bzung komentáře u knih

No, asi nejsem cílovka. Jazyk a styl pro náctileté slečny, věřím, že alespoň v této kategorii kniha zaujme. Sportovní výkon chválím, ale když srovnám s PCT deníkem od Jakuba Čecha, ten je literárně úplně někde jinde.

1 22.08.2021

Musím se přiznat, že když jsem v úvodu narazil na pořekadlo o orlu a slepici, chvíli jsem zaváhal, zda se mi do ruky nedostalo jedno z typických klišé v rámci literatury osobního rozvoje (třeba takový mnich, který prodal své Ferrari, by mohl vyprávět). Nicméně nic není vzdálenějšího pravdě. Anthony de Mello napsal vynikající dílo s osobitým humorem, lehkostí a citem pro pointu. Navíc kniha pro mě obsahuje několik aha momentů. Věcně vybízí k nadhledu nad emocemi a myšlenkami, tam kde jiné výborné knihy mnohdy ztrácejí fokus v abstraktních pojmech. Osobně knihu doporučuji k přečtení jako jednu z prvních v oblasti duchovní literatury. Kdybych ji dostal do rukou někdy v období dospívání, zpětně bych se určitě nezlobil.

10 13.07.2021

Vim Hof ve svém životě dokázal úžasně posunout možnosti lidského těla a zaslouží si obrovský dík za popularizaci otužování, meditačních technik a jeho ochotu sdílet své poznatky s odbornou veřejností, což by v důsledku mohlo vést k zajímavým změnám v tom, jak je dnes klasická medicína chápána.
Nicméně samotná kniha je pro mě trochu zklamání a jak už psal Berg1 přede mnou, promarněná šance. Vim Hof si na spoustě stran stěžuje, jak vědecká komunita jeho výsledky stále nebere dostatečně vážně, nicméně ani v knize se mu předání metod úplně nepovedlo, zde mohl jít daleko víc do hloubky ke kořenům jeho metod a práce se žáky. Budí to ve mě dojem, zda si zde nechrání know-how pro své kurzy. Pokud kniha měla být jeho autobiografií, určitě by se jeho bohatý život dal podat zajímavějším a obsáhlejším způsobem, možná ve spolupráci s nadanějším autorem.
Takhle je to ve výsledku takový guláš, stručně k metodám, něco ze života a pak proud nesourodých myšlenek, kdy se Vim Hof na spoustě stran i opakuje.

4 08.01.2021

Deset deka povídek podobných jak vejce vejci, několik bylo vcelku zajímavých, většina spíš méně, ale je asi třeba brát dílo v kontextu doby, kdy vzniklo. Že zrovna tato kniha přežila šest století na výsluní, je pro mě trochu záhadou. Pobavilo, že už Boccaccio znal anekdotu o tom, jak Karel přišel vrátit Frantovi pět litrů a otevřela mu manželka...

3 17.08.2020

Akční jednohubka v historickém kabátku. Strhující, nicméně naivní děj a dialogy občas tahají za uši. Pro oddechové čtení k vodě je autorův styl dobrou volbou.

5 17.08.2020

U Umberta Eca mě napadá srovnání s filmovým Davidem Lynchem. Originální až geniální tvorba, nicméně některá díla už jsou natolik ulítlá mimo mainstream, že jsou pro běžného čtenáře/diváka nestravitelná. Což nepovažuji za chybu nedostatečně vnímavého čtenáře, jako spíš špatně napsaného díla na straně autora. To je případ Foucaultova kyvadla.
Postavy jsou inteligentní a chytře napsané, dialogy místy skvěle vypointované, ale co naplat, když většinu knihy tvoří nečitelný, rádoby odborný balast, přes který se bez duševní úhony může prokousat jen opravdový nadšenec do esoteriky, konspiračních teorií a všech těch zednářských lóží, templářských řádů a kdoví jaké rozenkruciánské havěti (ano, pro mě jsou to všechno sprostá slova).
Při čtení jsem si připadal, jako bych trávil večer ve společnosti tří nadšených filatelistů, kteří hodiny a hodiny zaujatě debatují o svých sbírkách známek. Prostě čiré utrpení, pokud nepatříte mezi zapálené nadšence.
Příběh přitom není nijak zvlášť složitý, samotná kostra děje, kde se něco děje, tvoří tak jednu pětinu obsahu, zápletka je předvídatelná a ani vyústění na mnohde zmíněných posledních dvaceti stránkách mě nijak neoslnilo. Přikláním se k mínění, že král je nahý.

