cabalenka
komentáře u knih
Plavec ve tmě
Tomasz Jedrowski
Tato kniha mě chytla a nepustila od první strany, přečetla jsem ji za den. Skvělé, naprosto nenostalgické retro, zbídačené socialistické Polsko, od začátku nesmírně zajímavý a zároveň nesmírně ambivalentní anti-hrdina jakožto objekt zájmu hlavního postavy; všechno, co podle mě správná kniha, u níž si řekneme, ještě že už tuto dobu máme za sebou, má mít. Nadto autor používá nesmírně poetický jazyk. Za plný počet.
Lady Clementine
Marie Benedict (p)
Druhá kniha od Marie Benedict, od níž jsem asi čekala trochu více… Lady Churchill je jistě zajímavá historická postava; ostatně podobné příběhy, resp. osudy silných, inteligentních žen, které se staví proti společenským konvencím, čtu ze všech biografických knih nejraději. Ale autorka mě ne a ne přesvědčit. Jednak mi vadí ich forma - u biografie, která není autobiografií, mi to přijde poněkud nepatřičné; jednak je spousta dialogů neuvěřitelně prkenná, jako vystřižená z politického projevu nebo učebnice historie. Celkově na mě Clementine, která má být podle všeho výrazná a na svou dobu kontroverzní dáma, působí, jako by spolkla pomyslné pravítko. Škoda.
Vánoce v Paříži
Mandy Baggot
Vlastně jsem příjemně překvapená - náhodně jsem po knížce sáhla v knihovně, kvůli těm Vánocům v titulu, ale vzhledem k hodnocení i komentářům zde jsem nečekala mnoho. Určitě to není o nic horší než spousta výrazně lépe hodnocených romantických jednohubek. Možná by to bylo lepší a hodnotila bych na čtyři celé hvězdy, kdyby se děj trochu proškrtal (např. naprosto zbytečná, hysterická dějová linka s kámoškou hlavní hrdinky - takto se vážně chovají dospělé svéprávné osoby??; nebo poměrně dost protahovaný přeslazený konec). A proboha, těch překlepů až hanba...
Einstein & Einstein
Marie Benedict (p)
Neslaný nemastný dojem. Chápu, že o skutečné Milevě jsou jen omezené informace a že zkoumáním zdrojů autorka strávila mnoho času, ale přece jen je to beletrie a ne literatura faktu (jak sama autorka v doslovu zdůrazňuje)... Když už, tak už - raději bych se začetla do fiktivního portrétu geniální vědkyně než do příběhu nešťastné hospodyňky ovládané dobovými konvencemi a sobeckým manželem.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Krásný, silný příběh. Hlavní téma a příčina duševního traumatu Violette ve mně osobně hluboce rezonuje; sledovat několik časových i osobních rovin vyprávění je sice čtenářsky náročnější, ale ve chvíli, kdy se vše začne prolínat a zapadat do sebe jako dílky puzzle, se od knihy nedá odtrhnout.
Každé další léto
Carley Fortune
Krásná (skoro) letní romance, se sympatickými hlavními postavami, i když si to u mě Percy ke konci trochu pokazila - ani ne tak tím, co provedlo Samovi a kolem čeho se vlastně celá linka z přítomnosti točí (což jsem odhadla hned někdy v první čtvrtině knihy a malinko mě zklamalo, že jsem se opravdu nemýlila), ale tím, jak se zachovala ke své kamarádce. Retrospektivní linka z dětství/dospívání byla moc krásná a opravdu doooost slow burn, což mi ani v nejmenším nevadilo.
Za předvídatelnost a lehkou neoriginalitu jedna hvězda dolů, ale mezi jednohubkami na téma "friends to lovers" určitě vysoký nadprůměr.
Vlaštovčí kopec
Donna Everhart
Čím dál tím víc propadám současným americkým autorům historické fikce - lépe řečeno autorkám (asi že má Amerika nedávné minulosti tolik kostlivců ve svém obrovském šatníku, že se z toho dá těžit téměř nekonečně témat). V případě Vlaštovčího kopce je to téma hospodářské krize, těžké (ve své podstatě otrocké) práce v terpentýnových táborech a všudypřítomného rasismu. Syrovou prostřední část zde vyvažují části první (dalo by se říct prolog) a třetí; snad kvůli bezmála idylické třetí části mám po dočtení knihy příjemný pocit, i když se její valná část týká velmi těžkých témat (a to včetně dosti naturalisticky zobrazovaných scén brutálního násilí).
