Calinda komentáře u knih
Do knihy jsem se delší dobu přemlouvala, nevím, nějak mě odrazoval název, nevím proč :-) Neustále jsem na ní narážela v knihovně, tak jsem jí jednoho dne vzala a pustila se do čtení. Úplně mě pohltila, líbila se mi od první až do poslední stránky. Všem doporučuji.
Takhle se mají psát knihy! Paráda. Její čtení jsem si dlouho rozmýšlela, pak jsem se chvilku prokousávala začátkem (spousta jmen, chaos v jednotlivých postavách i v čase), vydržela jsem a nakonec ji bez váhání řadím mezi své TOPky. To, co se stalo poručíku Irvingovi, postavě, která mi byla nesmírně sympatická, je mi hrozně líto ještě teď. Konec nezklamal, tak nějak jsem ho očekávala. Mnohem děsivější, než nějaká obluda, jsou charaktery některých postav. Dávám plný počet hvězd, nic jiného ani nejde.
Knihu jsem přečetla za jeden den, je výborná. Pár otázek, na které bych chtěla znát odpověď, sice chybí, ale i tak je nových a zajímavých informací dost a dost. Srozumitelně napsané, navíc ještě vtipně. Doporučuji.
Sci-fi knihy normálně nečtu, tady jsem se nechala zlákat anotací a udělala jsem dobře, kniha se mi moc líbila.
U této knihy se mi opět potvrdilo, že knihy od Kinga asi nejsou úplně pro mě. Tato sice není přímo od Kinga, ale je to jeho styl, takže ani jeho syn nebude mým oblíbeným autorem. Kniha má být hororem, ale horor v takovéto formě a v knižní podobě pro mě rozhodně není hororem, nýbrž neuvěřitelnou slátaninou, nebála jsem se ani chvilku a napětí taky žádné, spoustu omáčky kolem. Knihu jsem sice dočetla, protože nerada odkládám rozečtené knihy, ale dala jsem si slib, že je to naposledy, co věnuji čas knize, která mě nebaví.
Knížka se mi líbila, psychiatrie jako obor je pro mě nesmírně zajímavá a pan doktor má neskutečné všeobecné znalosti a mimořádnou paměť.
Pro mě naprosto nádherná knížka! Nevidím na ní žádnou chybu a řadím mezi své TOP. Neuvěřitelně realisticky popsané krásy a specifika severské krajiny, všechny postavy v knížce mají mé sympatie, a to včetně hlavní postavy, i když ji tu mnozí nehodnotí zrovna kladně. Pro někoho necharakterní, sobecký či zbabělý, pro mě je hlavní hrdina prostě člověk. Muž, který jednoho dne z neopatrnosti či lehkovážnosti, avšak zcela bez zlého úmyslu, naopak s cílem pomoci, učiní rozhodnutí, které nejde vzít zpět a je naprosto tragické. Tragické pro celý jeho další život i životy jiných. Není lehké se s takovou chybou vyrovnat, proto mi chování a myšlenkové pochody osamělého a starého doktora přijdou naprosto logické a uvěřitelné. Jako zápor hodnotím to, že už jsem knihu dočetla a příběh tím skončil.
Psáno těžkopádným stylem, autorka každou chvíli odbočuje od právě probíraného tématu k nepodstatným myšlenkovým pochodům postav, které s aktuálně probíhající situací a vůbec s celým případem nemají žádnou souvislost a zbytečně odčerpávají napětí. Chaos ve jménech postav. Nerealistické náhody (psycholožka prožije nezávazný jednorázový sex s mužem, který je čirou náhodou zrovna detektiv, který se na vyšetřování také podílí, i když si předtím „hrál“ na tesaře nebo na co, atd.). No nevím, no… mě se to nelíbilo a další knížky autorky mě nelákají.
Výborné! Zhltla jsem za dva dny, jedna z těch knih, co Vás pohltí natolik, že nevnímáte okolí, netušíte, kolik je hodin, kdy jste naposledy jedli a jestli všichni ostatní v rodině nešli už náhodou spát, aniž byste si toho všimli. Bát se nebudete, alespoň ne tím způsobem, že by bylo potřeba někoho budit, aby Vás o půlnoci doprovodil na záchod, ale lehké mrazení tam je, upír je prostě mocná postava. Skvělý popis prostředí, sympatické osoby. Mám pouze dvě malé výtky – mohlo by to být o pár stránek kratší, příběh by tím rozhodně neutrpěl, spíš naopak a useknutý, trochu odbytý konec, za to jedna hvězdička dolů.
