cabalenka
komentáře u knih
Nevědění
Milan Kundera
Mám s Kunderou určitý problém - jeho vztah-nevztah k zemi, v níž se narodil a v jejímž jazyce napsal většinu svého díla, jsem nikdy moc nechápala. Dokud žil, vnímala jsem ho jako nerudného staříka, který svou původní vlastí tak trochu pohrdá. Nevědění z tohoto mnohé vysvětluje, ale neomlouvá. Rozčarování emigrantů na návštěvě ve své rodné zemi mimo jiné z toho, že se nikdo neptá na jejich příběh, je možná spravedlivé, ale taky tak trochu jejich chyba - i oni jsou zodpovědní za to, jakými lidmi se obklopují. Ano, teď už možná o něco víc chápu, proč řada emigrantů neměla touhu vrátit se natrvalo "domů", když tady už jejich skutečný domov neexistoval, ale hořké pachuti z toho, že to tu vlastně autor neměl rád, jsem se nezbavila.
Kniha je psaná nádherným jazykem, v tomto byl Kundera skutečný mistr svého řemesla, opravdová "poezie v próze". Raději se ale budu vracet k mému oblíbenému Žertu (který autor napsal v době, kdy to tady možná ještě rád měl).
Poslední knihkupectví
Madeline Martin
Nádherná kniha! Jsem ráda, že jsou i příběhy z 2. světové války, které se neodehrávají v Osvětimi nebo na frontě a ukazují i takovéto "hrdiny ze sousedství" - o brutálním bombardování Londýna jsem věděla, tušila jsem, že existovalo něco jako ženské sbory (především díky tehdy ještě princezně, později královně Alžbětě), ale o roli civilních hlídek a vůbec dobrovolníků z řad civilistů jsem nevěděla vůbec nic. Prolínání děsivých obrazů zkázy a smrti při bombardování a útěšné atmosféry knihkupectví a lásky ke knihám se dokonale vyvažovalo - po dočtení poslední stránky nemám tíživý, rozčarovaný pocit ("jak je vůbec možné, že se taková zvěrstva mohla skutečně dít??") jako u spousty jiných válečných knih, ale jsem příjemně dojatá a usmívám se. Až na občasný překlep nemám co vytknout!
Divoká Aljaška
Kathleen A. Tucker
Málokdy se stává, že se mi druhý díl nějaké série líbí víc než ten první - a to je právě případ Divoké Aljašky! Nespoutaná Aljaška se mi líbila, ale měla jsem k ní určité výhrady - v prvním díle se hlavní postavy občas (resp. dost často) chovaly jako puberťáci, byla bych uvítala více "Aljašky" - přírody i běžného života v tomto odlehlém koutě světa - a hlavně mi vadily pravopisné chyby a poněkud neobratný překlad. Nic z toho se ale v Divoké Aljašce naštěstí nevyskytuje - postavy se (převážně) chovají jako svéprávní dospělí lidé, tak trochu nedobrovolný proces Callina zabydlování "na samotě u lesa" mi svou atmosférou lehce připomněl legendární Vejce a já (teď mám chuť si ho, snad už podesáté, zase přečíst!) a výměna překladatelky sérii významně prospěla.
Doufám, že autorka chystá další díl - sledovat Jonaha a Callu a jejich život v divočině je nesmírně zábavné!
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Tak tohle byla hodně jiná Colleen Hoover, než jsem čekala. Napínavé jak blázen a ten závěrečný plot twist mi teda neuvěřitelně zamotal hlavu! Určitě si od autorky ráda přečtu i něco dalšího ("skutečně" přečtu, protože Verity jsem poslouchala jako audioknihu).
Nespoutaná Aljaška
Kathleen A. Tucker
Docela dlouho jsem se nemohla do knihy začíst; vadila mi nafrněná Calla a Jonahovo chování hodné 15letého puberťáka. S odklonem děje k vážnějším tématům a s tím, jak Calla postupně přestávala řešit botičky a šminky, se hlavní postavy stávaly snesitelnější, až jsem se nakonec přistihla, že jsem si je oblíbila a fandím jim. Aljašské přírody tam mohlo být víc, ale už se těším na druhý díl.