Komu se líbilo Buď jako řeka nebo Kde zpívají raci, tomu můžu doporučit i tento román.
Co už nikdy nepřebolí
Lucy Score
Příjemná oddechová ne-tak-úplně-jednohubka (přece jen to má 500 stran). Sice si na podobné ultratestosteronové macho-borce moc nepotrpím a hodná holka/dokonalá dcera/žena snů taky není úplně můj nejoblíbenější typ hlavní hrdinky, ale četlo se mi to dobře a ráda budu pokračovat ve čtení o Knockemoutu dalším dílem. PS. Podle mě zcela zbytečný, přeslazený epilog (a proč v něm autorka načíná další téma, které by samo o sobě vystačilo na celou knihu, když se další díl bude týkat jiné dvojice, mi taky není moc jasné).
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Skvělá kniha. Film jsem viděla už dříve a moc se mi líbil, ale literární předloha dává příběhu úplně jiný rozměr - narozdíl od filmu, kde je všechno tak nějak šup šup, se děj knihy odehrává v rozmezí několika let a hloubka postav má (ne úplně překvapivě) naprosto odlišnou dimenzi.
Lekce chemie
Bonnie Garmus
No, zas taková bomba, jak jsem očekávala (vysoké hodnocení, nadšené recenze, cena Goodreads...), to nebyla. Elizabeth je tak trochu "Sheldon v sukních", což samo o sobě vypovídá o tom, že nemusí být nutně všem zrovna sympatická. Někdy mi to její "sheldonovství" přišlo hnané až ad absurdum - asi tak, jak se hodí do sitcomu, ale tato kniha jaksi není sitcom, ale příběh zabývající se mnoha závažnými tématy. Jelikož se sama pohybuju ve vysoce kompetitivním, převážně mužském prostředí, dokážu se s Elizabeth v mnoha situacích ztotožnit - některé její srážky s mužskými kolegy a nadřízenými mě doslova vytáčely do běla (protože, musím konstatovat, se to děje i dnes); bohužel ale příběh v mých očích trochu shazovalo všeobecné nadšení fanynek Elizabethina pořadu, které najednou zázračně začaly projevovat zájem o chemii a citovat vědecké poučky. K tomu ta extrémně zamotaná zápletka ohledně Calvinova původu hodná mexické telenovely... Závěr asi měl být dojemný, ale na mě to bylo trochu "too much". Škoda, námět měl podle mě velký potenciál - osobně miluju příběhy o ženách-vědkyních, průkopnicích a obecně hrdinkách bořících zažité společenské stereotypy, ale tohle na plný počet není.
Hermafrodit
Jeffrey Eugenides
Dobrá kniha, v příběhu najdete spoustu závažných témat, Pullitzer jí jistě náleží plným právem... Ale mně osobně v tom něco chybělo - asi že jsem se nedokázala tak úplně sžít hlavním hrdinou/vypravěčem v jedné osobě, i když většinu knihy vypráví příběh svého vlastního dětství a dospívání, nejen příběh ostatních členů rodiny (který mi, upřímně řečeno, připadal ze všeho nejzábavnější). Chtěla jsem s dozvědět něco víc o dospělém Calovi a po dočtení poslední stránky jsem otáčela dál a hledala, kde příběh pokračuje... Nepokračoval.
Suma sumarum - čtivá, "technicky" výborná kniha, která má vše, co má dobrý "dospělý" román mít. Ale chtěla bych si ho přečíst znova? Nejspíš ne.
PS. Česká anotace je dost mimo; až si říkám - četl její autor stejnou knihu jako já...?
Kandidát na přítele
Alexis Hall
Drzé, vtipné, dojemné a velmi, velmi britské - atmosférou mi příběh připomněl mé oblíbené filmy Notting Hill a Čtyři svatby a jeden pohřeb (filmová verze by mohla být také velmi zábavná). Nejdříve mi nespisovné koncovky a vulgarity na každém třetím řádku trochu vadily, ale postupem času, jak jsem se s desperátem Lucem sžívala, by mi k němu spisovný jazyk vlastně vůbec neseděl. Hlavní postavy by vlastně vůbec nemuseli být dva kluci - o žádné coming out drama se nejedná - jako milostný příběh by kniha obstála podle mě i s tradiční dvojicí muž-žena.