Pohodová a milá knížka, bláznivé příběhy, které se opravdu nikdy nemohou stát, zabrousila jsem tak trochu mimo svůj obvyklý žánr a udělala jsem dobře. Mě se to líbilo.
Při prvním pohledu na strohý název knihy a jednoduchý vzhled obálky by mě v životě nenapadlo, jak silný příběh se uvnitř skrývá a jaké mistrovské dílo dokázala paní Mornštajnová napsat. Vše podstatné už bylo řečeno v předešlých hodnoceních, snad jen doplním, že na postavě Hany se zcela jasně ukazuje, že soudit druhé podle prvního dojmu je opravdu zcela mimo. A paní Aleně Mornštajnové vzkazuji: Pište dál!!!
Musím dát plný počet hvězd! Knihu jsem zvládla za dva dny, po celou dobu mě udržovala v napětí a musím přiznat, že při čtení v jednu hodinu ráno jsem se i celkem bála :-) Co jsem od ní čekala, to splnila na 100% a i závěr nezklamal (jak to u mě většinou bývá) a jsem ráda, že to nakonec dopadlo, tak jak to dopadlo. Určitě mě zajímají i další knihy autora.
Na knihu jsem se těšila, mám ráda rozsáhlé romány, bohužel, nedočetla jsem. Knížka mě musí chytnout, na její čtení se musím vyloženě těšit, tohle ale nebyl ten případ. Možná jsem vzdala moc brzo, nevím (blížila jsem se k půlce), ale pro mě prostě nuda, historické romány mám také ráda, ale 11. století je na mě asi už hodně vzdálená minulost. Nebudu hodnotit, zda je kniha dobrá či ne (asi určitě dobrá, když má tolik kladných hodnocení), ale můj šálek kávy to není.
Knížka se mi velice líbila, a to i přesto, že z téměř každé stránky čiší smutek, zoufalství, hlavně ke konci už je to jenom deprese a zmar. Sestry Foxovy měly neveselý osud. Ale pozitivní emoce snad tato kniha ani přinést nemá. Zajímavé téma, nenudila jsem se ani chvilku, kniha je napsána velmi čtivě, v knize se rychle střídají překvapivé zvraty a autorka čtenáře udržuje v neustálém napětí, co bude dál.
Knihu jsem ještě nedočetla, zbývá mi pár posledních stránek, ale již teď si dovolím hodnotit. Je to má první kniha o Herriotovi a i když jsem se ze začátku bála, že to bude nuda (příběhy o zvířatech moc nemusím), šeredně jsem se spletla. Kniha je opravdu nádherná a právem si zaslouží tolik pozitivních recenzí. Nenudila jsem se ani chvilku, naopak, velice dobře jsem se bavila a občas to vidělo i okolí :-) Je opravdu vtipná. Herriot a vlastně všechny postavy jsou neuvěřitelně sympatické, zajímavým způsobem je popsána i léčba zvířecích pacientů, určitě si přečtu i další díly.
Kniha se mi líbila, je vidět, že "padesát odstínů šedi" se dá napsat i mnohem zajímavějším a uvěřitelnějším způsobem.
Knihu jsem přečetla ze zvědavosti, na tenhle žánr mě moc neužije, taková drsnější červená knihovna. Na nervy mi hrála Anastasia a taky jednotvárný, neustále se opakující erotický slovník. To autorka nezná i jiný výraz pro ... než ten, který je v knížce použit asi 100x stále dokola! Druhý a třetí díl už bych nedala.
Od začátku mě rozhodně nechytla, každou chvíli jsem si říkala, že ji odložím. Nakonec jsem vytrvala, zhruba od půlky se můj dojem z knihy zlepšil, pak zase zájem slábnul, po dočtení, přesně jak píše Urbana, slabší průměr. O horor se určitě nejedná. Ze začátku mi dělalo problém rozlišit, zda zrovna čtu Emmu nebo Jane. Co se týče Edwarda, řekla bych, že autor se inspiroval knihou Padesát odstínů šedi :-).