pravý, a rozbor DNA k tomu nepotřebují. Sice zazní i to, že díky souznění přes DNA došlo ke snížení rasových problémů, vymizela emigrace a imigrace, náboženská nesnášenlivost - protože DNA si prostě nevybírá.
Za mě 3* - za čtivost a zajímavé téma.
Pilíře země
Ken Follett
Nad prvními stránkami knížky jsem se byla hodně zvědavá, jak se do skoro tisíce stránek dá vložit stavba katedrály a ještě tak aby byla atraktivní pro čtenáře. Musím uznat, že to autor zvládl na 1 s *.
Podzemní železnice
Colson Whitehead
K této knížce jsem se dostala přes Knižní šifru. Je to zajímavě zpracované téma otroctví. Určitě stojí za zamyšlení, jakým směrem se vyvíjela historie USA a na jakých základech vlastně to jejich vlastenectví a patriotismus stojí.
Postel, hospoda, kostel
Zbigniew Czendlik
Nikdy by mě asi nenapadlo že budu někdy s takovou chutí číst rozhovor s knězem. Na dotyčnou knihu jsem ale ve chvíli kdy se mi dostala do rukou, slyšela tolik zmínek, že zvědavost byla silnější. Myslím, že by se knížka dala rozdělit na dvě části. Tu první kde popisuje to jak se ke kněžství dostal, jak se dostal do Čech atd, a tu druhou která už někde více někde méně byla o jeho víře a bohu. Každopádně i přes to všechno musím říct, že ve spoustě věcí mě překvapil svými názory a pohledy na život. Musím mu dát i za pravdu v tom, že vlastně věřící jsme všichni. Protože někdo věří že Bůh je, a někdo věří že Bůh není :-)
Počátek
Dan Brown
Klasický Brown a ještě klasičtější Langdon. Myslím, že tato knížka by se mohla řadit hned za Anděle. Na první, neporazitelné pozici je a vždy prostě bude Šifra. Myslím, že toto téma je opět Brownovo opakované trefování se do církve a víry v Boha jako takové. Už vlastně ani nemužeme být překvapeni, že RL svět zachraňuje před objevem počátku. Ale jakým způsobem svět zachraňuje, je jak neotřelé a tak i již tolikrát opakované. Je prostě geniální, nesmrtelný, nedotknutelný... ale pokud jste se dopracovali až do této 6 série, tak s tím už přeci musíte počítat? Za mě prostě plný počet (po dlouhé době). Perfektně jsem si oddychla a ještě se dozvěděla pár zajímavých informací.
Oběť bez tváře
Stefan Ahnhem
Za mě 1 s *. Perfektní příběh, který chytne od první stránky. Chytlavě napínavý, děj vykonstruovaný, žádné zdlouhavé popisy všeho. Prostě to odsýpá a zastavíte se s dechem až nakonci. Doslova :-)
Sůl moře
Ruta Sepetys
bravurně postavený příběh. Je až s podivem, že o této části historie se nic moc neví. Skvěle vykreslené postavy a jejich osudy. Četla jsem i knihu v Šedých tónech, a myslím, že autorka má nastavený standard který hravě udržuje. Příběh je čtivý i díky krátkým kapitolám, které se věnují vždy dané postavě zvlášť a přeci se všechny postavy skvěle prolínají. Za mě perfektních 5*.
Kathy
Jan Štifter
Velice zajímavý námět. Hodně podobné Gertě Snirch o K.T. i když útlejší a kratší. Myslím, že by nebylo od věci kdyby autor celý námět více rozpracoval a posunul osudy hrdinky až do dnešní doby.
Vykoupení
Martin Goffa
Když vezmete 1 MG, 1MS, přidáte písmenka, listy a zabalíte to do knihy, získáte perfektní příběh jednoho pražského policajta, který ztratil chuť žít, pracovat a jakkoli se účastnit života. Odjíždí tedy na "prázdniny" na Moravu do rodné vísky.
