cabalenka
komentáře u knih

Tohle mi nečekaným způsobem (téměř) dokonale sedlo. Fantasy čtu spíš výjimečně (protože, jak říká sám autor na konci knihy, je to většinou samý konec světa, zachraňování celých národů a jiné megalomanské vize - a na to já si nepotrpím), ale zrovna teď jsem si potřebovala přečíst něco FAKT pohodového a L&L předcházela pověst "pohodové fantasy". Ony by tam vlastně ani nemuseli být zelené zubaté obryně, trpaslíci a elfové; příběh by mohl fungovat i v "obyčejném" lidském světě (no, možná s kapkou kouzel). Ale ono je to vlastně celé hrozně roztomilé, v čele s obr číčou a krysou-pekařem. Prostě přesně takové příjemné pohlazení po duši, jaké jsem potřebovala. :)


Kniha tak úplně nenaplnila má očekávání. Jako by se autorka nemohla rozhodnout, zda píše literaturu faktu anebo zda se chce věnovat životním příběhům vědkyň z JPL. Určitě to bylo zajímavé čtení, hodně jsem se toho dozvěděla, ale forma poněkud pokulhávala.


Nádherně ilustrovaný krátký příběh o zvířecích kamarádech. Čtyřletá dcera si knihu podle obálky a ilustrací vybrala v knihovně, líbila se jí, ale myslím, že ji ocení spíše menší čtenáři (my měly přečteno na dva zátahy).


Zajímavý příběh z 2. světové války - zejména to, že je založen na skutečnosti a ukázal mi zase nový druh odboje, o kterém jsem neměla vůbec tušení. Polovina příběhu ze "současnosti" mě zas tolik nebavila - za mě bylo naprosto zbytečné přežvykování rozvodu hlavní hrdinky a milostná linka s novým objektem zájmu ještě zbytečnější - o co by se kniha v tomto ohledu dala zkrátit, o to delší, resp. více do hloubky rozpracovaná mohla být dějová linka z roku 39. Příjemné čtení, ale do mojí top 10 knih s tématikou WWII se nezařadí.


Miluji Valérie Perrin! Krásný příběh tří křehkých duší, vlastně zcela obyčejný - takový, jaký by se mohl odehrát kdekoliv a stát se komukoliv (nepovedené manželství, odcizení od přátel, tragická ztráta blízkého člověka..), ale neobyčejně vyprávěný. Oproti Vyměnit vodu květinám u mě Tři trochu ztrácí kvůli tomu, že se mi zhruba v polovině podařilo uhádnout pointu (což mě pak dost mrzelo, že jsem měla pravdu), ale i tak s přehledem za plný počet.


Knihu jsem četla 4leté dceři, líbila se jí, ale má jiné favority.


Velice zvláštní kniha. Text je útržkovitý, spletitý, místy hutný, místy rozevlátý jako pavučinka; rozhodně nedává čtenáři nic zadarmo. Části popisující změněné vědomí jako by autorka psala na LSD nebo něčem podobném (což je taky dost možné, že to tak bylo, je-li kniha opravdu částečně autobiografická) - první část, kde je toho nejvíc, se mi upřímně řečeno kvůli tomu dost táhla. Samotného příběhu je dost málo, převažují úvahy o životě a vesmíru, filozofické diskuze a snové pasáže. Potěšil mě mnohoznačný závěr, který příběh Amy milým způsobem uzavírá/neuzavírá (smrt nebo naopak happy end v podobě zázračného vyléčení by mě naštvaly, takhle mi to "někde mezi" sedlo nejlépe).


Toto by měla být součást povinné četby - aby si i příští generace připomínaly, že nebyl jen Hitler a koncentráky, ale že stejná zvěrstva páchal na "nepřátelích režimu" i Stalin.
Z příběhu čiší stejná syrovost a beznaděj jako ze všech WWII příběhů, s tím rozdílem, že jsem mimo to měla pocit i jakési tísnivé bezvýchodnosti - protože pro oběti stalinského režimu neměl přijít rok 1945 a osvobození... Toho se tito lidé dočkali (a to ještě jen v podobě života pod nadvládou Sovětského svazu) až o mnoho, mnoho let později.


Milé setkání s perskou kulturou, v Íránu i mimo něj. První část knihy odehrávající se v Americe se mi poněkud táhla, ale po návratu do Íránu (časovém a následně i fyzickém) příběh nabere spád. Nejedná se o žádné emigračně/imigrační drama či pojednání o střetu západní a muslimské kultury; sice se objevuje i téma války (a pro příběh není nepodstatné), ale příběh se soustředí spíše na vyzrávání a sebepřijetí dvou hlavních hrdinek. Fajn kniha.


