Bryel komentáře u knih
"Pokud by se mě někdo zeptal, co bych si vzala s sebou na opuštěný ostrov, řekla bych, že tebe. Víš přesně, co chci.. Děkuju."
Tentokrát jsem pokračování potřebovala tak zoufale, že se vracím k hodnocení dodatečně.
Dědička růže je příběh roky plánované pomsty rodině Alfreda Zivaka, které hlavní hrdinka vyčítá ztrátu té své. Violet ve jménu pomsty za svou rodinu obětuje opravdu mnoho. Ale ne vše je možné naplánovat a když se do toho připlete Zivak, s kterým si Violet velmi porozumí, je o mnoho těžší vidět v něm nepřítele. To, jak jí naučené chování a přísná sebekontrola v jeho přítomnosti unikala mezi prsty, jsem s nadšením hltala.
Skvěle napsaná kniha plná syrovosti, napětí, bolestných rozhodnutí, ale i pozvolné romantiky. Místy na mě byl příběh dost krutý, i když v něm vše dávalo smysl. Vztah Violet k sobě samé a k intimitě jsem občas horko těžko rozdýchávala. Doporučuju!
"Chci, abys byla skutečná."
"Smyslnost je zbraň, kterou jen stěží přebijete slušností. A vášeň válka, která se nedá vyhrát prosbami."
Parádní dark fantasy z alternativní budoucnosti, kterou se vracíme až někam ke středověku, mi vyloženě sedla. Chladný král je přesně o tom typu jiskřivého toxického vztahu, který mám moc ráda. Kniha je velmi čtivá, žádná zbytečná vata, ale pořádné úderné vyprávění. Pro milovníky Amo Jones nebo Riny Kent vřele doporučuju.
Mohla bych tvrdit, že by to chtělo méně opakovat některé repliky, ale mě příběh natolik vtáhl a bavil, a zhltla jsem ho na pláži za dvě žhavá odpoledne, že nebudu zbytečně rýpavá.. Líbilo se mi to? Moc!
Stavím se do fronty nedočkavců po pokračování a tuto českou autorku rozhodně musím sledovat :)
"Kousek po kousku, jsi moje."
"Dokud mi v hrudníku bude tlouct živé srdce, budu pokračovat v tajném boji proti pánům noci: svoboda, nebo smrt! Navždy, to přísahám!"
Zajímavě vystavený drsný fantasy svět, kterému vládnou upíři v čele s králem Ludvíkem XIV. Jejich ztvárnění rozhodně nevyznívá romanticky.
Moc se mi líbila alternativní historie se spoustou dobře vykreslených postav, které nejsou snadné k zaškatulkování a vůbec se nedá odhadnout, co se stane v následující kapitole. Příběhu nechybí pěkná porce temnoty, zvratů a drsných scén. Hlavní hrdinka Johana si ve jménu pomsty jde pevně za svým i navzdory velkým ztrátám. Moc se mi první díl Vampyrie líbil.
"Dívej se, ale nesahej.."
Jak jsem se na knihu o Lottie a Huntovi těšila, tak jsem trochu zklamaná. Knížka byla útlá a děj méně propracovaný a vše se vždy ihned vyřešilo. Tento díl série je čtivý, smyslný, plný chemie hlavní dvojice, ale ze všech příběhů z Phoenixu mě oslovil nejméně.
Co čekat od knihy s věnováním:
Všem holkám, které řekly: Se.ru na prince Krasoně, dejte mi zjizveného rytíře.
Byla to učiněná bomba! Nasmála jsem se i dojmula. Kniha je hotový uragán vtipu, romantiky a peprných scén. Je to skvělý až pohádkový příběh. Princezna a osobní strážce. Bridget a Rhys (Přiznejme si, že už za to jméno jsou plusove body, že? :))
Ubrala bych pár stran a některé dokola opakující se fráze, ale jinak mě kniha moc bavila.
"Nejdřív si chci vyjasnit jednu věc. Od této chvíle jsi moje. Žádný jiný muž se tě ani nedotkne. A pokud ano.. Znám sedmdesát devět způsobů, jak zabít člověka, a sedmdesát z toho dokážu udělat tak, aby to vypadalo jako nehoda. Rozumíš?"
"Ze Zalindova nikdo neuteče. Ani když uteče.."
Čekala jsem, že finále Ranhojičky bude dobré, ale nečekala jsem, že až tak moc. Zrádci krve mě vtahli už od prvních stran a byla to nabitá jízda plná napětí a tajemství až do konce.
Z první části přímo tryskalo Kivino brutální zoufalství, vina a silná beznaděj. Setkáváme se s tématy jako násilí, mučení a drogová závislost.
