cabalenka komentáře u knih
O literární klenot se nejedná, ale četlo se to příjemně a rychle; informace ze zákulisí "výcviku" na letušku i práce leteckého personálu byly velice zajímavé. Dubaje samotné tam bylo poněkud málo (spíš skoro žádná).
(SPOILER) Úžasná, laskavá kniha s příjemným humorem. Ove mi v mnohém připomněl mého tatínka (včetně bezmezné lásky ke své manželce) a hned mi přirostl k srdci. Nikdy bych si nemyslela, že kniha o tom, jak spáchat sebevraždu snadno a rychle, může být takové pohlazení po duši.
Přiznám se, že proti prvnímu dílu, který jsem slupla jako malinu, se druhá část poněkud táhla. Plot twist v závěru byl ale teda extrémně nečekaný (až skoro na naštvání nečekaný :)), všechna čest autorce! Těším se na třetí díl (doufám, že nebude mít 800 stran). Čteno v originále.
Horší než první díl, lepší než druhý, každopádně jsem ho četla spíš z povinnosti (když už jsem si tu e-knihu koupila, ne že bych byla až tak zvědavá na povinný a upřímně řečeno dost předvídatelný happy end). V třetí části se vlastně zas až tak moc neděje; poměrně rychle je napravena křivda z dílu předchozího, vše zlé je prominuto a zapomenuto, všichni se milují a odtancují spolu radostně do západu slunce... Překlad je opět otřesný; i když tady si tedy nejsem zcela jistá, zda za to může překladatelka anebo samotná autorka - poměrně záhy jsem se začala obávat o zdraví hlasivek hlavních hrdinů, protože polovinu dialogů pronášejí "chraplavě" nebo svá slova rovnou "zachraptí" (dokonce se dá i "mumlat chraplavě"). Další díla si od autorky už opravdu nepřečtu.
To, že se druhý díl zbytečně táhne ("nevěřím mu" - "věřím mu" - "nechci, aby mi znovu zlomil srdce" prvních 200 stran), to bych ještě přežila. Překlad je snad ještě horší než v případě prvního dílu, tohle snad překládal gůgl... Maminka a tatínek mi stále vypalují díry do sítnice, ale budiž, nicméně titulovat rodilého Angličana Cyrila zdrobnělinou "Cíla" je asi tak stejně vhodné jako mluvit např. o Josephovi jako o Pepanovi. Dress code "černá kravata"? "Ten" Rebel Wilson? A ten naprosto zbytečný konec, kdy se DOSPĚLÉ postavy chovají zcela nelogicky a hystericky? Ugh. Leckterá telenovela má promyšlenější a uvěřitelnější zvraty v zápletce. No nevím, jestli ten třetí díl dám (naštěstí je to docela krátké).
Typická středoškolská romance se všemi možnými klišé, na která si v souvislosti s tímto žánrem jenom vzpomenete. Pod slupkou pohádkově bohatého zpovykaného bad boye se skrývá hloubavý pohádkový princ versus chudičká šedá myška premiantka, nejdřív se nenávidí, pak se milují, pak se to všechno podělá... a pak končí kniha. Překlad je dost prkenný ("maminka a tatínek" ve vztahu k rodičům, které vlastně hlavní hrdina ani moc nemá rád; rozhodně ne "tatínka", který ho nemá problém mlátit; "velká sestra" ve smyslu starší sestra atd...), ale četlo se to dobře. Šedý průměr, za mě 2,5 hvězdičky z 5.
Tohle byla jízda. Sci-fi není žánr, který bych běžně vyhledávala; vlastně ani nevím, jak jsem k Zrcátku ve své e-knihovně přišla, ale anotace mě nalákala - ono to bohužel zas tak "sci-fi" být nemusí a s nástupem AI v nejrůznějších aspektem našeho reálného života je vlastně kniha čím dál tím aktuálnější. O jednu hvězdičku méně kvůli uspěchanému závěru s trochu zbytečným happy-endem.