První kniha od Jodi Picoult, co jsem četla - a hned zásah do černého (teď když to vidím napsané, tak to najednou vypadá jako promyšlený dvojsmysl - ale fakt není :)). Atraktivní prostředí kriminálního soudu, skvěle rozpracovaná psychologie všech postav a v neposlední řadě hluboký námět k zamyšlení nad etikou ve zdravotnictví.


Milý nekomplikovaný příběh o přátelství a zvířatech s kapkou kouzel. Četla jsem knihu čtyřleté dceři, které se moc líbila.


Paní doktorku tak trochu od vidění znám z dětství - se svou na vlas stejnou sestrou kolem mě běhaly na základce i na gymplu (já jsem je tehdy jako všechny o pár let starší studenty měla v posvátné úctě), pak jsem ji nějakou dobu zpátky zaznamenala v jistém doku-reality pořadu, nějaké články z blogu jsem také už dříve četla. Když jsem na knihu narazila v knihovně, přirozeně mě zajímalo, kam to taková podobná "holka ze Zlína" jako já v životě dotáhla.
Je pravda, že hlavně první polovina knihy vyznívá dost depresivně (v několika komentářích jsem četla, že prý si paní doktorka "moc stěžuje"), ale kdo nikdy nebyl postaven do reality personálně zdevastovaného zdravotnického zařízení, nepochopí. Navíc v cizí zemi, v jazyce, který neovládá dokonale.
Při popisování boje s němčinou jsem měla nepříjemně živý flashback do dob, kdy jsem na gymplu vyjela, vybavená velmi slušnou angličtinou (uměla jsem snad někdy líp anglicky než tehdy, jako odchovanec jazykové základky, navíc těsně před maturitou?), na studijní pobyt do Skotska. Do mailů jsem rodičům a tehdejšímu příteli dennodenně brečela, že jim vůbec nerozumím! A to šlo s prominutím o hov.o - v případě paní doktorky šlo o zdraví jejích pacientů! To čiré zoufalství, že vy se snažíte rozumět, co můžete, ale nikdo se nesnaží, abyste rozuměli, a ještě nad vámi protáčí panenky, jsem při čtení přímo hmatatelně cítila.
Sama jsem lékařka, sice ne pediatr, ale dětští pacienti tvoří značnou, ne-li nadpoloviční část naší běžné "klientely". Zanedbávané děti, nepoučitelní, drzí a agresivní rodiče, kteří "mají na vše nárok" - ach ano, všude je to stejné a stejně smutné… A do toho služby, kdy si člověk nemá pomalu ani čas dojít na záchod (a pacienti po půlhodině čekání už v duchu sepisují stížnost na tu zlou doktorku, co si podle jejich představ někde popíjí kafe) - úplně stejná realita i v Česku; na dálku jsem zpětně trpěla spolu s paní doktorkou (akorát to díky bohu ona měla v Deutschlandu aspoň adekvátně zaplacené).
Ještě jedna důležitá věc, co zde byla vyřčena a co si málokdo mimo medicínu uvědomuje - služby jsou (nejen) pro mladého lékaře permanentní stres (a to i v době, kdy zrovna má tu vzácnou chvilku uvařit si to kafe) - a rozhodně ne lehký. Nejhorší je na tom pocit vlastní nedostatečnosti, pocit, že když nastane situace XY, tak to nezvládnu, špatně zhodnotím, nesprávně rozhodnu… Stejně jako paní doktorka se ptám - dá se tohle zvládnout ve zdraví až do důchodu?
Sečteno a podtrženo - z knihy si odnáším dvě zásadní věci: 1) všude je to stejné a všude to mladí doktoři prožívají stejně, a 2) vlastně mě vůbec nemrzí, že neumím německy a tím pádem pro mě odsun na Západ nebyla po škole reálná možnost - v práci stres a honička stejné, ale aspoň jsem doma, s rodinou.
Knihu bych určitě doporučila k přečtení všem medikům, kteří ještě mají ideály, jako přípravu na realitu práce ve zdravotnictví. Co si z ní vezmou laici, to si úplně nejsem jistá - ono totiž to líčení toho, jak to skutečně funguje (resp. nefunguje) opravdu může vyznít jako „stěžování si“. Akorát že není - kdybych to psala já, tak by to pravděpodobně vypadalo velmi podobně (jenom by to nebylo tak zajímavé, protože by se to neodehrávalo v Německu).