V předchozí knize mě Kiva místy štvala, ale tento začátek mě znovu úplně dostal na její stranu. Moc se mi líbil vývoj jejího vztahu s Crestou a její postava a ironický pohled na svět celkově. Znovu sblížení s Jarenem bylo pozvolné a moc hezké. Ačkoliv kdyby se trošku urychlilo a víc zapracovalo na jejich vztahu, nebylo by to vůbec na škodu.
Tato autorka je učiněný poklad. Její styl je úžasně čtivý a přenese vás do děje a emocí postav tak, že napětím ani nedýcháte.
Rozhodně doporučuju!
"A co bude teď?"
"Teď budeme snít." :)
"Jistě máš poslední přání."
"Princezno, jestli ti to udělá radost, klidně si kleknu. Ale mýho koně nikam tahat nebudeš. Bouřka je jako já, narozená v poušti a volná jako vítr." Ušklíbl se a na pravé tváři se mu objevil dolíček. "S tou by sis neporadila."
Parádní jízda!! Pohádkově laděné fantasy okořeněné ne jednou, ale hned dvěma romantickými linkami.. To přesně můžu!
Co bych vyzdvihla na této knize, je skvělá ukázka toho, jak je pravda relativní. Sestry, které by nemohly být rozdílnější a každa vnímá stejné události odlišně, jejich vzájemné prolínání a pochopení se mi moc líbilo. Zamlouvaly se mi obě linie příběhu, o ždibec víc mi byla sympatičtější Rose, naivní princezna, které se v okamžiku zhroutil celý svět a vše, v co kdy věřila. Líbil se mi její klidnější charakter a vývoj, kterým prochází. Druhá sestra Wren jakožto protřelá divoká čarodějka vychovaná pro nastolení spravedlnosti a pomsty byla se svými drzými poznámkami zase zdrojem mnoha vtipných situací.
Bylo to akční, bylo to čtivé a celé takové roztomilé. Rozhodně doporučuju a budu se moc těšit na pokračování..
"Mám i jiné zbraně."
"Nebojím se tě, čarodějko."
"A já se nebojím tebe, krotiteli. Chytil jsi mě čirou náhodou."
"A chytil bych tě mnohem dřív, kdybys mě nerozptylovala."
Wren se mu zasmála do tváře. "Prosím tě. Líbilo se ti to. Chtěl jsi to. Chceš to i teď."
"Tajemné koňské rady? Teď aspoň můžu umřít spokojená, že jsem je všechny slyšela."
Po velmi slibném startu série jakoby v tomto díle došly nápady a autorka nechtěla udat žádný razantní směr, kam se příběh má dostat..
Na mě už toho politikaření, plánů, strategií a přesunů sem tam bylo příliš. Závěrečných cca 100 stran hodnotím velmi kladně, ale většinu knihy jsem nebyla tak nadšená jako u předchozích. V podstatě série končí zcela otevřeně a otevřených věci je tu až příliš. Série Hledači duší vlastně vůbec není navazující série, jak jsem se domnívala, ale přímo čtvrtý díl Studie jedu.
"Můj Tkadlec příběhů se teď někde chechtal, až se za modré břicho popadal, protože moje budoucnost byla jedna velká klikatá cesta. Předivo plné uzlů, zašmodrchaných vláken a pastí.
Ale já bych to jinak ani nechtěla."
Druhé díly mají často společný nešvar: bývají dějově slabší a takové překlenovací. To vůbec není případ Studie kouzel. Děje se toho spousta a moc se mi líbila razantní změna prostředí.
Jelena se seznamuje se svou rodinou a svými kořeny. Objevuje své magické schopnosti, učí se a ještě si u toho vyšvihne detektivní vyšetřování.
Vyzdvihla bych zvířecí postavy. Obzvlášť Kiki, která byla báječnou společnicí a její přezdívky mě moc bavily. :)
Jediné, co za sebe musím knize trošku vytknout, je upozaděný Valek.
"Rozkaz k popravě nás přece nerozdělil ani předtím, ne? Všechno se dá obejít. A my dva budeme spolu."
"To je rozkaz?"
"Ne. To je slib."
Studie jedu je temnější fantasy natolik čtivé, že mi vůbec nevadila nenápadná slow burn romantická linka. Námět je originální, knize nechybí spousta akce, boje o přežití a drsnějších prvků. Postavy mohly být o něco propracovanější, ale zas tu je prostor pro překvapení do dalších dílů. Hlavní hrdinka Jelena byla naprosto skvělá a od začátku jsem ji fandila.
"Chyběla jsi mi. Nikdy mi nikdo nechyběl, až ty, Hazel. Chtěl jsem být s tebou tady a to bylo pro mě nový."
