_Brunetka_ komentáře u knih
Tahle kniha se dá popsat jedním slovem – masakr. Své pocity z ní se mi jen těžko obsahují do slov, protože je opravdu něčím neskutečným, co vás zasáhne tou měrou, na kterou se nebudete schopni nikdy připravit. Styl psaní autorky bych popsala jako velmi úderný a čtivý. Každou minutu svého volného času jsem věnovala tomu, abych vstřebala dalších pár řádků a zjistila, co bude dál. Příběh jsem ale nehltala, ten mě přímo vdechl. Viola Stern Fischerová je vskutku obdivuhodná postava (jako i některé další z knihy), která by nám všem měla být vzorem, přestože to možná u tohoto druhu literatury po všech čtenářských recenzích zní jako to největší klišé. Já si ale jednoduše nechci a nedokážu představit, že bych tohle přežila, aniž by mě to zlomilo. Jinak mě prostě u podobných děl čím dál tím více zachvacuje pocit, že tohle se prostě nemohlo stát, je to přece tak šílené, že to připomíná noční můru, a ne část z dějin lidstva… Bohužel ale tohle není má první přečtená výpověď přeživšího a problémem je, že se jejich vyprávění shodují dostatečně na to, aby veškeré spekulace o možné fikci byly navždy svrženy ze stolu. Oceňuju ale to, že jsem se tu kromě hrůz dozvěděla z minulosti něco nového – jak to vypadalo v průběhu války v Maďarsku, jaké byly vztahy Slováků a Maďarů,…autorka tu totiž věnuje hodně prostoru životu Sternových před válkou. Asi vás nepřekvapí, že ve mně opět tímhle dílem byla probuzena celá škála emocí – zloba, smutek, beznaděj, strach,… Je tu také spletena dohromady řada témat – pravá láska, ztráta, touha přežít, skutečná odvaha, nečernobílost světa. Podtrženo, sečteno, tahle kniha se mi nelíbila a ani vám se líbit nebude, nevyhnutelně vás dostane a zasáhne jako mě. Její obsah je něčím, co bychom si všichni měli povinně projít alespoň prostřednictvím pamětí druhých, protože je to důležité. Souhlasím s Violou Fischerovou, že my, co jsme to nezažili, to nikdy nebudeme schopni pochopit, ale to je v pořádku, přísluší nám jiný úkol. Nezapomenout.
Opět geniální detektivka. Isabella Maldonado oficiálně řadím mezi své oblíbené spisovatele. Autorka má báječný styl psaní a neustále si udržuje svižné tempo, díky čemuž vám stránky mizí pod rukama samy. Kapitoly jsou tak akorát dlouhé a vy se nebudete moct zbavit zvědavosti ohledně toho, co se bude dít dál. Námět je poměrně originální, ale hlavně neskutečně propracovaný. Isabella opravdu promyslela vše do posledního puntíku. Do příběhu mi nedělalo sebemenší problém se ponořit, u jeho odkládání to bylo horší. Při čtení jsem cítila napětí v každé své buňce. Autorka nešetřila zvraty a překvapivými momenty. Přísahám, že kdybych při jednom neležela, asi to se mnou sekne rovnou na zem. Miluju vyšetřovací tým, Nina je opravdu ztělesněním bojovnice a zbytek má ode mě též spoustu plusových bodů, nedokážu si mezi nimi vybrat favorita. Upínám své naděje tak trošku k tomu, že by v budoucích dílech mohla dostat šanci romantická linka, která je nám tu nenápadně naznačena. Kniha ve mně vyvolala i řadu emocí, což prostě skvělý kousek musí umět. Zápletka byla přesně tak komplikovaná, jak mám ráda a já si její postupné odkrývání moc užila. Věc, co zde velmi oceňuju, je to, že v téhle knize opravdu vidíte do vyšetřování maximálně a chápete, jak se na jednotlivé pokroky přichází, což není podle mě úplně běžné (profilování pachatele taky bezva). Konec případu super a konec knihy dokonalý (slzičku jsem uronila). Pokud hledáte opravdu kvalitní detektivku, tady nemáte nad čím váhat!