Četl jsem i názory, že tohle je kniha od intelektuála pro intelektuály, kterou méně zdatní nejsou schopni pochopit, a že jen ti dostatečně sečtělí a inteligentní dokáží knihu naplno ocenit. Pro ty mám jeden vzkaz od Belba: "Odšpuntuj se!" ;-)

10 24.03.2020

Stařičký Ignác zaklapl knihu za poslední stranou svého rukopisu a tázavě se rozhlédl po jizbě. "Je to krásné, Heřmánku!" políbila ho na čelo jeho žena. "I ty moje Aničko!" rozveselil se Ignác a začal jí vyhrnovat suknici. "Teď ne, před dětmi! Možná večer," pleskla ho přes ruku. "Kéž by jsi foukal sklo, jak se brkem oháníš!" rýpnul si Wolf, jak je mezi skláři zvykem, protože to jsou čumáci. "Však si to ještě rádi na verštatu přečtete. Nemusíte po šichtě jen v šenku vysedávat!" odbyla Wolfa hubatá Hedvika. "Napsal jsi i o mě a Marii, otče?" otázal se naoko ledabyle Leopold, přesto ho v hlase zradil stín nejistoty. Otec se synovi zahleděl do očí. "Ano, i o tobě, Poldo," odpověděl neurčitě.
"A jak se dílo bude jmenovat?", nevydržel Matyáš. "Jak by. Nechť je to Heřmanovská epopej!" odtušil Ignác. "A co budeš dělat dál, otče?" "Co by. Na práci na verštatu jsem starý, a vše jsem již dávno předal svému nejstaršímu. Ovšem psaní mi jde od ruky. Napíši další epopej z historie naší krásné země. Třeba o Přemyslovcích, našem nejstarším panovnickém rodu, nebo o těch bezbožných husitech, co naši zemi prznili..." Wolf se rozřechtal: "To abys do sta let žil, brachu!" a u stolu nastalo všeobecné veselí, a všichni pěli na starého Ignáce chválu.
Jen Johann zahalený do jezuitského pláště v rohu srkal polévku a nic neříkal. Měl-li by být upřímný, asi by musel poznamenat, že jde o dílo jazykově veskrze průměrné, děj je naivní a osudy postav předvídatelné, že chybí napětí, zajímavý zvrat či pointa, a že charaktery postav jsou velice plytké. Ale nač by otci kazil radost, vždyť číst se to bude hezky a lidem se to stejně bude líbit. A ne každý sklář na huti má nutkání si přečíst zrovna Vergilia v originále.

10 25.11.2019

Autorka už v úvodu prozradila, že na tuto knihu dostala zadání od vydavatele, a přesně takhle na mě kniha po dočtení i působila. Jakýsi přehled všech možných muder zde čtenář najde, nicméně jde spíš o katalog psaný nepříliš čtivou formou a omáčka okolo působí velice povrchně (což autorka na jedné stránce i nekriticky přiznává). Zajímavěji podané informace najdete bez větších obtíží na různých na jógu zaměřených webech v českém i anglickém jazyce.
Navíc jsem při čtení nabyl dojmu, že autorka trpí všemi možnými nemocemi a neduhy, jako jsou bolesti hlavy, zad, kloubů, či nedostatek energie, a na to vše (ne)úspěšně praktikuje mudry. U člověka dlouhodobě praktikujícího jógu, jak se paní prezentuje, trošku paradox :)

27.09.2019

Poměrně čtivý román o putování krajem, nekrajem, který ale doplácí na obrovské množství postav, jejichž charaktery nejsou více prokresleny a hřeší na jakoukoliv vedlejší zápletku. Co se stalo s Kayou? Došel Top Notch? Nabízí se srovnání s románem Cesta od McCarthyho, který se mi ale líbil o krapet víc.