Další svižný, vtipný a čtivý příběh z Phoenixu. Milá pohádka pro dospělé s tentokrát větší romantikou. Dvojice Hazel a Kieran opět vládne skvělou vzájemnou chemií. Příběh mohl být propracovanější a delší, ale krásně to jako celek funguje.
Čekala jsem víc.
Vadily mi ploché postavy a jejich nedopracovaná psychologie, jejich chování na mě často působilo nesmyslně. Vzájemné chemii jsem moc nevěřila. Kapitolou samo pro sebe bylo chování na pracovišti z pohledu obou postav, to za mě bylo až absurdní. Celkově jsem měla problém se začíst a tentokrát se s názorem většiny neshodnu. Ač mě to u české autorky mrzí..
"Ještě tě nezkrotili, jak vidím."
"Nedám se zkrotit."
"Oba víme, že to není pravda."
"Nech mě hádat, že ty sis vzal na tři roky pracovní volno, aby sis splnil sen a předváděl pánské spodní prádlo?"
Toto čtivé pokračování z mafiánského prostředí o Gianně a Christianovi mi sedlo ještě lépe než první díl. Čtenář sice celou dobu ví, kam příběh směřuje, ale vůbec na tom nezáleží. Knize nechybí pichlavé dialogy plné sarkasmu, pořádná porce nenávisti, dlouholeté touhy, přitažlivosti a posedlosti. Chemie postav byla skvělá a prolínání s minulostí mě moc bavilo.
"Copak to nevíte? Láska je posedlost. Někteří by dokonce řekli, že je to... šílená posedlost."
(SPOILER) "Vždycky. Navždycky jsem patřil k Poppy. Přišel jsem si pro ni, ale to ona si mě našla v Rudé perle. Chtěl jsem ji unést, ale to ona mě zajala na masadonské Výšině. Byl jsem připraven ji využít, ale pod vrbou si mě bez většího úsilí omotala kolem prstu. Byl jsem připraven udělat cokoli, ale ona se pro mě stala vším tu noc v New Havenu, kdy mě požádala, abych zůstal. Vyžádala si mě."
Moje nadšení ze série Z krve a popela se vrací v plné síle!
Válka dvou královen přináší delší odloučení Poppy a Case a příběhu to rozhodně prospívá. Navíc o to sladší je jejich znovushledání (o romantiku nejsme rozhodně ochuzení). Reaver jako nová postava skvěle zapadá mezi známé hrdiny.
Kniha je plná akce, napětí, překvapivých odhalení a vynořuje se provázanost se sérií Žár těla o ohně (rozhodně má smysl knihy číst v pořadí, v jakém autorka doporučuje). Nechybí dost psychologického rozjímání, politických her a válečného tažení. Vyzdvihla bych závěr, který je naprosto zdrcující a naprosto epický.
Poppy se v tomto díle stává výjimečnou v mnohem širším kontextu než jenom v očích Case. A pokud vám vadila v předchozích dílech určitá důvěrnost mezi ústřední dvojicí a Kieranem, tak tady hrozí prasknutí cévky :)
Válku dvou královen jsem doslova hltala kapitolu po kapitole a rozhodně doporučuju! :)
"Mohl bych přetrhnout nit jejího života bez větší námahy. Z té myšlenky mnou projel mráz. Netušil jsem, co s ní mám dělat, ale bylo mi jasné, že si ji nechám. Kdykoli jsem ji spatřil, vařila se mi krev a v hlavě mi neustále znělo moje."
Příjemně čtivá oddechovka z mafiánského prostředí, která je především o jiskření a napětí mezi hlavní dvojicí. Moc se mi líbila určitá surovost vyprávění a doplňující citáty na začátku kapitol. První polovina mi přišla zbytečně natahovaná. Ale od Elenina přestěhování jsem se velmi dobře bavila.
"Život je ve skutečnosti jednoduchý.
To jen my trváme na tom, aby byl složitý."
(SPOILER) "Pak se znovu střetneme pohledem a skončím zcela v jejím zajetí, uchvácený něhou a silou v očích, zatímco mě palcem hladí po tváři. Nikdy ve svém předlouhém životě jsem nic takového necítil a nic mě teď nedonutí přerušit naše spojení. Zvuk jejího hlasu v kombinaci s pohybem palce ve mně vyvolá šok. Každé moje nervové zakončení křičí se směsicí agónie a extáze jediné slovo, které se opakuje znovu a znovu.."
Obálka hlásí: "Zakousni se." Tak jsem se zakousla a musím připustit, že to bylo báječné sousto. Tajuplná internátní škola plná příšer, v jejímž středu se objeví zdánlivě obyčejná dívka.