Tohle byla jedním slovem dokonalost. Naprosto očekávaně se Dvůr stříbrných plamenů už teď řadí na seznam toho nejlepšího, co jsem za tenhle rok přečetla a ještě přečtu. Autorčin styl psaní je jednoduše fantastický, a přestože občas i více popisuje, jejím knihám to nijak neubírá a spíš je pro každé slovo milujete ještě víc. Do každého z jejích příběhů se ponoříte jako do těch nejhorších bažin a tekutých písků, z kterých prostě není úniku. Svět je naprosto perfektně vykreslený, obdivuju v něm úplně všechno – nadpřirozené tvory, minulost postav, legendy,… Když už jsem to nakousla, budu v tom pokračovat… POSTAVY aneb to, co Dvory opravdu vyšvihuje do nebeských výšin, protože stopy, které po sobě ve vašem srdci zanechávají, až fyzicky bolí. Nesta je dle mého velice inspirativní hrdinka, které příběh je důležitější vyprávět než Feyřin, mně se dostala pod kůži hodně. Na Cassiana ani moc nemám slov, snad jen to, že bych si s Nestou hned vyměnila místo (což mluví za vše). Ovšem je tu mnohem víc zajímavých postav a já teď ze všeho nejvíc prahnu po tom zjistit toho víc o Erisovi, na kterého S. J. Maas udělala slušnou lákačku, tak se snad dočkáme části o něm! Romantická linka je ztělesněním luxusu, chemie tu pracovala a jiskry létaly do té míry, že jsem se bála, ať mi nechytnou stránky. Autorka si tu pro nás nachystala také opět hodně překvapivých chvílí a zvratů, z kterých člověk někdy nevěděl, kde mu hlava stojí. Ve mně se zase probudila i velká řada emocí – soptila jsem, strachovala se, brečela a smála se. Konec, i přes cestu, která k němu vedla, byl geniální. Tohle je zkrátka kniha, která vám vyrve srdce z hrudi, zničí ho a vrátí vám ho v podobě poztráceného puzzle, které sice složíte, ale už nic nebude jako dřív – přesto je to ale nádherný zážitek. Já, když jsem v Prythianu, v srdci cítím domov.
Tohle je hodně povedená fantasy kniha. Autorka píše opravdu čtivě. Do příběhu jsem se ponořila téměř okamžitě a při každém jeho odložení mě k sobě vábil zpět jako temný les vesničany. Oceňuju originalitu a to, že autorka detailně promyslela fungování tohoto světa. Líbila se mi postava Adély, protože byla upřímná, schopná, pracovitá a nefňukala. Maxim byl jedním slovem okouzlující a to, aby si dobýval zrovna vaše srdce, byste jistě ocenili. Při čtení jsem byla většinu času v napětí, které tu Rachel Vincent celou dobu svědomitě budovala. Je sem zakomponován zároveň i nějaký ten zvrat a pro mě osobně byl děj vážně nepředvídatelný. To samé platí o konci. Závěrem můžu říct, že v žádném případě nechci, aby knížka zůstala standalone, protože tu rozhodně vidím velký potenciál.
Tohle byla jedním slovem bomba. Autorka má naprosto uhrančivý styl psaní, který mi nedovoloval knihu moc často pouštět z ruky. Střídání přítomnosti a minulosti pomocí deníkových záznamů byl skvělý nápad. Celkově byl děj velice strhující a z jeho spádu se nedalo úplně vymanit. Myslím si taky, že kniha je opravdu zaslouženě norským bestsellerem za to, že má určitou originalitu ve svém námětu – jak často se přece jen potkáte s tím, aby hlavní postavou v thrillerech bylo dítě? Postavy byly perfektně vykreslené a jejich emoce taktéž, díky čemuž jste se cítili tak, jako byste byli součástí příběhu. Emoce tu obecně tak nějak tryskaly proudem a vy se tomu, abyste je pocítili, jistě neubráníte. Moc se mi líbila témata, která sem autorka zakomponovala a jsou vlastně také poměrně originální – toxicita některých vztahů, poznamenání rozvodem rodičů, žití v rozvrácené rodině a odloučení od dlouholetého partnera. Celé rozuzlení jsem opravdu nečekala a konec mě šokoval. Pokud si tedy rádi přečtete kvalitní thriller, směle do toho.