Na plný počet to určitě není, tak výjimečný příběh to zase není. A proboha, existuje nějaká současná literatura, v níž by překlad nebyl "vyšperkován" pravopisnými chybami? Např. "mojí rtěnku", "všechny letadla", "svést se s tebou", to mi fakt tahá za oči. K tomu to užívání kurzívy (dle mého názoru) zcela náhodně ve větě, kde to v češtině absolutně nedává smysl, ach jo… Ptám se, kde se schovávají překladatelé a editoři, kteří ještě zvládají češtinu alespoň na úrovni běžného absolventa gymnázia??
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
Nesmírně silné, teskné, tíživé čtení o tom, jak si zachovat špetku lidskosti tam, kde život člověka nemá větší cenu než slupka od brambor. Dita Krausová, jejíž příběh kniha vypravuje, byla za války ještě dítě, nucené předčasně dospět - přesto (nebo možná proto) je plná života, naprosto neuvěřitelně odvážná a morálně rovná. Nechápu, že se její příběh neskloňuje a netěší se stejné všeobecné mezinárodní popularitě tak jako ten Anny Frankové nebo Wladyslawa Szpilmana.
Mimochodem, Dita Krausová stále ještě žije, je jí 95 let (po tom všem, co prožila a přežila, se vlastně není čemu divit).
Buď jako řeka
Shelley Read
Při čtení této knihy jsem si každou chvíli říkala, ano, toto je příběh přesně podle mého gusta! Podle anotace i komentářů zde jsem čekala ponurou depresi typu Mornštajnová, ale nakonec takový pocit vůbec nemám - je to sice zejména v první třetině smutný, ale zároveň dojemný a něžný příběh o lásce, přátelství, přírodě a především mateřství.
Jediné, co mě mrzí, je to, že autorka (zatím) nenapsala více knih.
Listopád
Alena Mornštajnová
Moje první Mornštajnová - a fakt nevím, jestli dám ještě nějakou další. Mrazivá dystopická atmosféra ok, to bych zvládla, ale téma opuštěných/násilně odebraných/trápících se dětí a rodičů se srdcem rozbitým na milión malých kousků, to je na mě příliš. Přesto nemůžu jinak, než dát 5* - protože která jiná kniha než ta, již jsem zhltla za necelé dva dny a jejíž závěr mě totálně emocionálně rozerval a zašlapal do země, by si měla maximální hodnocení zasloužit?
(ale jo, Hanu přečtu, to je skoro společenská povinnost, ale Lesu v domě se raději vyhnu)
A teď si chci přečíst něco s happy endem!
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Nádherný příběh. Nejvíce se mi líbila perspektiva Marie-Laure a barvité (někdy i doslova barevné) popisování světa zvuků kolem nás. Často jsem se přistihla, že vlastně vůbec nevnímám, že příběhu chybí "vizuál" a je vystavěn jen na tom, jak okolní svět zní, voní a jaký je na pohmat. Wernerova perspektiva je mrazivá od začátku do konce, tolik bych tomu nešťastnému chlapci přála happy end (akorát kdyby spolu hlavní postavy na konci odtančily do západu slunce za zvuků hudby, bylo by to moc sladké a naivní a celý příběh by to shodilo). Čteno v originále.
Poslední song
Nicole Böhm
Takové milé jednohubkové čtení. Přitažlivý námět, atraktivní prostředí, ale poměrně ploché, jednostranně kladné hlavní postavy. Všecko dobré, JENŽE - kdo to, pro boha živého, překládá německé autorky?? Po rozčarování (resp. téměř znechucení) z překladu série Maxton Hall od Mony Kasten se mi dostalo dalšího češtinářského "bonbónku", především v podobě fungl nových výrazů jako "zatržítko", "rozehnávající" nebo "rutinovaně". A pokud překládám knihu z prostředí Broadwaye, tak si snad můžu zjistit, že muzikál "Hamilton" je o Alexandru Hamiltonovi, a tudíž nenechám hlavní postavu opakovaně vypustit z úst, že "chce jít na Hamilton". Ugh.