Nádherná kniha! Jako by období hospodářské krize + zapadlý americký venkov byly receptem na silný příběh, který mi zas a znova kápne do noty.
Komu se líbila tato kniha, můžu doporučit např. Vlaštovčí kopec.


(SPOILER) Tohle se mi taaaaak táhlo…! S dlouhými knihami běžně nemám problém, ale tady jsem měla pocit, že to snad nikdy nedočtu, zvlášť když si autorka první pořádnou akci schovávala na posledních 150 stran. Feyre už je v tomto díle přece jen o něco zajímavější, ale nějak se nedokážu ztotožnit s vývojem hlavních mužských postav, kde to je jednoduše ode zdi ke zdi - z Tamlina je najednou padouch první kategorie a z původně zajímavého Rhyse je vymydlený klaďas, který by mouše křidélko nezkřivil (zvlášť u monologu, kde musel nutně vysvětlit vše, co provedl v prvním díle, se mi kroutily prsty - působilo to děsně strojeně a velmi málo uvěřitelně, jako by se autorka až u druhého dílu rozhodla, že Rhys bude kladná postava se vším všudy a teď to na pár stránkách chtěla všechno vysvětlit, že "on to tak vlastně nemyslel").
No, a samozřejmě to končí cliffhangerem jako kráva, takže mi nezbývá nic jiného, než se pustit do dalšího (proboha, ještě delšího!) dílu! :))


Velmi zajímavé zamyšlení nejen nad životem a smrtí, ale i nad vztahem lékař-pacient a tím, jaké to je, když se lékař najednou stane pacientem.
Půl hvězdičky dolů za zbytečně protahovaný epilog, který psala Paulova žena. Za mě by lepším, více než důstojným koncem knihy byl právě ten Paulův titulní poslední výdech.
Čteno ve slovenštině, protože česky i anglicky kniha byla všude beznadějně vyprodaná - to samo o sobě pro mě byl velmi zajímavý zážitek, s poměrně překvapivým zjištěním, že mi slovenština v psané podobě před očima plyne stejně lehce jako čeština.


(SPOILER) Nebudu lhát, první 2/3 knihy se mi trochu táhly, ale poslední 1/3 byla neuvěřitelná jízda a doslov autorky (který ani tak není doslovem, jako pokračováním příběhu s odstupem několika desítek let) mé hodnocení vystřelil k plnému počtu. Pravděpodobně žiju pod šutrem - o existenci seriálu jsem se dozvěděla až v průběhu čtení knihy (vlastně až podle obálky originálu na Goodreads, kdy jsem si říkala, že ta holka na ní je mi povědomá, to asi bude nějaká herečka :)) a po jejím přečtení se na něj ráda podívám. Upřímně, ještě že z toho udělali seriál a ne film, protože děj knihy a všechny zápletky (bože můj, všechny na základě skutečných událostí!!!) by vydaly na několik samostatných knih.
Nedokážu se rozhodnout, kterého z hrdinů, či spíše hrdinek jsem si oblíbila nejvíc - Halina, Bella, Herta nebo Mila? Pánové prominou, byť činy mnoha z nich jsou doslova hrdinské, ale boj neohrožené Haliny o bezpečí své rodiny, odhodlání mladinké Belly, nezdolnost těhotné Herty i odvaha a nekonečná mateřská láska Mily k Felicii - to je úplně jiný level hrdinství. Všechny tyto neuvěřitelně statečné dámy mají můj neskutečný obdiv a úctu. My si stokrát můžeme myslet, jaká že příkoří nám to naše doba zdánlivě nekonečného míru přináší, ale proti hrdinům a hrdinkám této knihy jsme jen ubohé skleníkové květinky!