Ten pro koho Miko není žádný nováček ví, že to nebude jen tak. Ale myslím, že určitě nečeká to co nastane. Tahle smršť, která se kolem mě prohnala, byla úžasná. Knihu jsem v neděli otevřela ve stylu "jedna kapitolka, a zbytek zítra". Z jedné kapitolky byla půlka knížka a tu druhou jsem si dala včera. Takže pana Goffo, co uděláte, když jsem Vaši poslední knihu s Mikem zhltla za dva večery? Jako co teď budu číst? Jak to jako vydržím do dalšího dílu s Mikem? To asi nepůjde!! Chci pokračování!
Mám pocit že co kniha, tím ještě lepší příběh. Příběh, který jakobyste poslouchali jak někdo vypráví a vy jste najednou jeho součástí. Ta opravdovost a každodenní realita z toho tak čiší...
Za mě, mít možnost udělit víc jak 5*, udělám to. Skvělé.
Na vlastní kůži
Heda Kovályová
Asi jsem si špatně přečetla anotaci a nevšimla si, že to není jen čistě z 2. světové války. Což mi došlo dost rychle, když po pár stranách autorka přešla do poválečné doby. Samotná válečná léta, pobyt v koncentračním táboře a následný útěk jsou tak vměstnány na několika málo stranách. Autorka se zde spíše věnuje době poválečné. Době kdy se snaží vysvětlit (a někdy mi přišlo, že až i obhájit) proč zrovna komunismus. Že si všichni mysleli jak už bude dobře, že Masarykovská demokracie byla špatná, nacismus nejhorší a že jediná volba tak padá na světlé zítřky z východu. Ano byla to hrozná doba. Jak válka, tak i poválečná léta, a léta 50. Jednou mě tak napadlo, když jsem četla její vystřízlivění (po manželově zatčení), jak by vlastně na tu dobu vzpomínala kdyby manžel "nespadl" do kauzy "S"? Kdyby si tak spokojeně žili? Nikde jsem nezaznamenala že by, do doby než se to stalo i jí, se zamýšlela nad tou dobou. Nad zatýkáním, udáváním, procesy, popravami.... Přišlo mi, že prozřela až když režim semlel i jí. Najednou spadla až to nejhlubší dno, kde už několik let byli někteří lidé, kteří se režimu nelíbili a nebo se režim nelíbil jim. Knihu samozřejmě nezlehčuji, ani nenapadám. Je to úžasné svědectví o té době, a škoda jen že jich je tak málo. Až s touto knihou jsem si uvědomila že o 2.sv. válce toho je napsáno až dost. Ale o poválečné době a 50. letech se tak nějak moc nemluví a ani nepíše. Ale přesto. Byla by Heda napsala své paměti, kdyby manžel i nadále žil, a pracoval na zamini? Obrátila by se proti režimu kdyby jim režim i nadále nabízel to co dosud? Jak jsem již napsala o té době toho moc načteného nemám, ale zarazilo mě, když napsala že naprotest, když odešla z výslechu, si koupila zájezd letecky do Bulharska se synem. Měl by na to obyčejný člověk, který v té době žil?
Noc
Bernard Minier
S každou další knihou je poznat, že se autor zlepšuje a zlepšuje. Knížku jsem přečetla jedním dechem za skoro 4 dny a mohu konstatovat, že opět setkání s Martinem Servazem na 1s*. Pozor, teď přijde menší odhalení.
Už od začátku mě zajímalo, co s tím má norská vyšetřovatelka společného a vlastně až úplně na samém konci se to čtenář dozví. Ale vůbec to není na škodu. Myslím, že kniha má skvěle nakročeno k pátému pokračování a vůbec to nevadí, že Vás autor vlastně pořád natahuje. U prvního a druhého dílu mi trochu vadilo, že J. Hirtmann je vlastně nepolapitelný a že to nebude jen tak. Tady v průběhu knížky a i vlastně po dočtení mi vůbec nevadí, že se třeba až v dalším díle dozvíme jak to dopadne. A nebo už dopadlo? To asi ví jen sám autor. Za mě tedy, je to vynikající a skvěle oddechové počtení.