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Hrozně moc jsem si přála, aby se mi to líbilo na 5 hvězdiček - protože Chandler, že ano… Ale ono ne. Ten "Chandler" tam je, ostýchavý, sarkastický (jen teda nemá problém s balením žen), ale pod tlustým, těžkým a obtížně proniknutelným nánosem tvrdé reality. Chandler, který chlastá první ligu a sype pilulky. Temné, depresivní čtení, které mohlo být o dobrých 100 stran kratší. Že text není chronologický, to mi ani tak nevadilo a už vůbec ne to, že se o Přátelích mluvilo vlastně docela málo. Ale ten závěr, resp. celá poslední třetina, přežvykuje dokola pořád to samé, dokonce se spousta vět opakuje prakticky doslovně. Možná to chtělo přísnějšího editora - takhle to působí tak trochu jako nekoherentní blábolení (promiň, Chandlere) vychlastané trosky.
Nebýt to Matthew Perry, hodnotím to na slabé 3*, ale Matty si podle mě zaslouží, aby se na něj kromě jako na Chandlera vzpomínalo i jako na autora dobré knihy. Proto 4*.
Neohrožená
Charlotte Leonard
Ohromné zklamání. Hedy Lamarr je pro mě naprosto fascinující osobnost; čekala jsem hlubší (byť třeba tak trochu fiktivní) vhled do její geniální mysli - místo toho se mi dostalo výčtu jejích milenců a manželů, "trápení" hollywoodské herečky s obsazováním do rolí a vynálezům bylo věnováno jen velmi málo místa. Navíc text osciluje od klasického románového vyprávění s dialogy k téměř telegrafickému odvyprávění několikaletého časového úseku v jedné větě, a to doslova v jednom a tom samém odstavci. Hedy si zaslouží lepší biografii.
Adresa Naděje
Mélissa da Costa
Stejně jako po přečtení Všeho modrého z nebe jsem okouzlena a dojata. Tentokrát to nebyl zas tak teskný a tíživý zážitek jako v případě prvého; první desítky stran jsou sice velmi temné a depresivní, ale příběh (který v podstatě postrádá zápletku a soustředí se jen a pouze na úzdravu jedné těžce zkoušené duše) se pak pomalu začne rozvíjet a rozkvétat jako květiny v Amandině zahradě. Budu netrpělivě vyhlížet překlad některého z dalších románů této autorky (aspoň do angličtiny - věčná škoda, že jsou přeloženy jen tyto dva; originál bych asi se svými chatrnými zbytky francouzštiny nedala).
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Zatím jsem od Julie Caplin četla Hotýlek na Islandu, Vilu v Itálii a teď tedy Čajovnu v Tokiu. Vila se mi líbila moc, Hotýlek spíše průměr, Čajovna je pro mě někde mezi. Autorka podle všeho jede podle jednotné, osvědčené šablony - dívka s traumatem z minulosti a muž, který se jí nejdřív nelíbí a pak se do něj zamiluje; prostředí je vždy přímo exkluzivně vylíčené, že mám chuť skočit na letadlo, a pasáže o jídle je vždy také radost číst. Nemůžu ale říct, že by vykrádala sama sebe nebo že by mě to už po třech knihách nebavilo; naopak, na další knihu se těším. Vše jsou to příjemné oddechovky, kvalitně a čtivě napsané - no co že to nejsou přímo literární klenoty, Hemingway a Steinbeck se taky v jednom kuse číst nedá. Osobně po Julie Caplin vždy ráda sáhnu, když potřebuju nějakou nenáročnou vatu na proložení "vážnější" literatury. Čajovna v Tokiu tento úkol výplňovky splňuje dokonale.
Červená, bílá a královsky modrá
Casey McQuiston
Červená knihovna červenější než trenýrky, ale díky tomu, že se jedná o dva kluky, není tuctová - a hlavně, je to nesmírně zábavné.
