_Brunetka_ komentáře u knih
Tahle série je zkrátka úžasná a navíc je každým dílem lepší, což prostě chcete číst. Musíte si zvyknout na autorčin charakteristický styl psaní sice, ale já už ho miluju jako všechno ostatní na téhle sérii. Svět je originální, propracovaný a zkrátka fantastický! Každá drobnost tu má význam a své místo. Milostný trojúhelník mi naprosto láme srdce, miluju scény s Jemem i Willem a stále si mezi nimi nedokážu vybrat! Za postavy v tomhle příběhu budete zkrátka dýchat a nezapomenete ani na to je zbožňovat. Líbí se mi ta rozmanitost jejich charakterů. Opět je tu spousta zvratů, odhalení z minulosti a překvapivých informací. Nejsou tu žádná hluchá místa, naopak při čtení se zároveň pobavíte a i si pobrečíte. Plusové body dávám i za postavu Magnuse Banea, který je hrozně těžko popsatelný. Kniha je protkaná spoustou skvělých myšlenek, což oceňuju. A jen tak mezi námi, já jsem brečela už pomalu u prologu a jinak jsem probrečela asi posledních 80 stran knížky, protože tohle se za mě nedalo!! Autorka si vytvořila dost slušnou půdu pro bezpochyby úžasné finále v podobě Mechanické princezny. Doporučuju všema deseti.
Další zajímavá kniha od Ladislava Vrchovského. Autor má své dílo originálně rozčleněno do menších úseků s vystihujícími titulky, díky čemuž čtení utíká poměrně rychle. Celkově můžu říct, že se mi Statek četl lépe než Stará fotografie. Do příběhu jsem se dostala téměř okamžitě. Velkým plusem je to, že autor u něj přišel opět s jedinečným námětem. K postavám toho nemám moc co říct. Je tu zachycena opravdu široká rodina, takže není věnováno příliš prostoru jednotlivcům, přesto jsou však všichni krásně charakterově vykresleni a životní osud každého z nich je fascinující. Moc se mi líbí doba, ve které se dílo odehrává, protože si projdeme časy Rakousko-Uherska až po vznik samostatné České republiky. Všechno tu působí věrohodně a fakt, že se jedná o příběh založených na skutečných událostech, tomu ještě dodává šťávu. Ladislav Vrchovský se tu také zabývá řadou témat – odvěkou závistí lidí, lidskou odvahou a pracovitostí, sílou rodiny, problematikou různých režimů,… Statek ve mně vyvolal i nějaké ty emoce, protože nespravedlnost vládnoucí světu a chování některých lidí jsou vážně neskutečné.Konec mě potěšil. Podtrženo, sečteno, pokud hledáte zajímavou historickou knihu z našeho území se skutečnými lidskými osudy, tohle je přesně pro vás!
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Série s Joonou Linou je zkrátka moje srdcovka a tento díl mě na rozdíl od toho předchozího absolutně nezklamal. Manželé vystupující pod spisovatelským pseudonymem Lars Kepler mají velmi úderný styl psaní, který dohromady s krátkými kapitolami vytváří přímo smrtící kombinaci. Příběh není spjat jen s originalitou, ale také velkým napětím, které nás provází na každé stránce. Vážně to zhltnete téměř okamžitě navzdory tomu, že knihy těchto autorů počtem stránek neodpovídají žádné brožurce. K Joonu Linovi můžu zase říct jen to, že ho stále zbožňuju stejně, jako postava mi nesmírně sedí a v mém srdci má speciální místo. Nechybí tu ani další nezbytná položka - STRACH - opravdu, pokud se chcete bát, nenajdete k tomu vhodnější sérii, tyhle severské detektivky mají totiž hodně co do sebe. Z finálního rozuzlení příběhu mi spadla brada a pusu jsem pořád ještě nezavřela, jednoduše geniální a já to absolutně nečekala. Pokud hledáte mrazivou a originální detektivku se sympaťákem v čele, tady máte můj tip.