Příjemné překvapení. Několik let nám tato kniha ležela nepovšimnuta v polici, až jsem po ní sáhla kvůli čtenářské výzvě (na konci je několik receptů). Byl to dárek od někoho z příbuzných, vybíraný beztak podle názvu (protože co dát doktorovi za knihu k narozeninám - jasně, tu, která má na obalu napsané "doktor", ha ha). A já jsem na jakoukoliv lékařskou tématiku v popkultuře dost vysazená; medicínské nesmysly hodně těžko nesu, takže jsem se i této knize doposud vyhýbala. Navíc ta otřesná infantilní obálka (schválně srovnejte s přebalem originálu s fotkou malebné irské krajinky) - podle ní jsem v kombinaci s (pěkně pitomým) českým překladem názvu očekávala "třeskutý" humor a jednu barvitou historku z praxe vesnického lékaře za druhou, ale ono to zas tak úplně humoristické od začátku do konce není. Samozřejmě je starý pan doktor O'Reilly trochu schématický (bručoun a nezdvořák se srdcem ze zlata), stejně jako mladý Laverty (idealista přecpaný teorií, praxí nepolíbený) - ale musím říct, že po mnoha letech lékařské praxe s mnoha postupy a zejména chováním zkušeného barda O'Reillyho, které Barry ze začátku nechápal, bytostně souzním ("na blbce nemá cenu řvát, lepší je ho po dobrém rychle vyprovodit", "na pacienta se musí mluvit tak, jak je schopen vás pochopit, a ne v cizích termitech" atd.). Po čistě medicínské stránce také nemám co vytknout (ono tam ostatně toho čistě medicínského zas tolik není), samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že se děj odehrává v 60. letech minulého století. Až budu mít náladu, po některém z dalších dílů v budoucnu ráda sáhnu.


Knihu jsem dala na jeden zátah; atmosféra jihočeského venkova je vylíčená skvěle, bavily mě vesnické postavičky v čele s maminkou hlavního hrdiny, ale... no, mám tak nějak neuspokojivý pocit - asi že jsem podle anotace čekala něco dost jiného (Kristýna vlastně do příběhu až tak moc nezapadá a její naivní romantická linka s nějakým Ondřejem z Prahy mě upřímně řečeno spíše obtěžovala); happy end jsem rozhodně neočekávala, ale že se celá kniha bude točit kolem hostile takeover jedné zemědělské akciovky, na to jsem jaksi připravená nebyla...


Ach, tohle je tak úžasně krásná kniha! Jako bychom s autorem, resp. hlavním hrdinou, mluvili stejným jazykem (asi že jsem taky taková, autor promine, cynická bestie). Do Ferdy (kluka, který je vlastně lesba), jsem se zamilovala během několika prvních stran, stejně jako do Táni, Jakuba a všeho toho "porouchaného" zvířectva kolem. A taky do macešky Macešky - kéž bych já byla alespoň z poloviny tak trpělivá máma pro své vlastní děti jako byla Dana pro nalezence Ferdu!
Určitě hraje roli i to, že je autor stejný ročník narození jako já - i když je Ferda mladší a Jakub naopak starší, to mileniálství z každé stránky jen ukapává. Asi se mi ještě nestalo, že bych se cítila tak moc na jedné vlně ani ne tak s hlavními hrdiny (nejsem ani holka-ve-skrytu-duše-kluk-homosexuál či odchovanec ústavní péče jako Ferda, ani jsem nevyrůstala v dysfunkční rodině a nemám vadu řeči jako Jakub), jako s jejich příběhem vzájemného sbližování, odmítání a závěrečného splynutí (a možná tak trochu i autorem) samotným.
Budu se moc těšit na další autorova díla!


Tato kniha mě chytla a nepustila hned od prvních stránek - především proto, že mám doma podobnou (i podobně starou) "mimozemšťanku". Není to jen příběh ztraceného dítěte, kde by se celou dobu řešilo jen "odkud přišla a komu patří", "je to týrané dítě?" nebo "čeho se bojí, že nechce říct, kdo je", ale především rozvíjí vztahy hlavních postav a to, jak se navzájem ovlivňují. Ani žádná z vedlejších postav mi zde nepřipadala zbytečná - mám tendenci nesnášet postavy "trhlých nejlepších kamarádek", které jsou často vepsané jako neskutečně nudná vata, asi aby autor nahonil počet stran, anebo prostě proto, aby hlavní hrdinka nějakou bff měla, protože tak se to přece na moderní single ženu sluší a patří - ale v případě této knihy jsem si Tabby skutečně zamilovala od prvních stran. Je skvělá - tak trochu praštěná na hlavu a zároveň nohama pevně na zemi, kam se snaží dostat zpět jinak zcela seriózní hlavní hrdinku příběhu Jo. Ostatně za to, že Jo není povšechně dokonalá (a její protějšek Gabe už vůbec ne), autorce tleskám!
Do posledních kapitol jsem se ve skrytu duše odvažovala doufat, že kouzelná Ursa skutečně pochází z planety Megnife, ale je fakt, že si kniha od začátku na žádný mystery/sci-fi román nehraje a závěr příběhu (který mimochodem neskutečně graduje!) je dost tvrdé (byť trochu předvídatelné) uvedení do reality.
Určitě se budu snažit sehnat i další autorčina díla, byť ještě nejsou přeložená do češtiny.