(SPOILER) O Marii Montessori jsem doposud věděla toliko, že to byla nějaká paní z přelomu 19. a 20. století (tedy kromě letmé znalosti pedagogické metody po ní pojmenované). Jaké bylo moje překvapení, že Maria byla lékařka - a ještě navíc první lékařka v Itálii! První část knihy, kdy se Maria horko těžko protlouká mužským světem lékařské fakulty (a vše zvládne jen díky svému odhodlání a tomu, že je jednoduše daleko lepší, motivovanější a chytřejší studentkou než všichni její mužští kolegové dohromady), se mi líbila o poznání více než druhá část, kdy již mezinárodně proslulá dottoressa Maria cestuje po Evropě a všichni jsou z ní paf. Celkově ale nemůžu hodnotit jinak než 5/5, lepší biografický román jsem ještě nečetla - slupla jsem ho jako malinu a už si brousím zuby na autorčina další díla.
Asi jsem od toho čekala víc. Příběh by se mohl odehrávat vlastně kdekoliv jinde, kde to mají "digitální nomádi" v oblibě; prostředí Bali a jeho úžasná kultura zde zůstávají zoufale nevyužité. Romantická linka mínus Bali rovná se tuctový příběh ženy se zlomeným srdcem, která "nečekaně" najde pravou lásku hned v prvním ach-tak-úžasném-a-sexy chlapovi, na kterého narazí. Celá zápletka je dost chabá a vlastně poměrně nezajímavá; u závěrečného "peptalku" s nevraživou sestrou hlavního hrdiny, který zázračně vše vyřeší na dvou stranách, se mi vyloženě kroutily prsty. Čteno v originále.
Kniha pro skutečné fanoušky Přátel - především ale pro americké fanoušky Přátel.
Mám to podobně jako autorka, Přátelé jsou takoví mí milí, všudypřítomní společníci, jejichž osudy jsem sledovala už na střední škole, kdy se ještě seriál natáčel, na vysoké škole pro mě představovali vítanou pauzu mezi úmorným učením a i teď, po dlouhé době, si seriál ráda pustím, ať již jako podkres nebo čistě na odreagování.
Nejsou to "historky z placu" nebo životopisy jednotlivých herců a tvůrců, ale spíše mapování vzniku a produkce seriálu a pojednání o kontroverzích, které seriál vzbuzoval už v době vzniku a ve světle vývoje populární kultury nově vzbuzuje i 30 let od svého prvního uvedení. Teď se vracím k tomu, proč je podle mě text zajímavější pro Američany - ony některé ty kontroverze působí z pohledu Středoevropana spíše jako, ehm, "kontroverze": Jsou Ross a Monica dostateční Židé? Je nebo není Rachel Židovka? Jsou gay postavy dostatečně gay nebo jsou příliš "heterosexualizované"? (ano, OMG...) Přežvykování tématu #MeToo v samotném závěru knihy už jsem vyloženě přetrpěla (se samotným dějem seriálu to nemá nic společného); chápu, že v dané době, kdy kniha vyšla, to bylo (nejen) v Americe velké téma (a stále je), a jakkoliv nezpochybňuji jeho význam, přece jen v evropském kontextu má poněkud menší naléhavost než v hyperkorektní americké kultuře.
Rozhodně zajímavé čtení - spíše jako sonda do prostředí americké televizní produkce, ale určitě ne to, co většina fanoušků Přátel očekává od knihy s podtitulem "Vše o nejoblíbenějším seriálu všech dob" - žádné milé pohlazení po duši a příjemné posezení s šesti přáteli v Central Perku.
Příjemná letní jednohubka, kterou jsem zhltla za dva večery. Trochu mi vadilo občasné lehce hysterické chování obou hlavních hrdinů, hlavně Rapha s jeho nedůvěřivostí hnanou až ad absurdum, ale co - oba jsou to přece horkokrevní Italové (byť poloviční). Atmosféra jihu Itálie je skvostná! 4,5 hvězdičky z 5.
(SPOILER) Uff. Tolik těžkých témat najednou... domácí násilí v té nejbrutálnější podobě, homofobie, xenofobie, incest, šikana, drogy a alkoholismus, omlouvání všeho zlého naprosto zvrhlým a překrouceným pojetím víry v Boha... Přesto si bohužel dokážu představit, že někde takovéto peklo na zemi může existovat. Pravý opak feel-good příběhu.
Jednoduše guilty pleasure! Hodnocení píšu ovlivněná již téměř přečteným druhým dílem (je to ještě delší bichle než první díl); je úžasné sledovat vývoj Violet od bázlivé nesmělé dívenky k sebevědomé jezdkyni, která je opravdu "badass". Vzhledem k tomu, že druhý díl čtu v angličtině, tak musím pochválit i překlad.