Tohle byla jedním slovem dokonalost. Naprosto očekávaně se Dvůr stříbrných plamenů už teď řadí na seznam toho nejlepšího, co jsem za tenhle rok přečetla a ještě přečtu. Autorčin styl psaní je jednoduše fantastický, a přestože občas i více popisuje, jejím knihám to nijak neubírá a spíš je pro každé slovo milujete ještě víc. Do každého z jejích příběhů se ponoříte jako do těch nejhorších bažin a tekutých písků, z kterých prostě není úniku. Svět je naprosto perfektně vykreslený, obdivuju v něm úplně všechno – nadpřirozené tvory, minulost postav, legendy,… Když už jsem to nakousla, budu v tom pokračovat… POSTAVY aneb to, co Dvory opravdu vyšvihuje do nebeských výšin, protože stopy, které po sobě ve vašem srdci zanechávají, až fyzicky bolí. Nesta je dle mého velice inspirativní hrdinka, které příběh je důležitější vyprávět než Feyřin, mně se dostala pod kůži hodně. Na Cassiana ani moc nemám slov, snad jen to, že bych si s Nestou hned vyměnila místo (což mluví za vše). Ovšem je tu mnohem víc zajímavých postav a já teď ze všeho nejvíc prahnu po tom zjistit toho víc o Erisovi, na kterého S. J. Maas udělala slušnou lákačku, tak se snad dočkáme části o něm! Romantická linka je ztělesněním luxusu, chemie tu pracovala a jiskry létaly do té míry, že jsem se bála, ať mi nechytnou stránky. Autorka si tu pro nás nachystala také opět hodně překvapivých chvílí a zvratů, z kterých člověk někdy nevěděl, kde mu hlava stojí. Ve mně se zase probudila i velká řada emocí – soptila jsem, strachovala se, brečela a smála se. Konec, i přes cestu, která k němu vedla, byl geniální. Tohle je zkrátka kniha, která vám vyrve srdce z hrudi, zničí ho a vrátí vám ho v podobě poztráceného puzzle, které sice složíte, ale už nic nebude jako dřív – přesto je to ale nádherný zážitek. Já, když jsem v Prythianu, v srdci cítím domov.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tohle bylo opravdu perfektní čtení z období 2.světové války. Autor má lehký a úderný styl psaní, kterým si vás k sobě připoutá – proto tato knížka tak krásně plyne. Příběh mě jedním slovem okouzlil a já se do něj naprosto ponořila. Rozhodně se neřadí mezi všechny ty příběhy, které v tomto žánru běžně čteme. Zaujal mě především tím, že je napsán podle skutečných událostí a prožíváme v něm válku očima Florenťanů (Itálie), což není u této literatury zvykem. Co bych mohla říct k hlavnímu hrdinovi? Gerhard Wolf (který skutečně existoval) mi ukradl srdce a stále ještě žasnu nad jeho charakterem. Jediné, co mě rozčiluje, je to, že o něm ví velice málo lidí – přitom by si zasloužil opravdu velkou pozornost a pro svoji odvahu v tak těžké době by se mohl stát vzorem spousty lidí. Kniha měla také skvělou atmosféru, která ve mně v průběhu čtení vyvolala řadu emocí – strach, smutek, vztek, dojetí. Najdete tu i, jak už to tak bývá, spoustu pasáží k zamyšlení. Při konci mi po obličeji skanula nejedna slza. Finální poznámka autora, kde vysvětloval, co všechno je v příběhu podle pravdy, už byla pomyslnou třešinkou na dortu. Závěrem, pokud máte rádi historické romány a příběhy inspirativních osobností, které nám do dnešní doby posílají nejedno poselství, přečtěte si tuhle knížku!