Prvních cca sto stran bylo trošku zdlouhavějších (a trochu bych ubrala s četností slova sexy), ale zbytek zmizel pod rukama až příliš rychle. Často jsem se přistihla, jak se při čtení uculuju, což se mi moc nestává. Neskutečné, kolik akce, vtipu, chemie, romantiky a napětí se vtěsná do knihy o pěti stech stránkách, která zachycuje časový horizont zhruba deseti dní. Grace a Jaxona jsem si zcela zamilovala, a to jsme se s nimi sotva seznámili. Touha je nádherný rozjezd minimálně šestidílné série a vřele jí doporučuju.
Tři bonusové kapitoly z pohledu Jaxona mě úplně zničily.. :)
Snad se pokračování dočkáme brzy :)
"Až mi příště chlap řekne, že není dobrý člověk, budu věřit, že pro to má pádný důvod."
Tma pod srdcem se mi četla mnohem lépe než Světla nad močálem. Tato kniha má dynamiku, vtip, nadhled a spoustu akce. Lena se mi se svými sarkastickými hláškami a mentalitou zamlouvala. Přesto na mě příběh místy působil stroze. A milostná linka byla poněkud těžkopádná.
"Jsou situace, kdy jediný způsob, jak zachovat chladnou hlavu, je uříznout si ji a schovat do lednice."
(SPOILER) "Očekávání našich nejbližších jsou jako boty na jehlovém podpatku. Na jednu stranu nám můžou dodat sebevědomí. Na druhou nám brání v přirozeném pohybu."
Fantasy z prostředí slovanská mytologie v temném hávu. Nevšední kniha k zamyšlení o lidství a maskultuře. Vyprávění očima dívky, která svůj život ukončila sebevraždou, s kterou prožíváme neživot bludičky.
I přes zajímavé téma mi kniha úplně nesedla. První polovina se mi moc libila, ale od návratu Leny mezi lidi příběh úplně ztratil jiskru. Najednou byl takový plochý a nezáživný.
"Dovol mi, abych ti vyjasnil jednu věc. Já jsem alfa. Tohle je moje smečka. Moje rodina."
Zachvěla jsem se nad majetnickým tónem jeho hlasu. Jaké by to bylo mít alfu, kterému na mně tak záleží? Nebo druha, když na to přijde?
"Dávám ti šanci. Ale jestli uděláš cokoli, čím mou smečku zradíš nebo jí jakkoli ublížíš... Nebudeš žít dost dlouho, abys toho stihla litovat."
"Další výhrůžky. Ale opravdu bys to udělal? Nebo je tvůj štěkot horší než kousnutí?"
Vzal mi bradu do dlaně a přinutil mě, abych se mu podívala do očí. "Jestli mě budeš neustále provokovat, brzy to zjistíš."
Od Třináctého znamení jsem neměla velká očekávání a o to větší překvapení! Kniha se slušnou dávkou napětí, chemií postav, že by se dala krájet a ironickým humorem.. Navíc tento úvodní díl tetralogie zpracovává pro mě zajímavé a originální téma vlků a vlčích smeček. První polovina knihy je plná akce, pak příběh stagnuje. Ale vůbec mi to nevadilo a slupla jsem ho na jeden zátah. Ayla si mě získala už od prvních stran a celou dobu jsem zatajovala dech nad jejím osudem. Snad jediné, co bych vytkla, je používání některých expresivních slov.
Bez velkých cavyků vřele doporučuju pro milovníky silných hrdinek a žhavých alfa vůdců. Po tom strhujícím závěru jsem velmi zvědavá na pokračování, které, doufám, naváže pořádnou akcí a z vlčího světa poodhalí mnohem víc :)
"Jsme nepřátelé, že ano?"
"Možná."
"V tom případě to skončilo."
"V tom se právě pleteš, miláčku. To, že jsme nepřátelé, nemění nic na tom, že jsi k*rva moje."
Elsa je závislost, která se mi dostala pod kůži a nyní mi proudí žilami. Mám ji v krvi.
Musel bych vykrvácet, abych se jí zbavil.
A pochybuju, že by to stačilo. Stejně by mě neopustila.
Parádní dark romance! Je tu určitá podobnost se stylem Amo Jones.
Ocelová princezna je silně návyková toxická kniha. Aiden je ještě více zvrácený majetnický tyran než v předchozím díle. Elsa s ním po celou dobu drží krok. Na povrch vyplouvá jejich společná minulost.
Je to ujeté a čtivé tak moc, že jsem se vůbec nedokázala odtrhnout. Takže obligátní otázka: Už bude další díl? :)