Kniha o milovnících Jane Austenové pro milovníky Jane Austenové (něco jsem od ní četla kdysi dávno, ale asi stejně jako slečna Frances spíše preferuji sestry Bronteovy...). Děj se odvíjí VELMI pomalu, větší spád jsem zaznamenala až tak kolem strany 200. V dialozích, kdy postavy velmi podrobně rozebírají romány této autorky a postavy, které stvořila, jsem trochu měla problém se zorientovat; určitě je to ale velmi zajímavé čtení pro toho, kdo má Austenovou načtenou.
Příběh s Řeckem v názvu, který se z větší části v Řecku vůbec neodehrává; o letním románku, který se vlastně kromě pár roztoužených pohledů na sexy Řeka vůbec nekoná a hrdinka na 90 % stran přežvýkává své nepovedené manželství? Ano, o tom je toto velké "řecké" léto. Mandy příběhem vlastně jen tak polodeprimovaně proplouvá, hodně (hoooodně) pije (všichni hodně pijí), její největší akce je zakoupení letenky do Řecka. Když už se teda něco začne dít a Mandy se chopí nějaké iniciativy, za pár stran vše hbitě přehodí na kámošku a už se zase jenom veze - dokonce i finální zádrhel, kdy se "všechno pokazí" a pak se to zase ke všeobecné spokojenosti podaří, za ni vyřeší kámoška. Mimochodem, tato kámoška není její bff - ta je stejně nemožná jako Mandy a v příběhu jako postava vlastně úplně zbytečná. Velké zklamání, víc než 2 hvězdy si ode mě tato kniha nevyslouží.
Nemám ráda nedospělé hysterické ženské a agresivní chlapy. Čtivé ano, zajímavá kriminální zápletka ano (dle mého názoru je jí ale věnováno zoufale málo prostoru), žhavý sex spíš ne, romantická zápletka mezi alfa-samcem a alfa-samicí, jejichž vztah by (kdyby kniha měla epilog "o rok později") zákonitě vyústil v to, že by se navzájem pozabíjeli, mě nechytla. Navíc, chápu, že postavy mají být "drsné", a proto nemluví spisovně jako kniha a jsou dost vulgární (vulgarity mi nevadí) - ale opravdu je třeba do překladu cpát otřesnosti typu "abysme"? Mé oči krvácí... Slabé 3 hvězdy z 5.
Kniha je na můj vkus příliš krátká - mnoho situací by si jistě zasloužilo více rozvinout. Kdo čeká dalšího Stoletého staříka, dostane se mu pouze slabého odvaru.
Romantický příběh zasazený do nádherného prostředí Islandu, který by se snad i bez té romantické linky obešel... Vztah Lucy a Alexe mi připadal poněkud chatrně vystavěný, ale jinak se mi to četlo velmi dobře. Hvězda dolů za extra kýčovitý konec (takový ultra-extra-super-happy end mi připadal zbytečný, úplně by stačilo povinné znovusetkání ústřední dvojice...).
Po knize jsem sáhla prakticky naslepo, kvůli Toskánsku v názvu - s tím, že se nostalgicky zasním a budu vzpomínat na vlastní svatební cestu :) Prostředí je skutečně okouzlující, romantická linka z matčiny minulosti u mě jednoznačně vyhrává. Oddaná dokonalá dcera Fiona je na můj vkus trochu moc dvourozměrná a v závěru knihy už bylo přespříliš moralizování, kvůli čemuž mi krapet zhořkl celkový dojem z jinak nádherného dojemného příběhu. 4,5 hvězdičky z 5
Když pominu, že to tak docela není ani tématika LGBT (i když trochu ano), ani WWII/židovská otázka (i když taky trochu ano), dostalo se mi velmi málo z toho, co bych očekávala od "příběhu celoživotního přátelství". Vlastně jsem se nedozvěděla nic hlubšího o osobnostech hlavních hrdinů; neslaný nemastný Gustav mi k srdci nepřirostl a křehký, až lehce hysterický Anton už vůbec ne. Více na mě zapůsobila dějová linka vracející se do mládí Gustavových rodičů, respektive jeho odtažité matky, kterou mě autorka - všechna čest - přiměla nesnášet po několika málo odstavcích.