Tak tahle knížka byla totální masakr. Autorka má čtivý (až návykový) styl psaní, kterým vás vezme na jednu vlnu k sobě, na které následně prosvištíte celým příběhem mrknutím oka. Děj je opravdu akční, napínavý a napěchovaný zvraty. Můžu vám zaručit, že vám autorka opravdu chvilku klidu nedopřeje. Příběh je zároveň tak skvěle vystavěný, že vám bude občas dělat problém rozlišit realitu a fikci. Hlavní hrdinku jsem si oblíbila, protože se mi líbí její bojovná nátura a zbytek vyšetřovacího týmu (hlavně Wade a Kent) si mě taky získali. Dále nepochybuju o tom, že ve vás kniha vyvolá nejrůznější emoce, ale většinou to budou bohužel spíše ty negativní – zlost, strach, zuřivost,… Z příběhu mrazí i v zádech. Co však na mě asi nejvíc zapůsobilo, je autorčin um v tom, že věci co nejvíce zamotá (opravdu se nešetří) a k pavučinám lží/tajemství pořád nabaluje další a další… ale POZOR, i přesto na konci všechny dílky zapadnou geniálně do sebe a vy nezůstanete s jedinou nezodpovězenou otázkou. Zápletka i vrah se dost povedli – přesně ta složitost, kterou mám ráda. Šifra je za mě tak fantastická, že by mohla sloužit jako návod na to, jak napsat dobrý thriller. Patří zároveň k jedněm z nejlepších kousků, které spadají do tohohle žánru, za poslední dobu. Velké doporučení.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Začínám se obávat, že propadám tomuto typu knih – minimálně jsem v tomhle směru nenarazila zatím na žádnou, která by se mi nelíbila. Autorčin styl psaní vystihují slova jako strhující a brilantní. Ich – formou vám bude zasazovat čím dál větší rány a knihu vás nenechá pustit z ruky. Příběh je vážně nepopsatelný a já sice nemůžu říct, že mě bavil, ale ohromil a pohltil každopádně. Nedá se ani dostatečně úderně vyjádřit, proč byste si to měli přečíst taky, ale jednoduše je to zajímavé, jedinečné a důležité. Nedokážu na vás sice přenést atmosféru v podobě husí kůže, která se mi po celou dobu četby odehrávala po těle, ale nějak nalákat vás musím. Musíte si představit nepředstavitelné. Příběh, který je plný manipulace, pedofilie, sexuálního obtěžování a lží, ve kterém padne třináctiletá duše do rukou predátora, který na ní výše zmíněné páchá – to celé na motivy SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ. A přesně tohle vás zlomí, zneklidní, naštve, změní a vyvolá ty nejdivočejší představy ze všech, ze kterých nakonec zešílíte, protože nebudete schopni pochopit, jak se takové svinstvo může dít. Jak může jeden druhého úplně psychicky zničit, vytvořit z něj jen jakousi bloumající beznadějnou trosku, na které ještě, aby toho nebylo málo, vydělává ve svých románech a ona má pocit, že se stává fikcí… Takže, přesvědčila jsem vás?
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tahle knížka je něco naprosto jiného než to, co jsem doteď četla. Opravdu delší dobu jsem se rozmýšlela, jestli do toho mám jít a nešlápla jsem vedle. Kniha je napsána zvláštní formou a to v podobě seznamů, a i když se toho můžete zprvu obávat, strachy můžete pustit z hlavy. Funguje to totiž geniálně a líp než některé texty psané prózou, celý příběh mi běžel před očima. Teď bych se vyjádřila k hlavnímu protagonistovi, je totiž o čem mluvit. Vybočuje sice z postav, o kterých normálně čteme, ale to vám naprosto nebude bránit v tom si ho zamilovat, a to i přes to, jaký je to ňouma, neurotik, podpantoflák,… (zase na druhou stranu ale nejmilejší knihkupec všech dob). Našla jsem tu spoustu krásných myšlenek, které by mě ani původně nenapadly k tomuhle dílu přiřadit. O důležitá témata, která na vás nepůsobí nijak na sílu, tady taky není nouze – zvládání stresu, komplikované vztahy s rodiči, lhaní milovanému člověku, problémy se sebevědomím a opravdová láska. Stále ale nekončím s pozitivy, kniha mě totiž zasáhla velkou škálou emocí – jednu chvíli jsem se smála, protože má autor úžasný smysl pro humor a v druhé chvíli jsem byla dojatá a šla až do slz kvůli tomu, jak emotivní části dokázal Matthew Dicks napsat. Tohle je za mě prostě příběh, který by vás neměl minout. Je to přesně ten typ, který pokládáte za obyčejný a neobyčejný zároveň, chytne vás za srdce a něco vám předá, aniž byste o tom věděli. Opravdu smekám před autorem za to, že dokáže všechny tyto aspekty skloubit do jedné knihy, vidím v něm trošku Backmana. Jednoduše křehké, vtipné, opravdové a kouzelné!!