Tohle byla fakt pecka všech pecek. Autorka si mě svým stylem psaní získala během několika chvilek a hltala jsem stránky tak rychle, jako by mi snad knihu měl každým okamžikem někdo vytrhnout z rukou. Příběh mě naprosto pohltil a okouzlil tím, že má přece jen něco, čím se odlišuje od dalších jemu podobných. Postavy byly vykreslené jedna báseň. Do Annabell jsem se zamilovala až po uši a můžu s jistotou říct, že je přesně tím typem hrdinky, z které bychom si měli vzít příklad. Montgomerymu nakonec podlehnete taky, i když působí ze začátku jako studený čumák. Romantická linka byla perfektní, chemie mezi hlavními postavami jela opravdu na plné obrátky. Autorce jsem věřila každé slovo a žár lásky mě zasahoval prostřednictvím řádků. Moc se mi líbilo také to, že se díky knize dozvídáme několik historických souvislostí – jak to bylo s postavením žen a ženskými právy v tehdejší době. Tenhle kousek je navíc protkán i řadou vtipných a emotivních momentů. Určitě si mezi řádky nese i poselství toho, že si máme jít vždy za tím, co chceme a neohlížet se na to, kolik můžeme po cestě potkat překážek. Pro fanoušky Pýchy a předsudku a Kronik prachu je tahle kniha prostě povinností, ale zkuste jí dát šanci i vy ostatní (stojí to za to).
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tohle byla skvělá četba. Někomu se sice možná divadelní hry čtou obtížněji, ale mně tenhle styl podání textu nevadí. Příběh je poutavý a zajímavý, dokáže si čtenáře k sobě připoutat. Postavy jsou krásně vykreslené a vy nebudete mít problém s tím je charakterizovat. Děj obsahuje hodně vtipných až absurdních chvil, ale to se mi líbilo. Je tu také zakomponována spousta krásných myšlenek pomocí témat, která se tu rozebírají – lidská povaha, zaslepenost penězi a obecně posedlost hmotnými věcmi (což všichni víme, že není to, o čem život je). Kniha mi přijde stále velmi aktuální a má přesah do dnešní doby. Za mě tedy k maturitě ideální a nezávazného přečtení určitě taky nebudete litovat.
Tento doplňkový díl Dvorů se sice většině čtenářů moc nelíbil, ale já se mezi ně naštěstí neřadím. Já si touhle knihou akorát oživila to, proč se právě S. J. Maas řadí mezi jedny z mých nejoblíbenějších autorů. Dokážu ale zároveň uznat to, že se tu moc věcí neděje a pořád dokola se tu omílá něco o Feyřině malování a následcích války – mně se to ale i přesto hrozně moc líbilo. Miluju tenhle svět, vztahy mezi postavami i jejich charaktery, autorčin styl psaní, humor zde obsažený,… MILUJU, MILUJU, MILUJU! Jsem možná zaujatá, ale nemůže mi to být víc jedno. Bylo totiž zatraceně krásný se sem vrátit!
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Detektivní série s Kate Marshallovou u mě jednoduše boduje. Autorův styl psaní je opravdu parádní, čtivý a návykový – ostatně jak říkám u každé z jeho knih. Robert má talent vymýšlet zajímavé příběhy a podat je čtenáři tak, že se do nich zahryzne a za žádnou cenu není schopen od nich odejít. Námět tohohle kousku se mi moc líbil a získal si mě během chvilky. Postavy Kate a Tristana opravdu zbožňuju. Každý z nich je sice jiný, ale oba jsou neskuteční sympaťáci. Celý příběh doprovází velká dávka napětí a humoru, což je u autora klasika. Finální rozuzlení knihy mě příjemně překvapilo, vraha s jeho motivem jsem vůbec neodhadla (i ta mírná komplikovanost tu byla). Už teď se těším na další díl. Propast smrti vám můžu tedy s klidným srdcem doporučit, pokud hledáte detektivní sérii, která vás pohltí!