Špionka v knihovně
Madeline Martin
Po Posledním knihkupectví opět krásná kniha od této autorky - opět příběh z druhé světové války, který se neodehrává na frontě nebo v koncentračním táboře, tentokrát zajímavá sonda do fungování francouzského odboje a bohužel za mě o dost méně zajímavý vhled do amerických zpravodajských aktivit. Nebylo to tak silné jako Poslední knihkupectví, zvláště polovina příběhu z perspektivy Američanky Avy (která není ani špionka, ani se to neodehrává v knihovně - upřímně řečeno to trochu kazí nešikovný český překlad titulu; Ava je sice knihovnice, ale po většinu příběhu v knihovně nepracuje - a špionka teda není ani co by se za nehet vešlo). Dějová linka odbojářky Helene/Elaine ale byla skvělá!
Osobně doufám, že po těchto dvou báječných WW2 románech bude Madeline Martin, jinak autorka přeslazených harlekýnek, i dále pokračovat podobným směrem inteligentní historické fikce, protože jí to fakt jde!
Anatomie srdce
Jenn Bennett
Už (bohužel) nejsem cílová skupina, ale i tak ráda čas od času sáhnu po nekomplikované, nervy-nedrásající, emocionálně nevysávající young adult knize. Tématika anatomie mě velmi bavila (ráda jsem zavzpomínala na svá studia a čas strávený na anatomické pitevně), hlavní hrdinové jsou sympaťáci, nikdo není dokonale kladný ani záporný a děj příjemně odsýpá. Jedna z knih, kterou za pár let ráda doporučím svým dcerám (budou-li mít o mé doporučení zájem).
Město v oblacích
Anthony Doerr
Krásný příběh! Je vyprávěn podobně jako Jsou světla, která nevidíme - z několika perspektiv, v několika časových rovinách a zcela nechronologicky; Město v oblacích je v tomto na čtenáře ještě náročnější - perspektiv je více, časové roviny snad nemůžou být od sebe vzdálenější (počítáme-li Mrakoptakohrad, pak od antiky až po budoucnost) a postavy rozdílnější. Co má společného mladistvý terorista z 20. století se znetvořeným bulharským rolníkem obléhajícím v 15. století Konstantinopol nebo s osamělou dívkou na kosmické lodi kdesi v hlubokém vesmíru? Prvních 400 stran máte pocit, že čtete tři rozdílné knihy velmi volně propojené jediným pojítkem, kterým je starověký příběh pastýře Aithóna, ale závěr vše naprosto nečekaným způsobem proplete a celému vyprávění dá smysl.
Za mě mooožná ještě o kousíček lepší než Světla!
Co kdyby?
Randall Munroe
Nejdříve jsem se knihu snažila číst v originále a asi ve 2/3 jsem to vzdala a koupila si ji i v češtině (český výtisk poputuje k mému tatínkovi-inženýrovi, který z ní bude jistě nadšený). V češtině to pak bylo o něco lepší - ale ne o moc. Osobně jsem čekala něco trochu jiného - asi méně složité odpovědi na možná ještě trochu absurdnější otázky. Dle mého názoru si knihu užijí technikou přece jen políbenější jedinci než já se svým zdegenerovaným doktorským mozkem - ale kolem maturity, resp. v době, kdy se mi ještě veškerá gymplácká fyzika nevypařila z hlavy, bych byla dost možná hodnotila na pět hvězd.
Poslední tanec - Patrick Swayze
Wendy Leigh
Na knihu jsem se moc těšila, protože prostě - ach, Patrick! Nebudu lhát, pro mě to je a vždy bude především Johnny Castle, protože Dirty Dancing je jednoduše moje guilty pleasure (a vlastně ani ne tak guilty - především pleasure).
Z knihy ale mám rozporuplné pocity - na jednu stranu je (možná) bližší realitě, vzhledem k tomu, že vychází z výpovědí Swayzeových příbuzných, kolegů a známých a Patrick se na ní sám nepodílel ani ji neautorizoval - i když se tedy více méně dozvídáme dokola pořád to samé, a to že Patrick byl srdnatý, galantní, pracovitý, překrásný Adonis (a to i přesto, že tak trochu chlastal, nebo vlastně docela hodně chlastal, ale nikdo o tom moc nemluvil - anebo se autorka o tom cíleně rozhodla nemluvit). Na druhou stranu ale mám pocit, že je to vyprávění hrozně povrchní a Patrickovi jsem se vůbec nemohla dostat pod kůži (skutečně měl natolik idylický vztah se svojí extrémně autoritativní matkou? byla sebevražda jeho sestry tak málo významnou událostí v jeho životě, že si v jeho životopisné knize zasloužila jen několik málo řádků?). Jde prostě cítit, že autorka je Patrickova velká fanynka a za každou cenu se z něj snaží udělat chrabrého rytíře na bílém koni.