Tohle byla zkrátka pecka. Autorka má úžasný styl psaní, je to vážně šíleně čtivé a já se na tom stala závislá, nechtěla jsem přestat číst. Líbí se mi taky, že se tu řeší důležitá témata – šikana, sociální fóbie, deprese a dopad této nemoci na zbytek rodiny jednotlivce, který ní trpí. Jsou tu taky naprosto dokonalé postavy, které dohromady tvořily peckovou rodinu a já je milovala všechny do jednoho. Na své si tu přijdou i romantické duše, protože je tu roztomilá a hezká romantická linka, které budete fandit. Nemůžu nezmínit naprosto úžasný humor, který bude blízký každému, kdo si občas při pohledu na svou rodinu říká, jestli nežije náhodou v blázinci - spousta situací typu „to já, když jsem byla ve vašem věku“, bláznivé rodinné porady, podezření, že z vás elektronika vysává duši a věření všemu, co píšou ve vašem oblíbeném ženském časopisu – vážně jsem se smála od začátku až do konce. Ozvláštnění bylo určitě taky v tom, že jsme mohli nahlédnout na některé záběry z filmu, který hlavní hrdinka točila v rámci své terapie. Za mě je tedy tahle knížka něco, co vám můžu doporučit, protože se v ní ukrývá úžasný příběh s božími postavami, skvělým humorem a důležitými tématy, který vás chytí a nepustí.
Tak tu mám další válečnou literaturu, pojďme ji omrknout blíž. Do příběhu jsem se začetla od začátku, překvapil mě autorčin příjemný styl psaní, který mě ale vyloženě hltat stránky nenutil. Postava hlavní hrdinky byla fajn, ale ne vyloženě nic extra – nevadí ale vám nějaký ten čas po dobu čtení s ní strávit. Líbil se mi originální námět, podobnou knihu jsem dosud nečetla. Bylo to zkrátka zase něco jiného. Tohle dílo ve mně zároveň zase vyvolalo nějaké pocity a nutilo mě přemýšlet o tom, jak jsme mohli jako lidstvo dopustit, aby se něco takového stalo. Oceňuju prvek, který sem autorka zařadila v podobě nastínění německé mentality a toho, jak se Němci s minulostí vypořádávají. Opět tu najdeme taky zajímavé myšlenky, které vám v té hlavě zkrátka uvíznou, například mezi ně patří neměnnost minulosti a nepochopení toho, co jsme sami neprožili – pořád tu totiž bude existovat propast mezi těmi, kteří to zažili a kteří stáli na příznivé straně barikády a pochopit se to jen snaží a mezi těmi, kterým se tyto hrůzy zažité na vlastní kůži už nikdy nevymažou z paměti. Mám tu i nějaké mínusy. Ocenila bych v knize víc samotného procesu a méně omáčky okolo. Strhující příběh, jak je napsáno na obálce, to za mě vážně nebyl – místy se to trochu táhlo. Nicméně to ve výsledku hodnotím jako fajn knížku, u které nelituju přečtení, ale vyloženě mě to nenadchlo, takový průměr.
Tahle knížka mě jednoduše okouzlila. Autorka má krásný, čtivý, lehký a kouzelný styl psaní, díky kterému mě kniha bavila od první stránky až do té poslední, což se mi často nestává. Na celém příběhu můžu vyzdvihnout to, že byl hodně inspirativní a zároveň realistický, což je skvělá kombinace. Postavy byly skutečné a nebyly vyumělkované, já si je vážně oblíbila a příběh s nimi prožívala. Johanu bych si vzala domů hned. Romantická linka mě neskutečně bavila, byla pozvolná a roztomilá. Dokázala mi vykouzlit i úsměv na tváři, což prostě chcete číst. Líbil se mi LGBT prvek, který tu byl a o kterém jsem v podání holek ještě nečetla, zároveň ale oceňuju, že ani zdaleka není hlavní náplní knihy – zkrátka nám jen tak nevinně připomíná, že ať milujeme kohokoliv, je to správné, láska je láska bez ohledu na pohlaví, náboženství,… Téma odhodlání, zmařených snů a nadějí, hledání sebe sama a jakési životní síly, které kniha zpracovává, bylo naprosto skvělé. Z čeho jsem ale vážně unešená, je to, jaké v sobě tohle dílo nese poselství v tom, že si člověk má jít za svými sny, i když ta cesta k nim je trnitá a nemá smutnit nad tím, že něco krásného skončilo, ale být rád za to, že se to vůbec stalo. Našla jsem tu spoustu krásných myšlenek o bolesti, životě, dospívání, lásce,…které mě vyloženě braly za srdce. V průběhu čtení jsem uronila i nějakou tu slzičku. Konec byl špičkový. Tohle byla tedy vážně pecka za mě a všem můžu s rukou na srdci říct, aby si ji přečetli, protože jak je napsáno na zadní obálce, určitě vám něco předá a to to ani nemusíte postřehnout.