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tahle kniha jednoduše potěšila moje srdce. Autorka má velmi dobrý styl psaní, díky kterému si mě příběh získal během chvilky a já se do něj ponořila s naprostou přirozeností. Stránky mi mizely pod rukama s pocitem jedné velké euforie, jak jsem se těšila na každou novou informaci, s kterou autorka přijde. K postavě Amy jsem si vytvořila velké sympatie, protože na mě působila dojmem člověka, který není dokonalý a dělá spoustu chyb, ale přesto ho tyhle věci nijak neurčují. Prošla si taky jistým vývojem, což já vždy uvítám. Nešlo se ani ubránit tomu, abych si oblíbila další postavy. Můžu říct, že až na výjimky měla každá něco do sebe – Charles byl jednoduše roztomilý. Eleanor Ray ve mně svým vyprávěním probudila i nějaké emoce a jednou jsem se dokonce přistihla u toho, že mi po celém těle naběhla husí kůže. Mezi řádky je sem zakomponována spousta krásných myšlenek, které otevírají témata jako samota, ztráta, nový začátek, vyrovnání se s minulostí a naděje v budoucnost. Nad koncem mé srdíčko zaplesalo. Můžu tedy tento kousek rozhodně doporučit, pokud hledáte zdánlivě obyčejnou knihu, která vám má co předat.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tohle byl nářez, který jsem vůbec nečekala. Vyloženě mě okouzlil styl psaní autora, protože si umí krásně pohrát s češtinou a využitím nespisovné češtiny jako by knize přidal na uvěřitelnosti. Příběh jako takový sice nebyl nic převratného, ale potvrzuje se u něj pravidlo, že v jednoduchosti je síla, protože mě i přesto moc bavil. Hlavní protagonista byl skvěle vykreslen, člověk se do něj dokázal vcítit. Plusovým bodem je pro mě to, že si prošel i nějakým vývojem. Líbila se mi kriminální zápletka, která je do knihy vložena, protože do jisté míry jste kvůli ní museli s napětím hltavě otáčet stránky. Rozhodně byste do tohoto kousku neměli jít ale s tím, že se točí okolo vražd, protože se tu autorovi povedlo mistrně úplně něco jiného. Doopravdy se tu totiž odehrála bouře, jak je uvedeno v názvu, ale emocí – a bylo to teda něco! Nevím, jestli jsem četla někdy něco podobného rázu. Tato kniha totiž dokáže každou emoci v ní obsaženou přenést na čtenáře (pozor na to, přímo hmatatelná bolest). Aleš Novotný dokázal vytvořit toto prostředí na základě rozebírání řady témat – naděje, přátelství, lásky, bolesti, smutku, tajemství, ztráty blízkého člověka, uvědomění –, které formuluje do takových myšlenek, že vám budou strašit v hlavě ještě pěkně dlouho. Hlavním poselstvím, které z tohoto díla pro nás všechny vyplývá, je to, že bychom se neměli trápit minulostí, protože na každé špatné věci se najde alespoň něco dobrého, ale spíše se upínat k naději do budoucna. Konec se povedl. Pokud si chcete přečíst něco neobvykle fantastického, doporučuju!