1 17.05.2019

Po přelouskání Márqueze mám pocit, jako bych těch 100 let s Buendíi doslova prožil. Úžasných 350 stran, po kterých si budete připadat, jako by jste jich měli za sebou alespoň 1500, dokonce čím méně jich zbývá, tím ubývají pomaleji. Jako by se spolu s poslední generací obyvatel Maconda zpomaloval i samotný čas. Že by jedno z kouzel magického realismu? Pocit ze čtení u mě krásně korespondoval s budovanou atmosférou. Literárně jde o skvost, byť o docela náročný kousek.

11 17.05.2019

Kniha má krásnou obálku a grafickou úpravu, ale obsahově je plná banalit a na téměř 300 stránkách rozebírá téma hodící se spíše na dvě dvoustrany tématického časopisu. Takové bonvivánské tlachání, jak jsme ti Dánové strašně cool, vlastně my tomu říkáme Hygge a jsme nejšťastnější na světě, protože to o sobě tvrdíme v průzkumech. Dej si tlusté ponožky, horký čaj, flák vepřového s knedlíkem, zapal svíčku, pozvi pár přátel na sklenku, plať vysoké daně, a budeš šťastný taky.
Bod za zmíněnou grafickou úpravu a druhý pro autora za pozitivní přístup k životu.

6 07.01.2019

Autorka píše svižným nenáročným stylem, který mi ale k historicky závažnému tématu příliš nesedl. Příběh generačně rozdělený do tří epizod je nevyvážený a třeba kapitola Miry moc nekoresponduje z retrospektivními osudy jejich předků. Existenční drama malé dívky a pokus o zachycení holocaustu z pohledu přímých účastníků jsou spleteny k sobě trochu neuměle.
Vadila mi i jistá plochost charakterů. Holky Miru, Rosu, Hanu a Elsu odlišuje snad jen zasazení do příběhu. Mám pocit, že kdyby si vyměnili role, bude se vše ubírat stejným směrem a ani v rámci příběhu postava Hany není nijak výjimečná, jak bych si dovolil z názvu knihy odvodit. O vedlejších postavách ani nemluvě, ty by se daly charakterizovat dvěma, třemi slovy, jako zlý, hodný, hodný, ale sobec,...
Povrchnost se nějak line celým příběhem. Tady to chtělo jít víc do hloubky, pocitů, myšlenek a motivací, aby kniha měla své kouzlo. Takhle neurazí, ale ani nenadchne. V naší literatuře jde spíše o průměr.

20 15.12.2017

Stoletý stařík začíná jako vtipný a originální příběh, nicméně záhy, někde mezi autobusovým nádražím a železniční stanicí Byringe, ztrácí tempo a nakonec vyzní do ztracena. Jednotlivé zápletky působí prvoplánově a opakuje se v nich stejný vzorec, tj. Alan hraje na absolutní náhodu, a vždy mu to tou čirou náhodou vyjde. Poprvé, podruhé to působí úsměvně, pak už je to ale nuda. Příběhově jde o Foresta Gumpa říznutého Baronem Prášilem, nicméně epizodkám chybí inteligentní pointa. Pokud čtenář přistoupí na autorův vcelku laskavý humor, věřím, že se může bavit. Nicméně na mě příběh působil tak trochu infantilně, nebo lépe, senilně.
"Nazdar, Mao, Ahoj Kime!" - "Jé, to jsi, ty, Alane? Pamatuješ, jak jsme tenkrát... tak to tě samozřejmě nepopravím, dáš si čaj s rumem?" - "A co raději dva rumy?" - "No, výborně!"