Já a Kasie – co čekáte, že uslyšíte? Autorka opět boduje naprosto dokonalým stylem psaní, na kterém se my čtenáři staneme závislými lusknutím prstu (od čtení vážně nejde odejít). Stránky vám budou ubývat vyloženě rychlostí světla. Celý příběh vás naprosto pohltí, bude vás bavit a stane se další věcí, na které budete závislí. Hlavní hrdinové jsou naprosto fantastičtí a budete je milovat, i když někteří by mohli tvrdit, že to u knižních postav nejde, tihle by hravě přesvědčili i je. Je tu spoustu vtipných momentů a sarkasmu, u tohohle jsem se vážně smála nahlas a pochybuju o tom, že vy byste to mohli mít jinak. Romantická linka byla naprosto excelentní a Kasie West je zaslouženě královna těch nejlepších romantických linek vůbec. Nechyběly tu ani momenty, při kterých si popláčete a láme se vám srdíčko, což my romantické duše od takových knih vyžadujeme. Líbila se mi opět i témata sem zasazená – síla rodiny, to, že by si člověk měl jít za svými sny, životní změny, zkoušení nových věcí, chození do všeho naplno a agorafobie. Konec byl nádherný. Tohle je zkrátka dokonalost zhmotněná v knize a jestli jste to nepochopili, máte vážný problém s natvrdlostí. Pro tuhle autorku mám já zkrátka slabost, miluju ji a už nikdy žádná objektivní hodnocení u mě nečekejte.
Tak tohle se za mě hodně povedlo. Najdete tu úžasnou kresbu, která mě okouzlila a líbila se mi – a to opravdu dost. Nechybí tu ani originální námět spolu se zajímavým a akčním dějem, který mě bavil a odsýpal. Je tu spousta vtipných momentů a ironie/sarkasmu, takže ač se může zdát, že je to kniha spíš pro děti, dovolím si tomu odporovat – tyhle nástřely by asi nepochopily. Takže já, i když komiksy běžně nečtu, vám tenhle můžu doporučit, pokud se chcete dobře pobavit.
Na tenhle příběh nikdy nezapomenu. Stoprocentně knihu taky řadím mezi to nejlepší z roku 2020, protože mě prostě posadila na p*del. Josef Klíma má naprosto fantastický styl psaní, který vás knihu nenechá položit, protože prostě nejste superhrdinové a nedokážete nemožné věci. Příběh samotný je určitým způsobem mrazivý a stoprocentně strhující, já hltala každou stránku, na každou stránku jsem se těšila a vypěstovala jsem si závislost na každém slovu pana Klímy. Navíc je to příběh podle skutečné události, takže získáváte čtením určité poučení o něčem zajímavém a povědomí o tom, jak to v tehdejší době vypadalo - takové literatury není nikdy dost. Postavy i jejich vykreslení bylo naprosto bravurní. Život Jana Mikoláška vám jako celek vezme dech, donutí vás nad ním neustále přemýšlet a rozhodně vám nedá spát, protože tohle je něco naprosto velkolepého a slovy nepopsatelného. Člověk začne věřit doopravdy na to, že musí existovat něco mezi nebem a zemí a zároveň si moc přeje, aby s panem Mikoláškem mohl žít v jedné době. Při čtení mě taky zavalila vlna emocí a došlo i na slzy. Moc se mi líbily fotky z filmu na konci a objasnění toho, co z knihy/filmu je doopravdy na základě skutečnosti. Stejně mám ve výsledku recenze ale pocit, že navzdory tomu, jak vám tohle dílo budu chválit, nedokážu to tak, jak by si zasloužilo. Oplývá totiž neskutečným kouzlem, že si to člověk musí prožít sám, aby pochopil, že tady jsou veškerá slova k ničemu.