To, co přispívá k mému "divnému" pocitu z knihy, je to, že je vlastně hrozně blbě napsaná - nebo možná jenom extrémně blbě přeložená (ale nedivila bych se, kdyby to bylo kombinací těchto dvou faktorů). V podstatě nesmyslné věty jako například "Měl ji hrozně rád a ona si o něm myslela, že je nejen bohatý jako sultán, ale že také úžasně tancuje." (má popisovat vztah Patricka a jeho zasebevraždivší se sestry, v dané části knihy již po smrti) si přece překladatel nemohl jen tak vycucat z prstu... Za obraty jako "tančící tanečník", "má velkou chuť si život vychutnat" nebo "...rakovina nebude znamenat život ve strachu, v beznaději nebo ještě horší." předpokládám (resp. doufám) nemůže autorka, ale jsou produktem prkenného, školáckého překladu.
Před sebou neutečeš
John Boyne
Jestliže jsem Chlapce v pruhovaném pyžamu přečetla na jeden nádech, pak jsem tuto knihu (která je mimochodem skoro třikrát delší) přečetla na jedno mrknutí! Četla jsem a četla a četla… až jsem knihu zavřela a zjistila, že jsou skoro 4 ráno. Tohle je o TOLIK lepší než "první díl" - zdráhám se totiž mluvit o příběhu Gretel jako o "sequelu" daleko slavnější knihy o jejím bratrovi (byť se tohle ošklivé slovo vyskytuje přímo na obálce knihy - jakože obyčejné české "pokračování" je málo cool?). Před sebou neutečeš totiž nejen že obstojí jako samostatný příběh, dokonce je to tak dobré, silné, dojemné a hluboce lidské, že bych Chlapce bez problémů překřtila na jeho předmluvu - nebo "prequel", chcete-li (fuj :)).
Chlapec v pruhovaném pyžamu v očích milovníků historie trpí mnoha nepřesnostmi - konec konců to ale je (a má to být zcela záměrně) naivní příběh vyprávěný z perspektivy dítěte. Příběh Gretel ale je příběhem dospělé, z větší části dokonce velmi staré ženy - a není to jen tiché pozorování či retrospektivní vyprávění vetché stařenky sedící v křesílku v papučích nad šálkem čaje à la Rose v Titanicu. Podstatná, resp. snad ta nejpodstatnější část příběhu se odehrává v současnosti a Gretel v něm hraje hlavní, velmi aktivní roli (humoristická literatura typu Stoletý stařík/Muž jménem Ove to ale není ani náhodou; pořád se bavíme o příběhu s tématem holokaustu).
Úžasná kniha, která si zaslouží minimálně stejnou pozornost (a vlastní filmové zpracování) jako její literární bratr!
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Přečteno na jeden nádech. Konfrontace dětské nevinnosti a čirého zla ve své nejhorší podobě je vždy silná - a perspektiva dítěte ještě silnější. Roztomilé zkomoleniny Fíra a Oušic, vlastně úplně obyčejné (i když ve skutečnosti zcela neobyčejné) dětské přátelství oddělené ostnatým drátem ("škoda, že jsme si spolu nemohli nikdy hrát"), všední trable 9letého kluka ("buď rád, že nemáš sestru") postavené tváří v tvář hrůzám "tam za plotem", to všechno ve mně bude doznívat ještě hodně dlouho.
Ihned se vrhám na pokračování!
Léto mezi řádky
Alena Štraubová
Asi jsem na tohle už moc mileniál... Moc krátké, moc jednohubkové, moc uspěchané. Hlavní postavy jsou poměrně ploché - na to, jak hluboké by jejich duše podle jejich budoucího povolání, resp. zálib měly být, všechno jako kdyby jen klouzalo po povrchu. V první půlce mě navíc neskutečně iritovalo neustálé, nevtipné, nedospělé, rádobysarkastické špičkování Vincenta a Denise.
Je fajn, že dnešní mladou generaci už (asi) nezajímají žádné dramatické coming out příběhy, protože být LGBT je prostě něco, nad čím už se současná omladina nepozastaví. Ale Denisovo uvědomění bylo podle mě tak nějak... ploché. Kdyby to nebyli dva kluci, tak je to jen jeden z mnoha příběhů letní lásky, který nemá mnoho co nového říct.