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tahle knížka byla vážně parádní – navíc přinesla do tohoto žánru zase něco nového. Přiznávám, že na autorčin styl psaní jsem si musela chvíli zvykat, protože mi přišel lehce popisnější, ale nemějte z toho obavy. Když se do příběhu opravdu ponoříte, stránky ubývají samy. Mě osobně příběh vyloženě pohltil a celý se mi odehrával před očima, jako by to snad byl film. K postavám si rozhodně vytvoříte nějaké pouto, protože ať budete chtít nebo ne, najdou si cestu do vašeho srdce a tím vás odsoudí k tomu, že s nimi budete prožívat každičký jejich pocit až do konce knihy. Jsou opravdu skvěle vykreslené. Je na nich také ukázáno, že i když je svět momentálně třeba rozdělen na dvě strany, nedá se říct, že jedna je 100 % složena z těch špatných lidí a druhá dobrých. Líbí se mi, že je tenhle kousek protkán jednak zajímavými myšlenkami, nad kterými se opravdu na chvíli pozastavíte, tak i důležitými tématy – síla laskavosti a přátelství, důstojnost, odvaha, naděje,… Autorce se ve mně podařilo vzbudit velkou škálu emocí. To, co ale nejvíc oceňuju, je to, že se tu opět věnujeme části historie, na kterou bychom nikdy neměli zapomenout, z trošku netradičního pohledu. Opravdu je něco nepředstavitelného, že někdo k takovému životu byl v minulosti odsouzený a nezbývalo mu nic než to se s tím nějak poprat. Tito lidé si zaslouží obrovský respekt. Já tuhle knihu můžu závěrem opět doporučit, pokud hledáte něco, co vám zase ještě trošku víc otevře oči a zároveň vás to obohatí.
Z této knihy jsem měla mírné obavy, protože nebyla moc lidmi hodnocena a ty recenze, které jsem objevila, nebyly moc pozitivní. Mé obavy se ale nenaplnily. Příběh ukrytý v tomto komiksu se mi moc líbil, protože život Bobbyho Fischera byl opravdu zajímavý a jedinečný – a já nic podobného nikdy předtím nečetla. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací, takže mě tenhle kousek zároveň i obohatil. Komiks měl krásné grafické zpracování, díky kterému se velmi dobře četl a kresby ve čtenáři nevyvolaly žádný chaos. Konec života tohoto šachisty je pro mě stále ale částečně záhadou (nechápu prostě). Knihu můžu doporučit všem, kteří rádi nasávají nové poznatky z minulosti zajímavou formou.
Pro upřesnění, hodnotím 3,75*.
Tohle nebylo vůbec špatný, ale přesto se nemůžu ubránit pocitu, že se mi předchozí knížka Rande na balkoně líbila víc. Styl psaní autorky je skvělý, rychle vás chytí a nic se zbytečně nepopisuje do detailů – někdy na mě ale i tak tenhle kousek působil zdlouhavě a o pár stránek by se asi dal zkrátit. Musím ocenit námět příběhu, protože přece jen nekopíruje to, o čem čteme ve většině oddechové literatury. Opět mám ale pocit, že navzdory originalitě, tu autorka někdy lehce spadla ke klišé situacím, které byly naprosto předvídatelné a člověk se u nich neubránil protočení očí. Tento fakt ale musím zase vykompenzovat nějakými pozitivy, kterými jsou vtip a napětí, které provází celou knihu. Za zmínku stojí i postavy, které jsou skvěle charakterově vykreslené. Nicka i Silvyi jsem si oblíbila navzdory tomu, že jsou každý jiný. Fungovala mezi nimi chemie a romantickou linku jsem Felicii věřila. S koncem jsem byla víceméně spokojená, jen mě lehce zmátl jeden časový skok. Závěrem tuhle knížku můžu doporučit všem, kteří momentálně potřebují opustit svůj svět a odejít někam, kde se budou skvěle bavit.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tohle bylo opravdu perfektní čtení z období 2.světové války. Autor má lehký a úderný styl psaní, kterým si vás k sobě připoutá – proto tato knížka tak krásně plyne. Příběh mě jedním slovem okouzlil a já se do něj naprosto ponořila. Rozhodně se neřadí mezi všechny ty příběhy, které v tomto žánru běžně čteme. Zaujal mě především tím, že je napsán podle skutečných událostí a prožíváme v něm válku očima Florenťanů (Itálie), což není u této literatury zvykem. Co bych mohla říct k hlavnímu hrdinovi? Gerhard Wolf (který skutečně existoval) mi ukradl srdce a stále ještě žasnu nad jeho charakterem. Jediné, co mě rozčiluje, je to, že o něm ví velice málo lidí – přitom by si zasloužil opravdu velkou pozornost a pro svoji odvahu v tak těžké době by se mohl stát vzorem spousty lidí. Kniha měla také skvělou atmosféru, která ve mně v průběhu čtení vyvolala řadu emocí – strach, smutek, vztek, dojetí. Najdete tu i, jak už to tak bývá, spoustu pasáží k zamyšlení. Při konci mi po obličeji skanula nejedna slza. Finální poznámka autora, kde vysvětloval, co všechno je v příběhu podle pravdy, už byla pomyslnou třešinkou na dortu. Závěrem, pokud máte rádi historické romány a příběhy inspirativních osobností, které nám do dnešní doby posílají nejedno poselství, přečtěte si tuhle knížku!