Tohle byla vážně jedna velká horská dráha různých dojmů (někdy lepších, někdy horších), na výstižnější přirovnání nepřijdu. K těm horším dojmům z knihy patří to, že ve mně bohužel autorka nedokázala vyvolat úplně abstinenční příznaky ve chvílích, kdy jsem zrovna neměla knihu v ruce. Přesto její styl psaní nehodnotím špatně, ale znám lepší. Co se týče fantasy prvku celého tohohle dílka, byla v tom zase jistá dávka originality a autorce se musí nechat, že se nového světa zhostila opravdu zajímavě a svědomitě, za což dávám palec nahoru a některé nelogičnosti ráda přehlédnu. Příběh jako celek hodnotím také kladně, ale mám k němu jisté výhrady. Skoro do poloviny se nic totiž nedělo a spolu s pro mě ne moc záživným stylem psaní autorky to nedělalo dobrotu. Pak se to celé ale otočilo o 180°, přišla akce, něco se tam dělo a došlo i na zvraty, které člověka dokázaly překvapit. Fakt netuším, co kdo autorce mezi těmito dvěma částmi knihy udělal, ale nakonec díky tomu na mě měl příběh samotný spíš dobrý efekt. K postavám… tady taky nejsem úplně rozhodná. Varina jsem si sice zamilovala hned a do oka mi padla i královna Corra, ale Keralie… jednoduše nemám takový namachrovaný a lehce arogantní typ lidí ráda v běžném životě a tady mi to vadilo taky. Postupem času jsem se ale přistihla při tom, že antipatie mizí a obě hlavní postavy procházejí slušným vývojem, což se mi moc líbilo. Z romantické linky jsem nebyla ze začátku odvařená, ale nakonec jsem byla spokojená. Našlo se tu i pár skvělých myšlenek a vtipných částí. Konec suprový. Ve výsledku vám knihu můžu doporučit, ale do hodnocení musím zahrnout i ona ,,ALE“.
Můj názor jednoduše dvěma slovy? Bombastické čtení. Styl psaní byl maximálně čtivý a mě zase po delší době kniha zhltla. Ich – formu a střídání pohledů obou hlavních hrdinů jsem si užívala. Celé jsem to přečetla během tří hodin, což vám jednak řekne něco o mojí šílenosti, ale také o tom, jaké to bylo. Příběh mě vážně pohltil a každé autorčino slovo byla radost číst, tady není o čem diskutovat. Líbilo se mi moc zasazení děje do doby pandemie, zaprvé je to vážně originální prvek a zadruhé vzhledem k tomu, že v takové době stále žijeme, může to působit jako útěcha v tom smyslu, že v tom nikdo z nás není sám. Hlavní postavy byly naprosto geniální, sympaťáci do morku kostí a vy jim prostě podlehnete, budete je milovat celým srdcem a fandit jim. Co bych řekla k romantické lince? Chemie a jiskření mezi hlavními hrdiny na mě šly přímými výboji z knihy. Zároveň jsem se u čtení celou dobu tvářila jako měsíček na hnoji a dojímala se – teď si zkuste ten výraz představit na vás samotných a věřte mi, že ani vy byste si jej z obličeje nedokázali smáznout. Humoru jsem se tady celkem bála, protože je na přebalu zmiňováno, že je hodně dobrý a víte co? Zbytečně! Smála jsem se od začátku do konce (často nahlas), autorka měla neskutečné narážky a byl tu i můj milovaný sarkasmus s ironií. Nad koncem jsem se rozplynula úplně. A jak bych to zakončila? Přečtěte si to, je to milý, sympatický, vtipný a okouzlující příběh, z kterého jde výtěžek na dobrou věc a navíc je otestováno, že vás nenechá ve špatné náladě, pokud ji budete mít. Naopak s ní zabojuje a působí jako luxusní bezplatná terapie.