10 04.12.2017

Tato kniha je obsahově velice chudá, stroze a těžkopádně napsaná, asi jak když čtete manuál k novému odšťavňovači, nechybí ani vhodné recepty na závěr (jablko s hruškou, celer s mrkví,...). Pro mě osobně má kniha nulovou přidanou hodnotu. Z více než poloviny jde o recyklaci ostatních autorových knih, některé pasáže jsou doslovně zkopírované z knihy Ajurvéda. Nemůžu se zbavit pocitu, že jde o čistě komerční počin, prodat to samé v novém balení.

26.06.2017

Od začátku mi to přišlo nějaké divné... no není divu, když to vůbec není Kulhánek :(
Ono celá série nemá příliš povedený příběh, ale Kulhánek alespoň drží slušný standard stylem a hlavně vtipem. Rozdíl mezi těmito dvěma autory je asi jako Adidas se třemi proužky a Adidos se čtyřmi (kdo pamatuje vietnamské tržnice z devadesátých let).

Vtipné a inteligentní. Příběh výborně ubíhá, jako by ho psal sám život, a všechny postavy baví. Do čtyř pětin jde o geniální počtení. Jen poslední část trochu ztrácí dech. Autor má své postavy rád, a dopřál jim happyend jak z mexické telenovely :)

3 27.03.2017

Pokud "kvalitní" brak, tak od Kulhánka. Tohle je jen brak.

5 12.03.2017

Bohužel zklamání. Formánek potvrzuje, že je solidní reportér, ale velice průměrný spisovatel. V Prsatém muži čerpal z exotických zážitků, Mluviti pravdu zase staví na úžasném životním příběhu. Právě jeho absence Dvě slova jako klíč naprosto potápí. Hlavní postavy ničím nezaujmou, duchovní linka působí neuvěřitelně. Autor jako by si rozepsal pět krátkých povídek a pokusil se je našroubovat do jednoho románu, jen aby se mu na konci sesypaly v tak neoriginální Deus ex machina, že by se ani starověká antika neměla zač stydět. "Proč jste napsal ty dopisy?" "Protože Bůh to tak chtěl."
Pobyt v alkoholické léčebně a flashbacky ze Siberutu holt na dvě knihy nevystačí. Chtělo by to zase vyrazit do světa a mezi lidi, ať je o čem psát. Opravdu jde zatím o nejslabší autorovo dílo.

2 09.01.2017

Kniha je napsaná čtivě, pokud ji vezmu jako přehled vybraných historických událostí, ale trošku tápu nad účelem publikace. Každé z témat by si zasloužilo jít více do detailů a jistě je již lépe zpracováno jinde, např. Valdštejn a jeho doba od Josefa Janáčka bude zřejmě obsáhlejší i zajímavější. Na druhou stranu bílá místa historie se omezují na konci každé z kapitol na spekulace, kde pravděpodobně skončily pohřbené ostatky toho či onoho, což je pro mě osobně nezajímavé. Dle názvu jsem čekal více sebraných zajímavostí typu stará Vomáčková vyprávěla a v Horní lhotě se traduje, že to tenkrát bylo tak... Styl psaní také občas sklouzává ke snaze o popularizaci, což působí rušivě.
Pokud ale čtenář nemá podrobnější přehled o daném tématu, jde o pohodové seznámení se se střípky naší historie.

05.01.2017

Z deníku alkoholika. Čtivá jednohubka o lidském slabošství, které ale chybí jakákoliv hloubka. Josef F. pouze klouže po povrchu a do žádné analýzy charakterů, či motivací se mu očividně nechce. Dílo chápu, jako autorův pokus o vyrovnání se s vlastními démony a tečku za minulostí. Možná proto chybí lehkost, nadhled a humor, které se k tomuto tématu nabízí, a vůbec větší literární kvalita. Snad nejde o negativní důsledek dlouhodobého nadměrného požívání alkoholu, a Dvě slova jako klíč budou už opět na úrovni předchozí tvorby :)

3 05.01.2017