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tohle byla prostě pecka. Knížka je opravdu krásně graficky zpracovaná (kresby, členění textu) a autorčin styl psaní má tu správnou šťávu. Budete hltat každé slovo. Celé to na vás bude působit spíš jako nějaký pokec s ní u čaje – až tak je to dobré a opravdovému pocitu při čtení vzdálené. Dozvídáme se tu spoustu informací o studiu medicíny a následné práci ve zdravotnictví, což považuju za velmi přínosné, zajímavé a oceňuju to. Zároveň si myslím, že kniha může být skvělou psychickou podporou řadě vysokoškoláků, protože tak nějak budou vědět, že v tom nejsou sami a spousta lidí s titulem si prošla tím samým. Tohle dílo je protkané zároveň několika skvělými myšlenkami, které vychází z řešení řady témat – bolest, strach, opravdový život (existovat nestačí), souzení druhých, vztahy, plnění snů a spousta dalšího. Taky jsem se u něj nejednou zasmála, protože jsem ze zkušeností Anny Moricové nabyla dojmu, že v některých situacích je práce psychiatra opravdu velmi úsměvná. Na závěr bych chtěla říct, že chápu, pokud by tento kousek někdo považoval za zbytečný, protože nám předhazuje všechny ty „samozřejmé“ věci. Já si ale stojím za tím, že je takové věci důležité číst a neustále si je připomínat – někdy totiž to, co se nám zdá nejvíce samozřejmé, zas tak samozřejmé být nemusí. U mě ale tyhle seberozvojové knihy bodují, takže doporučuju a pište mi jich víc!
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Tahle knížka je sice autorčinou prvotinou, ale přesto musím říct, že se jedná o povedený kousek a mám k němu jen minimum výhrad. Být s tebou se velmi příjemně četla a děj krásně plynul. Oceňuju krátké kapitoly, ich-formu, střídání pohledů dvou hl. postav a časových linek. Když už jsem naťukla ty postavy, Vaja mi byla totálně nesympatická. Opravdu nemám ráda ten typ toxických hrdinek, které někoho potřebují, ale zároveň tak trpí, že ho od sebe musí odehnat a pak brečí + stíhají být zároveň sebestředné pipiny. Madden byl oproti tomu obyčejný kluk, který by si vás v reálu získal. Námět sice nebyl úplně originální a zápletky taky ne, ale nějaké zamyšlení a oddech u toho proběhly (účel tedy splněn). Líbilo se mi, že sem bylo zakomponované téma ztráty blízkého člověka a nemoci milované osoby, na kterých bylo zároveň ukázáno, že pokud máte toho pravého člověka po svém boku, jde všechno. Poslední výtku, kterou bych tak měla, je, že jsem měla poměrně trošku problém s uvěřitelností, zrychlením a jistou naivitou téhle knížky – člověk totiž v některých situacích ví, že takhle by to v reálném životě v žádném případě nefungovalo. Jinak vám však tohle dílo jako oddechovější čtení můžu doporučit a určitě i další autorčiny knihy, které jistě přijdou a už budou bez chyby.