Další autorčin úžasný počin, s T. J. Reid prostě nesáhnete vedle. Styl psaní je opět fantastický a neskutečně jede, takže ani nestíháte kontrolovat stránky mizející pod vašima rukama. Příběh vám sice v průběhu zasadí nejednu ránu, ale rozhodně stojí za to – vezme vás a nepustí. O postavách téhle autorky asi není třeba dlouze básnit. Vážně bych chtěla vidět jedince, který by si je dokázal nezamilovat a nefandit jim. Elsie je jednoduše skvělá hl. hrdinka, v které se minimálně jednou najdete, Bena by si minimálně dívčí/ženská čtenářská skupina vzala domů a Susan je velmi inspirativní žena. Nad romantickou linkou bych se sice mohla pozastavit, ale vystihuje ji v pár slovech naprosto to, že T. J. Reid ji píše tak, že se vám zem pod nohama zachvěje ve stejném momentě jako hlavním hrdinům. Oceňuju zase řadu skvělých myšlenek, které si člověk nedokáže nezvýraznit. Máme tu téma ztráty blízké osoby a vyrovnávání se s ní, což by mohlo působit i jako terapie pro člověka, který si něčím takovým procházím – mimochodem opět úžasně popsáno. S čím mám ale T. J. Reid spojenou nejvíc? S tím, kolik je v jejích knihách emocí a citů, které člověka zasáhnou spolehlivěji než všechny přírodní katastrofy dohromady. Taková poznámka…tohle je druhá kniha od ní, kterou jsem celou probrečela, má to někdo stejně? Ještě tu musím vypíchnout poselství, které si z ní odnesete – existuje více než jeden šťastný konec. Život pro nás má připravených spoustu překvapení a nástrah a my bychom se v žádném bodě neměli zaseknout navzdory tomu, jak nám to ublíží/změní nás to. Byli jsme stvořeni pro víc, není čas se některých věcí držet jako klíště.
Týjo, doufám, že takový dobrodrůžo s knížkou už hodně dlouho neprožiju. Upřímně tohle je něco těžko uchopitelného slovy a jedno z toho nejhoršího, co jsem četla. Autorce sice nemůžu zapřít, že píše čivě a napadl jí super námět, ale tím končím u kladů. Štvalo mě slovo týpek, které autorka použila klidně 4x na dvoustránce. K oběma hlavním hrdinům jsem cítila naprosté antipatie a to jsem trpělivý člověk. Hanka byla naivní debilka, která se spíš než na šestnáct chovala na šest a Jan byl naprosto chladnokrevný kretén zkřížený s psychopatem. Mezi nimi byla povrchní romantická linka, kterou jsem byla odsouzena sledovat celou knihu. Opravdu se nezakládala na ničem jiném než na vzhledu, i když debilka každou chvíli něco žbleptala o důvěře. Schopnostem Hanky bylo věnováno málo pozornosti, místy mi přišlo, že k nim promlouvala jako k džinovi a autorka se jim věnovala jen tehdy, když Hance umožnovaly přístup k psychopatovi. V celé knížce se vlastně nic neděje, což by nevadilo, kdybych nemusela sledovat tu maškarádu mezi Janem a Hankou. Místy byly některé situace z běžného života naprosto nereálné a neuvěřitelné. V knize nepřišlo žádné šokujíci zjištění nebo zvraty a na rozdíl od hlavní debilky už v polovině knížky víte, kam to celé směřuje. Doporučuju všem, kteří by chtěli zažít nezapomenutelný zážitek, který vám toto dílo může zprostředkovat, pokud jste zocelení a chcete se zasmát nad totální blbostí, směle do toho. V tomhle ohledu neuděláte krok vedle.
Tohle je něco, co rozhodně můžu doporučit. Ač nám kniha neříká nic nového, to důležité nám připomíná a to podle mě není nikdy na škodu. Našla jsem tu spoustu skvělých myšlenek a čtení jsem si opravdu užila. Navíc vše, co je zde popsáno, autor zažil na vlastní kůži a musím uznat, že už při čtení těchto řádků jde poznat, jaký je to sympaťák. :-)
Tohle byl povedený prequel k mojí oblíbené sérii Návod na vraždu pro hodné holky. Holly Jackson už je zkrátka taková záruka toho, že si sednu k něčemu, co vím, že mě bude bavit. Svým stylem psaní si mě získala už dávno, protože se jedná o neuvěřitelně čtivou záležitost. Příběh jsem si užívala i přesto, že nebyl nabitý napětím a neobsahoval tíživou atmosféru – i tak totiž bude vaši pozornost přitahovat tajemno, kterým je celá kniha opředena. Moc se mi líbil návrat za starými známými (postavami) a nejvíc asi na celém díle oceňuju to „rozlousknutí záhady“ v podobě toho, jak Pipa narazila na myšlenku vyšetřování svého prvního případu. Na konci mě Holly Jackson překvapila, i když jsem s tím už vůbec nepočítala – takže můžu být s rozuzlením maximálně spokojená. Závěrem, knížku vám určitě můžu doporučit, pokud už jste četli zbytek série, nebo se na ni teprve chystáte.