PS. Kniha je daleko lepší, vtipnější a údernější než film.
Lékaři z Osvětimi
Bruno Halioua
Není to jen Mengele a spol. - jsou to i věznění lékaři, kteří nepochopitelnému násilí a utrpení přihlížejí, snaží se ho alespoň trochu mírnit anebo se (někteří) bohužel sami aktivně do trýznění spoluvězňů zapojují. Na jedné straně odporný sadismus a nelidská krutost, na druhé straně snaha o zachování nejen svého života, ale i lidskosti a lékařské etiky. Jako lékařku mě to hluboce, přehluboce zasáhlo a jako matku snad ještě více - jen těžko se dá přijmout, že se popisovaná zvěrstva páchaná na dětech, jejich matkách a těhotných ženách skutečně udála.
Unorthodox: skandální odmítnutí mých chasidských kořenů
Deborah Feldman
Knihu jsem četla až poté, co jsem viděla seriál (ten se od své literární předlohy v mnoha ohledech liší). Po literární stránce to není nic převratného, ale téma je pro mě nesmírně zajímavé; že něco takového může stále fungovat ve 21. století, je pro mě naprosto nepochopitelné. Únik z chasidské komunity není v knize líčen vůbec tak dramaticky jako v seriálovém zpracování, spíše je to takový "únik od sebe samé", od autorčina "minulého já", a postupný přerod v sebevědomou nezávislou ženu. Líbí se mi, že narozdíl od seriálu je v popředí touha autorky po vzdělání, jak po něm přirozeně prahne a nebojí se kvůli tomu postavit normám své ultrakonzervativní rodiny a společnosti (v seriálu hlavní hrdinka hlavně chtěla zpívat, jestli si to dobře vybavuju). Ráda si přečtu i pokračování Exodus.
Všechno modré z nebe
Mélissa da Costa
Těžko se mi dostává slov. Příběh o umírání, o strašlivé nemoci a bezmoci... přitom si teď, pár momentů poté, co jsem knihu zavřela, říkám, že takto bych si klidně jednou svůj konec, měl-li by být podobně předčasný, ve stavu zastřené mysli, dokázala představit taky. Jsem celoživotní cynik, ale po přečtení této knihy se cítím povznesená a pohlazená po duši jako nikdy. Všechna hrdiny navštívená místa jsou reálná; hned jsem si zadávala do vyhledávače, jen co o nich byla zmínka - jsou přímo pohádkově krásná a ještě dlouho na ně budu myslet. Snad se mi jednoho dne podaří je také navštívit.
Jedna z knih, kterou budu doporučovat všem a všude, kudy budu chodit!
Byt v Paříži
Lucy Foley
Thrillery běžně nečtu, mezi e-knihami se mi Byt v Paříži objevil jako dárek k nákupu, ale nakonec jsem ho přečetla v podstatě jedním dechem - mám ve zvyku mít rozečtenou jednu e-knihu a jednu "fyzickou" knihu zároveň a podle chuti to střídat; v tomto případě ale všechno šlo stranou a Byt v Paříži jsem pokořila v rekordním čase. Byť to nehodnotím jako literární skvost hodný 5 hvězdiček, určitě byl příběh napínavý a závěrečný plot twist velmi nečekaný. V rámci mého omezeného rozhledu v tomto žánru určitě hodnotím jako nadprůměr.
S láskou Rosie
Cecelia Ahern
Film jsem viděla dříve, než se mi dostala do ruky kniha. Dopisová forma mi nijak nevadila, jen mě překvapilo, nakolik se předloha liší od filmového zpracování - které se mi, upřímně řečeno, líbilo o něco více. V knize těch nepříjemných shod okolností a náhod, které Rosie soustavně ničily život, bylo na můj vkus už nějak moc. V podstatě jsem měla na konci pocit, že jsem četla příběh o jednom vcelku promarněném životě a i když se samozřejmě konal happy end, za mě to bylo až příliš pozdě. Filmový scénář dle mého názoru příběh osekal a lehce pozměnil jen a jen k lepšímu.