Přesněji hodnotím 3,5*.
Tahle knížka rozhodně nebyla špatná, ale vyloženě mě nenadchla. O autorce se nedá říct, že by neuměla psát, ale přesto tu vidím jistý prostor pro zlepšení. Postrádala jsem totiž nějakou větší čtivost a připoutání k příběhu, někdy se mi to trochu vleklo. Námět knihy jako takový nebyl zlý. Napětí a tajemno mě provázelo po celou dobu čtení, přesto necítím ale, že by všechen potenciál byl plně využitý. Atmosféra knihy byla ale parádní. Další problém, který jsem s tímhle kouskem měla, byl v tom, že postavy měly nulový charakter – nebyly nijak vykreslené, neudělala jsem si k nim žádný vztah a bylo mi v podstatě fuk, co s nimi bude. Oceňuju však to, že do tohohle žánru autorka vložila romantickou linku. Finální zápletka se mi líbila a vrah mě v rámci možností překvapil, ani tady se však neubráním kritice, protože celé to rozuzlení se mohlo více rozvést – takhle to působilo nedotaženě. Závěrem můžu říct, že knihu spíše doporučuju do začátků s tímto žánrem, mě jako „odborníka“ přes severské detektivky to totiž ze židle nezvedlo.
Musím říct, že tenhle thriller se nedá srovnat s žádnou knihou z tohohle žánru, kterou jsem doposud četla. Přesto můžu říct, že se mi to moc líbilo. Chytlo mě to od prvních stránek a autorčin styl psaní mě bavil. Nenatahovala nic nudnými pasážemi, které by se daly přeskočit. Čtivosti a napínavosti napomáhaly také pohledy ze současnosti a z minulosti. Navíc se v průběhu čtení nepravidelně seznamujeme s dalšími dívkami z Roanoke pomocí krátkých kapitol, což je bomba. Podle mě byste se měli připravit na to, že tahle knížka je řádně šílená, zvrhlá a zvrácená (taky se pohybujete mezi samými magory), ale můžu vám zaručit vážně nezapomenutelný zážitek. Mně se chvílemi ježily vlasy na hlavě, ale celý příběh jsem hltala. Psychologie postav byla bravurně vykreslená a knížce dodávala až šílenou atmosféru. Autorka sem zakomponovala téma incestu a pedofilie, což je neskutečně originální a mně se to moc líbilo. Taky se tu lehce věnuje domácímu násilí a ukazuje tu to, jaký vliv má na člověka dětství. Konec se mi líbil, i když nenastal žádný WOW efekt. Konečné pocity z knihy jsou opravdu ale šílené a na tohle jen tak nezapomenu. Takže pokud chcete nějaký neotřelý, kvalitní a šílený thriller, který nezapadá mezi ostatní v dnešní době, vřele doporučuju.
Tohle je dokonalá povinná četba a já se do ní zamilovala! Je napsána nádherným a lehkým stylem, četla se prostě úžasně. Hlavní hrdiny jsem si maximálně oblíbila a líbila se mi jejich rozdílnost (do této doby jsem netušila až na vyjímky, že je možné si hrdiny z povinné četby natolik zamilovat a navíc ještě této teorii nefandil ani velmi malý rozsah knihy). Objevila jsem tu spoustu nádherných myšlenek a nestačily by mi znaky pro to, abych vám je tu všechny vypsala. Už teď vím ale, že se k nim nejednou vrátím. Líbilo se mi pozorovat 1. světovou válku očima tak mladých lidí a upřímně jsem obdivovala jejich sílu, pomocí které si v tak kruté době dokázali najít důvod proto, aby se těšili na další den. Láska mezi nimi, nad kterou se neustále vznášela hrozba toho, že nevěděli, jestli se dožijí dalšího dne, mi lámala srdce. Konec mě naprosto rozložil a nenechal mé slzné kanálky nečinné. Jak jsem říkala už výš, tohle bylo smutné, nádherné a dechberoucí čtení, které by vás ZA ŽÁDNOU CENU nemělo minout.